InternetGURU

Archiv | 01.11.98

Vše, co jste chtěli vědět o Internetu... nebojte se zeptat! (Guru) Co s e-mailem? K čemu lze využít elek...







Vše, co jste chtěli vědět o Internetu... nebojte se zeptat!



(Guru)

Co s e-mailem?

K čemu lze využít elektronickou poštu

S připojením do Internetu získá každý nový uživatel možnost
používat elektronickou poštu - systém pro přenos textových
zpráv, které jsou (včetně přiložených souborů) během několika
minut až hodin bezplatně doručeny do schránky (mailboxu)
adresáta. O výhodách elektronické pošty, tedy především její
pohodlnosti a rychlosti, je skoro zbytečné mluvit - většina lidí
ji, v případě že má možnost, dokonce preferuje před komunikací
pomocí telefonu či faxu.

Na co se však v dnešní přebrouzdané době poněkud pozapomnělo, je
fakt, že pomocí pošty lze komunikovat nejenom s lidmi, ale také
s různými on-line službami, respektive poštovními bránami jiných
standardních služeb než je samotná pošta.

Přes mohutný úbytek uživatelů s pouze "poštovním" přístupem do
sítě a nástup brouzdání po WWW (World Wide Web) stále funguje a
je hojně využíváno velké množství e-mailem komunikujících služeb.
V dobách jejich největší slávy vzniklo dokonce několik příruček o
využívání služeb Internetu pomocí e-mailu. Asi nejznámější z nich
je volně šířený "Doctor Bob's Guide to Offline Internet Access"
<http://www.doe.ernet.in/~unicefd/bobbeg.htm> .

Pošta je pošta

Vedle moderního Webu je e-mail stále jednou ze dvou
nejrozšířenějších internetových služeb a využívají ji prakticky
všichni uživatelé Internetu. Za mnoho tisíciletí komunikace
prostřednictvím psaných vzkazů se používání pošty stalo jedním
z nejpřirozenějších způsobů lidské komunikace. Zejména v moderní
uspěchané době, kdy především telefon nedopřeje člověku chvilku
zaručeného klidu, je rychlá pošta, kterou připravujete a
vyřizujete tehdy, když si na ni vy uděláte čas, k nezaplacení.

Využívání on-line služeb jako je třeba WWW přímo či
prostřednictvím pošty se příliš neliší - odešlete požadavek a
dostanete odpověď. Pouze v tom druhém případě to trvá déle, a
evidentně nemá smysl sedět a čekat na odpověď. To jistě není
dobré v okamžiku, kdy danou informaci potřebujete bezprostředně,
ale v opačném případě to má své výhody: práce off-line je
zpravidla efektivnější (rozhodně nestrávíte spoustu času
"čekáním na odezvu počítače") a cílenější (fakt, že se na
komunikaci připravujete předem, nutí k lepšímu promyšlení a
zvážení jednotlivých kroků). Pro nás Středoevropany také není
zanedbatelná minimální doba připojení = minimální náklady na
telekomunikační poplatky, a v neposlední řadě i možnost využívat
levného připojení pouze pro e-mail. Prostě je to tak trochu jako
klasické korespondenční šachy, s tím rozdílem, že (díky rychlosti
e-mailu) můžete stihnut daleko víc tahů. Pokud máte zájem
vyzkoušet si takovou "partii", račte s námi dále:

Poštovní konference

jsou předchůdci služby všeobecně známé jako news. Jejich
základní výhodou je, že příspěvky dostáváte po přihlášení
automaticky do pošty (nemusíte se pídit po news serveru s
aktuálním obsahem, kompletní sadou konferencí a dobrou
přístupností). Jejich hlavní nevýhoda (kvůli které koneckonců
vznikla modernější služba news) je paradoxně tatáž - pokud se
přihlásíte do většího počtu navštěvovanějších a špatně nebo
vůbec moderovaných konferencí, může se váš mailbox stát doslova
popelnicí. Naštěstí mnoho moderních programů pro práci s poštou
obsahuje podporu pro její automatické třídění, takže při troše
snahy nemusíte ručně projít stovky dopisů, abyste nepřehlédli
ten od své milé).

