Síťové systémy v roce 1999

Archiv | 01.02.99

Vdnešním článku o síťových systémech se zaměříme spíše na implementace sítísamotných než na síťové operační systémy, jak by snad název článku mohl implikovat. V současnost...





Vdnešním článku o síťových systémech se zaměříme spíše na implementace sítí
samotných než na síťové operační systémy, jak by snad název článku mohl
implikovat. V současnosti se samozřejmě odehrává něco třenic mezi zastánci
Novellu, Windows NT, Linuxu a dalších, ve všech případech se právě teď objevují
nové verze a nové funkce či také marketingové triky. Místo toho se zaměříme na
nově vznikající světy tedy Javu, produkty koalice Oracle-Sun a na problematiku
domácích sítí. Naprostá většina ze zmíněných novinek byla časovaná někdy od
poloviny listopadu do konce roku 1998.

Sun a Oracle
Nejzajímavější věci se zřejmě děly u firmy Sun Microsystems a společnosti
Oracle jako jednoho z jejích největších spojenců. Všechno to začalo ohlášením
otevřenějšího licencování Javy, potom platformy Java 2 a nakonec vývoje nové
serverové platformy společně se serverem Oracle.
Java, Java, Java tyhle verše samozřejmě již známe nazpaměť. Je pravda, že Java
toho spoustu nového přinesla, minimálně stejné množství slibů ale nesplnila.
Její snahy byly utopeny v přílišných licenčních poplatcích, nedostupnosti
zdrojových textů pro vývojáře, snahami o snížení její crossplatformnosti
(Microsoft, ale i třeba Hewlett-Packard) a následnými soudními spory, ale také
tříštěním jejího image různými tezemi o pikaJavě, mikroJavě a bůhvíčem ještě.
V rámci závazků na rok 1999 by se však na tomto kolotoči mělo něco změnit. Nyní
by měl Sun umožňovat vývojářům modifikovat zdrojové kódy Javy pro komerční
vývoj bez poplatků. Vývojáři dále mohou sdílet kompatibilní kód s ostatními,
bez zásahů ze strany Sunu, navíc veškeré iniciativy ohledně specifikací API
budou auditovány třetí stranou (Pricewaterhouse Coopers). Společnost Sun bude
nicméně nadále "účtovat" komerčním entitám, modifikujícím zdrojový kód a
vytvářejícím odvoze-né produkty v rámci jejích organizací nebo pro komerční
distribuci. Další podrobnosti viz dokument Community Source License a realita
nadcházejících měsíců.
Předvedená Java 2 potom není vlastně nic jiného, než tak dlouho očekávaný Java
Development Kit 1.2. Podle prohlášení by měl představovat kompletní přepis
platformy Java včetně řady zcela nových API, které by měly přinést větší
rychlost, stabilitu a bezpečnost. Nemá tu příliš smysl zabíhat do podrobností,
jde přece jen o záležitosti programátorů důležitá je spíše proklamovaná (nebo
možná dokonce samotná proklamace) snaha o udržení jednotné Javy i přes uvolněný
licenční model.
Nyní ale nazpět k zmíněné nové platformě serverů. Jde vlastně o vzájemnou
licenční smlouvu, která by měla vést k vytvoření nové třídy serveru,
postaveného na kombinaci databázového softwaru Oracle a jádru operačního
systému Solaris. Produkt pod kódovým označením Raw Iron (což nabízí celou řadu
zajímavých interpretací) by měl odrazit "tah" Microsoftu do krajiny Enterprise.
Měl by být levnější a jednodušeji spravovatelný souborový systém obsažený již v
Oracle8i má odstranit závislost na souborovém systému NT, jehož API nikdy
nebyla kompletně uvolněna, a díky jádru Solarisu by měl být spustitelný na řadě
operačních systémů a hardwaru.
Můžeme to také chápat jako rezervní plán pro Sun a Oracle stačí vzpomenout na
intenzitu propagace NC (síťových počítačů) a jejich výhod. Dnes si tito výrobci
našli jiný cíl: desktopové počítače se předělávat nebudou, a místo toho míní
Microsoftu zatnout tipec v oblasti serverů, kde ještě nemá tak silné pozice o
to více tam ale spěchá.
Všechno jako obvykle závisí na míře podpory ostatních společností u předběžných
slibů samozřejmě nikdo nemůže příliš počítat s hlasitě deklamovanou podporou.
Teprve březen (kdy má být Raw Iron premiérován) bude rozhodující pro rozhodnutí
o podpoře či ignoraci firem. Připomeňme, že rozšíření NC zabránily v dnešní
době naprostého propadu hodnoty počítačů nejspíše nepřiměřené ceny a příliš
pomalý nástup Javy, která měla zajistit ideální klient-server platformu.

