Zpátky do školy

Archiv | 01.09.08

Jaký software ve školách používáme a jakým způsobem učíme? Letní prázdniny se pomalu chýlí ke konci...







Jaký software ve školách používáme a jakým způsobem učíme?



Letní prázdniny se pomalu chýlí ke konci a studenti základních, středních a vysokých škol začínají oprašovat školní aktovky a učebnice. Do nového školního roku vám časopis PC World přináší několik zajímavých postřehů o výukových programech, zajímavostí z internetu a mnoho dalších tipů, které se vám budou hodit po celou dobu studií. Oproti klasickému učení mají elektronické výukové programy jednu nepopiratelnou výhodu – rozvíjejí daleko více kreativitu žáků i studentů. Také učení na počítači pro ně může být mnohem zábavnější. Prolog
České školství je tématem věčným a téměř nekonečným. Zkusme se však na něj podívat jen malou skulinou softwarové vybavenosti v souvislosti s výukou. Cílem následujícího textu však není přesné popsání situace na českých školách, neboť takový úkol by si jistě zasloužil i nějaký grant s nálepkou Evropské unie. Pokusili jsme se pouze o jakési povšechné zmapování, které podložíme skupinou několika zcela konkrétních výpovědí zúčastněných pedagogů a studentů.

Historie a současnost

Pomyslným počátkem počítačové výuky by mohl být rok 1985, kdy byl na ČVUT vyvinut a v ZPA Nový Bor vyroben počítač IQ 151. V jeho nitru tepala česká kopie procesoru Intel 8080 vyráběná pod značkou Tesla. IQ 151 byl osobním počítačem vyvinutým speciálně pro školství a sloužil pro výuku Basicu a prezentaci schopností tehdejší výpočetní techniky. Naše vzpomínka na tento žlutooranžový stroj se za ta léta zredukovala na obrovské teplo, které tato „mašinka“ dokázala vydat do okolí. Následovala celá série podobných zařízení (např. známá „pmdéčka“), zakončená prvními opravdovými IBM kompatibilními PC. V té době propojenými do lokální sítě, nejčastěji postavené na Novell Netware.
Vybavenost dnešních škol je na tom zpravidla mnohem lépe. Standardem je i na základní úrovni minimálně jedna počítačová učebna s výukovým softwarem, Office a prezentačním setem (projektor, plátno). Propojení do lokální sítě protokolem TCP/IP je zcela běžné a díky megaprojektu INDOŠ (INternet DO Škol) se studenti mohou podívat i na internet.

Klasifikace

Základem každé analýzy je alespoň minimální rozdělení zkoumaného celku do menších, uchopitelnějších částí. České školy tak snadno rozdělíme na základní, střední a vysoké. Mezi ně bychom poté mohli vklínit odborná učiliště a také vyšší odborné školy (např. ty udělující titul Di.S.). Později však zjistíme, že je toto dělení naprosto nedostatečné. Mnohdy je totiž aktivní ZŠ mnohem vybavenější než některá ze středních škol. Dalšími rozlišujícími faktory tak musí být odborné zaměření dané školy, možné způsoby financování, míra schopností jejího vedení a v neposlední řadě také její umístění, neboť čím blíže ke zdroji, tím lépe se s ministerstvy komunikuje.
Přesto však pro zbytek článku použijeme rozdělení základní s tím, že ZŠ a SŠ sdružíme do jednoho odstavce díky podobnému způsobu financování.