Poštovní konference (tzv. mail-list) na serveru obsluhuje
speciální program (k nejrozšířenějším patří ListProc, List Serv,
Majordomo a Maiser), s nímž komunikujete přes poštovní adresu
jeho rozhraní (např. listproc@bajt.cz , příkazy obsaženy v těle
dopisu, někdy v předmětu). Na ně můžete získat nápovědu, seznam
konferencí (na jednom serveru jich bývá zpravidla několik),
přihlásit a odhlásit se z konkrétní konference atd. Příspěvky
účastníků pak budete dostávat a zároveň vaše příspěvky do
konference odesílat na adresu jmeno_konference@server.domena
(např. cz-net-announce@bajt.cz je adresa konference pro oznamování
novinek v síti na serveru Bajtu).

Pokud víte, že konference o programovacím jazyku Pascal se
jmenuje pascal a běží na serveru list.zcu.cz , pravděpodobně se
můžete přihlásit zasláním zprávy s textem "subscribe pascal" na
adresu listproc@ list.zcu.cz (listproc je poměrně rozšířená
konvence pro jméno účtu sloužícího ke komunikaci se serverem,
někdy jím může být i název konkrétního obslužného programu -
např. Majordomo).

Za dalšími informacemi na toto téma doporučuji vyrazit především
na SESEK (Seznam E-mailových Služeb a Elektronických Konferencí),
což je dobře zpracovaný přehled poštovních konferencí v Čechách a
dalších služeb přístupných pomocí e-mailu, včetně návodu na
jejich používání. Naleznete jej na adrese
<http://www1.osu.cz/home/xmizoch/sesek/> . Další přehledy veřejně
přístupných e-mail konferencí a poštovních služeb najdete ve
sloupku "Přehledy e-mail konferencí".

A ještě něco: pokud máte zajímavé nové téma, na něž byste rádi
diskutovali, ale nemáte možnost zajistit zřízení nové konference
(i když na serverech nekomerčních organizací vám některý správce
mohl vyjít vstříc), nevadí - můžete si sami zdarma založit a
moderovat vlastní konferenci třeba na populárním serveru eGroups
<http://www.egroups.com/> či na v tuzemsku známějším CoolListu <
http://www.coollist.com/> .

*** eGroups.bmp ***

Stahování souborů z FTP

a také stahování webstránek pomocí pošty jsou hlavní
představitelé skupiny poštovních služeb, jež prostřednictvím
pošty nahrazují (všem kdo jej nemají či nechtějí používat)
přístup k tradičním on-line službám Internetu.

Princip je jednoduchý, na adresu příslušného serveru zašlete
požadavek v podobě sekvence příkazů protokolu FTP (File Transfr
Protocol), ten je provede a výsledek (obsah adresáře či
jednotlivé soubory) zašle zpět jako přílohu odpovědi.

Mezi přední služby/servery patří FTP email
<ftpmail@ftp.sunet.se> , FTPmail <ftpmail@obelix.vslib.cz> ,
Ftpmail Service <ftpmail@vix.com> či BitFTP
<bitftp@pucc.princeton.edu> . Nápovědu pro jejich používání
získáte zasláním dopisu s textem "HELP" v těle dopisu na
příslušnou adresu.

Stahování webstránek

je velmi podobné práci s FTP archivy, jen s tím rozdílem, že vám
umožňuje stahovat zdroje přístupné prostřednictvím protokolu
HTTP (HyperText Transfer Protocol), tedy i jakýkoliv binární
soubor (obrázek, program či komprimovaný archiv) umístěný na
webserveru.

K nejznámějším WWWmail serverům patří Agora <www.mail@ciesin.org>
a Webmail <webmail@www.ucc.ie> , od nichž získáte návod k použití
zasláním zprávy se slůvkem HELP v textu.

