BIOS: přísně tajné - průvodce zákoutími BIOSu a praktické rady pro nastavení (CD)

Hardware | 01.10.03

Cesta ke stabilnímu a rychlému počítači vede přímo přes dobře nakonfigurovanýBIOS. V tomto článku vám ukážeme, jak co nejoptimálněji nastavit základní parametry v BIOSu, a zárove...





Cesta ke stabilnímu a rychlému počítači vede přímo přes dobře nakonfigurovaný
BIOS. V tomto článku vám ukážeme, jak co nejoptimálněji nastavit základní
parametry v BIOSu, a zároveň přidáme několik tipů z profesionálních zdrojů.

Výrobci počítačů při nastavování parametrů v BIOSu sázejí na jistotu jejich
cílem je vždy stabilní počítač. Často jsou však až příliš opatrní. V mnoha
případech můžete z počítače dostat větší výkon, aniž byste jej nějak poškodili.
V Setupu BIOSu, do nějž se dostanete většinou stiskem některé z kláves
, či při spuštění počítače, máte možnost nastavit celou řadu
parametrů. Prozradíme vám, které jsou ty správné. Výrobci počítačů a základních
desek sice získávají BIOS od stejných producentů, poté jej však konfigurují
podle svého uvážení. Proto funkce BIOSu mají často různá označení, schovávají
se v různých menu, anebo se pro jistotu některé neobjevují vůbec.

V tomto článku se tedy dozvíte, jak si nakonfigurovat počítač tak, aby běžel
stabilně a aby byl dostatečně svižný.



Rychlé bootování

Zapnete počítač a pak si skočíte pro šálek kávy. Ono to totiž nějakou dobu
trvá, než se počítač spustí. Nemáte na kávu chuť? Pak si zrychlete spouštění
počítače prostřednictvím BIOSu.

1 )Jak spustit počítač rychleji

Funkce: Quick Power On Self Test
Také zvaná: Quick Boot
V menu: Advanced BIOS Features, Boot
Doporučujeme: Enabled

Jakmile BIOS inicializuje hardware vašeho počítače, okamžitě jej důkladně
otestuje. Pokud však váš počítač běží stabilně, můžete tento časově náročnější
Power On Self Test (POST) prostřednictvím výše uvedené volby zredukovat na
minimum. Tímto způsobem získáte zvláště u počítačů s více než 64 MB operační
paměti až 1 minutu času. BIOS totiž v tomto případě například netestuje
operační paměť třikrát, nýbrž pouze jednou.

Pokud i tak je pro vás bezpečnost a stabilita počítače důležitá, ale přesto
chcete čas od času důkladnou kontrolu operační paměti přerušit, učiníte tak
stiskem klávesy v okamžiku, kdy vidíte na monitoru, že BIOS operační
paměť testuje. Stiskem zmíněné klávesy test okamžitě skončí.


2 )Spouštějte počítač pouze ze správného spouštěcího disku

Funkce: First Boot Device
Také zvaná: Boot Sequence
V menu: Advanced BIOS Features, Advanced, Boot
Doporučujeme: HDD-0 nebo C:

Prostřednictvím této volby nastavujete, ve které diskové jednotce má BIOS začít
hledat operační systém. Disk s operačním systémem tak musí být nastaven jako
první. Obvykle leží operační systém na disku C:, který je připojen jako Master
na primárním IDE kanálu. Proto vyberte v BIOSu položku HDD-0 nebo C:, popřípadě
název disku. Tuto volbu pak můžete změnit v případě, kdy potřebujete počítač
spustit z diskety (volba Floppy nebo A:), CD-ROM mechaniky (CDROM), z pevného
disku připojeného přes USB (USB-HDD), či ze ZIP mechaniky (ZIP).

Chcete počítač spustit z nějakého jiného USB zařízení, pro nějž jste ale v
BIOSu nenalezli odpovídající volbu? Tato zařízení interpretuje BIOS často jako
USB disketové mechaniky, někdy také jako mechaniky ZIP připojené přes USB nebo
jako pevný disk připojený přes USB. Odpovídající parametry jsou v tomto případě
USB-FDD, USB-ZIP nebo USB-HDD. Ovšem stejně nejlépe vám s identifikací USB
zařízení poradí k němu přiložená příručka. Pokud jste ji ztratili a nemůžete
najít žádné informace ani na internetu, pak jednoduše postupně vyzkoušejte USB
položky v BIOSu pěkně jednu po druhé.


3 )Disketové mechaniky žádnou kontrolu nepotřebují

Funkce: Boot Up Floppy Seek
Také zvaná: Seek Floppy, Floppy Drive Seek
V menu: Advanced BIOS Features, Boot
Doporučujeme: Disabled

Nastavením této volby ušetříte čas, během nějž by jinak BIOS testoval disketové
mechaniky. Ty pokud jsou jednou správně nainstalovány, pracují potom většinou
bezchybně, rovněž diskety, které do nich vložíte, jsou i bez kontroly systémem
interpretovány bez problémů.


4 )Spouštějte Windows tou největší možnou rychlostí

Funkce: IDE HDD Block Mode
Také zvaná: HDD Block Mode Sectors
V menu: Integrated Peripherals
Doporučujeme: Enabled

Spouštění operačního systému obrovsky zatěžuje pevný disk. Dokud se Windows
úplně nespustí, je nutno do operační paměti přenést megabajty dat, a to samé se
týká i procesoru. Proto průběh spouštění značně urychlíte, pokud dovolíte, aby
se data z pevného disku nepřenášela jednotlivě sektor po sektoru, nýbrž rovnou
po několika sektorech, nejčastěji po 32 v jednom bloku.

Tímto příkazem však urychlíte pouze start Windows. Pokud je již operační systém
spuštěn, potom používá pro tuto funkci pouze svůj vlastní ovladač.



Zvýšení výkonu procesoru

Nové procesory vyžadují stále další nové položky v BIOSu, a to proto, aby se
funkce, jež procesory od firem AMD, Intel a dalších nabízejí, daly také v praxi
skutečně využít. Jako příklad můžeme uvést funkci Hyper Threading pocházející
od Intelu, která způsobuje, že se procesor operačnímu systému jeví tak, jako
kdyby byly v počítači přítomny dva logické procesory. Při běhu některých
aplikací může tak dojít k výraznému nárůstu výkonu.


5 )Pracujte rychleji s více programy

Funkce: Hyper-Threading
Také zvaná: CPU Hyper-Threading, Hyper-Threading Technology, Hyper-Threading
Function
V menu: Advanced BIOS Features, Advanced, CPU Configuration
Doporučujeme: Enabled

U některých procesorů Intel Pentium 4 konkrétně u modelu s taktovací frekvencí
3,06 GHz a při frekvenci FSB (Front Side Bus) 533 MHz a u všech modelů s
frekvencí FSB rovnající se 800 MHz zapíná tato volba funkci Hyper-Threading.

Mikroprocesor se pak jeví operačnímu systému ve formě dvou logických procesorů.
U některých aplikací, zvláště u těch, které pracují s několika procesy (vlákny
Threads) a mohou se tak o tyto procesy podělit, případně při práci s několika
programy současně, se tak může výkon značně zvýšit.

Ovšem nestačí pouze mikroprocesor, funkci Hyper-Threading musí podporovat také
základní deska. V současnosti tuto technologii podporují čipové sady 875P,
865G, 865PE a 865P od Intelu, stejně jako čipové sady 850E, 845GE, 845E, 845PE,
845G (pouze verze B-Step) a konečně 845GV.

Jestliže jste si zakoupili základní desku vybavenou některou z těchto čipových
sad před říjnem 2002, pak v BIOSu položku týkající se zmiňované technologie k
dispozici nemáte, můžete ji však získat updatem BIOSu. To samé platí pro čipové
sady SIS 655 (B-Step), 648FX, R658 (B-Step), 648 (B-Step), 645DX (B-Step), 651
(B-Step) a M650 (B-Step), stejně jako pro čipovou sadu VIA P4X400. Poslední
podmínkou pro fungování technologie Hyper Threading jsou na počítači
nainstalovaná Windows XP Home či Professional.

