Střih videa s pomocí PC trochu jinak

Archiv | 01.04.98

Střih videozáznamu s pomocí osobního počítače a speciálních programů pod operačním systémem MS Windows je zá...







Střih videozáznamu s pomocí osobního počítače a speciálních
programů pod operačním systémem MS Windows je záležitostí
poměrně mladou, ale velmi oblíbenou a diskutovanou mezi
uživateli. V PC WORLDu jste již mohli najít testy konkrétních
zařízení, umožňujících digitalizaci videozáznamu na pevný disk
(nahrání videa do PC) i programových balíků pro následné
zpracování a střih. V dnešním článku vám přinášíme obecné
informace o problematice celého procesu střihu a editace videa
na PC.

Rychlost technického pokroku v konstrukci osobních počítačů
sestavených na bázi IBM PC lze v posledních letech jen velmi
těžko podrobně sledovat. Konstrukční novinky, vylepšení a
aktualizace operačních systémů a softwaru obecně se totiž
objevují každý měsíc a není jich málo. Obecně vzato stoupá
rychlost, s jakou procesory dokáží zpracovávat data: Dále výrobci
modernizují datové sběrnice, což urychluje přenos dat mezi
jednotlivými součástmi PC navzájem. V poslední době se navíc
objevily pevné disky s výrazně vyšší přenosovou rychlostí -
v praxi lze dosáhnout trvalého přenosu více než 6 MB informací na
disk za vteřinu - ne že by takové disky dříve neexistovaly, ale
podobnou přenosovou rychlost bylo možné dosáhnout jen na velmi
drahých pevných discích s rozhraním SCSI. Nutno zmínit i masový
nástup dvaatřicetibitových operačních systémů, především Windows
95 a Windows NT. Ve výčtu novinek bychom mohli ještě pokračovat,
ale pro účel tohoto pojednání jsme ty zásadní vyjmenovali.

Právě uvedené věci přispěly k tomu, aby bylo vůbec možné o práci
s videozáznamem na běžných PC uvažovat v širším měřítku. Poté
začaly firmy nabízet široké veřejnosti speciální videokarty,
které využívají právě zmíněného pokroku a umožňují nahrát
videozáznam z pásky na pevný disk počítače (video
zdigitalizovat). Zároveň se objevily první specializované
programy pro střih, úpravu a otitulkování takto upraveného
videozáznamu (pro PC, Windows). Ceny takových počítačových
doplňků se během poměrně krátkého času snížily na zlomek
původních cen, a tak se s nimi již běžně setkáváme při návštěvě
počítačových prodejen.

Standardy videa

V této chvíli bychom měli malinko odbočit od počítačů, nikoli
však od problematiky zpracování videa. Do počítače nahráváme
totiž většinou videozáznam pořízený vlastními prostředky --
s použitím běžné videokamery. Technický pokrok se dotkl zcela
samozřejmě i samotných videostandardů. U nás stále
nejrozšířenějším je systém VHS, případně Video 8 (v televizní
normě PAL), který však v mnoha ohledech pokulhává za možnostmi
počítačového zpracování. Tyto zmíněné formáty používají totiž
standardně rozlišení "polovičního PALu", tedy 384 x 288 bodů (na
obrazovce TV). Některé kamery sice mají o něco vyšší rozlišení,
ale je nutné si uvědomit, že zpracované a sestříhané video
nahráváme většinou zpět na videokazetu za pomoci běžného VHS
přístroje. Lepší možností je tedy použití vyšších
videostandardů, jako jsou S-VHS nebo Hi8, jež používají
rozlišení "plného PALu", tedy 768 x 576 bodů (některé kamery i
více). Samozřejmě že kamery a především videorekordéry S-VHS a
Hi8 jsou cenově výše. A protože prvotní a často zásadní vliv na
kvalitu výsledného sestřihu má zdrojový záznam, mnozí uživatelé
používají následující řetězec zařízení: kamera S-VHS nebo Hi8,
počítač s kvalitní kartou pro digitalizaci videa a dobrý
videorekordér VHS.

Při výběru videokamery pro účel dodatečného střihu záznamu na PC
je nutné brát ohled především na barevné podání při různých
světelných podmínkách, méně už na vybavenost kamery střihovými a
jinými funkcemi. Kontrast a barvy se sice dají v počítači
dodatečně upravit, ale jen do určité míry. Co se však vůbec na
počítači opravit nedá, je špatný záběr, z čehož vyplývá, že
největší pozornost je třeba věnovat výběru kameramana, jeho citu
a soustředění - ale to už jsme zabrousili někam jinam.

Nejvyšší možné kvality lze samozřejmě dosáhnout s použitím úplně
nového videostandardu, a sice DV (neboli "digitální video"), kde
se záznam ukládá přímo na speciální kazetu v digitální formě. To
zajišťuje stálost kvality videozáznamu (při každém přehrání
běžné videokazety totiž dochází ke ztrátě kvality, podobně jako
je tomu u audiokazet) a lepší ostrost - většina kamer dosahuje
ještě větší rozlišení než S-VHS a Hi8. Co se barevného podání
týká, nejlépe si s ním poradí kamery používající 3 CCD čipy -
každá ze tří základních barev je totiž snímána zvlášť.