Moorův zákon II
Veškerý ten růst rychlosti procesorů, schopností nového softwaru atd. uživatele
pomalu začíná nudit a méně zajímat. Pokud se podíváme jen trochu do minulosti,
tak opravdový zájem a očekávání větších mas uživatelů vzbuzovaly jen nové 3D
akcelerátory pro hraní působivějších her a co nejrychlejší připojení do
Internetu.
A má-li něco spustit další kolo upgradování, musíme hledat právě tady. Dell
Computer a Compaq se dnes pohybují právě tímto směrem a stačí se podívat na
první výsledky jejich snah a zjistíme, že se začínají objevovat v prostoru
hardwaru připomínajícího NC (Network Computer), který nadefinovaly a zase
opustily touhy firem Sun Microsystems a Oracle viz výše.
Nový Compaq Presario jako low-endový stroječek tak vyráží dech svým
bundlovaných hardwarem a softwarem pro rychlé připojení do Internetu. Jako
varianty jsou dostupné satelitní komplety, kabelové modely, a především DSL
modemy (digital subscriber line) spolu s "ready to use" ISP službami. Všechny
tyto služby přitom nabízejí datové toky od 400 Kb/s do 12 Mb/s, tedy na
světelné roky daleko od V.90 či ISDN modemů.
Moorovo pravidlo (o zdvojnásobování rychlosti procesoru každých 18 měsíců) již
zní poněkud zprofanovaně proč nezavést nové, týkající se rychlosti Internetu?
Celá tato strategie ovšem není zase tak přímočará, černý Petr leží v rukou
poskytovatelů služeb, kde jsou rozhodující výše paušálních měsíčních poplatků a
především dostupnost služeb ve všech oblastech zájmu. A to už vůbec nemluvíme o
problematické propustnosti Internetu, kdy třeba rychlost kabelových modemů v
určité oblasti klesá lineárně s rostoucím počtem připojených uživatelů.

Něco síťování s USB
USB alias Universal Serial Bus je samozřejmě každému uživateli počítače či
alespoň čtenáři časopisů o počítačích známá věc. Je to prostě futuristická
náhrada sériových, paralelních a vůbec podobně pochybných portů počítače, které
jsou zatíženy dědictvím minulosti. Tím dědictvím máme pochopitelně na mysli
všechna ta různá podivná přerušení, neexistenci skutečného plug-and-play,
minimalistické datové propustnosti atd. atd.
U základních vlastností USB potom můžeme prostě jen uvést negace předchozích
tvrzení, to ovšem není cílem tohoto článku (odstavce). Výše použité slovo
"futuristická" je samozřejmě odvozeno od future budoucnosti, a USB do jisté
míry i nadále zůstává budoucností. Motherboardy osobních počítačů se již nějaký
čas standardně osazují porty USB a vánoční trh, právě mizící v zapomnění,
nepochybně odstartoval (skutečný) prodej USB zařízení. Faktem ale zůstává, že
jediným systémem solidně podporujícím USB jsou Windows 98, řada dosavadních
motherboardů nemá implementaci USB v pořádku, a to už ani nemluvíme o
implementaci softwarové ovladačů.
Ale možná největší slabinou výrobců je jejich nevědomost, co si s USB skutečně
počít. Až teprve v posledních měsících tak vykukují na svět první implementace
USB-sítí. Přitom se to jeví neobyčejně lákavou myšlenkou na rozdíl od Ethernetu
je USB porty pravděpodobně vybaven každý motherboard za poslední dva roky.
Ale konkrétně uveďme tedy produkt Anchor Chips EZ Link Instant Network, což
není nic jiného než USB kabel a software podporující až 16 propojených PC nebo
podobných zařízení. Každý kabel stojí 79 dolarů a vy budete potřebovat další
pro každý pár přístrojů, které chcete spojit. Celé to je plug-and-play a
umožňuje je to "hot-swap" výměnu zařízení bez nutnosti restartování (jen snad
nezapomeňte zase zapojit všechny rozpojené kabely). Takže si to ještě shrňme
máme tu možnost sítě, kde můžete zapomenout na TCP-IP či MAC adresy, na
rebootování, speciální postupy při instalacích driverů pod Windows NT (děděné v
rámci rodin konzultantů z otce na nejstaršího syna), kdykoliv můžete kabely
rozpojit a připojit další počítač, aniž byste nad tím vůbec museli nějak
složitě přemýšlet. Zajímavé pojetí sítě, že?
Z tohoto pohledu se nabízí otázka, jestli ty různé SQa bůhvíjaké linky
(proprietární komunikační protokoly konzumní elektroniky) mají vůbec smysl
míněno pro někoho jiného, než jejich licence poskytujícího výrobce. Proč prostě
jen nedovybavit každý televizor, VCR či receiver USB konektory?

