Získejte maximální výkon optimalizací BIOSu - 2. díl

Hardware | 07.05.10

Pokud vám jde o zvýšení výkonu vašeho počítače, pak jedním z takřka zaručených prostředků je nastavení BIOSu. V tomto článku vám představíme několik skutečně velmi mocných triků pro optimalizaci BIOSu vašeho počítače. Ale pozor: veškeré tipy používáte na počítači na vlastní nebezpečí!





Na začátek jedno varování: pokud se necítíte být pokročilými uživateli počítačů, pak snad raději ani dále nečtěte! Při použití našich tipů pro BIOS se totiž budeme pohybovat až na samotných hranicích možného. Za normálních podmínek totiž počítač pracuje podle továrních nastavení BIOSu, jež se volí s ohledem na co možná nejhladší funkčnost, resp. tak, aby pokud možno nenastaly při práci s počítačem žádné problémy. Z toho však plyne i zásadní nevýhoda – počítač ani zdaleka nepracuje na plný výkon. Pomocí našich tipů vyladíte jak procesor, tak operační paměť. Každý, kdo miluje riziko, a půjde až na hranice možností počítače, může dosáhnout takovou optimalizací až 30procentního nárůstu výkonu počítače.

Upozornění: Při používání tipů v tomto článku buďte maximálně obezřelí. Nelze totiž v žádném případě vyloučit riziko poškození jakékoliv komponenty počítače. Toto riziko minimalizujete, pokud budete postupovat přesně podle našeho návodu. Redakce nenese žádnou odpovědnost za případné škody.

 

První díl tohoto článku si můžete přečíst zde:

http://pcworld.cz/hardware/maximalni-vykon-optimalizaci-biosu-i-10024

 

Princip přetaktování procesoru

BIOS počítače obvykle umožňuje zvyšovat frekvenci sběrnice FSB (Front Side Bus). Po její modifikaci se zvýší i taktovací frekvence procesorů a spolu s tím i výpočetní výkon počítače. Hodnota frekvence FSB leží u dnešních procesorů v intervalu od 133 MHz do 400 MHz, a to v závislosti na typu procesoru.

Platí, že hodnota frekvence FSB se dá obvykle zvýšit o 10 – 30 procent. To, jak daleko můžeme při zvyšování této frekvence zajít, závisí na třech hlavních faktorech – výkonu chladiče s větráčkem, napájení všech souvisejících komponent, jako je CPU, operační paměť a Northbridge, a samozřejmě na typu procesoru.

Chlazení: Ve stádiu přípravy byste měli standardní chladič nahradit chladičem s maximálním výkonem. Pro procesory AMD a Intel se doporučuje například Coolermaster V8, který dokáže odvádět až 180 W odpadního tepla, čímž je přímo předurčen pro všechny extrémně přetaktované procesory vyšších tříd.

Napájení: Každá přetaktovaná komponenta vyžaduje více elektrického proudu. Proto je obvykle nutné navýšit v BIOSu hodnotu napájecího napětí procesoru, Northbridge, popřípadě i operační paměti. Ale pozor! Příliš vysoké hodnoty napětí mohou způsobit na základní desce nevratná poškození!

Typ procesoru: Obvykle platí, že lépe se přetaktují procesory nižších tříd (s nižší hodnotou taktovací frekvence a s výhodnou cenou). Procesory vyšších tříd se taktují obtížněji, protože jsou na vysoký výkon nastaveny již z výroby.

Přetaktování procesoru krok za krokem

Nejprve v manuálu k vaší základní desce prostudujte, ve které nabídce BIOS Setupu se nachází možnosti ladění procesoru. U starších základních desek se obvykle jedná o položku Advanced nebo Frequency/Voltage Control. U novějších základních desek pak zpravidla najdete jednoznačně označenou nabídku, s názvy jako je Overclocking, Tuning nebo Tweaker. U základních desek Gigabyte se například vyskytuje přímo nabídka MB Intelligent Tweaker (M.I.T.).



1. krok:
Nejprve je nutno přetaktování vůbec povolit (nastavit položku na hodnotu Enable). Poté vyhledejte v nabídce položku s názvem typu CPU FSB, CPU Frequency, CPU (Host) Clock Control, CPU Speed nebo System Clock Mode. Hodnotu frekvence FSB pak zvyšujte postupně, a to vždy o 5 procent a provedenou změnu uložte.

