Palmtop pro Jamese Bonda

Archiv | 01.12.99

Agent 007 se vždy blýskl nějakou novou technickou hračkou. V nejnovějším filmubude mít v ruce nový palmtop firmy Hewlett-Packard Jornada 430se. Poněkud nepřehledná řada palmtopů bojuj





Agent 007 se vždy blýskl nějakou novou technickou hračkou. V nejnovějším filmu
bude mít v ruce nový palmtop firmy Hewlett-Packard Jornada 430se. Poněkud
nepřehledná řada palmtopů bojujících na trhu o zákazníka se tak opět o něco
rozrostla.
Vzhledově se nová Jornada od svých starších předchůdců neliší, celkem konvenčně
vypadající černá krabička o velikosti 13 x 8,1 x 2,2 cm se rozhodně nemůže
chlubit nějak zvlášť miniaturní velikostí či neodolatelným designem. Díky
několika otočným tlačítkům a zdířce pro sluchátka na straně přístroje připomíná
Jornada spíše levné bakelitové tranzistoráky blahé paměti. S bateriemi je váha
celých 250 g, což je na špičkový palmtop této doby příliš mnoho. Cena 499
dolarů je ve chvíli, kdy firma 3Com šla s cenou svých velmi populárních Pilotů
prudce dolů, poněkud nesmyslná a připomíná spíše zbožné přání.
Jornada 430se, stejně jako předchozí palmtopy této řady, pracuje s operačním
systémem Windows CE. Uvnitř je 133MHz 32bitový procesor Hitachi, 16 MB paměti a
údaje si prohlížíme na kvalitním barevném podsvíceném displeji. Pokud můžeme
firmě věřit, tento procesor je mezi procesory použitými v konkurečních
palmtopech ten nejrychlejší. Spojení s počítačem je pomocí tradiční kolébky,
součástí výbavy je i nabíječka.
Vedle běžných schopností můžeme tento palmtop využít i jako přehrávač souborů
MP3 (jsou tam hned dva, Hum3 od firmy Utopiasoft a AudiblePlayer of firmy
Audible) a jako fotografický software (Sierra Imaging Image Expert CE 2.0) pro
download a ukládání obrazových souborů. AudiblePlayer se využije spíše pro
přenos zvukových informací z časopisů, knih či novin, napojení je přes Web na
adrese www.audible.com. Drobnou vadou na kráse je skutečnost, že za možnost
nechat si předčítat knížku nebo některé noviny platíme nemalý měsíční poplatek.
Barevný displej schopný zobrazit až 65 000 barev je dostatečně kvalitní na to,
abychom si mohli prohlížet fotografie z dovolené, silnější protisvětlo však
kvůli podsvícenému displeji výsledný efekt výrazně zdeformuje. Pokud do kapsy
sáhneme poněkud hlouběji a přikoupíme si i modem, můžeme nový palmtop využívat
i pro odesílání zpráv elektronické pošty včetně odesílání barevných fotografií.
V porovnání se staršími modely této řady vydrží napájecí baterie o celých 50
procent déle, při použití "pouhého" textu vydrží 4 hodiny, hudbu si můžeme hrát
dvě a půl hodiny. A jelikož zde nejsou žádné pohyblivé části, s Jornadou u pasu
můžeme poskakovat jak chceme, aniž bychom negativně ovlivnili kvalitu
stereozáznamu.
Vedle těchto novinek se nová Jornada od ostatních palmtopů příliš neliší. Firma
Microsoft dodala plnou verzi programu Outlook 2000 a ActiveSync 3.0 pro
synchronizaci s počítačem, součástí programového vybavení je i kalkulačka, Easy
Contacts, Voice Contacts a bTask. Program Voice Contacts je příjemné zpestření,
neboť po důkladném výcviku se Jornada naučí rozeznávat hlas svého pána a
automaticky nabídne patřičné telefonní číslo podle vysloveného jména. Nové
údaje můžeme vkládat samozřejmě nejpohodlněji pomocí mateřského počítače,
dalšími možnostmi jsou buď ručně pomocí softwarové klávesnice, nebo pomocí
programu CIC Jot Pro, rozeznávajícího rukopis. Kvalita rozeznání se však od
nevalného programu Graffiti firmy 3Com nijak neliší. Součástí výbavy je i
program Trio PhoneManager 2.0 pro příjem a odesílání krátkých zpráv pomocí sítě
GSM, tento program je však součástí pouze evropské a japonské verze Jornady.
Z popsané výbavy je jasné, že tento palmtop je zaměřen spíše na ty potenciální
zákazníky, kteří budou Jornadu používat více pro zábavu nežli pro business,
neboť na obchodní schůzce si budeme přehrávat nejnovější hity jen velmi těžko.
Skutečnost, že vedle reproduktorů můžeme používat i sluchátka, celou situaci
nijak nezmění. Jedná se zřejmě o první palmtop, který není orientován na
podnikatele, ale spíše na děti a mládež. Jestli se zrovna tato část trhu nechá
nalákat na čtení burzovních zpráv, je otázkou, na kterou odpoví pouze
budoucnost. Zdá se však, že tato Jornada bude následovat své starší, komerčně
pouze nepatrně úspěšné sourozence.

