Tak co je s tím obrazem?

Archiv | 01.12.98

Naši kolegové z amerického PC WORLDu vyzkoušeli půl tuctu souprav pro videokonference, aby zjistili, jestli je tato ...







Naši kolegové z amerického PC WORLDu vyzkoušeli půl tuctu
souprav pro videokonference, aby zjistili, jestli je tato
technika konečně zralá pro profesionální využívání. Protože je
videokonferování s nástupem ISDN aktuálnější i u nás, počtěte si
o tom, co zjistili.

Videofóny byly futuristickou vizí snad již od té doby, kdy se
termín futuristická technika objevil . Neustále figurují ve
sci-fi románech, na světových výstavách, v reklamách, ve filmech
s Jamesem Bondem, v parodiích na filmy s Jamesem Bondem --
zkrátka můžete je vidět všude možně, jen ne na prodejních
pultech.
Nicméně v průběhu několika posledních let se věci začaly pomalu
a tiše měnit. Samostatné a technicky nejnáročnější systémy pro
videokonference, umísťované v zasedacích místnostech velkých
společností, používající obrovské obrazovky (31 palců a větší),
stojí obvykle 40 000 dolarů a více a stávají se v USA běžnou
záležitostí. Ale v poslední době se nejhlasitější cvrkot ozývá z
oblasti videokonferenčních systémů, založených na osobních
počítačích, které se dnes prodávají za ceny začínající u částky
199 dolarů. Ceny těchto systémů neustále klesají, jejich kvalita
se pomalu zvyšuje, a co je nejvýznamnější, v posledním roce se
konečně ustavily konkrétní standardy, takže produkty od různých
dodavatelů dokáží navzájem komunikovat.
Abychom vás mohli seznámit s posledním vývojem v této oblasti,
odzkoušeli jsme šest souprav pro videokonference, které cenově
pokrývají pásmo od 199 do 1 349 dolarů na jednoho uživatele.
Všechny testované soupravy zahrnují videokameru, kartu pro
zachycení videosignálu a příslušný software. Některé z těchto
souprav obsahují modem nebo adaptér ISDN, všechny poskytují
"whiteboard" utility (bílou tabuli) -- což je sdílené okno,
v¦němž si mohou obě strany prezentovat grafiku nebo do něho psát
poznámky. Všechny soupravy s výjimkou White Pine dovolují
sdílení aplikací, kdy vy i osoba na druhém konci můžete pracovat
na stejném dokumentu.

Co a jak se testuje

Naše zkušební zařízení sestávalo ze dvou identických počítačů s
Pentiem II na 300 MHz s 64 MB RAM a operačním systémem Windows
95. Porovnávali jsme soupravy rozdělené do skupin podle ceny
(pod 350 a nad 1 000 dolarů) z hlediska pracnosti jejich
instalace a nastavení a z hlediska kvality obrazu. Kvalita
obrazu byla stejně pestrá jako je paleta cen těchto souprav, ve
většině případů jsme však byli zklamáni (viz rámeček "Naše
volba", kde jsou uvedeny detaily).
Testování produktů jsme prováděli tak, že jsme na oba naše
počítače nainstalovali příslušnou soupravu a potom jsme ji
zkoušeli propojit přes ty typy komunikačního spojení, které ta
která souprava podporovala -- což zahrnovalo normální telefonní
spojení, spojení přes ISDN a spojení pomocí běžné sítě LAN. Pro
každé nastavení jsme testovali provoz při sezení před kamerou,
tak klidně jak jen bylo možno (abychom zjistili, jaká je
maximální čistota obrazu), a potom jsme začali mávat rukama,
abychom zjistili, do jaké míry pohyb scény kvalitu přenášeného
obrazu zhoršuje.