Aktivování funkce Hyper-Threading: Pokud je již položka Hyper-Threading
obsažena v BIOSu, pak bude pro tuto technologii při instalaci Windows
automaticky přidělen vhodný ovladač. Zmiňovaná technologie totiž potřebuje od
Windows nainstalovanou funkci ACPI (viz odstavec Úspora elektrické energie) a
dále funkci APIC. APIC (Advanced Programmable Interrupt Controller) totiž ve
víceprocesorovém systému organizuje požadavky na přerušení pro jednotlivé
procesory.

To, že ovladače skutečně byly nainstalovány, poznáte ve Správci zařízení, pokud
si v menu Zobrazit klepnete na volbu Zařízení podle připojení. Tam totiž
uvidíte jednu z položek ACPI-Uniprocessor-PC nebo ACPI-Multiprocessor-PC.

Jestliže funkci Hyper-Threading v BIOSu povolíte, uvidíte ve Správci zařízení
položku ACPI-Multiprocessor-PC, a pokud klepnete ve Správci zařízení na menu
Zobrazit/Zařízení podle typu, pak v bodu Procesory uvidíte zobrazeny dva
mikroprocesory.

Instalace podpory pro Hyper-Threading: Komplikovanější to bude v případě, kdy
již máte nainstalovaná Windows a nyní si chcete doinstalovat funkci
Hyper-Threading prostřednictvím updatu BIOSu. Hyper-Threading můžete jednoduše
povolit pouze tehdy, pokud všechny výše uvedené položky ve Správci zařízení
máte. Pak Windows pouze naleznou druhý logický procesor.

Pokud však ve Správci zařízení existuje pouze položka Standardní počítač,
popřípadě Jednoprocesorový osobní počítač s rozhraním ACPI, musíte v BIOSu
nastavit pro funkce APIC a následně ACPI parametr Enabled a znovu nainstalovat
systém Windows (viz rámeček Úspora elektrické energie: Jak udržet Windows ve
formě). Pokud jste v Setupu BIOSu měli podporu ACPI již povolenou, nezapomeňte
před novou instalací Windows povolit v BIOSu rovněž funkci APIC.


6 )Nejvyšší výkon pro váš multiprocesorový systém

Funkce: MPS Version Control for OS
Také zvaná: MPS Revision, MPS Table Version
V menu: Advanced BIOS Features, Advanced, CPU Configuration
Doporučujeme: 1.4

MPS (Multi-Processor-Specification) je jakýmsi standardem pro víceprocesorové
systémy, který informuje operační systém o konfiguraci počítače. Většina
víceprocesorových operačních systémů, jako jsou kupříkladu Windows 2000, XP a
Linux, podporuje rozšířenou verzi MPS 1.4. Proto vám doporučujeme v případě, že
používáte některý z výše uvedených operačních systémů, právě zmiňovanou položku.

Verzi 1.4 vlastně podporují i Windows NT4. Ovšem pokud vám velmi záleží na
stabilitě systému, doporučujeme vám zůstat raději při MPS 1.1. Ostatní verze
Windows víceprocesorové systémy nepodporují, proto tato volba nemá na systém
žádný vliv.

Rovněž základní deska, která má patici pouze pro jeden procesor, vám pro něj
nabízí podporu Hyper-Threadingu. Jak již bylo zmíněno, chová se systém s
procesorem s takto aktivovanou volbou jako počítač se dvěma procesory. V tomto
případě je v BIOSu položka MPS Version Control for OS často nastavena napevno
na verzi 1.4.


7 )Přetaktování: Stabilní provoz u základních desek s paticí A

Funkce: S2K Bus Driving Strength
V menu: Advanced, Chip Configuration
Doporučujeme: Auto

Tuto položku naleznete v BIOSu u základních desek s paticí A. V případě S2K jde
o sběrnici procesoru Athlon. Volba umožňuje řídit intenzitu datových signálů na
sběrnici. Síla signálů závisí zejména na uspořádání vodičů na základní desce.

Manuální nastavování má význam pouze v případě, kdy si přetaktováváte systém.
Intenzita signálu z tranzistorů se dá měnit prostřednictvím čísla v
hexadecimálním tvaru, a to v položkách S2K Strobe P Control a S2K Strobe N
Control. Vyšší hodnota parametrů v tomto případě zvyšuje stabilitu systému,
jelikož při přetaktovávání se kvalita signálu kvůli kratšímu taktu zhoršuje. Na
druhou stranu intenzita signálu nastavená na vyšší hodnotu, než je předepsaná
výrobcem, značně zatěžuje jednotlivé komponenty a z dlouhodobého pohledu může
celý systém spíše poškodit.

Pro zajímavost srovnatelnou volbu, jež ale řídí signály mezi čipovou sadou a
pamětí DDR, naleznete v položce DQS Driving Strength.



Stabilizování operační paměti RAM

Chybná nastavení v BIOSu pro operační paměť jsou často příčinou nestability
celého systému. Se správnými parametry problémy s počítačem vmžiku zmizí.

8 )Správné časování pro operační paměť

Funkce: DRAM Timing
Také zvaná: Configure SDRAM by SPD, DRAM Timing Selectable, Memory Detect By,
Memory Timing, SDRAM Configuration, SDRAM Controlled By

V menu: Advanced, Advanced Chipset Features; Advanced, Chip Configuration;
Advanced Chipset Features

Doporučujeme: By SPD, Optimal, SPD, Yes

Pokud se budete řídit našimi doporučeními, převezme BIOS parametry pro časování
týkající se daného modulu z komponenty SPD (Serial Presence Detect), kde jsou
výrobcem nastaveny.


9 )Procesor a operační paměť na stejné frekvenci

Funkce u (DDR)-SDRAM: CPU: DRAM Clock Ratio
Také zvaná: DDR: CPU Ratio, DRAM Frequency: FSB Ratio, System/DRAM Ratio
Funkce u pamětí Rambus: RDRAM Frequency: FSB Ratio
Také zvaná: System/Rambus Ratio
V menu: Advanced, Chip Configuration; Advanced Chipset Features; Advanced
Frequency/Voltage Control
Doporučujeme: Auto, Default

Pokud nesouhlasí frekvence mezi procesorem a operační pamětí, může to mít vliv
na stabilitu počítače. Proto je, a zvláště v tomto případě, nejlepší spolehnout
se na parametry, jež si BIOS sám nastaví.


10 )Stabilní systém s maximální rychlostí paměti

Funkce u (DDR)-SDRAM: DRAM Clock
Také zvaná: DRAM Frequency, Memory Frequency
Funkce u pamětí typu Rambus: Direct Rambus Clock
Také zvaná: Rambus Channel Frequency
V menu: Advanced, Chip Configuration
Doporučujeme: Auto, By SPD, SPD

Při výše zmíněné volbě přebírá BIOS frekvenci paměti nastavenou výrobcem. Pokud
budete používat paměťové moduly rychlejší, než jaké podporuje základní deska
(podívejte se do manuálu k základní desce!), musíte si odpovídající frekvenci
nastavit ručně.



Plynulejší hry

Grafická karta patří ke komponentám, jež mají rozhodující vliv na celkový výkon
počítače. Každá kapička výkonu, kterou z ní dostanete navíc, se okamžitě
projeví při práci a hraní her na počítači.


