Optimalizace chlazení a hluku

Archiv | 01.12.08

Třetí kategorii, jak vylepšit svoji milovanou počítačovou sestavu, představuje snížení hluku a teplot jednotli...







Třetí kategorii, jak vylepšit svoji milovanou počítačovou sestavu, představuje snížení hluku a teplot jednotlivých komponent. Tyto akce jsou na první pohled velmi vzdálené a téměř spolu nemají nic společného, nicméně opak je pravdou. Hluk vydávaný počítačem je z velké části ovlivněn právě velikostí tepla, produkovaného jednotlivými komponentami. V této části si nejprve teoreticky popíšeme obecná pravidla pro snížení hluku a teploty jednotlivých komponent a poté si je prakticky ukážeme na příkladech, přičemž povídání doplníme o tipy a rady vycházející z našich praktických zkušeností.
Hlavním heslem bude v této části slovo praktičnost. Na rozdíl od předchozí části bude pro nás důležitý výběr takových komponent a součástí, které nejsou efektní, ale efektivní. Základem výborných výsledků je výběr vhodné počítačové skříně s velkým vnitřním prostorem. Proto chcete-li dosáhnout co nejnižší hlučnosti a zároveň dopřát svým komponentám nízkou pracovní teplotu, vyberte počítačovou skříň velikosti middle tower nebo větší. Při volbě si dávejte pozor na hloubku (to znamená na rozměr, jak je skříň protažená dozadu), levnější modely mají díky nízké ceně malou hloubku a nemusejí se do ní vejít nejvyšší modely grafických karet. A pokud ano, tak ve skříni již není ani trochu místa pro životně důležité proudění vzduchu.
Ideální průchod vzduchu v počítačové skříni klasické koncepce (napájecí zdroj je nahoře) je takový, že na přední straně ve spodní části by měl být umístěný ventilátor vhánějící studený vzduch do PC skříně. Toto umístění není náhodné – jednak by proudící vzduch měl ochlazovat instalované pevné disky a zároveň by měl proudit do oblasti, kde je umístěna grafická karta. Moderní grafické karty jsou totiž společně s mikroprocesorem největším producentem tepla v počítači a je nutné jim věnovat náležitou péči.
Proud vzduchu by měl dále ideálně pokračovat směrem vzhůru k místu, kde je mikroprocesor. Zde by v ideálním případě měl být umístěný takový chladič, který směřuje proud vzduchu jím produkovaný na zadní stranu počítačové skříně, kde by měl být umístěn druhý přídavný ventilátor, odvádějící teplo pryč z počítačové skříně. Nad prostorem mikroprocesoru by pak měl v ideálním případě být umístěn napájecí zdroj se spodním nasáváním vzduchu a 12cm, nebo ještě lépe 14cm ventilátorem. Ten se stará kromě samotného chlazení komponent zdroje také o odvod tepla z prostoru mikroprocesoru a operačních pamětí.
Pokud i přes naše rady není průchod vzduchu ideální, mohou ho komplikovat neuspořádané kabely uvnitř počítačové skříně. Kabely jsou nutné, neboť vedou energii nebo data k ostatním komponentám, proto se jich nemůžeme zbavit. Co však můžete udělat, je upravit a svázat kabely k sobě tak, aby zabíraly co nejméně místa. Tuto operaci lze provést pomocí několika typů příslušenství: na trhu jsou různé síťky, spony a gumová obinadla, nejjednodušším a nejlevnějším řešením je použití obyčejných svazovacích pásků, které vyjdou zdaleka nejlevněji. Jejich použití ale není nic pro fajnšmekry, kteří dají především na vzhled. Pokud se do úpravy pustíte, nejprve optimalizujte počet (především) datových kabelů, poté odstraňte obě bočnice a uspořádejte kabely tak, aby zabíraly co nejméně prostoru. Nebojte se využít zadní stranu počítačové skříně a co nejvíce kabelů „schovat“ právě tam. Nejprve proveďte optimalizaci „nasucho“ a až poté uchyťte kabely k sobě. Nakonec připevněte všechny svazky k počítačové skříni tak, aby zabíraly co nejméně prostoru a nebránily průchodu vzduchu.
Tyto jednoduché úpravy mohou snížit teplotu komponent až o 10 °C, nejvíce se uleví pevnému disku. Další snížení teploty jednotlivých komponent lze provést použitím kvalitnějších chladičů odvádějících teplo lépe než původní chlazení.
Tip pro starší počítače: Ještě než začnete s upgradem chlazení, nejprve se pokuste vyčistit stávající ventilátory a žebrování všech chladičů od usazeného prachu. Prach v počítačové skříni je totiž velmi jemný a dokáže se dostat téměř všude. Nejúčinnější postup, jak odstranit prach, je použití spreje se stlačeným vzduchem. Vybranou komponentu ale pro jistotu „profukujte“ venku, nikoliv v místnosti, skrytého prachu v ní bude velké množství.