Počítačové sítě v domácnosti?
Pokud jste náležitě připraveni na (další) tvrdá fakta, tak vězte, že na 15 mil.
amerických domácnosti nyní vlastní více než jedno PC (můžeme předpokládat, že
tolik jich u nás určitě není) a tohle číslo se do roku 2000 více než
zdvojnásobí. Výsledek obrovský "nezoraný" trh pro domácí sítě.
Taková domácí síť zvládá sdílet zařízení třeba připojovat se do Internetu
jedním modem na jediný ISP acount a samozřejmě umožňuje náležitě procítit
krvavou počítačovou hru, kde máme přece jen nevyzpytatelnějšího protivníka, než
je obyčejný algoritmus.
Řada firem již dnes využívá telefonních drátů, které existují v každém domě,
pro propojeních takovýchto PC s pomocí "redukcí", s koncovou cenou pod 100 USD.
Boca Research a ActionTec na Comdexu 98 tak ohlásily produkty postavené na
1megabitové architektuře. Takový HAN Card kit (HAN jako Home Area Network)
obsahuje dvě PCI karty, kabeláž a software za 160 USD. Telefonní linky ovšem
nejsou omezeny na megabitové rychlosti, dnešní čipy zvládají 10 Mb/s a brzy by
se měly dostat až na 100 Mb/s (sorry, jde o trendy a linky americké).

Něco síťování bez drátů
Domácnosti samozřejmě cítí jakékoli drátové požadavky jako značné omezení a
mají větší náklonnost pro bezdrátové sítě, než je tomu u velkých společností.
Slibnou budoucnost tady můžeme očekávat pro systémy, které dnes typicky
používají rádiovou oblast okolo 2,4 GHz s datovou propustností do 1,6 Mb/s. U
těchto produktů nejde jen o bezdrátové tranceivery, ale také o huby, most,
zkrátka o kompletní vybavení, které známe z ethernetových luhů a hájů (viz
např. Proxim Cordless Ethernet Bridge za 400 USD.)
To je ovšem jen jeden z možných a obecnějších přístupů. Pozornost uživatelů
vzbuzuje Ambi firmy Philips Electronics (něco podobného připravuje taktéž spíše
nepočítačová společnost Panasonic pod označením MicroCast), který umožňuje PC
vysílat data místo po kabelu do monitoru vzduchem do televizoru. Se stále
klesajícími cenami plně vybavených PC, jež se stávají typickým vybavením
domácnosti (a podle statistik jsou většinou v téže místnosti s televizorem), to
může znamenat vážnou ránu snahám výrobců různých setup boxů, WebTV a podobným
hračkám, snažícím se oslovit nepočítačové zájemce o IT (no není to paradox?)

PDA
Opět na konci roku ohlásil 3Com novou verzi svého PDA označenou jako Palm VII
tvrdě zaměřenou na bezdrátové komunikace. Prozatím ji všichni shodně označují
za něco, co by mohlo revolučně změnit situaci na trhu s PDA.
Palm VII konečně nabízí možnost obousměrné bezdrátové komunity pro transport
dat i plný přístup do Internetu. Cena za tento pokrok je ovšem značná při 800
dolarech je to dvojnásobek ceny modelu Palm III. Vlastní přístup do Internetu
potom přidá cca 10 dolarů na měsíc.
Zpočátku budou bezdrátové služby fungovat jen na území USA (skrze anténu,
maličké rádio a Bell South bezdrátovou datovou síť), později by mělo jít o
záležitost globální. Tady bychom si samozřejmě mohli vyprávět o tom, jak něco
takového změní svět a připraví jej na podstatně levnější budoucí verze. Místo
toho ale raději věnujme minutu ticha Newtonovi firmy Apple, který jak už je to
dávno premiérově zrealizoval pojem PDA (digitální příruční asistent) a v
jistých oblastech nabízel bezdrátové připojení do datových sítí včetně
Internetu.
Mimo marketingové impotence jej zabily především cenová relace kategorie 800 1
000 dolarů a pouze lokálně existující nabídka služeb. Nezbývá než doufat, že si
firma 3Com z toho dokáže vzít poučení.

Amazon tvrdě bojuje se svou konkurencí
Na samotný závěr jsem si nechal bonbónek se síťovými systémy související jen
vzdáleně. Firma Amazon. com ohlásila odstartování služby, nabízející surfujícím
možnost nakupovat na ostatních prodejních místech na Internetu za pomoci
technologie Junglee vyhledávající zboží a současně porovnávající ceny. To je
samozřejmě na první pohled neobvyklé, a jen těžko nalezneme analogii v našem
reálném světě. Jen si představte, že vaše oblíbená prodejna elektroniky vyvěsí
nástěnku s adresami konkurenčních obchodů včetně seznamů zboží, které je u nich
k dostání.
No, jednu bych přece jen měl. Svého času jistá síť amerických pizzerií nabízela
slevy za kupony své konkurence, vystřihávané ze Zlatých stránek. Výsledek byl
docela geniální po tom vystřihování nezůstalo v seznamech na konkurenci žádné
telefonní číslo a domácnosti si objednávaly dovoz pizzy, hádejte kde.
Amazon se evidentně snaží stát jakousi vstupní branou pro nakupující na
Internetu a sází na lenost zákazníků postupovat dále do WWW bludiště, když tady
vše najdou ihned po vstupu. Prozatím to ale vzbuzuje spíše pochybnosti, tím
více, že již dlouho neplatí, že by Amazon.com mohla sázet na spolehlivě
nejnižší cenu na Netu (viz současná cenová válka Amazon.com versus Reel.com,
kdy ceny DVD disků klesly i na 13 dolarů.)

9 0030/JL












Komentáře

K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.