PC standardy

S rozvojem videostandardů souvisí bezprostředně vývoj videokaret,
umožňujících digitalizaci videozáznamu. Kvalita digitalizace
závisí v první řadě na typu komunikace kamery s počítačem a na
stupni komprese dat ve videokartě. K první věci lze říci, že
přirozeně nejlepší je komunikace digitální. Ta však předpokládá
použití DV videokamery a počítačové karty s digitálním vstupem.
Obé je cenově velmi náročné (řádově po 100 000 Kč) a pro úpravu
domácího videa pravděpodobně většině uživatelů postačí analogová
zařízení. Pokud máme k dispozici některou z kamer S-VHS, nebo Hi8
a videokartu s S-video vstupem, je nejlépe použít komunikaci přes
S-video konektory. Ty totiž přenášejí zvlášť jasovou a
barvonosnou složku signálu, a výsledné zdigitalizované video
bude "věrnější". Nejzazším řešením je pak použití "cinčových"
videokabelů.

S kontrolou a korekcí barev souvisí ještě jedno doporučení - při
digitalizaci i při další práci je dobré mít připojen k videokartě
pro kontrolu PALovský monitor (například televizor), protože
barvy vypadají na obrazovce monitoru a TV většinou úplně jinak,
a už při vstupu do PC a digitalizaci je většinou nutné je mírně
upravit. Tím lze vyloučit překvapení po několikadenní
soustředěné práci na střihu a úpravách že totiž např. ve
výsledném záznamu nahraném zpět na videokazetě nepřirozeně
převládá modrá barva a silný kontrast.

Ke stupni komprese lze obecně říci logické pravidlo: čím menší
je komprese dat ve videokartě, tím lepší je kvalita nahraného
videa, ale zároveň i tím více místa na pevném disku video
zabere. O této věci jsme podrobněji psali již v článku
uveřejněném v čísle 6/97 našeho časopisu. Pro zopakování si
můžeme připomenout, že při digitalizaci kvalitního videozáznamu
v rozlišení plného PALu je ideální použitá komprese signálu asi
1:8 až 1:7, pro poloviční PAL pak většinou stačí 1:13. Pokud
použijeme kvalitní digitalizační kartu, zmíněný kompresní poměr
a dodržíme výše uvedená pravidla, pak velmi pravděpodobně na
výsledném sestřihu nebude znatelná žádná ztráta kvality.

PC versus analogový pult

Zde bychom si měli připomenout, že pořízením komerční počítačové
videostřižny většinou neuspoříme ani vlastní čas potřebný ke
zpracování a úpravě záznamu, ani finance rodinného či
podnikového rozpočtu ve srovnání s jednoduchou analogovou
střižnou (pultem). Spíše naopak. Co však získáme - téměř
neomezené pole působnosti blížící se možnostem profesionálních
zařízení. Tyto možnosti jsou pak omezeny jen softwarem použitým
k úpravě videozáznamu a vlastní cílevědomou prací. Pohyblivé
video můžete pomocí PC například doplnit vlastní animovanou
kresbou, létajícími třírozměrnými titulky a podobně.

Se střihovými možnostmi videa neoddělitelně souvisí úprava či
výroba zvukového doprovodu. Zde platí obdobná tvrzení. S levnou
analogovou videostřižnou, magnetofonem (nebo CD přehrávačem) a
mikrofonem nemáte možnost sesynchronizovat zvukovou stopu
s obrazem tak přesně, jako s pomocí digitálního zpracování na PC.
Navíc v počítači máte možnost aplikovat velmi jednoduše a poměrně
rychle změny v sestřihu (podobné je srovnání práce psacího stroje
a počítače s textovým editorem).

Nepočítejte však s tím, že budete z počítače chrlit několik
úžasně sestříhaných videozáznamů denně. Reálně plánujte několik
dní práce na sestřihu tříminutového hudebního videoklipu
z dovolené, bez použití větších efektů. Za trpělivou práci však
budete odměněni.

Závěrem

V tomto článku jsme se zabývali jen počítačovými střižnami typu
"off-line", tedy těmi, u kterých je nutné videozáznam nejprve
zdigitalizovat do počítače a teprve potom se s ním dá pracovat.
Počítače nabízejí i možnost střihu "on-line", kdy není nutné
video na pevný disk nahrávat. Taková zařízení však nabízejí buď
velmi omezené funkce a neumožňují dosažení solidních výsledků,
nebo se jedná o skutečně profesionální techniku, která je
mnohonásobně dražší a většinou vyžaduje úplně jiné počítače než
PC.

Na závěr snad ještě jedno upozornění. Před pořízením kterékoliv
digitalizační karty a softwaru doporučujeme získat co nejvíce
informací o daném zařízení. Ale pozor! V mnoha odborných
počítačových prodejnách nemají prodejci dostatečné informace o
této problematice a ochotně vám doporučí cokoli, pokud to mají
právě na skladě. Protože se většinou nejedná právě o nejlevnější
investici, je dobré posoudit nabízená zařízení s vlastními
potřebami. Zároveň je třeba vzít v úvahu případný přechod na
vyšší standard - pro většinu uživatelů přichází v úvahu
postoupení od VHS či Video8 k S-VHS nebo Hi8. Nižší videokarty
umožňují sice zpracovat záznam vyšší úrovně, ale výsledná
kvalita bude vždy odpovídat nejslabšímu článku řetězce
videokamera - videokarta - videorekordér - televizor.















Komentáře

K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.