Stručně

Nejlepší z testovaných produktů poskytovaly celkem adekvátní
video běžící při rozlišení 352 X 288 pixelů -- což je formát
známý pod názvem CIF (Common Interchange Format) -- a to při
rychlosti přibližně 15 snímků za vteřinu. Ale i při této
rychlosti byly obrázky pěkně trhané. Ty nejhorší soupravy
připomínaly spíše hračky -- byla to docela dobrá zábava si s
nimi chvilku pohrát, ale představa, že to máte natrvalo, byla
docela odstrašující -- obrázky vypadaly jako rozmazané
diapozitivy promítané na poštovní známku. Současná technologie
nutí kupující veřejnost volit mezi rozlišovací schopností a
počtem snímků za vteřinu, což v praxi znamená volbu mezi
relativně ostrými obrázky, které se takřka nehýbou, a obrázky,
kde se sice něco energicky hýbe, ale díky nedostatku detailů
nevíte co. Kvůli těmto omezujícím faktorům nemohou soupravy, jež
jsme odzkoušeli, při nejlepší vůli nahradit setkání tváří v
tvář, ani když se komunikuje přes LAN. Ty nejlepší by mohly mít
význam pro takové uživatele, kteří potřebují předvést vzdálenému
klientovi 3D objekty, jako například mechanické prototypy nebo
nový způsob balení a podobně, ale i tyto soupravy dokáží pouze
částečně zprostředkovat detaily vlastní lidské komunikace,
například výraz obličeje.
Instalace a nastavení těchto souprav představuje další pytel
problémů. Chystali jsme zkoušky třech dalších souprav, ale ty se
nám nepodařilo vůbec rozběhnout. Jedna z nic používala kameru
pro Universal Serial Bus, která nebyla kompatibilní s PCI
ovladači v našem testovacím zařízení. U druhé soupravy karta pro
záchycení videosignálu odmítla rozpoznat videokartu v našich
zkušebních počítačích. Třetí souprava slibovala specifickou
výhodu -- je to pouhá kamera, jež se má připojit k rozhraní pro
tiskárnu -- ale nic z toho, co nám radili firemní technici,
nedokázalo kameru přesvědčit, aby pracovala. A dokonce i těch
šest výrobků, které se nám podařilo nainstalovat a spustit, se
nijak nevyznamenalo co do snadnosti instalace a nastavení.
Postup nastavení byl často velmi těžkopádný a někdy jsme měli
docela dost potíží při snaze uhodnout, jak vlastně máme spojení
realizovat. Například nastavit a rozběhnout spojení na přímé
lince ISDN se 128 kilobity za vteřinu při použití soupravy
Business Video Conferencing 4.0 od firmy Intel nám dalo pořádnou
práci.

Čtyři cesty

Existuje několik možných cest, kterými se bude videokonference
ubírat od vašeho stolu ke svému cíli: přímo přes telefonní
linku, přímo přes ISDN spojení, přes síť LAN a nebo
prostřednictvím Internetu. Všechny produkty, jež jsme zkoušeli,
zvládají dvě nebo tři z těchto možností, ale žádný z nich
všechny čtyři. Čím větší je kapacita spojení, kterou máte k
dispozici na poslání audio- a videosignálů od jednoho počítače
ke druhému, tím lepší bude kvalita obrazu. Mezi uvedenými
způsoby má telefonní linka nejužší šířku pásma a spojení přes
LAN má pásmo nejširší.
Nejlacinější způsob, jak realizovat videokonferenci, je použít
Internet -- stačí si zřídit účet u poskytovatele internetovských
služeb, koupit si kameru (150 dolarů a výše včetně karty),
stáhnout nějaký konferenční software (např. NetMeeting) a jste
připraveni začít -- a přitom bez poplatků za dálková spojení.
Standard pro posílání a přijímání videoinformace na Internetu se
nazývá H.323. Naneštěstí konferování pomocí Sítě a přes
telefonní linky klade omezení ve formě obrazu 176 X 144 pixelů
(čtvrtinový CIF, Quarter CIF nebo též QCIF) při rychlosti
několik snímků za vteřinu - což je velmi, velmi trhaný obraz.
Museli jsme obrázek zmenšovat až na rozměr nejmenší poštovní
známky, aby byl vůbec trochu jasný. Provoz na Internetu se občas
ucpává, a tyto okolnosti dokáží snížit počet snímků za vteřinu
na nulu a zkreslit zvukový signál do naprosté nesrozumitelnosti.
O jeden stupeň výše, jak cenově tak i z hlediska kvality, je
přímé spojení mezi dvěma modemy. Protože nesdílíte linku s nikým
dalším na Síti, bývá kvalita obrazu často významně lepší.
Získali jsme mnohem ostřejší obrázky a snímkové rychlosti zhruba
8 snímků za vteřinu (což je stejně ještě dost trhaný obraz).
Druhý protokol H.324 řídí přímé spojení modem - modem a jakákoli
dvě zařízení, která podporují tento standard, by měla být
schopna si navzájem rozumět. Jaké jsou zde výhody? Mnohé
speciální, samostatné systémy videofónů, jež nejsou založeny na
počítačích třídy PC a které mohou být přidány jako doplněk k TV
přijímači, také používají standardu H.324, čímž se vám zvyšuje
šance, že se budete moci na tyto systémy přímo napojit. A
nevýhody? Asi vám nezbude, než platit poplatky za dálková
spojení. Kromě toho, konference mezi dvěma modemy s rychlostí 56
KB/s končí u rychlosti nanejvýše 33,6 KB/s (vyšších rychlostí
můžete dosáhnout pouze když se připojíte na ISP).
Třetí typ spojení - přímá linka mezi dvěma adaptéry ISDN -
nabízí téměř čtyřnásobnou šířku pásma ve srovnání se spojením
modem - modem. Tím se podstatně zlepšuje kvalita obrazu. U
výrobků, které jsme testovali v tomto modu jsme se dostali až na
10 snímků za vteřinu s obrázkem ve formátu CIF a na rychlost až
15 snímků za vteřinu u obrázků ve formátu QCIF. Bohužel, ISDN je
poněkud nákladná záležitost. Soupravy pro videokonference na
ISDN vás přijdou na 1 350 dolarů za jeden uzel včetně adaptéru
NT1, který je při mnoha nastaveních ISDN potřeba (NT1 je
krabička, která je zapojená mezi ISDN adaptér a telefonní jack).
Také budete muset platit dvojnásobek telefonního poplatku za
minutu, protože 128 KB/s ISDN spojení používá dvou linek; a v
závislosti na politice vaší telefonní společnosti můžete ještě
platit speciální poplatek za tuto speciální službu. Nechat si
nainstalovat ISDN může být také nákladné, a to mlčky
předpokládáme, že ISDN je dostupné ve vaší oblasti. A protože
H.320 protokol, který systémy ISDN používají je nekompatibilní s
H.324, systém ISDN se nemůže přímo napojit na PC užívající
modem. Alespoň se však můžete spojit s některými samostatnými,
drahými systémy pro videokonference, přinejmenším teoreticky.
Jestliže si vaše společnost již zakoupila jedno z těchto
nákladných monster, ISDN systém by mohl být ekonomickým
způsobem, jak zhodnotit takovou investici.
A nakonec, můžete také realizovat videokonference přes síť LAN.
Ačkoli sítě Ethernet přenášejí nádherných 10 až 100 MB/s, tato
přenosová rychlost je rozdělena mezi desítky a někdy i stovky
lidí, připojených k LAN. Největší rychlost videosignálu, jakou
jsme na LAN zaregistrovali během našeho testování, byla kolem
300 KB/s (vaše omezení rychlosti může ležet níže, neboť to
závisí na tom, jak vstřícní jsou ve vašem IS oddělení k tomuto
videopokusnictví). Ale to je stále ještě dost rychlé k tomu, aby
se CIF obrázky objevovaly právě tak jenom s náznakem
roztřesenosti. Avšak když budete chtít hovořit s někým, kdo je
daleko na firemní síti, váš signál bude muset putovat skrz "wide
area network, WAN" (rozšířená oblast sítě), která již zdaleka
nemusí být tak rychlá. Jestliže vaše firma používá pronajaté
linky WAN s rychlostí 64 KB/s, pak můžete na ideu kvalitní
videokonference docela klidně zapomenout. Jestliže máte
pronajaty 1,5 MB/s linky typu T1, pak máte šanci dosáhnout
přijatelné výsledky. Videokonference na LAN používá protokol
H.323, takže jestliže je vaše LAN napojena na Internet, můžete
rovněž komunikovat s telecommutery, s klienty a s dodavateli
přes něj -- pokud ovšem váš IS povolí posílat videosignál skrz
firewall.