Myš, která řvala
Václav Větvička

Myši, která ovládla počítače, táhne na čtyřicítku. Byl to pochmurný prosincový
den koncem šedesátých let, když vynálezce Douglas Engelbart představil světu
novinku, která je dnes známá pod přezdívkou myš. Své jméno dostala myš proto,
že kabel spojující myš s počítačem Engelbartovi připomínal myší ocásek. Do
dnešních dob se myší prodalo přes 300 miliónů. Už jen málokdo si dnes pamatuje,
že tenkrát měla myš bratříčka pětiklapkovou klávesnici. Engelbart si totiž
představoval, že s miniklávesnicí v levé ruce a s myší v pravé ruce nebudeme
potřebovat klasickou klávesnici.
Za třicet let existence se myš stala standardní součástí téměř 90 procent všech
počítačů, miniklávesnici již nikdo nezná (mimo Engelbarta, který ji na svém
počítači používá dodnes). Zatímco myš jednoduše postrkujeme po vcelku libovolné
podložce, v případě miniklávesnice bychom si museli zapamatovat 512 kombinací.
Cestu do světa začala myš v roce 1967, kdy Engelbart podal patentovou přihlášku
na Indikátor pozice XY. Samotná myšlenka ho napadla již v roce 1951, ale řadu
let se nedostala z jeho poznámkového bloku ani o krok. Až o dlouhých 12 let
později se nudil na nějaké konferenci, a začal si v bloku kreslit zařízení,
které by bylo schopné přenášet vzdálenost z mechanického nástroje do
digitálního kódu. Tehdy ho napadlo užít dvou koleček, které budou mapovat
pohyb. O rok později získal drobnou finanční podporu, vyhrabal staré poznámky a
začal experimentovat.
Šikovný pan Engelbart tehdy sklidil obrovský úspěch, tisíce účastníků
konference v San Francisku tehdy povstaly a nadšeně tleskaly. Cílem však tehdy
nebylo zjednodušit zacházení s počítačem, ale ukázat lidem, že počítač je
ideální pomůcka pro komunikaci mezi lidmi, a ne pouze nevzhledná bedna
zastrčená někde v zadní kanceláři a používaná pouze pro matematické operace.
Nesmíme zapomenout, že se jednalo o šedesátá léta. Dnes je Engelbart již šedivý
sedmdesátník, nicméně jeho cíl se od padesátých let nezměnil, stále se snaží
"zlepšit kolektivní schopnost vyřešit komplexní problémy". Čeká nás ještě
dlouhá cesta, v jednoduchosti používání jsou videohry daleko před počítači.
Možná je to tím, že videohry jsou tvořeny lidmi, kteří nadevše milují hrát si.
Software pro denní používání často vypadá, jakoby byl vytvořen lidmi, kteří by
raději dělali něco úplně jiného.
Vynalézavost Douglase Engelbarta se nezastavila u myši, pomohl na svět i
videokonferenci, full-screen editování, prvnímu interface připomínajícímu
dnešní Windows, a první primitivní PowerPoint.
Myš za svých třicet let doznala řadu změn, existují desítky různých tvarů,
přibylo třetí tlačítko, v posledních letech přibylo i kolečko fungující se
stále větším množstvím programů, u některých typů dokonce myš ztratila svůj
ocásek a pracuje bezdrátově. Nejnovější modifikací je nejnovější myš od
Microsoftu, poněkud složitě pojmenovaná IntelliMouse s IntelliEye.
Většina lidí se o svůj počítač příliš nestará, zejména dokud funguje. Mimo
obnovování programů se zásahy do počítačů zastavují u spuštění antivirových
programů či občasné defragmentace pevného disku. Snad každý si ale pamatuje na
pravidelné čistění koleček myši, na které se chytá kdeco. Nová myš tyto
problémy řeší, protože u této myši zmizela kolečka a koule. Dole je totiž
miniaturní kamera a světelný zdroj. V podstatě se nejedná o něco převratně
nového, architekti a designeři již dlouhá léta používají optickou myš pro co
nejpřesnější pohyb, ale v jejich případě je nutno používat specielní podložku a
kamera snímá pohyb myši v relaci k podložce. Nová myš nepožaduje žádnou
specielní podložku a dokonce nemusí mít podložku žádnou. Její kamera snímá 1
500 obrázků za sekundu a převádí tento pohyb do pohybu kurzoru na obrazovce.
Jedině sklo a zrcadlo tuto myš zblázní.
Nová myš existuje ve dvou verzích. Ta jednodušší je od starší IntelliMouse k
nerozeznání, pouze naspodu vystřídala kamera dřívější kolečka s koulí. Větší
IntelliMouse Explorer je mnohem větší, vypadá jako z titanu a má na levé straně
dvě extra tlačítka, vhodná pro palec. Dodatečná tlačítka jsou připravena pro
povely Zpět a Dopředu, jak je známe ze surfování po Internetu, ale můžeme je
změnit na libovolné příkazy. S moderní dobou je svázán i USB konektor, nicméně
vlastníci starších počítačů nemusí žárlit, s novou myší přichází i adapter na
zapojení přes klasický port PS/2. Leváci však mají zatím smůlu.
Douglas Engelbart je dodnes překvapen rychlostí, s jakou počítačový svět přijal
jeho vylepšení. Na otázku co přijde příště však odpovídá, že musíme více
pracovat na lepším vzájemném soužití toho, co sám nazývá lidský systém (zvyky,
postupy, jazyk, učení a znalosti) se "systémem zařízení". A to ještě bude
dlouhá cesta, na které se musíme přestat koncentrovat na zařízení, a musíme se
adaptovat a změnit.