Chlazení mikroprocesoru

Aktuální situace je taková, že pro běžnou práci bohatě stačí boxovaný chladič dodávaný k mikroprocesorům. Při správném nastavení BIOSu lze dosáhnout i s těmi nejvýkonnějšími procesory střední hlučnosti a dostatečného odvodu tepla. Pokud ale chcete razantně snížit teplotu procesoru nebo hlučnost, je vhodné použít lepší chladič. Na trhu existuje celá řada chladičů s nejrůznějšími rozměry a designy. Pokud si přejete snížit především teplotu procesoru, je vhodné se zaměřit na modely disponující trubicemi Heat-Pipe, převádějícími teplo od procesoru do žebrování. Trubic by mělo být v lepším případě šest, v nejlepším případě osm. Taktéž počet žeber by měl být dostatečný, pohybující se nad hranicí 50?ks. Samozřejmostí by měl být ventilátor s regulací otáček, pro nejlepší účinky chlazení stačí 92 × 92?mm. Pokud dáte především na co nejnižší hlučnost, volte chladič s ventilátorem 120 ×120?mm a větším, s možností regulace otáček. K dokonalé možnosti nastavení doporučujeme použít buď softwarový, nebo hardwarový regulátor otáček. Při výběru chladiče mikroprocesorů se striktně vyvarujte nákupu designově povedených modelů, které jsou pouze na okrasu, nicméně jejich chladící vlastnosti a produkovaný hluk je dosti vysoký. Naopak, při nákupu se držte našich doporučení nebo rad vašich známých, kteří již vybraný model chladiče používají.

Chlazení grafické karty

Změna chlazení grafických karet je o mnoho problematičtější než u mikroprocesorů. Výměna referenčního chlazení u VGA karet je náročnější a hrozí větší riziko poškození. Proto doporučujeme vybrat si typ chlazení již při nákupu samotné grafické karty – rovnou vynechte referenční design chlazení obou hlavních výrobců grafických čipů, tyto modely jsou dosti hlučné a u nejvýkonnějších modelů nabízejí až o 15 °C horší odvod tepla než chladiče lepší. Nehledě na fakt, že nákup VGA karty s již osazeným lepším chladičem z výroby vyjde levněji než samotný chladič dokoupený později. Pokud jste si však již pořídili grafickou kartu s referenčním chlazením a nejste spokojeni s její hlučností, chlazením nebo s obojím, vyberte si takový chladič, který je určen přímo pro váš model grafické karty. Z nedaleké minulosti lze připomenout problém s modely pro grafické karty ATI Radeon HD 4800, u kterých výměna chladiče proběhla v pořádku, ale uživatelé často zapomněli na chlazení napěťových regulátorů a ty po zapnutí karty způsobily vlivem přehřátí nefunkčnost karet. Instalace takovýchto chladičů je náročná především na zručnost a přesnost, protože hrozí poškození samotného grafického jádra GPU. Při výměně zaměřte chlazení taktéž na paměti, především pro ty jsou určeny malé pasivní chladiče. Během našich testů se nám podařilo snížit hlučnost u výkonných modelů až na hranici slyšitelnosti při běžně hlučném počítači a teplotu grafického čipu o již uvedených 15 °C. Modelů pro výměnu chladičů na našem trhu není mnoho, přesto však vybírejte obezřetně a jak již bylo napsané, pečlivě se ujistěte, zda vybraný model podporuje přesný typ vaší grafické karty. Investice do lepšího chlazení VGA se tedy jistě vyplatí, nicméně vždy je lepší na to myslet již při nákupu samotné karty. Samostatnou kapitolu představuje – stejně jako u chladičů CPU – bezventilátorové chlazení, tzv. pasivní (fanless). Stejně jako u CPU chladičů bychom toto řešení doporučovali pouze pro málo výkonné GPU čipy, neboť uživatel sice dostane zcela bezhlučné řešení, ovšem za cenu velmi vysoké teploty. Vyprodukované a neodváděné teplo jednak snižuje životnost samotné grafické karty, jednak zvyšuje teplotu ostatních komponent uvnitř počítačové skříně.

