Není HDTV jako HDTV

Archiv | 01.05.08

Zkratka HDTV označuje televizi s vysokým rozlišením (High Definition TV). Nabízet by měla výrazně lepší a detail...







Zkratka HDTV označuje televizi s vysokým rozlišením (High Definition TV). Nabízet by měla výrazně lepší a detailnější obraz než dosavadní televize „se standardním rozlišením“ (SDTV, Standard Definition TV). A už i v Česku jsou dostupné první televizní programy, vysílané ve vysokém rozlišení (v HD) z pozemních vysílačů, ze satelitu, v kabelových sítích, v rámci IPTV, a dokonce i po veřejném internetu. Jenže: ono není vysoké rozlišení jako vysoké rozlišení. Existuje hned několik různých formátů „vysokého rozlišení“, s různým počtem obrazových bodů (pixelů) i způsobem tvorby snímku (prokládaným či progresivním snímkováním). Někdy je dokonce program odbavován se standardním rozlišením a pouze následně, při své distribuci, je uměle „dopočítáván“ do vysokého rozlišení. Navíc se potenciální divák často ani nedozví, v jakém formátu je konkrétní HDTV program vysílán. A přitom by podle toho měl sladit jak výběr své HDTV televize, tak i HD set-top box a způsob jejich vzájemného propojení. Zkrátka: s vysokým rozlišením to není až tak jednoduché.



Pokud bychom se dívali na svět výhradně očima marketingových prezentací a akčních nabídek prodejců spotřební elektroniky, pak bychom mohli dojít k závěru, že plnohodnotná televize ve vysokém rozlišení (HDTV) je dnes už i v České republice zcela běžnou realitou.
Regály většiny obchodů přímo přetékají nablýskanými televizory, které se honosí nálepkami jako „Full HD“ či „HD Ready“. K dostání jsou jak v provedení s LCD displeji, tak i jako plazmové, a nabízeny jsou v poměrně širokém cenovém spektru. Pozadu pochopitelně nezůstávají ani vysílatelé, kteří se také snaží dopravit své programy k divákům ve vysokém rozlišení. Když ne v zájmu technického pokroku, tak zcela určitě i proto, že televize ve vysokém rozlišení otevírá v „televizním byznysu“ nové příležitosti a šance. A kdo by nechtěl zaujmout přední místo na stále početnějších HD obrazovkách? Inzerenti to jistě ocení…
Na první pohled idylka. Bohužel na druhý pohled už to taková idylka není.

Technické a ekonomické souvislosti

Vysílání televizních programů ve vysokém rozlišení nepřináší jen lepší divácký zážitek, díky detailnějšímu a propracovanějšímu obrazu, ale zvyšuje také nároky na objem obrazových dat, které musí být dopraveny k divákovi. A to má jak technické, tak ekonomické důsledky.
Technické důsledky se týkají toho, zda určitý způsob distribuce televizního signálu má či nemá dostatečnou kapacitu na přenos HD programů. Obecně lze říci, že „dostatek místa“ mají optické přenosové sítě. Prostor je i na satelitech a v kabelových sítích. Naopak nejméně ho je v rámci zemského (terestrického) vysílání. V případě IPTV záleží na tom, zda je realizováno nad optickou infrastrukturou, která má místa dostatek, nebo nad ADSL, které má místa velmi málo.
Takže určitě nepřekvapí, že pokud se dnes někde vysílá ve vysokém rozlišení, pak je to hlavně v rámci IPTV přes optické sítě, přes satelit a po kabelu. Naopak se zemským vysíláním v HD jsou asi největší problémy (kapacitního rázu).
Pokud jde o ekonomické důsledky, pak si je třeba uvědomit, že přenos podstatně většího objemu přenosových dat, který vyžaduje větší přenosovou kapacitu, musí někdo zaplatit. Zvýšení nákladů skutečně není zanedbatelné a zájemce o HD z řad vysílatelů nutí velmi pečlivě zvažovat, zda se jim vůbec vyplatí.

Nova v HD?