11 )Rychlejší grafika: Optimalizace práce procesoru a grafické karty

Funkce: Video Memory Cache Mode
Také zvaná: Advanced, Chip Configuration
Doporučujeme: USWC

Naše doporučení vede k zrychlení práce v takových grafických aplikacích, jakými
jsou například 3D hry. Procesor totiž ukládá data, která by měla být zapisována
do paměti grafické karty, do speciální paměti. Tím je umožněno to, že větší
množství dat, typicky se jedná o 64bitová, se mohou vmžiku poslat přes sběrnici
AGP přímo do grafické karty. Procesor tudíž nemusí tak často věnovat svůj
výpočetní čas na zapisování do paměti grafické karty. Na druhou stranu v
případech, kdy se do grafické karty posílá v různých okamžicích různě velké
množství dat, vede tato volba ke zpomalení rychlosti počítače, neboť data
uložená ve speciální paměti procesor posílá až v okamžiku, kdy je jich tam
nashromážděno určité množství. Při práci s grafickými aplikacemi jsou
zpracovávaná data posílána do paměti vcelku rovnoměrně, takže možnost vzniku
nějakých dalších prodlev nehrozí.

Metodu USWC (Uncacheable Speculative Write Combining) by měly podporovat i
starší grafické karty, neboť standard VBE 2.0 (VESA BIOS Extension), který je
jejím základem, je již sedm let starý. Pokud přesto vyvstanou nějaké problémy,
kupříkladu zatuhnutí počítače či černá obrazovka po jeho spuštění, pak stačí
změnit zmiňovanou volbu na UC (Uncached).


12 )Grafická karta a operační paměť: Jak urychlit hraní her

Funkce: AGP Aperture Size
Také zvaná: Graphics Windows Size
V menu: Advanced, Chip Configuration; Advanced, Advanced Chipset Features;
Advanced Chipset Features
Doporučujeme: 64; 64 MB nebo 128 MB; 128 MB

Množství operační paměti grafické karty, které může operační paměť přímo
spravovat, například pro dočasné ukládání textur, závisí na velikosti operační
paměti počítače a na velikosti paměti grafické karty. Obecně platí, že by
hodnota uvedená v AGP Aperture Size neměla překročit polovinu operační paměti
počítače maximální smysluplná hodnota je v tomto případě 128 MB. U starších
grafických karet s pamětí 32 MB je výše zmiňovaných 128 MB ideálním nastavením.
Pro grafické karty s větší pamětí než 32 MB bohatě postačí nastavení AGP
Aperture Size na 64 MB.



Vyladění výkonu pevného disku

V případě pevných disků se v současnosti odehrává řada významných změn.
Rozhraní Ultra DMA/133 již není ničím výjimečným, stále více výrobců pevných
disků ruku v ruce s výrobci základních desek spoléhá na nové rozhraní Serial
ATA. K tomu se dále přidává rozhraní FireWire, které je velmi dobrou volbou pro
pevné disky v externím provedení.


13 )Optimální konfigurace pro pevné disky s rozhraním Serial ATA

Funkce: On-Chip-S-ATA
Také zvaná: On-Chip Serial ATA Setting; Serial ATA Controller; On-Chip Serial
ATA
V menu: Advanced, Onboard Device Configuration, Onchip IDE (Device); Integrated
Peripherals; Integrated Peripherals, Onboard PCI Controller
Doporučujeme: Enabled

Prostřednictvím uvedené volby zapínáte, popřípadě vypínáte řadič Serial ATA.
Řada výrobců dnes do svých základních desek rozhraní Serial ATA (S-ATA)
integruje. S-ATA je nástupcem dnes již zastaralého paralelního rozhraní (P-ATA)
určeného pro pevné disky a různé další mechaniky. Dnes má čipová sada buď přímo
zabudovanou podporu protokolu Serial ATA, jako je tomu kupříkladu u čipových
sad 875P, 865G, 865P a 865PE od Intelu, případně výrobce dává do základních
desek čip Serial ATA produkovaný firmami Promise, popřípadě Silicon Image.

Pokud čipová sada podporuje protokol S-ATA, je v BIOSu dostupná řada položek s
názvy jako Serial ATA Port0/Port1 Mode, nebo SATA Port0 Configure as. Jestliže
chcete mít v počítači připojená jak zařízení P-ATA, tak i S-ATA, pak právě zde
můžete zařízení S-ATA pomocí BIOSu nastavit jako Primary Master/Slave nebo
Secondary Master/Slave. Zařízení S-ATA totiž neznají rozdělení na Master a
Slave, a proto na nich ani nenaleznete žádné jumpery známé z P-ATA zařízení. V
menu nazývaných například ATA Configuration nebo S-ATA/P-ATA Keep Enabled si
můžete nastavit, zdali budete chtít používat pouze zařízení S-ATA, nebo pouze
P-ATA, či oba dva typy zařízení současně.



Další užitečné volby v BIOSu

Správci sítí mají často starost o to, aby jim uživatelé nezasahovali do vnitřku
počítače. Některé verze BIOSu dokážou zajistit také ochranu proti neoprávněné
manipulaci. Další užitečná funkce spočívá v informování o chybě v BIOSu
prostřednictvím hlasového výstupu, namísto známého klasického pípání.


14 )Ochrana počítačové skříně před neoprávněným přístupem

Funkce: Case Open Warning
Také zvaná: Case Opened; Chassis Intrusion
V menu: HW Monitor, PC Health Status
Doporučujeme: Enabled

Jestliže vlastníte počítačovou skříň, která je vybavena patřičným senzorem,
jenž je propojen se základní deskou (konzultujte s manuálem k základní desce
nebo k počítači), pak výše zmíněnou položkou můžete kontrolovat, zda byla
počítačová skříň otevřena. Pokud ano, tak při spuštění počítače budete
upozorněni na tuto skutečnost varovným signálem nebo varovným upozorněním. Také
se může v BIOSu nastavit odpovídající položka na upozornění typu Case
Opened:Yes. Pokud se tak stane, nezapomeňte tuto položku v BIOSu nastavit zase
zpět, jinak by vám při každém spouštění počítače hlásila, že skříň počítače
byla otevřena.

Tato ochrana počítačové skříně má smysl zvláště u serverů, jež v nutném případě
okamžitě administrátorovi hlásí, pokud někdo skříň u serveru otevře.


15 )Hlasový výstup oproti nesrozumitelnému pípání

Funkce: Speech Post Reporter
Také zvaná: Voice Genie
V menu: Integrated Peripherals; Advanced Speech Configuration; Advanced I/0
Configuration
Doporučujeme: Enabled

Někteří z výrobců základních desek jako Albatron, Asus či Gigabyte vybavují
svoje výrobky čipem s hlasovým výstupem. V případě, že se na počítači vyskytne
nějaký problém, dozvíte se o něm namísto pípání více či méně srozumitelnými
slovy, zda a jaká že to chyba se v systému vyskytla. Jazyk se dá nastavit
prostřednictvím softwaru či jumperů na základní desce. Firma Asus dokonce
dodává utilitu, pomocí níž si můžete pevně nastavená chybová hlášení nahradit
vlastními hlášeními nahranými ve WAV formátu.



Úspora elektrické energie

Lidé, kteří šetří elektrickou energií, chrání vlastní peněženku i životní
prostředí. V následujících tipech se dozvíte, jak ušetřit elektrickou energii v
případě počítačů.


16 )Účinné šetření elektrickou energií

Funkce: ACPI Function
Také zvaná: ICPA Function
V menu: Power Management Setup, Power Management Features, Power
Doporučujeme: Enabled

ACPI (Advanced Configuration and Power Interface) je nejúčinnější úsporný režim
pro osobní počítače. Operační systémy podporující ACPI, mezi něž patří Windows
98 SE, ME, 2000 či XP, kontrolují úplně všechen hardware i software. Vědí
takřka o každé aktivitě. Pokud systém zjistí, že nějaké zařízení nebo dokonce
celý systém není v danou chvíli potřebný, přepne se toto zařízení nebo celý
systém do úsporného režimu.