Množina příkazů těchto serverů zpravidla odpovídá základním
příkazům protokolu s rozšířením o podporu nahrazující procházení
odkazů - zpravidla funkci umožňující stáhnout kromě stránky
požadované i všechny stránky na něž z ní vede odkaz.

Vyhledávání zdrojů

Zatím to skoro vypadalo, že pokud neznáte konkrétní adresu
zdroje, nemáte šanci se k němu přes poštu dostat. Naštěstí
poštovní rozhraní mají i mnohé vyhledávací služby.

K vyhledávání souborů ve světových FTP (File Transfer Protocol)
archivech můžete použít e-mail rozhraní klasické služby Archie
na adrese <archie@archie.funet.fi> (na příkaz HELP v těle zprávy
vám pošle nápovědu). Pokud vystačíte s tuzemskými archivy,
využijte služeb původní tuzemské služby Nosey Parker, která má
také vlastní poštovní rozhraní. Pokud na adresu
<parker@parker.vslib.cz> pošlete dopis s textem HELP, dostanete
zpět podrobný návod k jeho používání.

Pro vyhledávání na WWW můžete použít známý e-mailový meta-hledač
ILIAD (Internet Library Information Access Device) knowbot ,
který se vám ozve na adresách <iliad@msstate.edu> nebo
<iliad@algol.jsc.nasa.gov> . Návod dostanete na žádost
"startiliad" v předmětu zprávy.

Dotaz zaslaný na ILIAD server zašle na několik největších
vyhledávacích serverů (např.Altavista, Excite, InfoSeek, Lycos,
WebCrawler, ...), z výsledků odstraní duplicitní a příliš
irelevantní dokumenty, a již stažené stránky (bez grafiky) vám
zašle během 15 - 20 minut zpět. Vyzkoušet ILIAD můžete i z WWW,
prostřednictvím formuláře na adrese
<http://www.tenet.edu/library/iliad.html> .

Třetí a poslední vyhledávač, který vám nabídneme, pokrývá další
důležitou oblast - archivy příspěvků z diskusních skupin
USENETu. Tady vám poslouží známý prohledávač Reference.COM,
jehož poštovní rozhraní by mělo komunikovat na adrese
<email-queries@reference.com>, kam zašlete obligátní žádost o
návod - zprávu s textem "HELP" v těle zprávy.

*** refer.bmp***

Zajímavosti a ostatní

Přestože jsme nevyjmenovali rozhraní pro další tradiční služby,
jako je Gopher, Veronica, Wais a další, (můžete se o nich dočíst
v literatuře - například v úvodu zmíněném "Doctor Bob's
Guide..."), ani nerozebrali jistě zajímavou oblast posílání
e-mailových zpráv na pagery, mobilní telefony a faxy (k té se
určitě ještě vrátíme v některém z příštích čísel), jistě na závěr
nepohrdnete pár zajímavostmi:

Wordsmith je služba umožňující vyhledávat slova v anglickém
výkladovém a synonymickém slovníku a slovníku zkratek. Návod na
její používání získáte zasláním dopisu na adresu
wsmith@wordsmith.org (opět s obligátním textem "HELP").

The Internet Oracle - služba, která vám dá odpověď na libovolnou
otázku. Prostě na server pošlete dopis s otázkou (samozřejmě
anglicky) a pak už jen čekáte na odpověď, jež měla přijít do tří
dnů. Někdy zase můžete na oplátku dostat otázku od někoho
jiného, na niž můžete, ale nemusíte odpovídat. Pokud se nudíte a
chcete se o své moudro podělit s ostatními, můžete si naopak
vyžádat otázku, na kterou pak odpovědět musíte.

O návod si napište na oracle@cs.indiana.edu ("HELP" v předmětu
zprávy).

Mailový odražeč pracuje na adrese echo@tu-berlin.de a jak název
napovídá, pošle vám váš dopis zpět. Může posloužit jako
kontrola, zda vám funguje e-mail (podobně poslouží i příkaz
BOUNCE poštovního serveru typu MAISER).