Videokonference pro domácnost

Oněch šest produktů, které jsme odzkoušeli, se pěkně rozdělují
na dvě různé kategorie: tři z nich stojí přes 1 000 dolarů a
jsou dost dobré na to, aby se mohlo uvažovat o jejich
profesionálním využívání; další tři stojí všechny pod 350 dolarů
a jejich výkon může uspokojit amatérského zájemce o tuto
problematiku.
Na levném konci spektra jsme provedli zkoušky s Bigpicture Video
Phone od firmy 3Com (199 dolarů na jednoho uživatele). Dodává se
s jednou z oněch všudypřítomných kamer ve tvaru míče (Philips
E-71335) se zabudovaným mikrofonem. K tomu je přidána PCI karta
pro záchyt videosignálu. Toto zařízení by se nemělo omylem
zaměňovat za jiné, rovněž nazvané Bigpicture, které obsahuje
modem nebo je konstruováno tak, aby pracovalo s vaším TV
přijímačem, nikoli s počítačem PC. Rovněž jsme se podívali na
CU-SeeMe Videum VO, což je souprava od firmy White Pine (250
dolarů na jednoho uživatele). Ta používá stejnou kameru jako
souprava od firmy 3Com (Philips je výrobcem originálních kamer
pro tento typ zařízení), ale tentokrát je vybavena se záchytnou
kartou ISA, která kupodivu nevyužívá mikrofon zabudovaný v
kameře. A nakonec jsme zkoušeli Create&Share Camera Pack od
firmy Intel, jenž se dodává ve třech verzích; zkoušeli jsme
nejlepší model ze všech, vybavený PCI modemem (329 dolarů, avšak
v dnešní době se poskytuje sleva 30 dolarů, takže to celé
pořídíte za 299 dolarů), který na kartě spojuje kombinaci
záchytu videa s 56KB/s modemem a s YC66 kamerou firmy Intel a
mikrofon. Všechny tyto tři lacinější produkty fungují na
Internet dial-up nebo na spojeních přes LAN. Intelovský
Create&Share Camera Pack kromě toho podporuje také přímá spojení
mezi dvěma modemy.