Windows mohou režim ACPI využívat pouze tehdy, když mají v počítači základní
desku, která zmíněný režim podporuje, a když je v BIOSu této desky povolen.
Chybí-li položka ACPI v BIOSu základní desky, byla tato deska zhotovena někdy
do poloviny roku 1999 a tento režim nepodporuje.

Ovšem i pro starší základní desky existují na internetových stránkách jejich
výrobců updaty BIOSu, jež dokáží do nich podporu ACPI zabudovat. Tak například
pro řadu základních desek firmy Asus je na internetových stránkách
http://www.asus.com.tw/support/download/download.aspx k dispozici celá řada
updatů.

Tak uvidíte okamžitě, pro které základní desky existuje podpora ACPI. Pokud
funkci ACPI budete aktivovat v BIOSu až po instalaci Windows, musíte ji
dodatečně do operačního systému implementovat. Podrobnější informace naleznete
v rámečku Úspora elektrické energie: Jak udržet Windows ve formě.


17 )Maximální úspora elektrické energie při vhodné konfiguraci

Funkce: ACPI Suspend Type
Také zvaná: Sleep State; ACPI Standby State
V menu: Power Management Setup; Power Management Features; Power
Doporučujeme: S1&S3

Výrobci základních desek implementují do BIOSu zpravidla ACPI úsporné režimy,
označované jako S1 a S3, někdy také S4. V režimu S1 do úsporného režimu
operační systém uvádí pouze procesor, pevný disk a monitor. Všechny ostatní
komponenty jsou spuštěny neustále. Spotřeba elektrického proudu zůstává poměrně
vysoká.

V režimu S3 (Suspend to RAM, STR) ukládají Windows všechny spuštěné aplikace a
soubory do operační paměti dříve, než se vypnou i všechny ostatní komponenty. U
volby S4 (Suspend to Disk, STD) se data v operační paměti ukládají na pevný
disk. Většina výrobců základních desek však tento režim neimplementuje, protože
S4 je identické s režimem spánku (anglicky Hibernation), který je dostupný již
ve Windows 98 SE v Ovládacích panelech pod ikonou Napájení, a to nezávisle tom,
zda je k dispozici podpora ACPI nebo ne.


18 )I u starších počítačů se vyplatí šetřit

Funkce: Power Management/APM
Také zvaná: Power Management Option; PM Control by APM
V menu: Power Management Setup; Power Management Features; Power
Doporučujeme: Disabled při aktivovaném ACPI, jinak Enabled, popřípadě Min
Savings

Podporu staršího úsporného režimu APM (Advanced Power Management) vám nabízí
prakticky každý BIOS. Jestliže BIOS i základní deska podporují režim ACPI, pak
byste měli položku APM nastavit na Disabled. APM totiž pracuje s daleko menší
účinností a rovněž méně spolehlivě. V případě APM posílá BIOS systémové
komponenty do úsporného režimu. Vzhledem k tomu, že BIOS zdaleka nemá takový
přehled jako operační systém, může se stát, že BIOS pošle nějakou komponentu do
úsporného režimu, ačkoliv kupříkladu tato nestačila uložit všechna data.
Důsledkem je pak zatuhnutí počítače nebo ztráta dat.

Mnohé BIOSy vám pouze nabízejí možnost APM aktivovat nebo zakázat. Některé jiné
zase vám dávají na výběr mezi třemi variantami úspory elektrické energie: Min
Saving, Max Saving a User Define. V případě položky Min Saving se úsporný režim
aktivuje až po jedné hodině nečinnosti, zatímco u varianty Max Saving často už
po uplynutí jedné minuty. Pokud zvolíte parametr User Define, můžete si sami
rozhodnout, po kolika minutách nečinnosti má BIOS uvést jednotlivé komponenty
do úsporného režimu. Doporučujeme vám zvolit variantu Min Savings, protože
hardware se v kontinuálním provozu nejméně opotřebovává. Neustálé zapínání a
vypínání snižuje životnost komponentů, a úspora peněz za elektřinu je tak
daleko menší než cena každé z komponent počítače.


19 )Přijímání faxů přes počítač v úsporném režimu

Funkce: IRQ/Event Activity Detect
Také zvaná: Set WakeUp Events
V menu: Power Management Setup, Power Management Features, Power

Výše zmíněnou funkcí můžete nastavit, který hardware může počítač z úsporného
režimu probudit. Pokud máte svůj fax připojený přes počítač, stačí v podmenu
této volby vybrat položky Power Up On LAN/Ring, Resume on Ring, popřípadě Ring
Wake Up. Potom se pro přijetí faxu počítač z úsporného režimu probudí.




Utajené funkce BIOSu

David Čepička, Richard Coppola

Chybí vám ve vašem BIOSu nějaké další možnosti pro nastavení některých
parametrů? Ukážeme vám několik triků a speciálních utilit, s nimiž se dostanete
mnohem dále, až k těm nejutajovanějším položkám.

Nahráli jste si tu nejnovější verzi BIOSu pro vaši základní desku, ale přesto
vás její výrobce nutí řídit se tím tak nedostatečným a slabým BIOS Setupem.
Parametry, o kterých jste doufali, že by se v nové verzi BIOSu mohly objevit,
tam zase nejsou. Nejvyšší čas vzít věci pěkně do svých rukou! Věříme, že vám,
kteří máte hravou povahu, potřebné základní znalosti týkající se BIOSu a v
neposlední řadě rozumnou míru schopnosti riskovat, bude tento článek inspirací
k tomu, co byste ještě mohli v nastavení svého počítače vylepšit.


1 )Modbin: Speciální utilita pro BIOS

Pokud má vaše základní deska BIOS typu Award, můžete utajované parametry Setupu
BIOSu odkrýt prostřednictvím utility Modbin, určené pro operační systém MS-DOS.
Modbin je původem od výrobce BIOSu Award a slouží výrobcům základních desek k
tomu, aby si mohli BIOS Setup upravit podle svých požadavků. Na internetu lze
najít dvě základní varianty zmiňovaného programu: Modbin pro úpravu BIOSu Award
ve verzi 4.x a aplikaci Modbin6 ve verzi 6.

Nejnovější verze Modbinu 4.50.82a fungovala při našich testech ze všech
nejlépe. V případě aplikace Modbin6 pracovala jeho starší verze 1.00.38 o něco
spolehlivěji ve srovnání s verzí 1.00.48. Modbin6 ve verzi 2.00 Beta vám vůbec
nedoporučujeme používat. Pokud výrobce základních desek do konfigurace BIOSu
zasáhl příliš, pak už Modbin nedokáže mnoho nastavení ovlivnit -to je příklad
mnoha základních desek značky Asus. Nejlepší cestou je ovšem vždy program na
dané základní desce vyzkoušet.


2 )Modbin: Jak jednotlivé položky v BIOS Setupu povolit

Použití Modbinu je poměrně riskantní, ovšem může se na druhou stranu vyplatit.
Postupujte podle následujících kroků.

Krok 1: Obstarejte si nejdříve od výrobce vaší základní desky ten
nejaktuálnější update BIOSu. Tento update, představovaný ve většině případů
souborem s příponou BIN, zkopírujte do stejné složky, v níž máte utilitu
Modbin. Modbin používejte pouze v čistém MS-DOSu, a nepoužívejte žádné kódové
stránky umožňující zobrazovat znaky české abecedy. K tomu účelu stiskněte při
spouštění počítače s nainstalovanými Windows 95/98/ME klávesu a ze
startovací nabídky vyberte položku Stav nouze se systémem MS-DOS. V případě
počítače s Windows 2000 a XP byste měli počítač spustit ze spouštěcí diskety
systému MS-DOS a pracovat na nějakém diskovém oddílu typu FAT. Vhodnou
spouštěcí disketu vytvoříte například ve Windows XP tak, když v okně Tento
počítač klepnete pravým tlačítkem myši na disketovou jednotku a z kontextového
menu vyberete příkaz Naformátovat. V tomto okně zatrhněte položku Vytvořit
spouštěcí disketu MS-DOS. Po vytvoření spouštěcí diskety na ní všechny soubory,
kromě souborů COMMAND.COM, IO.SYS a MSDOS.SYS, smažte. Práce přímo na disketě
je pouze nouzovým řešením, když na počítači nemáte žádný diskový oddíl se
souborovým systémem FAT. Práce je totiž v tomto případě zoufale pomalá, a
například kvůli kapacitě je v případě Modbinu6 nemožná.

