JAK PRACUJÍ S POČÍTAČEM NEVIDOMÍ A TĚŽCE SLABOZRACÍ - II

Archiv | 01.04.98

Alternativní výstupy z PC V prvním dílu seriálu jsem vás seznámila s celkovým pohledem na problematiku práce ...







Alternativní výstupy z PC

V prvním dílu seriálu jsem vás seznámila s celkovým pohledem na
problematiku práce těžce zrakově postižených uživatelů osobních
počítačů a s historií, jež vedla k současnosti. Víme již, že
těžce zrakově postižení mohou pracovat s počítačem, který je pro
ně speciálně upraven. Slabozrací lidé potřebují k práci zvětšit
obraz, málokdy ale stačí tento problém řešit jen pořízením
většího monitoru. Nevidomí lidé však mohou monitory "odložit".
Náhradou jim musí být alternativní výstup - hlasový nebo hmatový.

Zatímco nevidomí byli odkázáni před několika lety na práci se
speciálním zařízením Eureka A4 (podrobněji jsem o tomto zařízení
psala v minulém díle), slabozrací a lidé se zbytkem zraku mohli
využívat k práci na standardním osobním počítači zvětšovací
software. Prvním programem, který zvětšil obraz na obrazovce pro
potřeby těžce slabozrakých, byl program prostě nazvaný LUPA .
Jeho autorem byl zrakově postižený programátor. Jednalo se o
produkt český, který uměl zvětšovat 2x, 4x anebo 8x, a to jen
textový režim operačního systému MS-DOS. Přestože tento program
měl svá omezení, ve své době splnil účel - přispěl k rozšíření
osobních počítačů mezi těžce slabozrakými uživateli.

Později k nám začaly být dováženy programy, jež svou kvalitou a
především zpřístupněním grafického prostředí nejen v MS-DOS, ale
především Windows, předčily jednoduchý program LUPA. Jedná se o
německý program LP DOS Visulex a o Magic z USA. Zvětšení obrazu
se projeví tak, že je na obrazovce vidět jen výsek obrazovky
původní, zato ve zvětšené podobě. Tímto výsekem je možné se po
obrazovce pohybovat. Nebo je obrazovka rozdělena na dvě části: v
jedné z nich se objevuje část normální obrazovky, v druhé je
zvětšené okolí ukazatele (kurzor nebo myš) na obrazovce.

Těžce slabozrací tak mohou zcela běžně pracovat s jakýmkoliv
programem. Jejich činnost je však podstatně pomalejší než práce
vidoucího uživatele. Čím větší zobrazení musí slabozraký
uživatel zvolit, tím obtížnější je orientace na obrazovce.
Nejvíce pozornosti musíme z hlediska posouzení vhodnosti a
výběru programů věnovat klientům se zbytky zraku, kteří
potřebují velké zvětšení. Stojí za posouzení, zda hlasový výstup
pro příjem informací nebude přece jen rychlejší. Obvyklým
řešením zde zůstává doporučení na oba výstupy, jak zvětšení
obrazu, tak hlasový výstup. Moje zkušenost však ukazuje na
zajímavý aspekt, že dokud klient může používat zbytek zraku, byť
s obtížemi, dává mu přednost před alternativním výstupem.

Pro těžce zrakově postižené uživatele, ať už slabozraké nebo
nevidomé, však bezesporu platí, že svou zrakovou nedostatečnost
mohou nahradit velmi dobrou znalostí prostředí a znalostí
ovládání programu, aby dokázali reagoval na neobvyklé situace,
které mohou nastat a nemusí být zrakově postiženému zpřístupněny.

Zmíním se zde i o těžké zrakové vadě, jež je považována za tzv.
praktickou slepotu, nicméně umožňuje čtení z obrazovky. Jedná se
o tzv. trubicové vidění . Postižený má značně zúžené zorné pole,
které téměř vylučuje používání zraku při běžné orientaci
v prostoru. Přesto oním zbytkem zraku jsou takto postižení
klienti schopni číst nezvětšené informace z obrazovky. Dokonce
zvětšení není vítáno, ale potřebují vysoký kontrast - tmavý
podklad a světlé písmo (žlutá na tmavě modré, bílá na černé,
atd...). V zorném poli jsou schopni vidět nejbližší okolí
písmene, kde stojí kurzor. Orientace takto postižených je velmi
ztížená. U těžce zrakově postižených je nutné počítat i s
barvoslepostí a s přizpůsobením barevného spektra obrazu a
výběrem rozlišení grafické karty.

Na mezinárodním veletrhu informačních technologií Invex v Brně
předvádíme simulační program zrakových vad , jenž zájemcům
ukazuje způsob vidění při jednotlivých zrakových vadách. Program
si nedělá nárok na úplnost informací a jednotlivé zrakové vady
jsou zde velmi zjednodušeny, nicméně je živě ilustrují. Např.
rozostření obrazu tak, že můžeme tušit na obrazovce text, který
však již není k přečtení, patří k nejpůsobivější částí simulace.

Pro nevidomé klienty je jedinou šancí alternativní výstup. Již v
minulém díle jsem zhodnotila důležitost hmatového i hlasového
výstupu v závislosti na znalosti bodového slepeckého písma. Zde
na tomto místě považuji za nutné seznámit čtenáře s tím, jaký je
princip slepeckého (Braillova) písma . To je založeno na
vytlačených bodech určité velikosti, které jsou hmatem
rozlišitelné. Proces výuky bodového písma se podobá výuce
prvňáčka v psaní a čtení běžného písma. Jen pravidelné a časté
čtení a zápis bodového písma činí nevidomého schopným používat
níže popsané braillovské displeje.

Body slepeckého písma jsou rozloženy do dvou sloupečků po třech
bodech. Označují se číslicemi dle následujícího obrázku. Písmo
obsahuje řadu prefixů, např. číselný znak, prefix velkého
písmene, prefix řetězce velkých písmen atd. (viz Tabulka znaků)

ZNOVU VYSADIT



1 4

2 5

3 6

Hmatové výstupy, tzv. braillovské řádky nabízejí využití tohoto přirozeného způsobu čtení. Text na aktuálním řádku monitoru je převeden do těchto značek na braillovském displeji. S využitím výpočetní techniky se i u nás zavádí tzv. osmiznakové písmo, pomocí kterého se lépe zapisují znaky používané na počítačích:

ZNOVU VYSADIT



1 4

2 5

3 6

7 8



Body 7 a 8 se používají jako náznak kurzoru nebo v kombinacích pro grafické čI matematické a jiné speciální symboly.

Technická náročnost provedení takového řádku spočívá v tom, že body písmene musí být dostatečně hmatné a jednotlivé body nesmí pod dotykem prstu nevidomého být zatlačeny dříve, než nevidomý písmeno rozpozná, tedy do doby, než dá nevidomý uživatel tlačítkem pokyn k přechodu na další část textu. Přitom mechanické provedení braillovského řádku musí dostatečně rychle reagovat na změnu textu. Technicky náročné provedení pro relativně malou skupinu nevidomých uživatelů se znalostí čtení bodového písma činí takovou pomůcku cenově velmi nákladnou. Technicky a cenově náročné jsou zejména jednotlivé zobrazovače písmenek, a proto 80znakový řádek je dvojnásobně dražší než 40znakový, jehož cena se pohybuje řádově kolem 300 000 korun. Podobná kompenzační pomůcka je braillovská tiskárna , která text zapisuje pomocí slepeckého písma ( pro ruční zápis textu na papír ve slepeckém písmu slouží Pichtův psací stroj. Rozdíl je podobný jako mezi kancelářským mechanickým psacím strojem a tiskárnou u počítače ). Je jasné, že zde nejde ani tak o grafickou úpravu textu zapsaného ve slepeckém písmu, jako spíš o automatický převod digitální podoby znaků textu do bodové podoby slepeckého písma. I zde se jedná o cenově velmi nákladné dovozové pomůcky.

Zatímco v sousedním Německu se v případě hmatových výstupů jedná
o běžně dostupné pomůcky nevidomých, u nás se většina z nich
musí spolehnout na hlasové výstupy. V prostředí MS-DOS u nás
existují dva hlasové výstupy , které pracují jen v textovém
režimu. Jeden se jmenuje KUK a jeho autorem je nevidomý
programátor, druhý má název PC Vox Beta. Hlasovému projevu
těchto programů bez zrakové kontroly nemusí náhodný posluchač
napoprvé rozumět, ale lze si na něj zvyknout a nevidomí po čase
umí pomocí něj zaznamenat i překlep v textu. Tyto výstupy jsou
založeny na principu tzv. screenreaderu (čtečky obrazovky).
Řádkový režim operačního systému MS-DOS si nevidomí uživatelé
velmi oblíbili. PC Vox Beta je hlasový program využívající
speciálně konstruovanou zvukovou kartu, která poskytuje poněkud
kvalitnější hlasový výstup. Program KUK pracuje s běžnými typy
Sound Blasterů. Z našich záznamů doporučování vhodných pomůcek
je patrné, že program KUK používá asi trojnásobný počet
uživatelů, než je tomu u PC Vox Beta. Je to podle mého názoru
způsobeno daleko větší přizpůsobivostí programu KUK. Pro
jednotlivé aplikační programy, které nabízejí nejrůznější
informace na celé ploše obrazovky, dnes existují tzv.
konfigurační soubory, jež na rozdíl od řádkového režimu
prostředí MS-DOSu umožňují efektivní práci v těchto programech.
Čtou to, co je důležité, na co ukazuje softwarový kurzor, co je
aktuální - písmeno, slovo nebo řádek textu, položku menu,
dialogové okno nebo jeho položku. S takto přizpůsobeným hlasovým
výstupem a s dobrou znalostí prostředí programu se stává
nevidomý uživatel téměř rovnocenným partnerem běžnému vidoucímu
uživateli osobních počítačů.

Prostředí Windows je dnes nevidomým také zpřístupněno, a to
programem WinTalker. Je zpřístupněno prostředí Windows 3.11, ale
především Windows 95 nejnovější verzí programu 3.0. Jedná se o
velmi zdařilý a stabilní program, který si zaslouží naši
pozornost. Má nejen vlastnost číst nevidomému aktuální stav
obrazovky, ale nepostrádá ani screenreader v podobě virtuálního
okna, aby nevidomý dokázal pohodlně číst celý obsah okna s
možností posunu textu v něm. Program WinTalker dokáže simulovat
práci s myší, pracovat s hypertextovými odkazy, ozvučovat
položky formulářů atd. Jeho vlastnosti ocení především nevidomí
studenti a uživatelé, kteří osobní počítač využívají plně, nejen
jako kompenzační pomůcku na zpřístupnění tištěných textů. Je
tedy podle mého názoru určen klientům náročnějším, jimž nečiní
problémy pochopit princip práce se systémem, s jakoukoliv
aplikací.

Pro klienty, kteří počítač používají jen jako kompenzační
pomůcku, existuje jednodušší varianta - systém OKO, jenž využívá
k ozvučení programu CS-Voice a který klientům nabízí efektivně a
jednoduše menu Asistent. Uživatelé zde najdou funkce pro práci
se skenerem a funkce s rozpoznáním textu ze skeneru (OCR) ,
funkce pro práci s textem v jednoduchém speciálním textovém
editoru, ozvučený Word verzi 6.0 pro psaní textů, určených k
tisku a další řadu speciálně připravených programů pro
zpracování každodenních informací (hodiny, kalendář, diář,
telefonní seznam, kalkulačka atd.). Jedná se o novinku a
uvidíme, jestli se nadstandardní funkce systému OKO, tzv.
Winmonitoring, který má umožnit uživatelům běžnou práci s
prostředím Windows 95, vyrovná WinTalkeru.

RNDr. Hana Bubeníčková

vedoucí Metodického centra
informatiky SONS ČR

e-mail :
bubenickova@braillnet.cz

***Popisky k fotografiím:***

Autor fotografií : Lukáš Tyl -
pořízeno na Invexu 97 v Brně

Ukázka podoby znaků abecedy ve
slepeckém písmu (abc.tif)

Žák základní školy pro nevidomé v Brně u počítače PC s hlasovým výstupem a zvětšeným tiskem (systém OKO s menu Asistent a s hlas. výstupem CS Voice) -
sonsin1.jpg

Klasická sestava pro nevidomého: PC, monitor, klávesnice, skener, sound blaster s reproduktory, pod levým reproduktorem externí modem, obrazovka a myš se dodávají standardně –
sonsin2.jpg

Sestava pro pokročilého nevidomého uživatele, např. studenta, právníka, překladatele: přenosný počítač s přenosným braillovským zobrazovačem - sonsin3.jpg


Pohled na pracovní stanice - práce s Internetem - sonsin4.jpg

Pohled na pracovní stanice - ukázky kompenzačních pomůcek -
sonsin5.jpg















Komentáře

K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.