E-mail pro dědečka
Václav Větvička

Spousta starších lidí se počítačů z celkem pochopitelných důvodů buď poněkud
obává, nebo je přímo nenávidí. Na druhé straně však rádi dostávají nejnovější
informace o dětech a vnoučatech. Jen málokdo hodlá v pokročilém věku trávit čas
učením se jak používat elektronickou poštu, zvláště pokud by to mělo znamenat
koupit si počítač a zvládnout ho. Co tedy technofóbnímu dědečkovi zbývá?
Hned dvě firmy najednou, Landel a Cidco, Inc., věří, že mají odpověď:
blbuvzdorný terminál, určený pouze pro elektronickou poštu. Firma Cidco, Inc.,
nabízí přístroj nazvaný MailStation, jen nepatrně větší nežli běžný paperback a
vážící 1 kg. Důraz je kladen na jednoduchost zapojit do zásuvky, připojit
telefon a jsme připraveni. Jediným háčkem je nutnost připojení k Internetu
prostřednictvím mateřské firmy. MailStation přijde připravena s patřičnými
telefonními čísly pro připojení a s vlastní schránkou s heslem, takže odeslat
první mail během několika minut po vybalení přístroje z krabice dokáže i
absolutní počítačový analfabet. Cena je 99 dolarů za přístroj a dalších 9,95
dolaru měsíčně za připojení.
Klávesnice není největší, nicméně je dostatečná. Displej o rozměrech 15 x 6 cm
stačí obsáhnout 10 řádek textu. MailStation přichází s 5 individuálními
schránkami, takže na své si přijde i babička. Dalším doplňkem je kalendář,
adresář a kalkulačka. Nevýhodou je nemožnost posílat či přijímat attachment,
takže se majitelé MailStation budou muset obejít bez fotografií vnoučků.
Interní modem 33,6 je pro odesílání obyčejných mailů více než dostatečný.
Konkurenční firma Landel přichází s přístrojem MailBug. Cena je o něco vyšší
(149 dolarů), poplatek za měsíc připojení na Internet je stejných 9,95 dolaru.
Rozměry jsou větší, 28 x 18 cm, váha 0,8 kg je zas překvapivě nižší. Celý
přístroj připomíná elektronický psací stroj, což značí přítomnost klávesnice
solidní velikosti. Baterie 9V vydrží asi 2 týdny, nabíječka je přiložena.
MailBug můžeme nechat trvale zapojený, neboť pokud zrovna nepřichází mail,
linka není blokována. Blikající dioda nás upozorňuje na nový záznam.
Oba přístroje jsou prakticky shodné, nabízejí stejnou službu za stejné měsíční
poplatky. Nic nepředstírají, avšak pokud v žádném případě nechceme vlastnit
počítač, ale přesto chceme posílat zprávy způsobem hodným 21. století, pak jsou
to přístroje pro nás. Pokud někdo touží po tom, aby po Internetu posílal mail,
ale jinak aby byl ponechán bez pokušení, nákupem kteréhokoliv z těchto
přístrojů se mu sen splnil.