Krok 2: Přesuňte se příkazem cd do vytvořené pracovní složky s
Modbinem a spusťte aplikaci. Ze seznamu, který se nyní objeví, si vyberte ten,
který představuje nejaktuálnější verzi updatu BIOSu. V seznamu se pohybujete
kurzorovými šipkami a volbu potvrzujete klávesou . Vyberte si pomocí
kurzorových kláves požadovanou operaci. Tak položka Change BIOS Message vám
umožní změnit hlášení objevující se při spouštění počítače, takže snadno svůj
modifikovaný BIOS rozeznáte. Velmi zajímavé budou bezesporu i položky Chipset
Setup Default (Modbin), popřípadě Edit Setup Screen (Modbin6). Ty vám dovolí
určit, které položky mají být v Setupu BIOSu viditelné.

Pro každou potenciální položku v Setupu existují tři možnosti. Přiřadíte-li
položce hodnotu Normal, je v Setupu viditelná a editovatelná. Parametr Show
only znamená, že položka je viditelná, ale nedá se změnit. Parametr Disable
způsobí deaktivaci položky. U Modbinu změníte tyto parametry klávesami a
, u Modbinu6 se při stisku klávesy otevře příslušný dialog.

Upozornění: Kupodivu ne každá volba, která se dá aktivovat, má nějaký výrazně
praktičtější smysl i když mezi nimi najdete skutečné perly, jež stojí za
pozornost. Tak kupříkladu u základní desky firmy Asus, označené jako A7N8X
(BIOS Version 1005), jsme nalezli 28 utajených parametrů. Mezi nimi byly
kupříkladu volby umožňující deaktivovat nepoužívané EIDE rozhraní pro ušetření
systémových prostředků počítače nebo možnost aktivování funkce IDE Block Modus,
jež umožňovala rychlejší práci v MS-DOSu.

U řady dalších verzí BIOSu jsme pomocí Modbinu nalezli možnost deaktivování
ACPI. Většina výrobců základních desek se totiž držela doporučení Microsoftu
(PC System Design Guide) a tuto volbu pro obyčejné uživatele znepřístupnila.
Paradoxem je, že sám Microsoft uvádí, že při problémech s IRQ ve Windows XP se
doporučuje právě deaktivování ACPI v BIOSu a nová instalace Windows.

Krok 3: Po modifikaci si svoji práci uložte jakou soubor s příponou BIN, a to v
Modbinu přes volbu Update File a v Modbinu6 příkazem File/Save BIOS. Nakonec si
zkuste takto upravený BIOS nahrát do počítače.


3 )Editor BIOSu Award: Pro úpravu BIOSu

Zdarma dostupná aplikace Award BIOS Editor sice ještě není úplně hotová, ale
již nyní se vyvíjí docela slibně. Utilitu o velikosti 340 KB lze najít na
internetu. Sjednocuje v sobě funkce programů Modbin a Cbrom, a to pod jediným
velmi komfortním prostředím. V nejnovější verzi můžete kupříkladu mimo jiné
vyměnit jednotlivé prvky souboru BIOSu (jako v programu Cbrom), stejně jako v
Modbinu změnit popis BIOSu na obrazovce počítače či si nechat zobrazit
obrazovku Setupu přímo na obrazovce v okně Windows (jen u BIOSu Award 4.51).
Provádění změn v Setupu BIOSu a mnohé další má vbrzku následovat.

Další náhradou aplikace Cbrom je zdarma dostupný Award BIOS Manipulator.
Bohužel při našich testech tento software nerozpoznal celou řadu druhů BIOSu.
Tuto utilitu můžete nalézt na internetových stránkách
sourceforge.net/projects/awardmod. Utilita o velikosti 1,5 MB je určena pro
Windows 95/98/ME, NT4, 2000 a XP.


4 )BIOS Patcher: Automatické opravování chyb

Nainstalovali jste si větší pevný disk nebo rychlejší procesor, avšak váš
počítač tyto nové komponenty nerozpoznává, popřípadě po spuštění zatuhne. U
výrobce základní desky není k dispozici žádný vhodný update. Jestliže ale máte
to štěstí, že vlastníte základní desku s BIOSem Award, potřebujete pouze vhodný
soubor BIOSu a program BIOS Patcher určený pro MS-DOS. Ten vám pomůže vyřešit
vaše problémy vlastními silami. Zmiňovaná utilita vyhledává a opravuje známé
chyby. Kromě toho přidává do BIOSu update mikrokódu pro procesory Intel, takže
umožňuje podporu více druhů procesorů a zpřístupňuje skryté volby pro jejich
přetaktování.

BIOS Patcher naleznete na internetu na adrese rom.by. V současné době je
aktuální verze představována souborem BP-4RC_F.RAR. Zde jsou i potřebné soubory
CBROM.RAR, LHA.RAR a REAL_MICROCODES.RAR (všechny společně o velikosti 90 KB).
Extrahujte všechny soubory do jedné složky společně se souborem BIOSu. Program
spustíte podle vzoru . Při této operaci bude starý
BIN soubor přepsán souborem novým.


5 )Tip: Zazálohujte si starý BIOS

Potřebujete nějaký soubor BIOSu pro jeho modifikování, ale žádný nemáte? U
většiny programů pro flashování (update) BIOSu se před nahráním jeho nové verze
stará verze BIOSu načítá ze základní desky a ukládá jako soubor. Často se ale
dá uložit verze BIOSu na základní desce, aniž byste museli nahrávat verzi novou
záleží přitom na druhu programu pro flashování. Pomocí standardní Flash utility
od Awardu vytvoříte kopii aktuálního BIOSu na základní desce příkazem AWDFLASH
/PN BIOS.BIN. Soubor BIOSu tak bude uložen do souboru BIOS.BIN.




BIOS pro profesionály

David Čepička, Thorsten Eggeling, Andreas Kroschel

Programový kód můžete v BIOSu měnit a vylepšovat. V tomto článku vám ukážeme,
jak do BIOSu integrovat nové funkce a jak vylepšit také jeho výkon.

Do čipu BIOSu na základní desce se vejde maximálně 256 KB dat. U starších
počítačů je to dokonce pouze 128 KB, což skutečně není mnoho. A zde je umístěno
vše, co počítač ke svému spuštění potřebuje: programový kód pro rozpoznání
pevných disků a procesoru, dále možnost výběru bootovacích zařízení, bootovací
logo a mnoho dalšího.

V BIOS Setupu si můžete vybírat a měnit konfiguraci těch položek, které vám
výrobce základní desky povolil ani o jednu více, ani o jednu méně. Způsob, jak
si některé výrobcem zakázané funkce přesto povolit, se dozvíte v článku Utajené
funkce BIOSu.

V následujících řádcích se dočtete o funkcích, jež dosud váš BIOS vůbec
neobsahuje. Ukážeme vám, jak programový kód BIOSu modifikovat, nebo jak jej
rozšířit o další moduly. Jednoduše řečeno se bude jednat o jakési zkrášlovací
tipy pro váš BIOS. Vámi vytvořené bootovací logo se postará o rozmanitost a
pestrost (viz tip č. 1). Zdá se vám váš počítač příliš hlučný? Co takhle vyndat
disketovou mechaniku a pevný disk, a takto uklidněný počítač spouštět přes síť?
I v tomto případě vám prozradíme, jak na to (tipy č. 2 a 3).