Právě ekonomické důvody by mohly vysvětlit zajímavé změny, kterými prošlo HD vysílání televize Nova. Ta v říjnu loňského roku s velkou pompou oznámila, že začíná vysílat ve vysokém rozlišení, byť zatím jen některé pořady (hlavně Televizní noviny), a to v širokém formátu 16 : 9. Současně s tím bylo představeno i celé nové zpravodajské studio. Zaznělo kolem toho mnoho vzletných deklarací. Třeba že se jedná o „přechod z jeskyně do kosmické lodi,“ jak rozdíl mezi starým a novým zpravodajským studiem komentoval šéf zpravodajství a publicistiky na Nově Martin Ondráček.
Vysílání Novy v HD se přitom dalo přijímat přes pozemní vysílače (v multiplexech B a C, jen v některých lokalitách), dále přes satelit (na platformě CS Link na satelitu Astra 1E), dostalo se i do IPTV sítí na bázi optiky (konkrétně do 802.TV, které provozuje společnost Mattes AD).
Jak ale záhy vyšlo najevo, v případě satelitního vysílání, které je pro zájemce o HD asi nejdostupnější, se jednalo se pouze o testování. A to vydrželo ještě přes vánoční svátky roku 2007, ale krátce po příchodu nového roku skončilo. Zřejmě se Nově nechtělo platit za distribuci svého signálu v HD přes satelit. Jak napsal odborný server Digizone.cz:
Nova si mohla za vyšší datový tok připlatit, ale neudělala to. „Vždy ale vážíte to, kolika lidem servis poskytujete a co vám to přináší. Dnes pořád ještě je rozšíření zařízení schopných přijímat HD signál tak malé, že vysíláte pro tisíce diváků. Pak musíte zvážit, jestli to už je ta hranice, kdy chcete investovat,“ řekl k vysokému rozlišení Novy její šéf.
HD vysílání Novy posléze zmizelo i z multiplexu B. Zůstalo tak jen v multiplexu C (společnosti Telefónica O2 Czech Republic) a v IPTV službách 802.TV a O2TV.

HD od UPC

Situace Novy je specifická v tom, že sama pouze produkuje určitý obsah (program), ale nevlastní distribuční sítě. A tak se musí domluvit s tím, kdo takové sítě provozuje, a obecně za šíření svého programu platit. V jiné pozici jsou ty subjekty, které naopak vlastní příslušné distribuční sítě. Třeba kabeloví operátoři, jako je u nás UPC. Ti neprodukují své programy (pomineme-li jejich vlastní informační kanály), pouze přebírají televizní programy od jiných subjektů. A tak mají na výběr, se kterým producentem (či se kterými producenty) televizních programů ve vysokém rozlišení se dohodnou a budou jejich HD programy ve své síti šířit.
Konkrétně v případě českého UPC již k takovéto dohodě došlo, a tak tento kabelový operátor od poloviny února 2008 ve své síti šíří dva programy ve vysokém rozlišení. Jde o:
Anglickou verzi programu National Geographic Channel v HD rozlišení. Vysílá od 9.00 hod do 2.00 hod ráno příštího dne, anglicky, stereo a v systému Dolby Digital.
Voom HD, která nabízí vybrané filmy, seriály, dokumenty, sportovní a hudební pořady a pořady ze světa zábavy, také v angličtině.
Přijímat tyto dva programy ale mohou jen ti abonenti kabelové televize, kteří si pořídí odpovídající HD set-top box. Přesněji: kteří si jej od UPC pronajmou za 150?Kč měsíčně, protože UPC tato zařízení zákazníkům neprodává. Za samotné HD programy se neplatí nic navíc, ani je nelze objednat samostatně. Jsou součástí programových nabídek Standard a Extreme.