***** Vložený článek *****

5 dobrých důvodů, proč preferovat poštu

˙ ušetříte čas - off-line režim práce vás nutí pracovat
efektivněji, data ze schránky stahujete maximální možnou
rychlostí bez ohledu na vytížení meziměstských a mezinárodních
spojů

˙ zprostředkovaně získáte možnost přístupu ke službám, ke
kterým nemáte ze svého připojení momentálně nebo vůbec přístup

˙ přispějete k rovnoměrnějšímu zatížení přenosových tras
(je-li síť přetížena, pošta může počkat)

˙ ušetříte za telefonní poplatky (dotaz připravíte
off-line a odešlete najednou s ostatní poštou, na odpověď čeká
váš mailbox, když jste odpojeni)

˙ můžete i značně ušetřit za samotný přístup do Internetu
a pořídit si pouze přístup pro e-mail v ceně pod 100 Kč/měsíc



...a jak se v ní neutopit

* Abyste se v té záplavě dopisů neutopili (věřte, že není třeba
se jí příliš bát), věnujte pozornost následujícímu:

˙ nebojte se záplavy dopisů, ale průběžně vyzvedávejte
schránku a důsledně se zabývejte automatizací zpracování
došlých zásilek

˙ využívejte možnosti používat pro svoji schránku více
různých jmen (část adresy před @ ) - tzv. alias. Pokud si necháte
různé typy zásilek zasílat na různé adresy, bude se vám pošta
snáz třídit. Mnoho poskytovatelů má přitom tuto službu v ceně
připojení, i s možností uživatelské správy aliasů

˙ používejte poštovní programy vybavené prostředky pro
automatické třídění došlé pošty - například "Inbox Assistant" (v
lokalizované verzi "Pomocník pro doručenou poštu") skvělého
programu Outlook Express (je zdarma jako součást Microsoft
Internet Exploreru)

˙ neštřete časem na solidní prostudování návodů pro práci
s poštovními službami, především řídicími programy poštovních
konferencí (dostanete je poštou při přihlášení, nebo zkuste
adresu <http://www1.osu.cz/home/xmizoch/sesek/info.htm> )

˙ svoji adresu poskytujte s rozvahou, aby se pokud možno
zbytečně brzo nestala součástí většiny seznamů "spammerů"
(jedinců/firem rozesílajících nevyžádané reklamní zásilky), do
konferencí se přihlašujte radějiu pod alias-jmény, která můžete
v případě nutnosti změnit, a z "neplodných" konferencí se odhlaste
raději dříve než později

***** Vložený článek *****

Přehledy e-mail konferencí

SESEK (Seznam E-mailových Služeb a Elektronických Konferencí) -
přehled poštovních konferencí v Čechách

http://www1.osu.cz/home/xmizoch/sesek/

Publicly Accessible Mailing Lists - přehled mail-listů veřejně
dostupných v Internetu a sítích UUCP.

http://www.neosoft.com/internet/paml/index.html

http://www.cis.ohio-state.edu/hypertext/faq/usenet/mail/mailing-lists/top.html

Search The List of Lists - on-line adresář v Internetu veřejně
dostupných e-mail konferencí.

http://catalog.com/vivian/interest-group-search.html

Liszt rozsáhlý adresář více než 70 000 konferencí dostupných
přes listserv, listproc, majordomo.

http://www.liszt.com

NEW-LIST - poštovní konference určená k informování o nových konferencích přístupných e-mailem.

Adresa serveru: NEW-LIST@NDSUVM1.BITNET

-----------------

(OnNet)

Můj první provider

Jak vybírat poskytovatele připojení k Internetu

"Máš ho malýho? Vem na to Lupu a najdeme většího providera!"
tvrdí reklamní proužek serveru Lupa, který se zabývá stavem
českého Internetu. Co ale v případě, že zatím nemám "žádnýho", a
musím si tudíž vybrat svého prvního poskytovatele připojení?