Všechny níže popisované tipy jsou určeny pro profesionály a všechny ty, co mají
v povaze přesnost a preciznost. Není snad třeba zastírat, že při všech
manipulacích s BIOSem vždy podstupujete určitou míru rizika. Proto vždy dříve,
než začnete kterýkoliv z tipů zkoušet, si bezpodmínečně vytvořte záchrannou
disketu a důkladně si ji otestujte, abyste mohli při případných problémech se
spuštěním počítače nahrát zpět BIOS původní.



Úprava BIOSu

Programový kód BIOSu nelze upravovat při spuštěném počítači. Upravuje se vždy
obraz (Image) BIOSu v tom tvaru, jak jej nabízí výrobce základní desky ke
stažení na svých internetových stránkách. Pomocí speciálních utilit si můžete
jednotlivé moduly v BIOSu přeměňovat, popřípadě přidávat nové.


1 )Krásnější spouštěcí obrazovka: Změna bootovacího loga BIOSu

Výrobci počítačů nám ukazují, že to jde: Místo nevzhledné černé obrazovky s
textem vás počítač pozdraví neotřelým logem. Toto logo pokrývá většinou celou
obrazovku, čímž zakrývá řádky s textem tak dlouho, dokud se nezačne spouštět
operační systém. Toto logo si můžete nahradit vlastním obrázkem. V případě, že
váš BIOS nedokáže zobrazit logo přes celou obrazovku, určitě se dá nahradit
alespoň nudně vyhlížející EPA logo v pravém horním rohu obrazovky něčím
originálnějším.

Výrobci BIOSu jsou naneštěstí toho mínění, že všechny nástroje pro již
zmiňované operace by se neměly konečnému uživateli vůbec dostat do rukou. Z
tohoto důvodu nemůžeme v našem časopise uvádět oficiální internetové odkazy pro
stáhnutí těchto utilit, ani je nemůžeme umístit na naše CD. Většinu z nich ale
naleznete pomocí internetových vyhledávačů.

Soubor s verzí BIOSu obdržíte buď na internetových stránkách výrobce vaší
základní desky, případně si jej můžete vytvořit sami z BIOSu ve vašem počítači,
a to prostřednictvím programu pro flashování BIOSu (viz článek Utajené funkce
BIOSu). Instalace loga BIOSu se provádí rozdílným způsobem, v závislosti na
výrobci BIOSu.

Award: V tomto případě se dá bootovací logo do BIOSu přenést pomocí utility
Cbrom 2.15 (37 KB) určené výhradně pro tento typ BIOSu. Jako obrázek vám
poslouží BMP soubor o velikosti 640 x 464 bodů s maximálně 15 barvami,
vytvořený např. ve Windows v programu Malování.

Cbrom funguje jako utilita na příkazovém řádku. Zkopírujte soubor CBROM215.EXE,
soubor BIOSu, v našem případě pojmenovaný BIOS.BIN a obrázek, například
LOGO.BMP, do stejné složky. Na příkazovém řádku se přepněte do této složky. Po
zadání příkazu

cbrom215 bios.bin /d

se vám zobrazí obsah BIOSu. Pokud v něm naleznete položku LOGO Bitmap, pak již
BIOS nějaké logo obsahuje. Jeho odstranění provedete příkazem

cbrom215 bios.bin /logo release

Svoje vlastní logo do BIOSu naimportujete příkazem

cbrom215 bios.bin /logo logo.bmp

V případě, že budete chtít nahradit EPA logo, musíte ze všeho nejdříve vědět, o
jakou verzi formátu EPA se jedná. Tento formát musíte v každém případě dodržet
v parametrech jako jsou výška, šířka a počet barev. K tomu účelu vám nejlépe
poslouží program EPA-Coder (je vhodný pro všechny verze Windows, jeho velikost
je 159 KB). Logo ze souboru BIOSu dostanete příkazem

cbrom215 bios.bin /epa extract

Získanému souboru přidělte příponu EPA. Takto získaný soubor otevřete pomocí
příkazu Open do pravé části okna programu EPA-Coder. Zde se dozvíte rozměry
obrázku a odpovídající verzi. Těchto parametrů se musíte při vytváření
vlastního loga držet. Pokud tedy má vyextrahované logo rozměry 136 x 84 bodů
při 16 barvách a verzi 1.0, pak vytvořte rovněž tak velký obrázek, otevřete jej
v levé části okna EPA-Coderu a zkonvertujte jej do formátu EPA, přičemž
nezapomeňte nastavit správnou verzi loga. Vše uložte kupříkladu jako soubor
MOJELOGO.EPA. Do vašeho BIOSu pak konečně svoje logo integrujete příkazem

cbrom215 bios.bin /epa mojelogo.epa

AMI: Tady je celá záležitost o něco jednodušší, protože se zde nevyskytují
problémy s různými verzemi loga EPA. Nejdříve si tedy stáhněte z internetu
aplikaci AMILOGO.EXE o velikosti 292 KB, a poté ji rozbalte do libovolné
složky. V této složce se pak musí vyskytovat ještě soubor s vaším BIOSem, my
jej budeme nazývat BIOS.ROM. Kromě toho budete potřebovat utilitu Amibcp o
velikosti 273 KB. I tu rozbalte do stejné složky.

Vaše loga musí zachovávat následující parametry a musí opět ležet ve stejné
složce jako ostatní utility. Malé logo EPA musí mít rozměry 88 x 42 bodů při
dvou barvách a musí být ve formátu BMP. Logo zobrazované přes celou obrazovku
musí mít rozměry 640 x 480 bodů při 16 barvách a musí být uloženo ve formátu
PCX. Z rozbaleného souboru AMILOGO.EXE nyní budete potřebovat soubor
AMIOLG.EXE, neboť tento program vám přemění BMP soubor do formátu EPA. K tomu
účelu zadejte příkaz

amiolg /ilogo.bmp

Zde LOGO.BMP je název souboru a mezi parametrem /i a názvem souboru nesmí být
žádná mezera. Amiolg vytvoří obrázek ve formátu EPA s názvem LOGO.BIN. Pomocí
příkazů

amibcp bios.rom /d 31
amibcp bios.rom /i logo.bin 31 /m 0000 0000

obrázek integrujete do BIOSu. Logo přes celou obrazovku není nutno nijak zvlášť
konvertovat. Do BIOSu jej integrujete přímo přes příkazy

amibcp bios.rom /d 33
amibcp bios.rom /i logo.pcx 33 /m 0000 0000

za předpokladu, že LOGO.PCX je soubor s obrázkem loga.


2 )Spouštění počítače přes síť aneb počítač bez pevného disku

Ten, kdo chce na počítači sledovat filmy nebo poslouchat hudbu, potřebuje tichý
stroj. Hlučné větráčky a disky bezesporu kazí zážitek z multimediálních pořadů
sledovaných ve vašem obývacím pokoji. Modifikací BIOSu sice počítač neztišíte,
ovšem ve vašem počítači vám začne přebývat pevný disk. Poradíme vám totiž, jak
do BIOSu zabudovat programový kód, jenž vám umožní bo-otování počítače přes
lokální síť (kupříkladu přes Etherboot-ROM-Image). Váš multimediální počítač
pak bude data tahat ze serveru umístěného odděleně v místnosti, kde nikoho
neruší, například ve sklepě nebo v komoře. Celý koncept je však rovněž vhodný i
pro další oblasti použití, při nichž se vyžaduje minimální hlučnost, například
kanceláře nebo školní učebny.

Postup: Stáhněte si z internetové stránky http://www.rom-o-matic.org
Etherboot-ROM-Image vhodný pro vaši síťovou kartu. Na WWW stránce si nejprve
vyhledejte vámi požadovanou verzi modulu Etherboot a určete si potom typ vaší
síťové karty a výstupní formát. Pro BIOS základní desky zvolte formát Binary
ROM Image (.lzrom).