První bylo 802.TV

Když UPC v polovině února své HD vysílání spouštělo, přihlásilo se ve své tiskové zprávě k prvenství v řádném vysílání ve vysokém rozlišení: „Po mnoha různých proklamacích a více či méně experimentálních pokusech různých subjektů to je právě UPC, kdo přichází jako první v České republice s řádnou a celodenní nabídkou HD vysílání“.
Ovšem již o několik měsíců dříve přišla s řádným vysíláním ve vysokém rozlišení společnost Mattes AD z Frýdku-Místku. Ta funguje (v oblasti televizního vysílání) jako lokální operátor, který provozuje vlastní optickou síť ve Frýdku-Místku, Frenštátě a Frýdlantu nad Ostravicí a své televizní služby nabízí pod značkou 802.TV.
Konkrétně v sprnu 2007 začal Mattes AD nabízet, v rámci své služby 802.TV také program Nonstop Kino HD, produkovaný společnosti SPI International a přinášející filmy v HD kvalitě. Nikoli ale jako součást základní nabídky, nýbrž za příplatek. Ten v době spuštění činil 360?Kč měsíčně (včetně DPH). Dnes se tento HD program jmenuje jinak (a to Filmbox HD) a v rámci služby 802.TV je nabízen jako součást prémiového balíčku (tj. s dalšími filmovými kanály: Film+, Filmbox a Filmbox Extra) za 290?Kč (včetně DPH).
Vedle programu Filmbox HD (původně Nonstop Kino HD) dnes společnost Mattes AD nabízí ještě dva další programy ve vysokém rozlišení. Jde o již zmiňovanou TV Nova v HD a dále o vlastní zpravodajský kanál ve stejném rozlišení.

O2 TV

Služba 802.TV, která je službou charakteru IPTV (Internet Protocol TV), má výhodu v tom, že funguje v optické síti. A tak má na šíření televizních programů ve vysokém rozlišení dostatek kapacity.
Jinak je na tom ale jiná IPTV služba, konkrétně služba O2TV, kterou provozuje společnost Telefónica O2 Czech Republic. Ke svému fungování totiž využívá technologii ADSL (přesněji ADSL 2), nasazenou na tzv. místní smyčky (sloužící současně potřebám pevných telefonních linek). A zde už kapacitní problémy jsou.
Telefónica O2 v rámci své služby O2TV nabízí hned dva televizní programy ve vysokém rozlišení, a to ČT1 v HD a již zmiňovanou Nova HD. Ovšem sama připouští, že programy s vysokým rozlišením jsou dostupné jen na některých přípojkách (dokonce u méně než poloviny z nich):
Vysílání ve vysokém rozlišení je dostupné na linkách s minimálním profilem 7 Mbps (cca 40?% IPTV přípojek).
Za zdůraznění zde určitě stojí, že službám IPTV je v zásadě jedno, kolik mají v nabídce programů ve vysokém rozlišení. Zda jen jeden, dva či více. Požadavky na kapacitu to totiž neovlivní, protože ke koncovému uživateli (divákovi) je v každém okamžiku přenášen vždy jen jeden program – ten aktuálně zvolený. Takže z pohledu dostupné kapacity jde o to, zda vůbec lze přes místní smyčky k divákovi přenést nějaký program ve vysokém rozlišení. Pokud ano, což podle výše uvedené citace platí jen pro cca 40 procent IPTV přípojek služby O2 TV, pak již není problém, aby si divák vybíral (jeden) HD program z jakkoli početné nabídky HD programů.
Zatím je ale na tuzemském trhu nabídka programů ve vysokém rozlišení velmi omezená, alespoň pokud jde o programy v češtině. Samozřejmě existuje celá řada zahraničních programů v jiných jazycích, které se k nám dostávají hlavně přes satelit (a v případě UPC i přes kabel).