Světla! Kamera! Akce! (Akce si však příliš mnoho neužijete)

Nastavení Create&Share od Intelu bylo celkem snadné. Manuál,
který se dodává spolu se soupravou, má dobře ilustrované
instrukce, jež vás provedou instalací karty a software se
nainstaluje samo z přiloženého CD-ROMu. Při spojení přes
Internet jednotka Create&Share dokázala zobrazit pouze QCIF
obraz 176 X 144 pixelů, a to rychlostí 2 až 3 snímky za sekundu
a kvalita obrazu byla špatná. Mnohem lepší výsledky jsme dostali
při přímém spojení modem - modem. V tomto případě Create&Share
zobrazil 7 až 8 snímků za sekundu a kvalita obrazu nebyla již
tak úplně beznadějná: mohli jsme rozeznat obličeje a mít
celkovou představu o tom, co se na druhém konci děje, i když
mimické výrazy obličejů a gesta byly nezřetelné.
Naše zkušenost s instalací a nastavením soupravy CU-SeeMe Videum
VO od firmy White Pine byla poněkud divočejší. Instrukce jsou
rozděleny do dvou manuálů - jednoho pro videokonferenční
jednotku CU-SeeMe a druhého pro kartu pro záchyt videa a
příslušného softwaru - takže musíte skládat dohromady postup při
instalaci a nastavování sami. Když jsme uskutečnili spojení
prostřednictvím Internetu a modemu, jednotka se ploužila
rychlostí asi tak jednoho snímku za vteřinu - bylo to spíše jako
prohlídka diapozitivů než jako video signál - i když samotný
obraz jednotlivých snímků byl dobrý (o něco lepší než v případě
soupravy Intel). Připojením na Net prostřednictvím linky ISDN s
128 KB/s nezlepšilo kvalitu obrazu, ale rychlost videa se
zvýšila na cca 4 snímky za vteřinu. CU-SeeMe software
nepodporuje standard H.324, takže jsme nemohli odzkoušet spojení
modem - modem. Produkt firmy White Pine je jediná souprava,
která nabízí konferenci mezi více účastníky, aniž by to
vyžadovalo dodatečný hardware nebo software, ale musíte rozdělit
dostupnou šířku pásma mezi všechny účastníky, což znamená, že
každá relace video může nakonec vypadat jako krátký výtažek z
filmu "Černá kaňka". A nakonec je nutno zmínit, že výrobek firmy
White Pine byl jediný mezi všemi testovanými, který neumožňuje
sdílení aplikací.
Souprava Bigpicture od firmy 3Com byla z hlediska svého
nastavení ještě problematičtější. Dodává se se třemi programy
pro videokonference: IVisit od firmy Boxtop, VDOPhone od firmy
VDO Net a NetMeeting od firmy Microsoft. Videoobrázky na IVisit
měly tak malou rozlišovací schopnost a byly tak malé (poloviční
než je rozměr nejmenší Post-it note), že jsme se ani nepokoušeli
testování pokračovat. Nedokázali jsme rozběhat VDOPhone, dokonce
ani po telefonických dotazech u firmy 3Com. Když jsme nakonec
přepnuli na NetMeeting, kvalita obrázků byla hrozná - tak
zrnitá, že jsme sotva byli schopni poznat, že se jedná o lidský
obličej, ale lepší to prostě nebylo a nebylo. Při tak špatné
kvalitě obrazu počet snímků za vteřinu není opravdu již tak
podstatný, ale abychom byli při tomto popisu konzistentní,
uvádíme, že rychlost byla asi tak jeden snímek za vteřinu při
spojení vytáčením čísla přes modem a asi 10 snímků za vteřinu
při spojení přes ISDN. Souprava Bigpicture je zkonstruována tak,
že může pracovat na spojení modem - modem, ale pouze
prostřednictvím VDOPhone, takže tento mod jsme nemohli vyzkoušet.
Firma 3Com rovněž nabízí balík Bigpicture pro profesionální
použití, ale dokonce i uživatelé, na které nás dodavatel
nasměroval, nám poskytli pouze matnou odezvu. Jeden z uživatelů
dosud nepřesvědčil IS oddělení jejich firmy, aby mu dovolili
používat na svém pracovišti tuto soupravu; jiný uživatel se ani
tak nezajímal o videokonference jako takové, jako spíše o funkci
sdílení aplikací v software NetMeeting.