Dříve, než celý Image implementujete do BIOSu, měli byste důkladně prověřit
jeho funkčnost. Návod naleznete v rámečku Spouštění počítače přes síť: Jak to
funguje pomocí diskety. Pokud vše funguje bez problémů, vytvořte si spouštěcí
disketu systému MS-DOS a zkopírujte na ni program pro flashování BIOSu a soubor
CBROM.EXE (pro BIOS Award), případně AMIBCP.EXE (pro BIOS Ami). Spusťte počítač
z diskety a příkazem

cbrom bios.bin /d

zjistěte velikost dostupné paměti v BIOSu. BIOS.BIN je jméno vašeho souboru
BIOSu. Pro Etherboot stačí místo o velikosti od 8 do 20 KB. Pokud máte v paměti
BIOSu málo místa, můžete nějaký nepotřebný kód odstranit. Tak například příkaz

cbrom bios.bin /logo release smaže bootovací logo z image BIOSu.

Kód pro Etherboot vložíte příkazem

cbrom bios.bin /pci bootimg.lzrom [D000:0]

U síťových karet do slotu ISA použijte namísto přepínače /pci přepínač /isa.
BOOTIMG.LZROM je název souboru ROM Image staženého z internetu.

Jestliže vlastníte základní desku s BIOSem Ami, spusťte program AMIBCP.EXE a
zvolte položku Load BIOS from Disk File. Tím otevřete Image původního BIOSu.
Nyní se přesuňte na položku Edit BIOS Modules. Zde můžete podle potřeby
odstranit nepotřebné moduly a stiskem klávesy vložit soubor s příponou
LZROM. Pomocí klávesy se dostanete zpět do hlavního menu. Modifikovaný
Image BIOSu pak uložíte přes volbu Save BIOS File to Disk.

Výše zmíněný upravený Image BIOSu pak přeneste na základní desku
prostřednictvím vhodného programu pro flashování BIOSu. Nyní už stačí v BIOS
Setupu jako bootovací zařízení zvolit síťovou kartu. Po restartu počítače se
ohlásí Etherboot, a vy budete moci operační systém spustit přes počítačovou síť.

Upozornění: Pokud již předtím BIOS nabízel přes nějaký modul možnost bootování
přes síť, musíte jej odstranit. Teprve potom budete moci používat Etherboot
Image.


3 )Počítač v síti: Požadavky na server

Pokud chcete, aby váš počítač připojený k síti dokázal nahrát operační systém
umístěný na serveru, musí být splněno několik požadavků. Server musí poskytovat
všechny obvyklé síťové služby jako DHCP, DNS, NFS, jakož i FTP, a musí mít
operační systém nakonfigurovaný podle klientského počítače. U operačních
systémů Windows je toto sice možné, ovšem je to vykoupeno velkou námahou a
nutností instalovat další speciální software. Podrobnější tipy k tomuto tématu
lze nalézt například na internetových adresách
http://www.nelliott.demon.co.uk/distributed/windows_diskless/how_to_build.html
anebo diet-pc.sourceforge.net/setup.html.

Naprosto triviálně se tento úkol provede v Linuxu. Pokud chcete používat
nainstalovaný Linux, potřebujete zdarma dostupný software Ltsp (Linux Terminal
Server Project), který běží na všech distribucích Linuxu. Přibližně 20 MB velký
soubor naleznete na internetové stránce http://www.ltsp.org. V některých
distribucích Linuxu je balíček Ltsp dokonce již obsažen.

Ovšem existují případy, kdy žádný dodatečný software vůbec nemusíte instalovat.
Zářným příkladem je nová verze distribuce Knoppix 3.2 o velikosti 716 MB, která
je dostupná na internetu na adrese
http://www.knopper.net/knoppix/index-en-old.html. Zde je již všechno, co
potřebujete pro spuštění terminálového serveru, nainstalováno předem.

Vložte CD disk do mechaniky serveru, případně nainstalujte Knoppix na pevný
disk serveru. V nabídce KDE pak stačí klepnout na ikonku aplikace spouštějící
terminálový server a pomocí Průvodce vše správně nastavit. Nakonec stačí
spustit klientský počítač. Etherboot automaticky nalezne server Knoppix a
spustí operační systém. Konečně tedy budete moci přehrávat filmy nebo pouštět
hudbu, případně spouštět na serveru nainstalované programy pro Windows přes
příkaz wine, aniž by vás počítač rušil.



Varianty BIOSu

Provádění změn v některých speciálních funkcích BIOSu vyžaduje přesné znalosti
softwaru BIOSu. Vy si však můžete spoustu času ušetřit tím, pokud si stáhnete z
internetu modifikovaný Image BIOSu již hotový.


4 )Změny v BIOSu: Větší stabilita a výkon

Ten, kdo se dobře vyzná v nesčetných volbách BIOSu, si může kupříkladu
prostřednictvím Modbinu vytvořit svoji vlastní variantu BIOSu (viz článek
Utajené funkce BIOSu). Ovšem je v mnoha případech daleko jednodušší si
modifikovaný soubor BIOSu stáhnout z některé stránky na internetu, samozřejmě v
případě, že pro vaši základní desku vůbec existuje. Je logické, že majitelé
velmi rozšířených desek jsou v tomto případě ve výhodě. Na internetu můžete
najít spoustu stránek zabývajících se různými tipy a informacemi pro to
nejoptimálnější nastavení, stejně jako řadu různých utilit či souborů s Image
BIOSu ke stažení (viz rámeček Přehled: Ladění BIOSu na internetu). Jako jeden
příklad za všechny můžeme uvést základní desku ECS K7S5A (Elitegroup Computer
Systems) pro patici A. Konkrétně pro ni můžete na internetu nalézt nové
modifikované BIOSy, které zvýší její výkon, stabilizují celý počítač a rozšíří
možnosti pro přetaktování. Vzhledem k velmi příznivé ceně této desky a její
flexibilitě ji můžeme najít ve velkém množství počítačů.

Na internetové adrese http://www.k7jo.de můžete vedle oficiálních updatů BIOSu
od firmy ECS nalézt i celou řadu neoficiálních modifikací: CheepoBIOS a Honey-X
BIOS. Oba umožňují pro účely přetaktování více variant pro nastavení frekvence
FSB a možnost změny časování operační paměti, které jsou rovněž důležité pro
celkovou stabilitu systému. Další BIOS zase obsahuje dodatečný modul Etherboot
pro spouštění počítače pomocí počítačové sítě, jak již bylo psáno v tipu č. 2.
Nezapomeňte si však před eventuálním flashováním svého BIOSu přečíst
odpovídající návod a ujistěte se, že jste si stáhli Image BIOSu vhodný pro vaši
základní desku.

Nepodařilo se vám na uvedených stránkách nic nalézt zrovna pro tu vaši základní
desku? Pak zkuste internetový vyhledávač Google, v němž zadejte typ vaší
základní desky a klíčové slovo BIOS. Řadu informací o modifikovaných BIOSech a
tipů pro vyladění výkonu lze nalézt pro celou řadu základních desek na
internetových fórech, jež jsou kupříkladu na adrese http://www.ocworkbench.com,
případně na http://www.ezboard.com.