Vybíráme-li první připojení, tak samořejmě pro jeden počítače a
tím pádem nejspíš přes modem a telefonní linku, takže nečekejte,
že se hned vrhneme na optická vlákna.

Kde se o nich dozvědět?

Samozřejmě na Internetu. Dosud nepřipojeného adepta brouzdání
tato informace sice asi nenadchne, ale přehled poskytovatelů
v podobě databáze podle firem či měst je nejjednodušší a
nejrychlejší cestou k získání maxima informací. Takže pokud máte
jakoukoliv spřízněnou duši (lze samozřejmě s výhodou využít i
komerčních nabídek typu na vyzkoušení 14denní přístup zdarma),
která vás pustí do sítě, vězte, že seznam poskytovatelů
zastoupených v jednotlivých městech naleznete na serveru IDG
<http://www.idg.cz/isp/> , další na
<http://www.profit.cz/mestasp/> nebo
<http://www.lupa.cz/pripojena_mesta/> .

No a když ne na Internetu, tak na regionální počítačové výstavě
či na Invexu, z regionálního a odborného tisku, a také
nezapomeňte na radu kamaráda "od počítačů", který bude jistě
poměry v regionu znát jako své boty. Hlavně nezapomeňte, že
přístupový bod - tedy uzel sítě, na nějž budete modemem volat,
musí být ve vašem UTO, jinak budete platit meziměstský tarif a
nedoplatíte se. Také si uvědomte, že už druhý rok je v rámci
celého UTO jednotný místní tarif, takže z kterékoliv obce v UTO
zaplatíte za telefon stejně jako za místní hovory!

Primár, sekundár, ...

Napřed nebylo nic, pak byly jenom poskytovatelé (CESNET, Eunet -
vzešlí z akademického prostředí), poté se v roce 1995 roztrhl
s poskytovateli pytel a mnozí je dělili na primární (s vlastní
linkou do zahraničí) a sekundární (regionální, připojené
tuzemskou linkou k primárním - ale kdo je delaer, kdo partner a
kdo sekundár?), v posledním roce se zase všechno mění,
mezinárodní koncerny zakládají v Praze své uzly, vznikají firmy
(převážně se zahraniční účastí), specializované na poskytování
spojení dalším poskytovatelům...

Ne! Tudy cesta nevede. Je celkem jedno, kdo vám prodá připojení,
a jestli si říká dealer nebo primár či sekundár.



Důležité je:

1) do jaké / jak kvalitní sítě budete připojeni (a jaké ta
má spojení do zahraniční a peering v tuzemsku)

2) jestli se pokaždé dovoláte (dostatek linek v sérii) a
váš modem se spojí na nejvyšší rychlost i při horší lince
(kvalitní modemy)

3) jestli se v případě technických potíží, zejména výpadku
sítě, máte na koho v místě obrátit

˙ Pokud si můžete vybrat, volte firmu, která má kvalitní
síť, je pružná a má zájem se věnovat problémům zákazníka

˙ Nezkoumejte počet modemů nebo uživatelů na modem (stejně
nevíte, kdo jak často volá), ale požadujte smluvní záruku, že
budou modemy přidávány tak, aby byl vždy alespoň jeden
neobsazený.

˙ Podrobně se vyptejte na technické zázemí - typ modemů,
kapacitu linek, topologii sítě (zda vede linka rovnou do centra,
nebo zda je uzel u vás na "poslední" štaci za Brnem a Jihlavou),
zahraniční spojení (ne jen celkovou kapacitu, ale i rozdělení
linek - když nejde jeden mohutný spoj, je to o dost horší, než
když vypadne jeden ze tří menších) a také na propojení s jinými
domácími sítěmi (peering), i když dnes už není situace tak
dramatická jako před dvěma nebo třemi lety

˙ chtějte kontakt jak na člověka, který vám pomůže v místě
bydliště, tak telefon na centrální nepřetržitou službu
monitorování provozu, kde vám objasní příčinu výpadku
meziměstských linek a sdělí dokdy bude porucha odstraněna (mnozí
poskytovatelé mají ve smlouvě vracení peněz při určité míře
výpadků, ale vy na jejich míru nemusíte vůbec přijít).