Videokonference pro průmysl a obchod

Ve srovnání s lacinějšími soupravami pro videokonference
představují dražší výrobky této kategorie daleko méně si
navzájem podobné produkty. Systém LiveLAN od firmy PictureTel je
zamýšlen výhradně pro použití s LAN. Rovněž jsme se podívali na
Live200 od téže firmy, kterýžto podporuje ve své standardní
konfiguraci přímé spojení ISDN - ISDN. LiveLAN i Live200 oba
stojí 1 100 dolarů na jednoho uživatele, včetně mikrofonu a
reproduktorů. k připojení Live200 do jacku ISDN budete také
potřebovat zakoupit krabičku N1, která stojí asi 150 dolarů.
Business Video Conferencing 4.0 od firmy Intel je schopna
pracovat jak na ISDN, tak i na LAN ihned po vybalení z krabice a
stojí 1 349 dolarů včetně krabičky N1, a 1 195 bez ní. Všechny
tři systémy poskytují obraz v takové kvalitě, že dokážete
rozlišit výrazy obličeje a gesta osoby, s níž mluvíte, a -
jestliže je na druhém konci více lidí - rozeznáte, kdo z nich
zrovna hovoří.
Po vybalení z krabice je LiveLAN schopný připojení na jiné
zařízení kompatibilní se standardem H.323 přes LAN, anebo
prostřednictvím Internetu (předpokládaje, že váš firewall to
dovolí). Kvalita obrazu je přijatelná, ale algoritmus, jejž
používá firma PictureTel na vyplňování pixelů, často rozdrobí
obraz do pravoúhlé šachovnice nesmyslných fragmentů. Ze zařízení
jsme spolehlivě vymáčkli 15 snímků za sekundu v nastavení pro
plynulejší video (176 X 144 pixelů, čili QCIF). Při přepnutí na
ostřejší obraz (352 X 288 pixelů, čili CIF) způsobilo opravdu
určité zostření pohledu na nepohyblivé objekty, ale objekty,
které se pohybovaly, vypadaly ve skutečnosti trochu rozmazanější.
Instalování Live200 bylo méně bolestné než u většiny ostatních
ISDN produktů, s nimiž jsme se setkali. Stačilo spustit program
Setup, řídit se instrukcemi a celý systém běžel na první
zapnutí. Dokonce i "whiteboard" a další sdílené nástroje začaly
fungovat, jakmile jsme do systému zapsali obě telefonní čísla
komunikujících pracovišť (ISDN adaptéry mají dva kanály 64 KB/s,
každý se svým vlastním telefonním číslem). Kvalita obrazu se
zdála být lepší i při spojení přes jeden ISDN adaptér 64 KB/s,
avšak někdy systém vyráběl stejné pravoúhlé kaňkovité "mříže"
jako jednotka LiveLAN. Dostávali jsme cca 12 snímků za vteřinu
jak v modu pro plynulejší video, tak i v modu pro ostřejší
obraz. Upřímně řečeno, oba mody byly téměř nerozlišitelné
navzájem, s výjimkou okolnosti, že mod pro ostřejší obraz
působil neustálé problémy, jako slepé snímky a náhlá zpomalení
rychlosti snímkové frekvence, které se nám nepodařilo úplně
odstranit ani po konzultacích s výrobcem. CD-ROM obsahuje
ovladače Windows 95, takže můžete použít adaptéru ISDN pro
přístup k Internetu. Ale protože systém podporuje pouze spojení
ISDN - ISDN, nemůžete provozovat videokonferenci prostřednictvím
Internetu. Softwarový upgrade za 150 dolarů vám umožní
konvertovat Live200 na nastavení systému LiveLAN, ale když to
uděláte, zakáže se tím současně ISDN adaptér.
Live200 podporuje dálkové ovládání kamery na vzdáleném konci
spojení. Jestliže osoba, se kterou hovoříte, má kompatibilní
motorizovanou kameru, můžete švenkovat, zoomovat a zaostřovat ji
z vašeho vzdáleného pracoviště. LiveLAN pracuje s 330
NetConference MultiPoint Serverem firmy PictureTel. a oba
produkty pracují s LiveGateway. NetConference umí zobrazit na
obrazovce několik účastníků konference najednou, čímž dosahuje
jakési vizuální ekvivalence s akustickou analogií konference
telefonní. LiveGateway, představující H.323 - H.320 most,
umožňuje uživatelům LAN konferovat s uživateli Live200 a dalších
H.320 kompatibilních systémů na bázi PC nebo samostatných
systémů.