ČT1 v HD

Programy ve vysokém rozlišení v češtině jsme si vlastně už všechny vyjmenovali. Ale přesto bychom se mohli na chvilku zastavit u HD verze programu veřejnoprávní České televize ČT1, o kterém jsme se zmínili v souvislosti s IPTV službou O2TV . Diváci se s ním mohou setkat ještě v přechodném zemském digitálním multiplexu C (taktéž provozovaném společností Telefónica O2 Czech Republic). Právě na tomto programu si přitom můžeme ukázat, že není vysoké rozlišení jako vysoké rozlišení.
Česká televize již většinu svých programů snímá a produkuje ve vysokém rozlišení. Jenže ještě není schopna odbavovat (předávat do vysílání) svůj signál v tomto vysokém rozlišení – a tak signál fakticky opouští Kavčí hory v rozlišení standardním. A ten, kdo jej následně přebírá a distribuuje (což je v daném případě společnost Telefónica O2 Czech Republic), jej následně „dopočítává“ do vysokého rozlišení.
Nejde tedy o „skutečný“ obraz ve vysokém rozlišení. Sice má odpovídající počet obrazových bodů, ale neobsahuje tolik skutečných detailů. Velmi zjednodušeně řečeno, při dopočítávání si počítač „domyslí“ (extrapoluje), jak by asi mohl vypadat určitý detail, který v obrázku s nízkým rozlišením není, a tuto svou představu vloží do obrázku s vysokým rozlišením. Jenže tato jeho představa se může lišit od skutečnosti, kterou dokáže zachytit jen obraz skutečně snímaný s vysokým rozlišením.

A o jaké HD jde?

To už jsme se ale dostali k poněkud techničtějším partiím, které se týkají počtu obrazových bodů, rozlišení, poměru stran a principů zobrazování vůbec a kterým je věnován samostatný box. Z něj vyplývá, že formátů „vysokého rozlišení“ je více a že každý, kdo svým zákazníkům nabízí nějaké programy ve vysokém rozlišení, by měl říci, o jakou konkrétní variantu jde. A právě to se obvykle neděje.
Spíše naopak: formát, v jakém je konkrétní program skutečně šířen, bývá obvykle tajen. Pokud už bývá něco publikováno, pak jde o formáty, ve kterých lze získat signál na výstupu příslušného set-top boxu (a tím i na vstupu do televizního přijímače). Tak například UPC při spuštění svého HD vysílání (viz výše) deklarovalo pouze to, že na výstupu z jeho set-top boxu (Handan CV7000-HD) lze volit mezi formáty 576p, 720p a 1 080i. Jeden z nich (576p) dokonce patří ještě mezi formáty se standardním (tj. nízkým) rozlišením. Ale každý z nich pracuje s jiným počtem obrazových bodů, zatímco signál, který do set-top boxu vstupuje, má jen jeden formát a jeden počet obrazových bodů. Takže uvnitř set-top boxu nutně dochází ke konverzi. Ale k jaké? Přijímá set-top box obrázek s rastrem 1 920 × 1 080 obrazových bodů (prokládaně) pro formát 1 080i a podle nastavení výstupu se zmenšuje na 720 × 576 bodů (pro 576p) či na 1 280 × 720 bodů (pro 720p), čímž obraz ztrácí na detailnosti?
Nebo je to tak, že skutečně šířený signál odpovídá rastru 1 280 × 720 bodů (pro 720p) a v rámci set-top boxu je buď zmenšován na 720 × 576 bodů standardního rozlišení (pro 576p), nebo naopak uměle zvětšován (přepočítáváním) na prokládaných 1 920 × 1 080 bodů (pro 1 080i)? V tomto druhém případě si ale set-top box musí „domýšlet“ (dopočítávat, extrapolovat) detaily a výsledný obrázek není tak kvalitní, jako kdyby byl skutečně šířen obraz s rozlišením 1 920 × 1 080 bodů. Nemluvě již o tom, že nejvyšší režim HDTV (progresivní 1 080p) zde podle dostupných specifikací podporován není.

Jakou HDTV televizi zvolit?

S formátem či formáty konkrétního vysílání a způsobem příjmu (pomocí set-top boxu) by pochopitelně měly korespondovat i schopnosti HDTV přijímače. Také zde by si zájemci měli dát pozor na to, že HDTV přijímače se neliší zdaleka jen velikostí své úhlopříčky a cenou, ale také podporovanými formáty. Způsob, jakým jsou jednotlivá zařízení označována, však také není úplně ideální. Například často používané logo „HD Ready“ správně označuje takové HDTV přijímače, které jsou schopny pracovat s formáty 720i a 1 080i. Ale nikoli s HD formátem 1 080p, který je v rámci HDTV formátů nejvyšší. Jeho podporu indikuje až jiné logo, a to „Full HD“.
Inu, není HDTV jako HDTV. 8 0196/ZAJ o

Vyznáte se v televizních formátech?