O peníze jde až v první řadě

Pokud jste již vybrali poskytovatele, kde je předpoklad dobrého
fungování i rychlosti sítě, nastává dlouhé spekulování na téma
poměru cena/služba (nestavte cenu na úplně první místo, vždyť
pokud je ten nejlevnější dobrý, on vám sítem kvality sítě
nepropadne).

Udělejte si tabulku!

Stejně jako u bicyklu, který sice dostanete za skvělých x999 Kč,
ale bez světla, blatníků, pumpičky, nářadí a kdoví čeho ještě,
se u různých firem do základní ceny připojení zahrnují různé
služby. Dobrý přehled o cenách získáte, pokud si spočítáte
částku (i s případnými příplatky) za slušné připojení při
určitých minimálních parametrech (uvidíte, jak to může zamíchat
pořadím). Podle mého názoru by takové připojení mělo zahrnovat:

˙ časově neomezený přístup (pokud se platí za čas
připojení, počítejte raději více než méně hodin týdně)

˙ neomezená nebo velká (4--10 MB) schránka pro
elektronickou poštu s možností přesměrování

˙ možnost vytvářet (zpravidla na úkor schránky) osobní WWW
stránky

˙ možnost přistupovat do sítě i v jiných městech, případně
i přes jiné poskytovatele - tzv. roaming

Mějte také napaměti, že předplatné je levnější ne kvůli vašim
krásným očím, ale proto, že platíte předem, tedy jistě a vaše
peníze může dodavatel během roku zúročit (tedy sleva jsou jakési
úroky + prémie za platbu předem), a také že smluvní podmínky se
vyplatí důsledně přečíst (například roční výpovědní lhůta,
začínající následujícím čtvrtletím, není vždy ideální).

O čem vypovídají testy poskytovatelů?

V odborných časopisech nebo na specializovaných serverech se
můžete setkat z grafy výsledku tzv. testů poskytovatelů. Ty
vypovídají především o momentálním stavu a zatížení té které
sítě, a je vždy potřeba brát je se značnou rezervou (zpravidla
jsou realizovány pomocí testování rychlosti přenosu souborů
z jednoho určitého místa a většinou i v relativně krátkém čase).

Vždy se vyplatí si prostudovat metodiku testů a sledovat
výsledky testů opakovaně, neřku-li dlouhodobě. I pak vás mohou,
spíše než na to, kdo je nejlepší, upozornit na firmu držící se
trvale na chvostu pelotonu.

Ať jsou již výsledky testů jakékoliv, pokud nejste z města, kde
sídlí/odkud provádí redakce své testy, je docela dobře možné, že
u vás budou panovat více či méně odlišné poměry. Proto uděláte
nejlépe, když se budete držet staré moudrosti, že "není nad
vlastní zkušenost", a budete vyžadovat alespoň krátké
(několikadenní) vyzkoušení připojení před uzavřením smlouvy.

Závěrem, aneb co byste měli přinést domů

Je-li rozhodnuto, nezapomeňte si před slavným návratem
k rodinnému krbu zkontrolovat, zda máte všechno, co k připojení
potřebujete.

1) Počítač (ten pravděpodobně máte, ale přesto - mělo by se
jednat alespoň o 486 se slušným diskem a 16 (raději více) MB RAM
nebo výkonnější, nejlépe s Windows 95 či 98 (mají vestavěnou
komfortní podporu sítí včetně Internetu - snáze vše
nakonfigurujete).

2) Modem (pokud nový, alespoň 33,6, raději externí - méně
problémů s instalací a lze snadno přepojit k jinému počítači,
pokud možno v provedení Voice. