Mé dva tipy pro odstraňování závad

Archiv | 01.12.98

Ostřílení automobiloví borci tvrdí, že mikroprocesor v autě jim úplně pokazil radost z jízdy, protože převzal ...







Ostřílení automobiloví borci tvrdí, že mikroprocesor v autě jim
úplně pokazil radost z jízdy, protože převzal vše od vyladění
motoru až po brzdění. U osobních počítačů je tomu právě naopak.
Ty mají sice mikro procesory coby své jádro , ale přesto můžeme
svůj počítač upravovat a opravovat bez konce. Ať se snažíme
zvětšit výkonnost, volný prostor na disku, nebo odstranit různé
nepříjemnosti, můžeme strávit hodiny i dny výměnou komponent a
nastavováním parametrů.

Někteří z nás nalézají potěšení ve snaze neustále zdokonalovat
své PC, jiným je nepříjemná každá minuta potřebná k přemlouvání
tohoto užitečného zařízení ke správnému chodu. A pak existují
ještě bláznivě odvážní lidé, jako jsem já. Nedávno, protože jsem
měl pouze 30 minut na upgrade jednoho ze svých PC, jsem se
rozhodl vyřešit všechno jednou ranou a přidal jsem současně
čtyři komponenty: RAM, nový procesor, novou grafickou kartu a 3D
akcelerátor. Několik málo minut jsem věřil, že se mi všechno
podařilo. Setup program, řízený BIOSem počítače, se choval jako
by vše bylo docela v pořádku. Automaticky rozpoznal CPU, ohlásil
kontrolu paměti a předal celou záležitost operačnímu systému.
Ale úspěšný postup se zastavil na efektní úvodní obrazovce
Windows 95.
Co špatného se stalo? Snad systém Windows, když uviděl čtyři
komponenty odporující informacím v registrech, sám nalehl na
svůj meč? Zpozorovala snad automatika, zajišťující funkci plug
and play, neznámé komponenty a zvolila nejjednodušší cestu
úniku? Jsou pouzdra DIMM řádně zastrčena? A jak je to s těmi
propojkami na systémové desce, jejichž pozice jsem musel změnit,
abych nastavil správné napětí, násobitel a hodinovou frekvenci
pro nový procesor -- nastavil jsem všechny správně? Otevřela se
nekonečná řada možností.

Velký třes a nářek

A tak moje hledání hardwarové poruchy bylo téměř nekonečné.
Zkontroloval jsem propojky a správné zasunutí součástek do
patic. Po provedení řady pokusů jsem byl přesvědčen, že hardware
je v pořádku. Proto jsem se rozhodl nainstalovat znovu operační
systém a začít s původním obsahem registrů. Proč ale instalovat
Win 95, když jsem mohl provést upgrade na Win 98? Nainstaloval
jsem tedy Win 98 z diskety, ale jen proto, aby se zasekla na té
úvodní obrazovce. Několik dalších pokusů a rozhodl jsem se
nainstalovat Win 3.1. Skončila stejnou obrazovkou jako jejich
chytřejší bratři.
Fungoval by DOS 6? Na to můžete vsadit všechny peníze. Pak to
musí být softwarový problém -- souhlasíte? A musí existovat
způsob, jak ho obejít.
O několik dní a bezesných nocí později jsem ospale žádal v
testovacím centru PC WORLDu o pomoc. Když jsem vysvětlil situaci
řediteli střediska, Julien Milenbachovi, podíval se do mých krví
podlitých očí a řekl, že metoda 'vše jednou ranou' je při
upgradování nejjistějším receptem na katastrofu. Za daných
okolností jsem se rozhodl nepřít se s ním. Nakonec mi laskavě
poskytli pomoc v osobě pana Roberta Jamese, odborníka na
výkonnost počítačů. Robert znovu nainstaloval Windows 98.
Skončila na úvodní obrazovce. Pak udělal něco, co mě nenapadlo:
využil nastavení BIOSu a vypnul cache paměť. Windows 98 se
nainstalovala a nastartovala -- velice pomalinku -- jako raněná
krysa, která se snaží plavat v kádi se rtutí.

Zlé znamení

Jestliže byly propojky nastaveny správně, proč CPU pracuje jen
při vypnutých cache pamětech? Naneštěstí bylo už příliš pozdě na
další pátrání: musel jsem jít domů a připravit věci na dlouho
plánovanou dovolenou. Ale i nad ní se začaly stahovat mraky.
Také ona byla vlastně upgrade. K zaplacení jsem totiž použil
zčásti i upgrade-slevy od aerolinek. To bylo zlé znamení.
Všechno na této dovolené může dopadnout špatně, pokud se mi
nepodaří před odjezdem přinutit můj počítač, aby pracoval
normálně.
Zkontroloval jsem propojky na systémové desce jednu po druhé.
Samozřejmě byly na správných místech, tak jak to vyžadoval nový
procesor. Přesto jsem vytáhnul každou z červených plastických
propojek a důkladně ji prohlédl. Ve čtvrté propojce -- té, která
řídí napětí pro CPU -- chyběla vnitřní měděná vložka, potřebná
pro správnou funkci. Našel jsem jinou propojku a nahradil
porušenou. Pak jsem zapnul PC, aktivovali cache paměť ... a stal
se zázrak. Natažení systému proběhlo rychle. Win 98 rozpoznala
každou komponentu, nainstalovala správné ovladače a rozběhla
Microsoft Word a NBA Live 98 svižně a bez potíží.
I když alespoň teoreticky je možné, že by můj upgrade typu 'vše
jednou ranou' byl úspěšný -- kdyby spojka nebyla vadná -- to že
jsem změnil tolik věcí najednou velice zkomplikovalo nalezení
skutečné závady. Proto vám předkládám dva tipy: provádějte
upgrade postupně, jedno po druhém; a nikdy nevěřte propojce,
nevidíte-li měď uvnitř. Další užitečné rady, jak řešit
obvyklejší problémy s PC, najdete pravidelně v rubrice Jak na to.
Phil Lemmons je dlouholetým šéfem amerického PC WORLDu.
















Komentáře

K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.