Základní a střední školy

Vybavení většiny základních a středních škol dodnes pochází z nepříliš populárního projektu INDOŠ (INternet DO Škol). Ačkoliv je tento projekt po čase hodnocen spíše záporně, zejména kvůli pomalému a drahému smluvnímu internetu, přinesl v minulosti tisícům škol základní vybavení pro jednu učebnu s alespoň nějakým připojením k internetu. „Vinou“ INDOŠ tak najdete na většině škol počítače s Windows XP a základním balíkem MS Office.
Základní školy se díky menší specializaci orientují hlavně na výuku práce na PC s Windows, orientace na internetu a používání elektronické pošty. Ty aktivnější potom vyučují i aplikace z kancelářského balíku od Microsoftu, nebo provozují audiovizuální techniku pro výuku cizích jazyků. Často nechybí ani encyklopedie a další volně stažitelný software. Míra používání PC mezi pedagogy úzce souvisí s vedením školy a jeho schopností motivovat své zaměstnance k dalšímu vzdělávání. To je nutné i díky rostoucí počítačové gramotnosti mezi dětmi, jež často svého učitele ve specifických činnostech na PC převyšují. Pro samotné žáky je počítačová výuka na ZŠ většinou tou zábavnější hodinou v rozvrhu.
Střední školy se již vyznačují velkou mírou specializace. Naprosto odlišné vybavení tak najdeme na gymnáziu a na SPŠ. Na rozdíl od základních škol zde dochází k výuce na PC i v předmětech, které s počítači zdánlivě nesouvisejí a dříve byly vyučovány jiným způsobem. Specifikem některých středních škol je i úzká spolupráce s univerzitami, jejímž výsledkem bývají vyšší odborné školy, na nichž často učí univerzitní pedagogové. Základem výuky je znovu MS Office a jazyky. Větší míra se však klade na používání internetu a pronikání do tajů softwaru v předmětech programování a matematiky. Na mnohých SPŠ pak najdete často i software pro výuku číslicové matematiky, nebo konstrukční CAD a CAM systémy. Nákup těchto velmi drahých výpočetních sestav je realizován buď z projektů, nebo formou sponzoringu přímo od dané softwarové společnosti, která si tak podchytí své budoucí uživatele. Podmínkou dokončení studia zde bývají v mnohem větší míře elektronicky zpracované seminární práce a protokoly.
Faktorem spojujícím základní i střední školy je jistě čerpání peněz z projektů ministerstva i Evropské unie. Schopnost čerpání je však opět dána schopností vedení a potažmo motivací jednotlivých zaměstnanců.

Školy vysoké

Vysoké školy je potřeba rozlišit na jednooborové VŠ a na univerzity. V druhém případě nemůžeme použít téměř jakýkoliv z dříve navržených způsobů dělení. Každá univerzita totiž tematicky pokrývá velmi velkou část lidského vědění a najdete tak na ní software ze všech těchto oblastí. Nákup hardwaru a softwaru se děje téměř výhradně pomocí rozvojových projektů od MŠ nebo EU. Každá vysoká škola pak realizuje i své investiční plány, zpravidla se však na nákup čistého IT pro výuku nevztahují.
Na vysokých školách již nenajdeme pouze PC s Windows a Office od Microsoftu. Neproběhla zde žádná akce typu INDOŠ, a tak je skladba softwaru velmi různorodá. Na serverech se téměř výhradně setkáte s Linuxem nebo jiným unixovým systémem. Některé VŠ nebo fakulty samozřejmě používají i řešení od Microsoftu nebo Novellu, Unix je však přítomen téměř vždy. Výuka čistého Office a práce na PC pomalu opouští vysokoškolské lavice. Tyto vědomosti se (možná bohužel) předpokládají už s příchodem studenta s maturitou. Realita je však často spíše opačná. Technické vysoké školy pak významně těží z podpory samotných výrobců softwaru, kteří jim umožňují nákup svých produktů za hubičku. Nezřídka se tak vyučuje jeden předmět na mnoha typech podobně zaměřených aplikací jen proto, aby se studentům předvedla různorodost práce, avšak se stejným základem a postupy.
Akademickou půdu tak lze označit za velmi svobodomyslnou, doplněnou výborným připojením na internet a ohromnou zásobou i placených informačních zdrojů. Vzhledem k odlišnému způsobu financování je také hardwarové zajištění mnohem kvalitnější, než je tomu ve středním a základním školství. Alespoň na úrovni výuky.

