Olympus SP-565 UZ

Archiv | 01.12.08

Kompaktní fotoaparát s dvacetinásobným optickým zoomem a bohatou nabídkou vyspělých funkcí pro pokročilé za des...







Kompaktní fotoaparát s dvacetinásobným optickým zoomem a bohatou nabídkou vyspělých funkcí pro pokročilé za deset tisíc, to vypadá výborně. Řada Olympus SP má navíc mezi ultrazoomy velkou tradici a nový model s číslem 565 proto vzbudil velká očekávání ještě dříve, než se dostal na trh.
Fotoaparát v elegantním černém provedení na pohled připomíná spíše zmenšenou zrcadlovku než běžný kompakt, trochu se podobá modelům oblíbené „pětistovkové“ řady Olympusu. Navzdory malým rozměrům padne docela dobře do ruky, na čemž má zásluhu hlavně poměrně velký úchop pro pravou ruku (skrývají se v něm čtyři tužkové baterie).
Ultrazoomy bodují především díky univerzální optice a Olympus SP-565 v tomto ohledu nabízí ještě více než většina konkurenčních modelů. Stabilizovaný objektiv má skutečně ohromující rozsah 26–520?mm, tedy od hodně širokého úhlu po pořádně dlouhý teleobjektiv. Když si podobný rozsah, nota bene se stabilizací, chce pořídit majitel zrcadlovky, zaplatí za něj několik desítek tisíc korun, výjimkou nejsou ani šestimístné částky. O těle fotoaparátu pak ani nemluvě.
Slabinou ultrazoomů bývá dlouhý náběh a pomalé zoomování, proto nás příjemně překvapilo, že si Olympus vede dobře i v této oblasti. K fotografování je připraven zhruba za vteřinu po zapnutí a přezoomování mezi oběma póly ohniskové vzdálenosti trvá kratší dobu než u mnohých jiných modelů s polovičním rozsahem. Také ostření je díky asistenčnímu přisvícení spolehlivé i v horším světle. Na kratší ohniska fotoaparát zaostří příjemně rychle, na opačném konci zoomu mu to trvá podstatně déle, nakonec se ale většinou ostření povede (byť jsme ho někdy museli zkoušet opakovaně).
Funkční výbava odpovídá fotoaparátu pro náročné, k dispozici je tedy plná škála expozičních režimů (automatika, priorita clony, priorita času, manuál) i další vyspělé funkce (živý histogram v barevných kanálech, redukce šumu apod.). Vyvážení bílé lze nastavit na několik předvoleb i manuálně. Škoda, že chybí regulace barevné teploty. Citlivost můžeme zvolit ve velkorysém rozsahu až po ISO 6 400. Výrobci ovšem nezapomněli ani na nováčky, kterým nabízejí řadu motivových programů nebo třeba oblíbený systém rozpoznávání tváře. Výhradu ale máme k indikátoru baterie – opakovaně se stalo, že hlásil plný stav a v příštím okamžiku se přístroj vinou prázdné baterie vypnul.
Po funkční stránce je tedy vše v pořádku, nutné kompromisy mezi výkonem a cenou se ale naplno projeví při zkoumání kvality fotografií. Automatické vyvážení bílé funguje docela dobře, u desetimegového fotoaparátu by ovšem člověk čekal kresbu bohatou na detaily, a ta se příliš nekoná. Kresba je slitá a poněkud vybledlá nejen u okrajů, ale bohužel i uprostřed záběrů. Nepříjemná je i všudypřítomná chromatická aberace aneb fialové okraje na přechodech jasů a stínů. Na druhou stranu funguje docela dobře redukce šumu – pravda, extrémně vysoké hodnoty citlivosti (od ISO 800 výše) jsou spíše marketingovým lákadlem, ovšem třeba ISO 400 je docela použitelné, což u mnoha kompaktů říci nelze.













Komentáře

K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.