2. krok:
Kromě výše uvedeného nastavení je nutno zároveň měnit napětí na procesoru, a to pomocí položek typu CPU VID, CPU (Core) Voltage či VCore. Zde zvyšujte napětí po co nejmenších krocích, které zde jsou možné (zpravidla po 0,01 V nebo 0,05 V). V žádném případě byste při přetaktování neměli překročit napájení o více než 0,15 V. Pokud máte v BIOSu možnost zvýšit napájení u Northbridge (položka NB Voltage), pak rovněž postupuje po minimálních možných krocích, například po 0,05 V a celkem nepřekročte původní hodnotu napětí o více než 0,15 V.

3. krok:
Spusťte operační systém Windows a pomocí programu pro testování výkonu počítače (benchmarkového programu) otestujte, zda počítač běží stabilně. Vhodným programem je pro tyto účely třeba nástroj 3D Mark 06 (ke stažení na internetové adrese http://www.futuremark.com/benchmarks/3dmark06/download/.

4. krok:
Výše uvedené kroky opakujte tak dlouho, dokud nedosáhnete maximální možné frekvence procesoru. Tuto hranici poznáte snadno: jedná se o poslední frekvenci, při níž počítač nezatuhne nebo při které se neodmítne spustit. Tato hodnota frekvence je pak obvykle maximální, při níž počítač budete moci bez problémů provozovat.

Optimalizace výkonu operační paměti RAM: zvýšení frekvence paměti


Operační paměť je tím výkonnější, čím vyšší je její frekvence a čím kratší je přístupová doba (Timing).

Frekvence operační paměti RAM: U procesorů AMD je již od verze AMD Athlon 64 do nich integrován řadič paměti. Z toho vyplývají i různé postupy pro optimalizaci paměti pro počítače s procesorem AMD a pro počítače s procesorem Intel.

Počítače s procesorem AMD:

Frekvence operační paměti v tomto případě přímo závisí na základní frekvenci, protože při nastavení řadiče operační paměti RAM z výroby se dělič operační paměti RAM automaticky počítá z hodnoty základní frekvence. Pokud tedy chcete zvýšit frekvenci operační paměti RAM, musíte buď zvýšit hodnotu základní frekvence, nebo snížit hodnotu děliče operační paměti RAM o jednotku.

Počítače s procesorem Intel:


V tomto případě závisí frekvence operační paměti RAM přímo na frekvenci sběrnice FSB, a tak se rychlost operační paměti automaticky zvyšuje při zvyšování frekvence sběrnice FSB. Stejně jako při taktování procesoru se doporučuje zároveň zvyšovat i napájení operační paměti. V BIOSu se pro tyto účely nachází položky například s názvy DDR(2) Voltage nebo DRAM Voltage. Tyto položky se rovněž mohou skrývat v nabídce s názvem Voltage Control. Napětí zde opět měňte po minimálních krocích (obvykle 0,01 V). Při nastavování hodnoty napětí operační paměti RAM se řiďte doporučeními výrobce, které najdete přímo na paměťovém modulu, a neměňte hodnotu napětí celkem o více než 0,15 V.

Optimalizace výkonu operační paměti RAM: zkrácení přístupové doby

Hodnotu pro přístupovou dobu většinou BIOS získává automaticky přímo ze speciálního čipu na paměťovém modulu (jedná se o čip SPD-EPROM). Pokud tedy chcete měnit hodnotu přístupové dob, je nutno nejprve hodnotu položky DRAM Timings změnit z hodnoty (by) SPD či Auto na hodnotu Manual. Pro operační paměť lze definovat celkem pět různých přístupových dob: CAS Latency (tCL), RAS to CAS Delay (tRCD), RAS Precharge Time (tRP), RAS Active Time (tRAS) a Row (Refresh) Cycle Time (tRC).

Hodnoty přístupových dob jsou vždy celá čísla – může se jednat třeba o následující pětici čísel 4-4-4-4-12. První čtyři hodnoty obvykle lze o jedničku snížit. Hodnota Row Cycle Time se naproti tomu nedá upravovat, pokud jste již upravili hodnotu frekvence operační paměti RAM – závisí totiž velmi silně právě na této hodnotě.

Znatelné zrychlení počítače ovšem přináší snížení hodnoty přístupové doby pro RAS to CAS Delay (tRCD). Kromě již zmíněných standardních hodnot časování ovšem některé BIOSy nabízejí i další a pokročilejší nastavení časování.

Příští týden se můžete opět těšit na další díl našeho seriálu!














Komentáře