Co znamenají zkratky jako 720p či 1 080i? Jaký je rozdíl mezi prokládaným a neprokládaným (progresivním) zobrazováním? Jaký je správný poměr mezi stranami obrazu, 4 : 3 nebo 16 : 9?Pro správné pochopení základních pojmů z oblasti televizního vysílání si musíme nejprve připomenout, jak fungovaly klasické televizní obrazovky: generovaly paprsek elektronů, který postupně „procházel“ po stínítku ve vodorovných řádkách a na každé z nich svým dopadem osvětloval (či naopak neosvětloval) konkrétní body. A jelikož každý takovýto bod dokázal po dopadu paprsku svítit jen velmi krátkou dobu, musel se paprsek pravidelně vracet.
Oproštěno od dalších technických detailů to znamená, že už u analogového vysílání fakticky vznikal bodový rastr (o určitém počtu řádek a sloupců), jehož obrazové body společně vytvářely výsledný obraz. A tento obraz se obnovoval s určitou (konstantní) frekvencí.

PAL

Například analogový televizní systém PAL, používaný i v Česku, pracuje s 625 řádkami, z nich ale jen 576 je využito pro vlastní obraz. Na každé řádce vytváří systém PAL 720, případně 704 obrazových bodů.

NTSC

Analogový televizní systém NTSC, používaný například v USA, Kanadě a Mexiku, pracuje s menším počtem řádek, a to 525. Z nich je ale viditelných (pro obraz použitých) jen 480 řádek. Na každé takovéto řádce vytváří 704 či 720 bodů.

Obnovovací frekvence

U přijímačů s klasickou televizní obrazovkou se elektronový paprsek musí pravidelně vracet k jednotlivým bodům a znovu a znovu je vykreslovat. Obnovovací frekvence pak říká, kolikrát za sekundu se paprsek na své dráze vrací (do výchozího bodu v levém horním rohu) a začíná vykreslovat znovu.
Nejčastější obnovovací frekvencí u klasických vakuových obrazovek je 50 Hz (paprsek se vrací 50× za sekundu). U moderních LCD displejů a plazmových obrazovek je princip zobrazování jiný a podobné obnovování jako u klasických (vakuových) obrazovek zde není zapotřebí. Přesto se i zde rozlišuje mezi tím, v jakém pořadí (po jednotlivých řádkách) jsou obnovovány jednotlivé obrazové body.

Prokládané snímkování (interlacing)

Při každém „opakování“ (podle obnovovací frekvence) nemusí být vždy vykreslovány stejné body. Často používaný je například tzv. prokládaný režim snímkování (anglicky: interlacing), který předpokládal, že při každém „průchodu“ je vždy vykreslena jen polovina bodů – například na sudých řádkách – a teprve při následujícím průchodu pak druhá polovina (na lichých řádkách). Při obnovovací frekvenci 50 Hz to znamenalo, že na každý bod se „dostalo“ jen 25× za sekundu. Celý výsledný obrázek tak byl znovu vykreslen také jen 25× za sekundu. Představu prokládaného snímkování ukazuje následující obrázek.

Neprokládané (progresivní) snímkování

Alternativou k prokládanému snímkování je varianta, při které jsou postupně vykreslovány všechny řádky, jak jdou za sebou (a nikoli „ob řádku“, jako u prokládané varianty). Představu ukazuje další obrázek. Při obnovovací frekvenci 50 Hz je celkový obrázek znovu vykreslen také 50× za sekundu. Díky tomu může být věrnější a lépe zobrazovat i rychleji se měnící scény. Na druhou stranu ale vyžaduje dvakrát rychlejší „přísun dat“ než varianta prokládaná.