5 )Vylepšení pro řadič Promise: Systém Raid

Na velkém množství základních desek s podporou funkce Raid se nachází Fasttrack
Controller, obsahující odlehčenou verzi BIOSu (tzv. Lite BIOS). Znamená to, že
základní deska je sice připravena na podporu funkce Raid, ovšem Lite BIOS jí
neumožňuje rozvinout plně svůj potenciál. Pokud se srovnají přídavné karty
obsahující řadič Promise s již zmiňovanými na základních deskách, mají přídavné
karty podporu pro více funkcí a rovněž větší výkon. Vzhledem k tomu, že řadič
na základní desce je z technického hlediska identický s PCI kartou, dá se
updatem softwaru BIOSu dostat na stejnou úroveň s přídavnými kartami. K tomu
účelu budete potřebovat pouze vhodný modul BIOSu. Jakmile jej integrujete do
BIOSu, bude vaše základní deska podporovat jak technologii Raid, tak poskytne
všechny další potřebné funkce. Dobrými zdroji pro tento modul jsou například
internetové stránky lumberjacker.kettenfett.com, nebo
http://www.tweakhardware.com/raid.

Po stažení potřebného modulu je nejprve třeba modul Raid odstranit pomocí
utility Cbrom nebo Amibcp, následně tento nahradit modulem nebo BIOSem staženým
z internetu, a nakonec nainstalovat upravené ovladače pro zmíněný řadič. Popisy
vhodných modulů a pracovní postup se liší v závislosti na typu základní desky.
Z tohoto důvodu vám nyní nemůžeme popsat přesný postup. Ovšem velmi podrobné
popisy můžete najít kupříkladu na internetové stránce
lumberjacker.kettenfett.com.


6 )Linux a BIOS: Náhrada původního BIOSu

Nikde není pevně stanoveno, že každý počítač musí mít klasický BIOS pocházející
od nějakého známého výrobce. Po spuštění počítače se pokaždé bude načítat a
posléze se bude zkoušet spustit vše, co se nachází v paměti na adrese F000:FFF0.

Je možné sem umístit jádro operačního systému, čímž se urychlí bootování
počítače. Abychom hovořili konkrétněji, vezměme si kupříkladu takový Linux. V
něm pro nutné rozeznání a inicializaci hardwaru postačí pouze několik málo
ovladačů. Linux tak má výhodu, že prostřednictvím neustále aktualizovaných
verzí jádra a ovladačů je daleko lépe připraven na podporu nového hardwaru.
Kromě toho je celá řada úkolů, jež BIOS provádí, stejně dobře proveditelná
samotným operačním systémem. Při spouštění počítače jak Windows, tak Linux
automaticky rozpoznávají nainstalovaný hardware, přidělují systémové prostředky
například pro PCI karty a nahrávají potřebné ovladače. Proto se vcelku logicky
vtírá myšlenka, zda by se nemohla všechna hardwarová nastavení, která se nyní
zapisují do BIOS Setupu, rovněž nějakým způsobem určit nebo nastavit přímo do
operačního systému. Pak by se ani nemohla nastavení v BIOSu a parametry, které
si může operační systém měnit, dostat vzájemně do konfliktu.

Samotná myšlenka pochází od počítačů bez vlastního pevného disku, které rychle
bootují přes síť a běží pod Linuxem. U takového jádra totiž stačí pouze
rozpoznání grafické a síťové karty, o zbytek se postará místní síť. Podle
prvních informací trvá proces inicializace od zapnutí po nahrání operačního
systému pouhé tři sekundy za předpokladu, že klasický BIOS nahradíme BIOSem
linuxovým. Ovšem celý projekt je teprve v raném stadiu. Zatím není
implementována podpora většiny základních desek, a rovněž jiné operační systémy
kromě Linuxu se dají tímto způsobem spouštět jen velmi obtížně, i když s
operačním systémem Windows 2000 se to již podařilo.

Aktuální stav celého projektu můžete sledovat na internetových stránkách
http://www.linuxbios.org. Pokrok při nasazení operačního systému Freebios
naleznete na internetové adrese freebios.sourceforge.net.




Update BIOSu: Aktualizujte si BIOS v operačním systému Windows

Update BIOSu pod Windows má dvě velmi významné výhody: Zvládne ho provést snad
i malé dítě a rutiny, které provedení updatu zajišťují, probíhají pouze se
vhodným souborem, na rozdíl od klasicky prováděného updatu BIOSu přes MS-DOS.
Takže pokud byste například z nepozornosti chtěli provést update BIOSu se
špatným souborem, nebude to mít pro váš počítač žádné fatální následky.
Prakticky všichni významnější výrobci základních desek nabízejí pro update
BIOSu vedle klasické varianty přes disketu v prostředí MS-DOSu rovněž variantu
přes operační systém Windows. Je to určitě chvályhodné, zvláště i proto, že
mnoho současných počítačů už nemá zabudovanou disketovou mechaniku.

Update bez MS-DOSu: Jestliže si chcete provést update BIOSu pod Windows u vaší
starší základní desky, pak tato možnost silně závisí právě na jejím výrobci.
Kupříkladu u společnosti A-Open obdržíte update pod Windows pro celou řadu
starších základních desek tohoto výrobce. U firmy Fujitsu-Siemens je k
dispozici update pod Windows u většiny základních desek s paticí A nebo 370 a
pro všechny základní desky určené pro procesor Pentium 4. Aktualizovat BIOS
dokonce můžete u základních desek od Fujitsu-Siemens rovněž pod operačním
systémem Suse 7.3 od verze jádra 2.2.14. Od firmy Intel pak je k dispozici tzv.
Express BIOS Update pro prakticky všechny základní desky vyrobené po roce 2000.

Nebezpečí updatu BIOSu pod Windows: Pokud vám při nahrávání nové verze BIOSu
zatuhnou Windows, pak již počítač nespustíte vždy uvidíte pouze modrou
obrazovku. Pak máte na výběr pouze dvě možnosti. Buď se pokusit spustit počítač
pomocí záložního BIOSu, který na základní desce mají kupříkladu výrobci A-Open,
Asus či Gigabyte, popřípadě využít tzv. Recovery Function, jež je zabudovaná u
všech základních desek Fujitsu-Siemens vyrobených od roku 1999.

Druhá možnost spočívá v zaslání takové základní desky přímo výrobci, který čip
s BIOSem znovu přeprogramuje. K poplatkům za poštovné si pak ještě připočítejte
náklady v ceně 10-40 eur.

Zmírnění rizika: Před vlastním prováděním updatu BIOSu pod Windows
bezpodmínečně ukončete všechny na pozadí běžící aplikace, například antivirové
programy. Jen tehdy se dá s nejvyšší pravděpodobností předpokládat, že během
asi 30 sekund dlouhého provádění updatu BIOSu k zatuhnutí počítače nedojde.




Úspora elektrické energie: Jak udržet Windows ve formě

Pokud váš systém podporuje funkci ACPI (Advanced Configuration and Power
Interface), naleznete ve Windows 2000 a XP ve Správci zařízení položku
Jednoprocesorový osobní počítač s rozhraním ACPI. V případě Windows 98 SE nebo
ME naleznete ve Správci zařízení pod ikonou Systémová zařízení položku ACPI-Bus
(Advanced Configuration and Power Interface). Pokud na výše uvedených místech
uvidíte pouze položky Standardní PC, popř. Podpora vylepšeného řízení spotřeby,
podporuje váš systém pouze režim APM.

BIOS musí podporovat ACPI. Při instalaci Windows 98 SE, ME a 2000 se do systému
integrují rutiny ACPI pouze tehdy, když je ACPI povoleno v BIOSu. Instalační
program Windows XP se naproti tomu při integraci ACPI orientuje podle interního
seznamu kompatibility a podle data vydání BIOSu.

Při nekompatibilním BIOSu se podpora ACPI nenainstaluje. V opačném případě se
instaluje podpora pro ACPI u všech BIOSů, jejichž datum je 1.1.1999 a mladší.
Je-li nějaký BIOS starší, testuje se jeho kompatibilita. Pokud tento test
dopadne úspěšně, instaluje se podpora ACPI, v opačném případě pouze APM.

Dodatečná instalace ACPI. Nahráli jste si BIOS podporující ACPI až po instalaci
vašich Windows












Komentáře

K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.