Jenom z poloviny špatné video

Zjistili jsme, že souprava Business Video Conferencing 4.0 od
firmy Intel se instaluje a nastavuje dost obtížně a celý proces
je málo intuitivní. Získat co nejlepší výsledky při komunikaci
prostřednictvím LAN potřebovalo hodně experimentování. Například
jsme předpokládali, že nastavení na největší šířku pásma 400
KB/s bude mít za následek nejlepší výsledky, ale jak se ukázalo,
obrázky vypadaly mnohem lépe při nastavení na 200 KB/s.
Když se nám podařilo konečně systém jakž takž naladit, tento
systém od firmy Intel produkoval daleko nejlepší kvalitu obrázků
mezi všemi soupravami, jež jsme odzkoušeli. Kvalita obrázků sice
nebyla perfektní měřeno očima TV diváka a vyskytovalo se občas
určité zrnění obrazu, ale intelovský výrobek zcela zřetelně
porazil ostatní systémy rozdílem třídy. Při přímém spojení ISDN
(H.320) jsme získávali cca 15 snímků za sekundu při defaultovém
nastavení formátu QCIF, což bylo dost rychlé na to, že již nešlo
vnímat jednotlivé snímky odděleně. Když jsme přepnuli na mod
ostřejších obrázků (CIF), poklesla rychlost videa asi na 10
snímků za sekundu, ale obraz opravdu ukazoval větší množství
detailů. Při komunikaci přes naši LAN jsme obdrželi přibližně
stejné rychlosti, ale obrázky byly ještě o poznání kvalitnější.
Lze říci, že ve formátu CIF bylo dosaženo takřka TV kvality
obrazu. Kvalita obrázků při spojení přes Internet byla mnohem
horší, ale na druhou stranu byla mnohem lepší, než kvalita
dosažená ostatními levnějšími systémy za stejných podmínek.
Ačkoli byla kvalita obrázků dobrá, musíme mít výhrady k tomu,
jak se choval příslušný software. Například po zavěšení na konci
relace jsme někdy museli natáhnout systém znovu, abychom mohli
uskutečnit další spojení. Jindy zase záhadně zmizely texty z
dialogových boxů a tlačítka startovního menu. Nakonec to dopadlo
tak, že jsme si navykli provést nové natažení systému před
uskutečněním každého dalšího volání, což je nepochybně dost
nešikovné, pokud musíte často volat.

Videokonference na bázi PC dosud nedozrála

Naše testy zřetelně ukazují, že všech šest souprav, které jsme
vyzkoušeli, tlačí počítač typu PC a operační systém Windows 95
za limity jejich možností. Dokonce i našemu relativně velmi
výkonnému počítači došel dech. Tyto soupravy také potřebují
nepřehledné množství ovladačů a dalšího softwaru.
Zbývá tedy otázka: je videokonference zprostředkovaná pomocí
techniky PC dost dobrá pro profesionální využívání? "To záleží
na tom, v jaké branži pracujete a co považujete za dost dobré",
říká analytik firmy IDC Ed Buckingham. "Několik lidí v našich
kancelářích mají nainstalovány některé z těch velmi levných
systémů. Samozřejmě je to jenom dvoupalcový obrázek, a ještě
navíc nepříliš kvalitní, ale pokud vám jde pouze o to, vidět kdo
je v místnosti v průběhu schůze, pak to konec konců svému účelu
poslouží". Na druhé straně, sami dodavatelé těchto systémů
váhají svěřit své obchodní záležitosti produktům, které
nabízejí. "Neustále žádám dodavatele, aby mě vybavili
videokonferenční technologií, takže o této technologii budeme
moci mluvit při jejím současném praktickém provozu, ale žádný z
nich se k tomu zatím nemá", pokračuje Buckingham.
Analytička Sujata Ramnarayanová od firmy Dataquest je dokonce o
poznání skeptičtější. Laciné systémy pro spojení typu Internet -
modem "skutečně v současné době nejsou dobré", říká.
Přes veškerý tento skepticismus není vyloučeno, že zejména lidé,
kteří pracují doma a necestují denně do kanceláře, by mohli něco
vytěžit z těch dražších systémů, jež jsou dnes k dispozici. ISDN
spojení mezi vaší domácí kanceláří a vzdáleným přístupovým
serverem napojeným k LAN vaší firmy poskytuje dostatečnou šířku
pásma k tomu, aby se splnily minimální požadavky na funkčnost a
spolehlivost videokonferencí.
Ti, kteří si osvojili praxi videokonferencí prostřednictvím LAN
a které jsme vyzpovídali ohledně jejich zkušeností, obvykle
pracují ve velkých firmách s rozsáhlými pracovišti a geograficky
velmi rozptýlenými pobočkami. Používají rychlá spojení WAN (T1
nebo rychlejší). Mnoho uživatelů těchto systémů pracují s
aplikacemi, kde vizuální kontakt je nesmírně důležitý: zahrnuje
to inženýry, kteří spolupracují na konstrukci součástek nebo
lékařské specialisty.
A jak do tohoto obrazu zapadají laciné soupravy? Všechny tři
soupravy, které jsme testovali, umějí uložit video do souboru
typu AVI a jednotlivé snímky do bitmapových souborů -- když
chcete tedy poslat nějaké obrázky po drátě, bude lépe, když to
uděláte pomocí e-mailu a skeneru.