Chlazení operačních pamětí

U této kategorie je to ještě jednodušší než u předchozích dvou – pro běžnou práci není třeba nijak zvláštně chladit operační paměti DDR2 a DDR3. Lepší chlazení je potřeba pouze v případě, že uživatel bude přetaktovávat. Ale pokud jste si vybrali paměti bez chlazení, není nic jednoduššího, než si toto chlazení přikoupit. Je to otázka několika set korun a výsledkem bude nižší teplota paměťových čipů, vyšší stabilita a lepší možnost přetaktování.

Chlazení a tlumení vibrací pevných disků

Podle našich testů nejlépe vychází chlazení obyčejným ventilátorem, umístěným před pevným diskem. Čím je tento ventilátor větší, tím disponuje vyšším průtokem vzduchu a tím lépe odvádí teplo od pevného disku. Z našich měření vyplývá, že pokud použijete 120mm ventilátor a nastavíte ho na nejnižší otáčky, má stále lepší účinnost při chlazení pevného disku než obyčejný 80mm ventilátor při středních nebo vysokých otáčkách. Nehledě na fakt, že hlučnost menšího ventilátoru je daleko větší.
Jako alternativu lze použít tzv. chladící boxy. Ty se rozdělují na zcela pasivní a na osazené přídavnými ventilátory. Obojí řešení však přináší nevýhody – pasivní řešení nemá velký chladící účinek a řešení s ventilátory je pro změnu zase hlučné. Jedinou výhodu, které boxy mohou přinést, je tak utlumení vibrací disku a jeho odhlučnění. Výsledky chlazení nebyly příliš povzbudivé a ani u nejlepších boxů se nám ani zdaleka nepodařilo přiblížit se nízké teplotě disku dosažené ventilátorem. Pro upřesnění – náš doslova žhnoucí WD Raptor měl při chlazení ventilátorem stabilně 32 °C, zatímco s nejlepším boxem dosáhl teploty 37 °C. A to za podstatně vyššího hluku.
Boxy však lze využít daleko lépe – pro ztišení disku a umírnění jeho vibrací. Velmi hezky to bylo slyšet právě u našeho referenčního WD Raptoru – jeho hluk je v zátěži vysoký, stejně jako vibrace vznikající díky jeho rychlosti otáčení. Díky boxům jsme zcela eliminovali vibrace a razantně snížili hlučnost tak, že disk byl slyšet jen ve večerních hodinách, kdy byl okolní hluk minimální.
Když jsme u odstranění vibrací, existuje ještě jedno řešení tohoto problému: instalování antivibračního uchycení pevných disků. Toto řešení, kdy se disk vloží do prostoru pro 5,25“ mechaniky pomocí nástavců s odpružením, stojí okolo 300?Kč a spolehlivě pohlcuje vibrace. Samotný hluk disku však tlumí jen velmi málo.

Ventilátory

Téma samotných ventilátorů by vydalo na samostatnou kapitolu, neboť jich je na trhu velké množství a provedení. I když je jejich cena v porovnání s celým počítačem zanedbatelná, jsou to právě ventilátory, které mohou vytvářet největší hluk. A to ať už díky špatnému nastavení otáček, nebo jejich mechanickému opotřebení. Naše doporučení tedy směřuje k nákupu kvalitních 120mm ventilátorů s pokročilou správou otáček a možností softwarové regulace. Pokud toho nelze dosáhnout, je dobré si pořídit manuální regulátory otáček – což jsou de facto obyčejné potenciometry nastavující proud a tím i otáčky ventilátoru. Těmito způsoby lze dosáhnout optimálního průchodu vzduchu počítačovou skříní a zároveň snížit hlučnost na minimum.
Pokud se do místa, kam plánujete vložit přídavný ventilátor, nevejde velikost 120 ×
× 120?mm, pak sáhněte po 96 × 96 nebo 80 × 80?mm, menší rozhodně nemá cenu. U menších ventilátorů je regulace otáček potřebnější, protože dosahují vyšších hodnot.
Rovněž je potřeba počítat s výměnou ventilátorů, protože právě ty jsou nejvíce náchylné na prach a nečistoty, které se na nich ukládají. Není třeba divné, že v počítači pracujícím v prašném nebo zakouřeném prostředí „odcházejí“ ventilátory již v prvním roce provozu PC. Pokud tedy máte systém, ze kterého se ozývá nepříjemné hučení, zkuste vyměnit v první řadě přídavné ventilátory, pomůžete tak jak svým uším, tak i komponentám uvnitř PC. 8 0747/Pir ?













Komentáře

K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.