Studenti

A co takový student? V dnešní době se většina dětí setká s počítačem ještě dříve, než vůbec nastoupí do výchovného procesu českého školství. Na základní škole tak občas probíhá výuka „naruby“, kdy děti předvádějí své schopnosti učitelům. Zpravidla však získají alespoň základní povědomí o fungování osobního počítače s tím, že část výuky už probíhá na PC a s internetem. Na druhém stupni pak najdou cestu i ke kancelářským aplikacím od Microsoftu, operačním systémem jsou téměř výhradně Windows XP.
Na střední škole se studenti začnou potýkat s výpočty ve specializovaném softwaru nebo kreslí výkresy v AutoCADu. Zatímco na základní škole bývá výuka na PC tou oblíbenější částí dne, zde už tomu tak není. Z her a zábavného vyhledávání informací se totiž stává práce, zapotřebí je matematika a prostorová představivost. I přes opětovnou výuku MS Office přichází velká část studentů na VŠ „Wordem zcela nepolíbená“ a mají i triviální problémy se zpracováním rozsáhlejších seminárních prací.
Vysoká škola je baštou počítačově zdatných studentů, teprve zde mají možnost naplno rozvinout své schopnosti. Vysokoškolské koleje mají stejně jako samotné školy vynikající připojení na internet, které bývá pro studenty neomezeně dostupné jen za symbolickou cenu. Ti ostatní pak zpravidla právě na VŠ dosáhnou svého IT maxima, naučí se konečně napsat pořádný dokument a prezentovat výsledky své práce pomocí počítačové techniky.
Epilog
Předchozí řádky pravděpodobně nepřinesou čtenáři žádné rozhodující informace. Obsáhnout softwarovou výbavu všech tří úrovní našeho školství v obecném náhledu je totiž naprosto nemožné. Faktorů s nezanedbatelným vlivem je stále příliš mnoho a způsobují i mezi papírově velmi podobnými školami naprosto propastné rozdíly. Berte tak prosím předchozí text jen jako náhled současné situace, který jsme se snažili podpořit vloženými „výpověďmi“ několika náhodně vybraných žáků a učitelů.

Očima žáka 8. třídy ZŠ v Ústí nad Labem

Na naší škole pracujeme na PC hlavně s MS Office (operačním systémem jsou Windows XP – pozn. autora) a v programu Malování. Učíme se také vyhledávat na internetu. Většina spolužáků má počítač doma, proto je pro ně výuka ve škole spíše zábava. V některých hodinách totiž hrajeme i jednodušší hry. Někdy používáme PC i při výuce angličtiny a zeměpisu.

Očima učitele na ZŠ v Děčíně

Naše škola má poměrně „akční“ vedení, a proto jsme neustále motivováni (i finančně) k aktivitě vedoucí ke zlepšování a modernizaci výuky a jejímu přesunu na PC. Vybavení učeben pochází převážně z projektu INDOŠ. Na PC vyučujeme MS Office, práci s internetem, ale třeba i střih videa. Částečně se pak IT metody využívají i při výuce matematiky, zeměpisu a jazyků. Hojně také používáme smartboardy a všeobecně laděné encyklopedie. Nákup softwaru je většinou řešen z projektů zpracovávaných v rámci školy.

Očima studenta SPŠ v Ústí nad Labem

Výuka na PC je podstatnou částí celého rozvrhu. Naše učebny jsou vybaveny softwarem CAD pro konstruování (Bentley MicroStation) a programy pro výpočty jako jsou Eagle, MultiSim nebo Xilinx. Tomu odpovídá i hardwarové vybavení. Předměty vyučované na PC jsou na naší škole poměrně obtížné, a proto nepříliš oblíbené. Většinu studentů výuka nebaví. Kromě specializovaného softwaru používáme i MS Office, počítače běží na Windows XP. Součástí výuky je také plnění testů na CISCO Networking Academy. Očima vyučujícího na UJEP v Ústí nad Labem
Pracuji na technicky zaměřené fakultě. Vybavení pracovišť zaměstnanců je na velmi dobré úrovni, stejně tak vybavení učeben. Škála používaného softwaru je velmi široká. Základem je celá sada konstrukčního CAD a CAM softwaru (AutoCAD, Solidworks, EdgeCAM, Surf-CAM a další), doplněná softwarem pro výpočtové modelování (Ansys, Matlab). Pro práci používáme MS Office, studenty však v tomto směru nijak neomezujeme. Pro zpracování svých textů mohou použít i alternativní kancelářské balíky. Pro výuku běžně používáme projekci na plátno. Vesměs všechen hardware i software pochází z řešených projektů, ať už v rámci univerzity nebo fakulty. Z provozu se hradí pouze spotřební materiál. Převažujícím operačním systémem jsou Windows XP, naše servery běží na Linuxu, Windows 2003 serveru i Novellu. Jako groupware momentálně používáme AD od Microsoftu společně s MS Exchange a technologií Sharepoint. 8 0454/CZ o














Komentáře

K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.