Úspěšný nástupce

Archiv | 01.11.06

Canon EOS 400D více než povedená zrcadlovka V kategorii levných digitálních zrcadlovek je v poslední době poř







Canon EOS 400D více než povedená zrcadlovka


V kategorii levných digitálních zrcadlovek je v poslední době pořádně rušno. Novými modely do ní přispěl Pentax (K100D), Sony (Alpha A100) a nedávno i Nikon s velmi slibným typem D80. V této situaci nemohl pochopitelně zůstat stranou ani Canon, jehož fotoaparáty patřily vždy ke špičce a legendární model 300D koneckonců celou třídu cenově dostupných zrcadlovek založil.
Desetimegová novinka s označením 400D navazuje na stále oblíbený typ 350D, který se objevil na trhu začátkem minulého roku. Oba fotoaparáty jsou si navzájem hodně podobné, na první pohled je lze rozeznat pouze podle odlišných prvků na zadní straně. Nový model má větší displej (6,4 cm), zato mu chybí monochromatický stavový panel a displej tak slouží nejen k prohlížení fotografií, ale i ke kontrole nastavených fotografických hodnot. Toto řešení sice v zásadě není špatné (všechny informace jsou na jednom místě), na druhou stranu je ale nutné mít displej zapnutý častěji než u předchozího modelu, a to má značný vliv na spotřebu energie.
Stejně jako předchozí model je i fotoaparát Canon 400D malý a lehký, připomíná spíše mírně přerostlý kompakt nejvyšší třídy než zrcadlovku klasického filmového typu. Do ruky tak nepadne zrovna ideálně, i lidem s menšími prsty sjíždí malíček pravé ruky z úchopu. Malými rozměry se levné zrcadlovky od Canonu vždy výrazně lišily například od robustních Nikonů firma se zjevně snaží zaujmout spíše dosavadní uživatele kompaktů než majitele starších zrcadlovek. Pro ty je určena vyšší řada, v současnosti představovaná modelem 30D.
Snaha o kombinaci předností kompaktu a zrcadlovky je patrná i na ovládání. Většině základních fotografických funkcí (citlivost, vyvážení bílé, korekce expozice, způsob ostření či měření expozice apod.) jsou přiřazena samostatná tlačítka, jednotlivé parametry se zpravidla nastavují pomocí ovládacího kolečka za spouští. Po stisku tlačítka se na displeji zobrazí hodnoty příslušného parametru, zvolenou hodnotu je většinou třeba potvrdit stiskem středového tlačítka v navigační kolébce. Dosavadní majitelé lepších kompaktů ocení, že se funkce nastavují podobně jako u jejich přístrojů, celý postup je ale na druhou stranu zdlouhavější než třeba u Nikonu D80 se stavovým displejem a dvojicí ovládacích koleček.
Některé funkce navíc nelze ovládat pomocí samostatných tlačítek a musíme kvůli nim otevírat menu. U expozičního bracketingu se to ještě snese, podstatně horší je to ale třeba při práci s vyvážením bílé. Pravda, automatiku a základní předvolby lze měnit pomocí dolní šipky v navigační kolébce, pokud ale toužíme po ruční kalibraci nebo po jemném doladění barevné teploty, bez menu se neobejdeme, což může být v některých situacích hodně frustrující. Obtížnější je i práce s bleskem. Sám o sobě se aktivuje vyklopením, ale třeba pomalou synchronizaci musíme nastavit v menu. 400D navíc podobně jako předchozí modely používá blesk i k asistenčnímu přisvícení ostření ve slabém světle, a to může znamenat opravdový problém. Chceme-li fotografovat s přisvícením bez blesku, je nutné blesk vyklopit, zaostřit, poté blesk s namáčknutou spouští zavřít a teprve pak můžeme fotografovat.
Smíšené pocity ze systému ovládání ovšem rázem mizí, když dojde na funkční výbavu. Marně přemýšlím, co Canonu 400D s výjimkou tradičně absentujícího bodového měření expozice chybí. Kromě základních funkcí, o kterých už byla řeč, je k dispozici třeba histogram s odlišením jednotlivých barevných kanálů, náhled hloubky ostrosti nebo předsklopení zrcátka, ale také třeba protiprachový systém čištění snímače, automatické vypínání displeje při přiložení fotoaparátu k oku, devítibodový systém automatického ostření nebo téměř nevyčerpatelné možnosti ovlivnění barevné teploty. Obě naposled jmenované funkce potěší především zkušenější uživatele, vývojáři ale mohli lépe vyladit jejich ovládání třeba jemné ladění barevné teploty je možné (na rozdíl od běžných předvoleb vyvážení bílé) pouze v menu. Rovněž přepínání mezi jednotlivými body pro automatické ostření je poměrně zdlouhavé, což je na škodu zejména při akční nebo sportovní fotografii.
Největší předností je kvalita fotografií. Výbornou práci odvádí jak snímač CMOS s 10 megapixely, tak obrazový procesor DIGIC II. Snímky jsou čisté, šum na nich není nijak patrný až do ISO 800, při vyšších hodnotách bude vadit jen puristům, zkoumajícím výhradně jednotlivé pixely místo celých fotografií. Pochvalu zaslouží také zpracování barev krajinky i portréty dopadly při testování skvěle, barvy jsou živé a přitom zcela věrné, i při automatickém vyvážení bílé prakticky nedochází k žádným nežádoucím barevným nádechům. Tam, kde má na výslednou podobu snímků vliv fotoaparát, prakticky nelze najít chybu, což koneckonců platilo už pro předchozí model 350D.
Na kvalitu fotografií má ale velký vliv i použitý objektiv, a tady už Canon tolik chválit nebudeme už od časů 300D se v základní sadě prodává model EF-S 18-55 mm, který je sotva průměrný a s takovým Nikonem 18-70 nebo Pentaxem 16-35 ho raději ani srovnávat nebudeme. Kresba v rozích snímku ostrostí rozhodně neohromí a výjimkou není ani chromatická aberace. Kdo chce využít nesporných výhod 400D naplno, měl by si určitě pořídit některý z vyšší řady objektivů, který zmíněnými neduhy netrpí.

Canon EOS 400D

vysoké rozlišení, velmi kvalitní fotografie
vyčerpávající funkční výbava
velký displej
místy hůře řešené ovládání
horší základní objektiv
Cena vč. DPH: 23 490 Kč (set s objektivem 18-55 mm), 20 990 Kč (tělo fotoaparátu)
K testu zapůjčila firma: Canon, www.canon.cz










Související články




Komentáře

K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.