SDTV

Zkratka pro Standard-Definition TV, neboli standardní televizní vysílání, například v systémech PAL či NTSC. Charakteristický je pro ně i poměr velikosti stran výsledného obrazu, který má hodnotu (přibližně) 4 : 3. Stejné formáty, co do poměru stran i velikosti rastru, se používají i v digitálním vysílání. Dokonce přebírají i své členění podle počtu řádek. Počítají ale pouze ty viditelné, skutečně využité pro výsledný obrázek. Naproti tomu analogové varianty počítají všechny řádky, i ty, které nejsou využity pro výsledný obrázek, ale slouží jiným účelům. Digitální varianty je nemohou počítat už proto, že je ani nemají.

576i

Analogový systém PAL pracuje s 625 řádkami, z nichž je ale jen 576 použito pro výsledný obraz (ostatní slouží jiným účelům). Digitální systém zobrazení, určený pro zobrazení stejně velkého obrázku jako v analogovém PALu, je proto označován jako 576i. Přípona „i“ přitom indikuje, že jde o prokládanou variantu.
576p

Obdoba varianty 576i, ale fungující nikoli v prokládaném (interlaced) režimu, nýbrž v režimu neprokládaném (progresivním). Proto také odlišná přípona, „p“ místo „i“.
Obě varianty, jak 576i, tak 576p, je ale nutné řadit mezi standardní (rozuměj: nízké) rozlišení, které je u obou variant stejné (720 × 576). Tedy mezi varianty SDTV.

480i, 480p

Další dvě varianty, jež pracují se 480 obrazovými řádkami, buď v prokládaném, nebo neprokládaném režimu. Mohou zobrazit obraz, určený pro analogový systém NTSC (s 525 řádky, z nichž je 480 použito pro obraz a je viditelných). Stejně jako varianty 576i a 576p patří mezi formáty SDTV.

720p
Digitální formát se 720 řádkami, který na každé řádce zobrazuje 1 280 bodů. Celkem tedy pracuje s rastrem 1 280 × 720 obrazových bodů, což odpovídá formátu 16 : 9. Patří již mezi formáty s vysokým rozlišením (HDTV), jako jeho nejnižší varianta. Obraz bývá výrazně kvalitnější než u SDTV formátů (PAL, resp. 576i a 576p). Přípona „p“ u 720p indikuje progresivní (neprokládaný) režim zobrazování. Prokládaná varianta (která by se označovala jako 720i) v praxi neexistuje.

1 080i
Digitální formát s 1 080 řádkami, který na každé řádce zobrazuje 1 920 bodů. Celkem tedy pracuje s rastrem 1 920 × 1 080 obrazových bodů, což odpovídá formátu 16 : 9. Patří již mezi formáty s vysokým rozlišením (HDTV), jako jeho střední varianta. Používá prokládaný režim zobrazování (interlaced), což zdůrazňuje i přípona „i“.

1 080p
Digitální formát s 1 080 řádkami, který na každé řádce zobrazuje 1 920 bodů – stejně jako formát 1 080i. Na rozdíl od 1 080i ale jde o variantu s progresivním snímkováním (viz příponu), která v praxi generuje ještě kvalitnější obraz. Důvodem je skutečnost, že se sousední obrazové body prokreslují (mění) rychleji po sobě než u prokládaného režimu a díky tomu jsou lépe zobrazeny rychlé změny.
Patří již mezi formáty s vysokým rozlišením (HDTV), jako jeho nejvyšší varianta.

HDTV
Zkratka od High-Definition TV, společné označení pro formáty s vysokým rozlišením. Nejnižší variantou je 720p (s rastrem 1 280 × 720 bodů), střední variantou pak 1 080i (s rastrem 1 920 × 1 080 bodů a prokládaným snímkováním), a nejvyšší variantou 1 080p (s rastrem 1 920 × 1 080 bodů a neprokládaným snímkováním).
HD Ready
Označení (logo) pro HDTV přijímače, které podporují formáty 720p a 1 080i.

Full HD
Označení (logo) pro HDTV přijímače, které podporují formáty 1 080p.














Komentáře

K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.