Život bez drátů: zpráva o stavu Wi-Fi v Česku

Archiv | 01.05.06

Výběr několika přístrojů pro vylepšení domácí Wi-Fi sítě Pro uživatele osobních počítačů, zejména pa...







Výběr několika přístrojů pro vylepšení domácí Wi-Fi sítě


Pro uživatele osobních počítačů, zejména pak pro ty mobilní, je Wi-Fi běžnou součástí života doma, v práci i na cestách. Wi-Fi přitom způsobilo menší revoluci hned v několika oblastech: umožnilo pracovat na různých místech, změnilo vše od provozu kanceláří přes telekomunikace a poskytování internetu až po způsob, jakým využíváme osobní počítače k trávení volného času.
dyž jsem se před dvěma lety během podzimního IDF procházel po ulicích centra San Francisca, byl jsem doslova u vytržení: téměř na každém rohu bylo možné zachytit nějaký Wi-Fi signál ať už se jednalo o kancelářskou či domácí síť nebo přístupový bod komerčního poskytovatele internetu. Po několika pokusech jsem objevil otevřenou síť s internetovým připojením a pomocí Googlu si poté rychle vytipoval nedalekou cukrárnu s bezplatným Wi-Fi a spojil tak příjemné s užitečným. Co se před dvěma či třemi lety mohlo zdát jako zaoceánská (či přinejmenším západní) utopie, je dnes realitou Prahy, Brna, Ostravy, Jindřichova Hradce i mnoha dalších českých měst a vesnic: Wi-Fi v komerční i bezplatné podobě zaplavuje Česko.

Pohled do historie

Dějiny Wi-Fi se začaly psát již počátkem devadesátých let v roce 1991 byly základy technologie vyvinuty společností NCR/AT&T (dnes je známa spíše jako Lucent & Agere Systems) v Holandsku. První generace bezdrátové WaveLAN byly ale vzájemně nekompatibilní, což trh zpočátku značně roztříštilo teprve v roce 1999 se spojily 3Com, Aironet (nyní Cisco), Harris (nyní Intersil), Lucent (nyní Agere), Nokia a Symbol Technologies a vytvořili sdružení WECA, které se o čtyři roky později přejmenovalo na Wi-Fi Alliance. Sdružení definovalo ve spolupráci s IEEE první standard 802.11b a postupně se rozrostlo až na současných 260 členů.

Centrino boom

Přestože se již letech 2001 a 2002 začalo Wi-Fi objevovat v noteboocích a kancelářích, jeho skutečný boom nastal až s příchodem mobilní platformy Centrino, kterou uvedla na trh společnost Intel počátkem roku 2003. Centrino zavedlo Wi--Fi 802.11b (a později též 802.11g) jako součást "povinné" výbavy přenosných počítačů a vytvořilo tak obrovský trh mobilních uživatelů, kteří mohli začít Wi-Fi používat a vyhledávat. Právě díky Wi-Fi (spolu s delší výdrží baterií) změnilo Centrino způsob, jak dnes většina z nás pracuje s notebookem a tak vlastně změnilo i původní smysl a účel samotné Wi-Fi technologie.

Bezdrát dneška

Wi-Fi je vlastně jen zřídka využíváno způsobem, pro nějž bylo navrženo. Původní myšlenka nahradit klasickou pevnou kancelářskou síť se prosadila spíše v rámci firemních areálů než v samotných kancelářích, nehledě na to, že v některých firmách se na Wi-Fi hledí jako na potenciální bezpečnostní riziko a bezdrátová síť je tak důsledně oddělena od té vnitropodnikové. Místo kanceláří se Wi-Fi prosadilo spíše v kavárnách, restauracích, hotelích či sportovních centrech, kde nabízí možnost přístupu k informacím či práci mimo kancelář a dokonce se stalo technologií využívanou pro stavbu malých lokálních sítí či roztroušených přístupových bodů (access point, hot spot) pro komerční poskytování internetového připojení, přestože pro podobné nasazení nebylo původně vyvinuto. samotná technologie (spolu s veřejnou licencí) je při něm tlačena až na samotné hranice původních specifikací (a nezřídka i za ně). Dlužno přitom podotknout, že Wi-Fi využívají jak velcí celostátní operátoři Eurotelem či T-Mobile počínaje a Českými radiokomunikacemi konče, tak ti nejmenší poskytovatelé, pokrývající často jen jedinou vesnici nebo několik domů.