Pohled do budoucnosti

Větší šířka pásma spojovacího kanálu, jako například u DSL,
kabelových modemů a ISDN na 384 KB/s, by měla pomoci tomu, že
videokonference pomocí PC se stane praktičtějším řešením v
průběhu příštích let. Také je pravděpodobné, že za vyšší měsíční
poplatky budou ISP poskytovat prioritní internetovou službu,
která zajistí uživatelům méně ucpané úseky sítě. Ale jestli
opravdu budete chtít PC videokonferenční zařízení, to je zcela
jiná záležitost. Provozování videofonních relací ve vás může
vzbudit zdání, že jste někdo jako James Bond v 21. století. Ale
mít nad sebou to nemrkající oko, které vás neustále pozoruje, ve
vás také může vzbudit pocity, jež tak výstižně popsal na postavě
Winstona Smithe spisovatel George Orwell ve svém slavném románu
"1984".

Naše volba

Pokud očekáváte televizní kvalitu obrazu, pak raději na všechno
rychle zapomeňte. Ale kdybychom si museli koupit systém pro
videokonference na základě PC právě nyní, vybrali bychom si
jednu ze souprav firmy Intel. Kvalita obrazu u Create&Share
Camera Pack firmy Intel přetrumfla ostatní systémy, spadající do
laciné kategorie, a v balíku dostanete nejvíce různých doplňků.
Jestliže si chcete zařídit rodinnou síť pro videofón, umožňující
rodičům žvatlat s dětmi, pak je tato souprava pro tento a
podobné účely nejvhodnější. Na drahém konci spektry je nejlepší
Business Video Conferencing 4.0 též od firmy Intel. Dobrá
kvalita obrazu této soupravy kompenzuje její poněkud nepoddajný
software. Souprava pracuje na přímém spojení ISDN - ISDN a také
funguje přes Internet, takže můžete použít stejné vybavení pro
komunikaci s telecommutery a s lidmi, kteří sedí v ústředí nebo
na pobočkách vaší firmy.



Povídání se dvěma uživateli

Zatímco někteří lidé mezi námi usilují o DSL, kabelové modemy a
nekonečnou šířku pásma, Abel Rivera dokáže uspokojit své potřeby
v oblasti videa přes obyčejné telefonní linky. Jakožto strojní
inženýr z Sugar Groove, Illinois (50 mil západně od Chicaga),
Rivera používá systém Bigpicture Video Phone od firmy 3Com k
provozování vizuálního spojení se svými klienty. Jaká je
největší výhoda takové praxe? Rivera říká, že tím získává
okamžitou reakci klientů ohledně prototypů automobilových a
elektronických součástek, které jsou zamýšleny pro hromadnou
výrobu.
"Zavolám klientovi a podržím model před kamerou, aby ho viděl",
vysvětluje Rivera. "Tímto způsobem získá klient představu, jak
ta věc vlastně vypadá ještě předtím, než mu ji pošlu do jeho
firmy v Anglii. Tím si ušetříme dva dny času".
Bigpicture také poslouží jako improvizovaná digitální kamera.
Rivera často používá kameru, umístěnou na horní ploše monitoru,
k vyrobení fotografií svých výrobků a používá videokameru také k
zachycení výrobního procesu, kterýžto materiál potom přidává k
dokumentaci výrobku určené pro klienty. Rivera dokonce někdy
namíří kameru na monitor a spustí prezentace v programu
PowerPoint při otevřené komunikační lince, čímž umožní
zákazníkům, aby viděli prezentaci přímo na svých PC. Ale přes
tento relativní úspěch při používání videotechnologie, Rivera je
ochoten připustit, že ho systém přivádí občas k šílenství kvůli
svým omezením, jako například potřebou čekat na obnovení
obrázků. "Celkově vzato jsem s tím spokojen", říká Rivera, "ale
chtěl bych něco rychlejšího, a aby to přitom nestálo třeba 2 000
dolarů".
Na druhé straně multimediální konzultant Jon Peddie nemá nic
dobrého, co by o systémech pro videokonference pomocí PC řekl.
"Moje zkušenost je taková, že videokonference (na bázi PC) je
naprostá ztráta času" stěžuje si tento prezident firmy Jon
Peddie Associates.



Rozmazané a ještě rozmazanější

1. Záhadná žena: Obrázky byly nejrozmazanější, když bylo spojení
provedeno přes Internet a normální telefonní linky.
2. Závoj se zvedá (ale jenom trochu): Díky přímému spojení ISDN
začínají být vidět některé detaily, jako brýle, náhrdelník, účes
a příjemný úsměv.
3. Honba za dobrým obrazem: Video založené na LAN již dává dost
uspokojivých detailů, jako například vrásky kolem úst, vyvolané
upřímným smíchem. Nečekejte však televizní kvalitu.