Mizející e-mail
Václav Větvička

O tom, že e-mailová zpráva je nezničitelná, a její kopie jsou skladovány jak u
příjemce, tak i odesilatele, a jen sám Bůh ví na kolika ještě počítačích,
kterými mezitím prošla, se mezi uživateli elektronické pošty dobře ví. Je proto
jen s podivem, že sám počítačový guru Bill Gates se nechal nachytat, a
existenci některých inkriminujících sdělení u soudu nesmyslně zapíral. Ve
Spojených státech již navíc mnohokrát zaměstnavatelé táhly vzpouzející se
zaměstnance k soudu na podkladě jejich elektronické pošty, kterou veřejně či
tajně ukládali na serveru. Stejně tak více než 85 procent všech důkazů ve
známém skandálu Reaganovy vlády zvaném Iran-kontra pocházelo z utajované
elektronické pošty.
Tohle všechno se může brzy změnit. Malá, dosud neznámá firma Disappearing,
Inc., ze San Franciska, vyvinula typ elektronické pošty, která se sama zničí,
stejně tak, jak jsme s potěšením pozorovali ve filmu Mission Impossible.
Ve chvíli, kdy odešlete email, drobný dodatkový filtr na jejím softwaru pošle
informaci do centrálního počítače firmy Disappearing, Inc., která si mail
označí a přidá softwarový klíč, který mail zakóduje. Když příjemce dostane
zprávu, stejný klíč od mateřské firmy zprávu dekóduje. Až sem se tento nový
program nijak neliší od řady programů kódujících elektronickou poštu. Novinkou
je však to, že odesilatel si může určit, jak dlouho má klíč platit, od několika
vteřin až po několik desetiletí. Ve chvíli, kdy platnost klíče vyprší, klíč je
automaticky vymazán z mateřského serveru.
Je to nejen svůdné, ale kupodivu i naprosto legální. Pokud totiž začnete ve
chvíli, kdy vám policie nebo berní úřad klepou na dveře, šrotovat dokumenty,
jedná se o ničení důkazů, a to je trestný čin. Na druhé straně je ale obvyklé,
že elektronickou poštu periodicky mažeme. Je jasné, že po nedávném soudním
rozhovoru si Bill Gates drbe hlavu, že tento software neměl dřív.