Internet zadarmo

Tím nejfantastičtějším fenoménem, který Wi-Fi přineslo, jsou bezesporu možnosti přístupu k internetu bezplatné hot spoty zřizují nejen kavárny či restaurace, ale často též jednotlivci, kteří mají k dispozici bezlimitní širokopásmové připojení a jsou ochotni část pásma veřejně "rozdat". Častým případem jsou též skupiny uživatelů, kteří se dohodnou a vytvoří miniaturní komunitu, jež pomocí Wi-Fi sdílí jedno placené připojení. Za centrum takových komunit, ale též drobných nezávislých "poskytovatelů", lze označit server www.czfree.net ten je, spolu s rozsáhlou databází Hot Spotů na serveru www.lupa.cz, jedním z nejobsáhlejších zdrojů informací o přístupových bodech na českém internetu.

Wi-Fi v Česku

Je paradoxem, že za překotným rozvojem Wi-Fi stojí jak rychle se rozvíjející dostupnost širokopásmového internetového připojení tedy především ADSL a kabelového internetu, tak jeho přetrvávající nedostupnost v některých lokalitách (zejména na venkově). Zatímco levný broadband dává možnost vytvořit si vlastní přístupový bod a část přenosové kapacity dát ostatním "k dispozici", absence broadbandu na jiných místech (zejména na vesnicích a v menších městech) spolu s jednoduchostí implementace Wi-Fi umožňuje vznik malých lokálních poskytovatelů.

WiFi.lupa.cz

Jak jsme na tom tedy s Wi-Fi hot-spoty (HS) v Česku? Asi nejobsáhlejší databáze přístupových bodů, tedy WiFi.lupa.cz, nabízí jak souhrnné statistiky, tak podrobné informace o umístění a provozovatelích jednotlivých hot spotů. Do databáze na Lupě bylo v době uzávěrky našeho článku zapsáno bezmála dva tisíce přístupových bodů (1951) v 505 obcích Česka a Slovenska, které zřídilo 265 různých provozovatelů. Zajímavé je i rozdělení bezplatných hot spotů, kde vede s přehledem Praha (41), následována Středočeským (20), Moravskoslezským (13) a Jihomoravským (11) krajem. Naopak nejhůře dopadly Karlovarský, Olomoucký a Pardubický kraj, které mají v databázi po jednom bezplatném hot spotu z celkového počtu 127 zaregistrovaných. V celkovém počtu instalovaných HS (tedy placených i bezplatných) vede opět Praha (461), následována Brnem (91), Frýdkem Místkem (78), Ostravou (59), Plzní (34) a Českými Budějovicemi (30) zajímavé přitom je, že Průhonice či Říčany mají stejný počet registrovaných HS jako Opava či Karlovy Vary. Velmi zajímavé je též srovnání komerčních poskytovatelů Wi-Fi připojení první místo patří společnosti 802.cz s neuvěřitelnými 245 HS, následuje Eurotel (135) a T-Mobile (96). Mezi významné poskytovatele, kteří předběhli například Český Telecom (59), se ale dostal i "lokální" Újezd.net (82). Pokud vás zajímají podrobnější údaje, pak doporučujeme navštívit příslušné stránky na adrese http://WiFi.lupa.cz.

CZFree.net komunita i byznys

Projekt CZFree.net se zrodil v době, kdy byl širokopásmový internet v Česku spíše zbožným přáním než realitou. Idea byla jednoduchá: vytvořit komunitu, která bude konektivitu kupovat od větších firem či poskytovatelů, distribuuje ji mezi své členy a následně si náklady rozdělí. Jednou ze služeb, kterou mnohé HS zapsané v mapě CZFree nabízejí, je bezplatné poskytování internetového připojení veřejnosti (obvykle pouze v "úzkém pásmu" 32 až 128 kb/s). V současné době je CZFree tvořeno jak ze vzájemně propojených komunit, tak z miniaturních "komerčních" poskytovatelů, kteří mapu nodů (přípojných bodů) využívají jako jednoduchý způsob propagace a nabízení svých služeb. Tato skutečnost ale nesnižuje užitečnost a praktičnost celého projektu mapa nodů totiž využívá fotografické podklady a je na ní tak snadno možné ověřit "vizuálně" přítomnost aktivních přístupových bodů v okolí vašeho bydliště a okamžitě též získat kontakt na jejich provozovatele. Pro některé oblasti je dokonce k dispozici 3D mapa, která umožňuje zjistit potenciální přímou viditelnost mezi přístupovým bodem a zájemcem o připojení vše můžete po bezplatné registraci vyzkoušet na http://www. czfree.net.

David a Goliáš

Je to paradoxní, ale malí, lokální či regionální poskytovatelé internetu, kteří své sítě (obvykle rozsahu WAN či MAN) budují pomocí technologie Wi-Fi, často mohou cenou či kvalitou služeb konkurovat i velkým telekomunikačním operátorům a nezřídka tak své sítě budují nejen v oblastech, kde není ADSL ani kabelový internet, ale též na sídlištích s vysokou koncentrací potenciálních zákazníků. Mezi typické výhody drobných poskytovatelů patří nabídka synchronních rychlostí (SDSL), vhodných pro internetovou telefonii či videotelefonování a sdílení souborů protokoly jako je Bittorrent, absence omezení FUP (nesmyslná omezení objemu přenesených dat), dobré poměry agregace (obvykle 1 : 5 či lepší) a nezřídka i nižší ceny ve srovnání s klasickými službami, jako je ADSL či kabelový internet. Mezi typické nevýhody patří vyšší zřizovací či instalační poplatky a v případě některých sítí nižší spolehlivost či občasné (byť obvykle krátké) výpadky.

Snesou srovnání?

Pro srovnání malých lokálních poskytovatelů internetu, kteří využívají Wi-Fi, případně kombinace infrastruktury Wi-Fi a rozvodů LAN v činžovních domech, jsme vybrali sítě, se kterými máme zkušenosti a víme, že kvalita služeb je víceméně srovnatelná či lepší než to, co nabízejí velcí poskytovatelé. Kvalitou myslíme zejména spolehlivost, dodržení uvedených parametrů, rychlou odezvu pro hraní her a rychlé reakce na případné stížnosti či reklamace. V našem zaměřovači se tak ocitly sítě Pe3ny.net, Újezd.net a Simnet, působící v Praze a jejím okolí. Srovnání jsme pro přehlednost shrnuli do tabulky. Přestože ceny vlastního připojení jsou vyšší než v případě ADSL či kabelového Chella, nabízí většina drobných poskytovatelů bezlimitní připojení (tedy žádné FUP či limity přeneseného objemu dat), nízkou agregaci (a tedy lepší poměr maximální a garantované rychlosti) a často také duplexní rychlosti tedy stejné přenosové rychlosti v obou směrech. Pokud využíváte přenosové protokoly typu Bittorrent, pak asi víte, že datový limit 10 GB/měsíc lze s linkou 512 Kb protočit za méně než týden. Ve finále tak může být sice pomalejší, ale bezlimitní připojení od malého poskytovatele zajímavější, než sice rychlý, ale nesmyslně agregovaný a limitovaný internet přes ADSL či kabel.6 0211/BAM o

Wi-Fi v kapse

S postupující miniaturizací se Wi-Fi stalo nejen součástí standardní výbavy notebooků a kapesních počítačů PDA, ale postupně proniká i do segmentu chytrých telefonů. Zpočátku šlo o to, nabídnout uživatelům PDA a chytrých telefonů možnost rychlejšího surfování a stahování dat. Existuje ale ještě mnohem zajímavější způsob, jak Wi-Fi v mobilu využít i v kanceláři či doma: místo drahého telefonování přes mobilního operátora je přece možné využít internet a bezplatné či velmi levné volání pomocí služeb typu Skype či VoIP operátorů potenciální úspora v případě mezinárodních hovorů či roamingu je pochopitelně obrovská. Právě tímto směrem se ubírá kupříkladu nová řada telefonů Nokia "E". Jakkoliv zajímavé mohou být speciální VoIP telefony, většina z nás je především pohodlná a zvyklá používat mobil mobilní telefon schopný volání přes internet prostřednictvím Wi-Fi je tedy ideálním řešením.

Poskytovatelé s více než 10 HS
802.cz245
Eurotel WiFi Jet135
T-Mobile HotSpot96
Internet za babku83
Újezd.net82
Bluetone Sky72
Český Telecom59
WideNet52
MikroNet49
IPEX46
iHOTSPOT ZONE39
Pe3ny.net38
Bluetone WiFi38
KLFree.net36
CZFree.Net (komerční nody)31
Blatna.net30
Marconia28
Easic.Net18
Internet Bohemia17
Qcity16
BeskydNet16
AmigoNet16
Skvělý.net15
Ro Finance15
Dobruska.net14
Red.Říčany.net12
Polabský.net12
TransNet11
TomNet11
iWebs11
Gc-Net11
eHAMnet internet11
Celkový počet AP
(města s více než deseti HS)
Praha461
Brno91
Frýdek Místek78
Ostrava59
Plzeň34
České Budějovice30
Ústí nad Labem29
Kladno27
Karvinná19
Zlí16
Hranice (okr. Přerov)15
Hradec Králové15
Frenštát pod Radhoštěm15
Český Krumlov14
Semily13
Havířov12
Frýdlant nad Ostravicí11
Říčany10
Průhonice10
Opava10
Karlovy Vary10

Bezdrátový svět zábavy

Další oblastí, kde se Wi-Fi stále významněji prosazuje, je trh elektronické zábavy jako první přišlo s integrací Wi-Fi Nintendo u nové kapesní konzoly DS, další v pořadí byla společnost Sony, která Wi-Fi integrovala do své kapesní konzoly PSP a prozatím posledním nasazením bezdrátové sítě v herním zařízení je XBOX 360, který Wi-Fi využívá nejen k internetovému připojení či pro možnost hry několika hráčů, ale též pro komunikaci s periferiemi bezdrátový Wi-Fi gamepad nabízí dosah přes deset metrů. Herní konzoly jsou ale jen jednou z oblastí, kde se Wi-Fi prosazuje na trhu spotřební elektroniky se objevují též hudební přehrávače vybavené bezdrátovým rozhraním, přes nějž mohou přehrávat hudbou uloženou na domácím serveru či síťovém disku.

WiMax: budoucnost Wi-Fi

Přestože se Wi-Fi dostalo mnohem dále, než si jeho tvůrci na počátku devadesátých let vůbec dokázali představit, faktem zůstává, že pro mnohá nasazení (poskytováním internetového připojení či budováním MAN sítí počínaje a VoIP telefonií či budováním bezpečné podnikové sítě konče) je z technologického a konstrukčního hlediska doslova nevhodné. To by částečně měl překonat nový standard WiMAX, o jehož rychlé nasazení nejprve u poskytovatelů internetu a postupem času též v domácnostech a kancelářích usilují zejména společnosti Intel, Nokia a Motorola. Na rozdíl od Wi-Fi, které přesně specifikovalo "fyzickou vrstvu" standardu, je WiMAX jakýmsi širším rámcem pro vývoj budoucích sítí a koncových zařízení. Klíčovou výhodou WiMAX ve srovnání s Wi-Fi je systém přidělování timeslotů (podobně jako u mobilních sítí). Zatímco u klasické Wi-Fi se všechna zařízení při komunikaci s přístupovým bodem navzájem "překřikují" a může tak docházet ke kolizím (Wi-Fi se z tohoto hlediska podobá levnému síťovému hubu), v případě WiMAX se zařízení k přístupovému bodu nejprve přihlásí a pak je mu vyhrazen komunikační slot. Zejména služby jako je VoIP či IPTV, tedy ty, které vyžadují udržení určité přenosové kapacity, tak lze na WiMAX provozovat mnohem lépe. Mezi další výhody patří pochopitelně kvalitnější šifrování, výrazně větší dosah (v řádu stovek metrů až kilometrů) a vyšší přenosové rychlosti. WiMAX je ale v současné době technologií určenou spíše pro výstavbu komerčních bezdrátových sítí než pro budování domácí či komunitní lokální sítě prozatím jej tedy lze jako nástupce Wi-Fi chápat pouze částečně.

Standardy Wi-Fi

Termín Wi-Fi byl vytvořen na zakázku společností Interbrand a až později byla zkratka využita aliancí Wi-Fi k marketingové kampani "Standard For Wireless Fidelity". V současnosti samotná aliance nedoporučuje spojovat označení Wi-Fi s termínem Wireless Fidelity ("bezdrátová věrnost"). Nyní zahrnuje několik standardů: 802.11a, 802.11b, 802.11g, které často výrobci doplňují o různá proprietární rozšíření, jako je kupříkladu Mimo.

802.11a

Rozšíření původního standardu 802.11 bylo schváleno v roce 1999 a posunulo Wi-Fi z původních 2,4 GHz do pásma 5 GHz. Maximální přenosová rychlost činí 54 Mbit/s a je tak vyšší než u standardu 802,11b, problém ale spočívá ve vysílacím pásmu 5 GHz, které v mnoha zemích nebylo či není uvolněno pro veřejné použití. Standard 802.11a se díky tomu příliš neprosadil.

802.11b

Jedná se vlastně o původní 802.11, doplněné o kódování CCK (ekvivalent CDMA). Maximální rychlost činí 11 Mbit/s při dosahu okolo 30 metrů v budovách a 50-100 metrů na volném prostranství. Se výkonnými sektorovými či směrovými anténami lze ale data přenášet až na vzdálenost několika kilometrů.

802.11g

Prozatím poslední dokončená revize standardu Wi-Fi z června 2003 využívá opět pásma 2,4 GHz, díky odlišné modulaci metodou OFDM je ale možné dosáhnout přenosové rychlosti až 54 Mbit/s. Dosah je podobný jako v případě 802.11b, mimo jiné i proto, že při horší kvalitě signálu jsou použity metody kódování CCK.

Super G

Neoficiální standard super G využívá současné obsazení dvou kanálů pro zvýšení celkové přenosové rychlosti na 108 Mbit/s (čipsety Atheros). Existují i jiné techniky, které zvyšují počet přenesených paketů v případě čipsetů Broadcom je to 125 High Speed Mode, Linksys označuje zrychlený režim SpeedBooster. Ve všech případech spočívá zásadní potíž v tom, že pro vyšší rychlost je nutná AP i Wi-Fi karta od jednoho výrobce, podporující dané rozšíření standardu 802.11g.

802.11n/Mimo

Multiple imput-output, tedy MIMO, je systémem, který využívá k přenosu několik antén současně. Systémy MIMO vycházejí z patentu Bell Laboratories z roku 1985 a v případě Wi-Fi zařízení (zejména přístupových bodů) umožňují lepší pokrytí prostoru, udržení vyšších přenosových rychlostí a také větší dosah bezdrátové sítě. MIMO by mělo být finalizováno jako standard 802.11n, zařízení nabízená v současné době jsou tedy založena na návrhu tohoto standardu či na zcela proprietárních řešeních často nabízí plnou funkčnost pouze při kombinaci přístupového bodu a Wi-Fi karet jednoho výrobce.













Komentáře

K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.