Pohled do zákulisí

Při nakouknutí za scénu zjistíme, že kromě kamery (uprostřed)
většina souprav pro videokonference na PC obsahuje ISA nebo PCI
kartu pro záchyt videa (vlevo) a nezbytné softwarové vybavení
pro videokonference. Business Video Conferencing 4.0 od firmy
Intel navíc přidává též soupravu sluchátek a mikrofonu plus ISDN
adaptér (vpravo dole).



Co lze říci na obhajobu videokonferencí?

Videokonference na bázi PC zatím nejsou dost dobré profesionální
činnost. V tom nejlepším případě, kdy konference probíhá na LAN,
lze říci, že výsledky jsou asi tak napůl uspokojivé a využívání
systému má smysl jen za určitých specifických okolností -
například pro lidi pracující ve veliké budově nebo v souboru
budov, kde je možné ušetřit určitý čas strávený svoláváním a
uskutečňováním porad a schůzí. Ale i za těchto okolností, pro
úspěch při argumentaci ve prospěch zavedení takovýchto systémů
budete muset přesvědčit jednak účetnické krysy vašeho podniku,
jednak vašeho vedoucího pro internetové služby. A s ohledem na
nezralý stav současné technologie, je možno očekávat, že to
nebudete mít snadné. Nicméně s názory, které jsme vyzískali při
zpovídání těch, kdo již něco podobného zavedli, a se
zkušenostmi, které jsme získali při zkoušení jednotlivých
souprav my sami, se vám možná nakonec podaří prosadit svou.
Argumenty, jež vám mohou pomoci jsou zhruba tyto:
1. Úspora peněz za letenky. Tisíc dolarů vypadá jako dost velká
částka za přídavek k PC, ale jestliže to dokáže ušetřit náklady
za několik letenek, systém si na sebe rychle vydělá. Avšak
k¦tomu, aby se vám podařilo nahradit četné porady, potřebujete
většinou, aby se videokonference zúčastňovalo více než dva
účastníci. Naštěstí toho lze snadno dosáhnout bez dalších
investic.Telefonní společnosti jako AT&T, Frontier a MCI
prodávají čas na multipoint control jednotce, která spojuje
větší počet ISDN (H.320) videokonferenčních účastníků a
automaticky přepíná na osobu, jež právě hovoří; je to stejné,
jako když si koupíte konferenční telefonní hovor.
2. Úspora času zaměstnanců. Několik uživatelů nám sdělilo, že
lidé, kteří jsou největšími nadšenci ve prospěch videokonferencí
na bázi PC, jsou velmi zaneprázdnění řídící pracovníci a
profesionálové, kteří se musí zúčastňovat na velkém množství
místních porad. Tito lidé mohou ušetřit až 20 minut cestovního
času připadající na jednu poradu tím, že uspořádají
videokonferenci místo neustálého chození přes celou velkou
fabriku nebo cestování na druhý konec města.
3. Schopnost konkurovat. Jedna firma, Caterpillar, má pět svých
techniků, rozmístěných strategicky kolem celého světa napojených
na ISDN videokonferenční systém za účelem řešení problémů s
náhradními díly. Tito technici jsou často potom schopni vyřešit
problém pomocí "živého" kontaktu v čase kratším, než by jim
trvalo dostat se vůbec na letiště.
4. Zhodnocení existující investice. Jestliže vaše firma již má
samostatné speciální H.320 kompatibilní zařízení pro
videokonference, systémy zabudované do PC se mohou vyplatit
mnohem dříve. Kromě možnosti rozhovorů osoba - osoba můžete také
zařídit rozhovory typu jedna osoba - mnoho osob, kde ona jedna
osoba bude na PC a ostatní budou v zasedačce. Dokonce ani
nebudete muset zřídit kameru u každého PC počítače k tomu, aby
se hardware zhodnotil. Jestliže si nainstalujete na vaší LAN
H.320 - H.323 gateway, pak kdokoli na síti, kdo má mikrofon a
kdo má nainstalován NetMeeting (kterýžto program je zdarma), se
může vide-konference zúčastnit alespoň akusticky přes normální
telefon.
5. Využití současně existujících nástrojů na management šířky
pásma. Manageři internetovských služeb vidí ve videokonferencích
velký problém z hlediska řízení provozu na síti, ale tento názor
by nakonec mohl být poněkud ukvapený. Jak objevil jeden z nich,
většina jeho mostů a routerů již byla dodána s nástroji, které
umožňovaly optimalizaci priorit při provozu, takže je mohl
využít ke zlepšení rychlosti videa aniž by se muselo dokoupit
cokoli dalšího.














Komentáře

K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.