Digitální walkman
Václav Větvička

Před dvaceti lety se na trhu objevil první walkman. Firmě Sony se tehdy
podařilo představit novinku, neohrabanou krabičku, do které se sotva vešla
klasická magnetofonová kazeta. Málokdo si tehdy dovedl představit, že tato
krabička přinese doslova revoluci ve způsobu, jak budeme poslouchat písničky.
Nový digitální walkman, jejž firma Sony uvedla přesně v den 20. narozenin
prvního walkmana a který se na trhu objeví v lednu 2000 za neuvěřitelně
vysokých 399 dolarů, je opravdovým walkmanem pro nové tisíciletí rozumí si s
Internetem a hraje hudbu downloadovanou z počítače v digitálním kompresovaném
stavu.
Jméno má poněkud obtížně zapamatovatelné, jmenuje se totiž NW--MS7 Memory Stick
Walkman. Je postaven na novince MagicGate Memory Stick, což je nový druh paměti
o velikosti 64 MB, schopný uchovat až 80 minut digitálního audiozáznamu. S
počítačem se spojuje pomocí portu UBS a odpovídá Secure Digital Music
Initiative, což je iniciativa vyvinutá hudebními koncerny právě pro
elektronickou distribuci digitální hudby. Memory Stick je v produkci firmy Sony
novinkou, do které vkládá značné naděje. Přes poměrně velkou cenu, 16 MB stojí
kolem 66 dolarů, jeho design využívající 10pinový konektor místo běžnějšího
14pinového umožňuje vývoj levnějších aplikací. Bezpečné ukládání, nahrávání a
přenos dat, zvuku i obrazu mezi všemi 12 aplikacemi využívajícími Memory Stick,
je samozřejmostí. Na první pohled vypadá Memory Stick jako purpurový paklík
žvýkačky, a je vhodný pro všechny aplikace až do miniaturní velkosti 1,5voltové
baterie. Lze ho používat v podstatě stejným způsobem, jako dnes používáme
magnetofonové kazety nebo CD.
A jelikož Sony nechce opakovat chybu s videozáznamem Beta, která ji stála
obrovské peníze, licenční politika se rozběhla od první chvíle doslova na plné
obrátky. Již tři dny po představení produktu pro walkman koupilo licenci hned
šest japonských výrobců spotřební elektroniky. A nejsou to žádné firmičky,
naopak jsou to giganti jako Aiwa, Kenwood, Pioneer, Sanyo, Sharp a Fujitsu.
Momentálně je nejvýkonnější Memory Stick o velikosti 64 MB, ale v polovině roku
2001 by se měl objevit nejsilnější model o velikosti 256 MB.
Na rozdíl od řady ostatních přístrojů na trhu (např. Nomad firmy Creative Labs,
D\Music firmy Pine či Rio PMP300 E firmy Rioport), Memory Stick nepoužívá
populární formát MP3 (Motion Picture Experts Group, Audio Layer 3), ale užívá
vlastní formát pro dekompresi ATRAC3, což je zkratka Adaptive Transform
Acoustic Coding. A jelikož samotný procesor je menší, výsledný produkt má menší
rozměry. Sony ale přece jenom uznává, že ne vždy se vyplatí jít vlastní cestou
za každou cenu, a jako důkaz popularity formátu MP3 má její walkman software,
který soubory MP3 automaticky převádí na systém ATRAC3. Na druhé straně Sony
očividně nehodlá podporovat konkurenční formáty firmy Liquid Audio a Windows
Media Audio firmy Microsoft.
Formát MP3 je, navzdory (či právě proto) své neobyčejné popularitě, v podstatě
využíván pro pirátské rozšiřování hudby po Internetu. Nahrávací studia a
společnosti ztrácejí příjmy, a proto se snaží prosadit jiný formát, který by
umožnil prodej hudby chráněné copyrightem.

Microsoft předpovídá budoucnost bez papíru
Václav Větvička

Pokud můžeme věřit věštění Dicka Brasse, vicepresidenta pro technický rozvoj
firmy Microsoft, tak v roce 2006 budou na ulicích měst stát kiosky umožňující
zájemcům digitálně downloadovat noviny a časopisy do jejich příručních čtecích
zařízení. V roce 2010 budou tyto čtečky z ultralehkých materiálů, s ohybnými
displeji a bateriemi, které vydrží celých 24 hodin. V roce 2018 již nebudou
existovat noviny a časopisy jak je známe dnes, tj. na papíře.
Zní to fantasticky? Dick Brass mluví se zanícením kazatele, ale nesmíme
zapomenout, že se snaží prodat veřejnosti myšlenku elektronické knihy,
samozřejmě pocházející z dílen Microsoftu. Pod názvem Microsoft Reader se už
snad konečně objeví na trhu, zatím existuje ve fázi Geta 2. Pan Brass si tuto
čtečku nemůže vynachválit, dokonce nás seznámil s tím, jak moc si jeho manželka
pochvaluje, když on si v posteli čte s pomocí Readeru a neruší ji lampičkou na
nočním stolku.
Firma Microsoft rozjíždí s plnou vervou podpůrnou kampaň. Minulý týden ohlásila
spolupráci se známým nakladatelstvím Penguin Books, které přislíbilo v krátké
době připravit 1 000 titulů klasické literatury ve formátu vhodném pro
Microsoft Reader. Podobné smlouvy uzavřelo i italské nakladatelství Mondadori
Editore Spa a francouzské Editions 00h00.
Podle reklamních údajů Microsoftu jejich Reader přináší na obrazovku přesně to,
co na knihách milujeme jasné, dobře čitelné písmo a dvě stránky jako v knize.
Dick Brass předvídá, že cena knih klesne z dnešních 30 dolarů na pouhých 5,
protože přestaneme platit za papír, inkoust, tiskárnu, dopravu a vrácení
neprodaných knih. Ve svém věštění jde dokonce tak daleko, že ve své křišťálové
kouli vidí Reader jako záchranu třetího světa před negramotností, protože i ta
nejzapadlejší vesnice v Africe si bude moci dovolit knihovnu plnou digitálně
uložených knih. Je snadné zpochybňovat jeho tvrzení připomínkou toho, že
Microsoft není zrovna známý levnými cenami (připomeňme třeba, že WordPerfect
Office 2000 stojí zhruba polovinu méně kvalitního programu Office 2000), takže
věštby o zlevnění knížek či o digitálních knihovnách v afrických stepích zní
poněkud lacině. Za co si asi budou kočovníci kupovat čtečky?
Nicméně elektronický formát knih je na postupu, na posledním světovém knižním
veletrhu, který přilákal 6 600 nakladatelů ze 115 zemí, jich celých 25 procent
nabízelo publikace v elektronické verzi. Nakladatelství coby průmyslové odvětví
vidí, evidentně díky exponenciálně narůstajícímu prodeji knih on-line, v
Internetu spojence a ne nepřítele.
Aby potvrdil životaschopnost nového odvětví, sám velký Bill Gates na veletrhu
oznámil cenu v hodnotě 100 000 dolarů za nejlepší knihu napsanou v
elektronickém formátu. Ať už však jsou za horizontem připravena jakákoliv
lákadla, poctivá papírová kniha jen tak nezmizí. Jak to bude řešit pětičlenná
rodina? Budou si muset koupit pět Readerů, nebo bude moci číst jenom jeden
vylosovaný člen rodiny? A co když budu chtít půjčit knížku kamarádovi? Budu bez
možnosti čtení, dokud knížku nepřelouská? Radost z četby fascinující knížky
totiž nemůže být nahrazena laptopem. Představme si třeba, jak sedíme někde na
dece na pláži, nebo doma u praskajícího krbu, na stolku sklenka koňaku, venku
fučí severák. Chceme mít v ruce knížku, nebo miniaturní počítač?

Kam kráčí Windows CE?
Václav Větvička

Když se jedná o firmu Microsoft a její plány do budoucnosti, pravidelně mám
pocit, že pohled dopředu je vždy perfektní. To spíš ohlédnutí zpět je výrazně
mlhavější, především v závislosti na tom, jak se Microsoft rozhodne přepsat
svoji vlastní historii.
Když společnost vypustila na trh svoji první verzi operačního systému Windows
CE určenou pro kapesní organizátory, jednalo se o zmenšenou verzi klasického
operačního systému Windows, verzi na první pohled nerozeznatelnou. Windows CE
se na trhu objevila v roce 1996 jako systém pracující na bázi Win 32, vyvinutý
speciálně pro miniaturní aplikace, a jeho obliba měla být automaticky
zabezpečena tím, že bude vypadat a bude se chovat jako známá Windows z PC,
takže uživatel se nebude muset nic učit. Trh byl zaplaven aplikacemi, včetně
telefonů, herních konzol, DVD přehrávačů, TV krabic a palmtopů. Výsledek však
nebyl nijak ohromující, za rok 1999 se přístrojů využívajících Windows CE
prodalo 778 000, což bledne v porovnání s prodaným počtem Windows 98 a NT (100
000 000 kusů). Na trhu palmtopů se podíl Windows CE dokonce za poslední rok
zmenšil ze 14 na pouhých 13 procent. Na poli tzv. vertikálních aplikací, tj.
elektronických bloků nebo ručních skenerů používaných pro inventury či třeba
pro vracení aut u velkých autopůjčoven, je podíl Windows CE dokonce pouze kolem
1 procenta. Windows CE zvítězila toliko v případě ručních klávesnic, ale tento
trh je tak miniaturní, že 91 procent trhu ve skutečnosti znamená velice málo.
Většina komentátorů a profesionálů původně předpokládala, že se Microsoft bude
chovat stejně jako dříve a použije stejnou obchodní strategii, tj. na trh uvede
v podstatě beta-verzi, nechá veřejnost fungovat jako testovací médium (a ještě
si přitom za to firma nechá dobře zaplatit), a potom bude postupně zvyšovat
kvality operačního systému v dalších verzích, pochopitelně vzájemně
neslučitelných.
Tato strategie se ukázala být v případě Windows a klasických počítačů doslova
brilantní, i když z pohledu uživatele ne příliš slušnou. Podařilo se tak
vytvořit trvalý zájem o každou novou verzi, a přitom navíc i vytvořit stálý
zájem o nové a silnější počítače, schopné zvládnout bobtnající velikost
softwarů a narůstající požadavky na CPU, velikost pevných disků a operační
paměti. Vznikl tak nestvůrný cyklus, kde na straně vítězů stojí firmy
prodávající a vyrábějící hardware, a na straně poražených potom stojí stovky
milionů zákazníků po celém světě.
Ukázalo se ale, že trh kapesních organizátorů je poněkud odlišný. A tak milý
Microsoft narazil hned na dva problémy najednou. Prvním je to, že trh palmtopů
prostě takto nepracuje, uživatelé totiž nestojí o zvýšení počtu funkcí, a s tím
ruku v ruce jdoucí zvýšení velikosti, váhy a ceny přístrojů. Některé z
nejnovějších přírůstků do rodiny palmtopů pracujících na bázi operačního
systému Windows CE (např. Jonada 820 firmy Hewlett-Packard či některé palmtopy
Aero firmy Compaq) jsou stejně velké či dokonce nepatrně větší, nežli malé
laptopy s procesory Pentium II a operačním systémem Windows NT. Zdá se tedy, že
jak firma Microsoft, tak firmy přímo produkující tyto aplikace poněkud ztratily
ze zřetele jednu maličkost palmtop má být především miniaturní. Nepochybuji o
tom, že funkce jako větší kapacita baterií či to, že je přístroj stále zapnut,
se v některých chvílích mohou hodit. Nemohu se však zbavit dojmu, že zhotovit
přístroj, který má v samotném názvu "kapesní", v takové velikosti, že se do
kapsy nevejde, je nesmysl. Nejsou kapesní, jsou do tašky.
Druhým problémem je to, co tak jasně odhalila firma 3Com se svými veleúspěšnými
palmtopy řady Palm. Microsoft z nějakého důvodu nedokáže pochopit, že v těchto
případech je klíčem k úspěchu jednoduchost. Čím jednodušší, tím lepší. Čím
menší, tím lepší. Firma 3Com pouští do světa jeden palmtop za druhým, jeden
úspěšnější než druhý. Přitom se jedná pouze o malé změny v operačním systému,
lepší design a palmtopy jsou menší a menší, opravdu do dlaně. Počet funkcí se
však přitom nijak nezmenšuje, ba naopak narůstá.
Co je však překvapující, a právě zde je můj pohled do minulosti poněkud
neostrý, je skutečnost, jak dokonale si palmtopy Palm drží svoje dominantní
postavení na trhu. Musíme si uvědomit, že Microsoft jako jedna z nejbohatších
firem se nijak neštítí svoji finanční váhu opřít směrem ke zničení konkurence.
Na trhu palmtopů to ale nějak nefunguje. A momentální porážka je očividná, byť
v podstatě první, kterou Microsoft na trhu obdržel. Zdá se tedy, že Windows CE
prostě nikdo nechce.
Firma halasně prohlašuje, že Windows CE jsou ideální platforma pro vertikální
propojení periferií, palmtopů a mobilních palmtopů se servery. Microsoft byl
ale dokonce donucen začít svůj operační systém od základů přepracovávat, nová
verze s kódovým označením Rapier by se měla objevit na trhu koncem roku. A
údajně má být operačnímu systému Palm OS velmi podobná, s důrazem na
jednoduchost. Konečně tedy bude Microsoft donucen k tomu, aby vyvinul systém,
který zákazníci opravdu chtějí. A zde můj pohled do budoucnosti začíná zase
pracovat dobře vidím budoucí Windows CE, jež budou od Palm OS k nerozeznání.
Microsoft však může svá Windows CE porazit sám. Zdá se, že uvnitř firmy
existuje vnitřní soutěživost mezi týmy připravujícími jednotlivé operační
systémy. V poslední době uvedený systém Windows NT Embedded je v podstatě
systém použitelný úplně stejně jako CE, takže se objevují hlasy, že se brzy
dočkáme jeho zjednodušené verze jako přímého konkurenta Windows CE. Zatím se
neví, co zkratka CE vlastně znamená (firemní webová stránka tvrdí "Consumer
Electronics", ale manažer Microsoftu pro Windows CE Tony Barbagallo říká, že
neví, co CE znamená, a že by to snad mohlo být "Compact Edition"). Navíc
optimisticky tvrdí, že teprve třetí verze operačních systémů od Microsoftu jsou
opravdu populární, čímž jemně naráží na to, že první dvě verze Windows i NT po
zásluze totálně propadly.
Jak vidíte budoucnost Windows CE vy?

Konec palmtopu Nino
Václav Větvička

Firma Phillips Electronics nečekaně ohlásila, že s okamžitou platností ruší
další vývoj palmtopů Nino. Po doprodeji zbývajících modelů Nino 200 a Nino 500
(kterých jsou, po pravdě řečeno, doslova plné sklady), opustí Phillips trh
palmtopů úplně a bude se věnovat především dalšímu vývoji mobilních telefonů
nové generace. Podle vyjádření mluvčí koncernu Martyho Gordona byl trh
palmtopů, a to především těch pracujících na bázi Windows CE, mnohem menší,
nežli Phillips očekával. K úplnému rozvodu Phillipsu a Microsoftu však nedošlo,
spolupráce na WebTV a na softwarovém balíku TV pak bude pokračovat.
Toto rozhodnutí je další ranou palmtopům pracujícím na bázi operačního systému
Windows CE, který propaguje gigant z Redmontu. Samotné Nino si nikdy nezískalo
žádnou mimořádnou popularitu, dokonce ani mezi palmtopy s Windows CE. V letech
1998 a 1999 si Phillips vybojoval 3 až 4 procenta trhu palmtopů pro porovnání,
podíl firmy 3Com prodávající organizátory Palm se vzrostl až na dnešních 60
procent. Design Nina se moc nepovedl, a potíže se synchronizací s počítačem,
většinou expertů přičítané chybám operačního systému, mu na popularitě
nepřidaly. Microsoft samozřejmě brání svůj operační systém ze všech sil a
potíže se synchronizací nikdy nepřiznal.
Nicméně toto rozhodnutí firmy Phillips Electronics jasně prokazuje, že to mezi
partnery Microsoftu na poli palmtopů doslova vře. Jednotlivé firmy začínají
konečně své zklamání z toho, jak se již několik let marně snaží prolomit
nadvládu kapesních organizátorů řady Palm, projevovat nahlas. Obchodní manažer
Microsoftu Brian Shafer svádí nevalné úspěchy jednotlivých partnerů na jejich
nedobrou obchodní strategii nebo na podřadnou kvalitu jejich hardwaru. Operační
systém je prý tak dobrý, jak jen může být. O této větě si však dovolí
pochybovat především miliony vlastníků organizátorů Palm. Shafer se snaží
naladit optimistickou notu a připomíná relativní úspěchy palmtopů řady
Cassiopeia, kterou nabízí firma Casio. Tichý odchod Phillipsu pak podle
Microsoftu jen prospěje dalším partnerům, především firmám Compaq Computer a
Hewlett-Packard.
Přes prudce narůstající zájem o palmtopy po celém světě, Phillips na tomto trhu
velké úspěchy neměl. Na počátku roku přišel s nabídkou organizátorů řady Nino a
Velo, což byl větší palmtop. Velo propadl úplně a z trhu zmizel za pouhých 5
měsíců. Nevalné mínění koncernu Phillips o operačním systému Windows CE je
patrné i z odmítnutí vyvinout koncept Jupiter, což je vize Microsoftu o
počítači, který je svým rozměrem cosi mezi laptopem a palmtopem, tedy přesně
takový rozměr, který nikdo nepotřebuje a který nemá žádnou výhodu ani dokonalé
funkce laptopu, ani možnost strčit diskrétně do kapsy u košile jako palmtop.












Komentáře

K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.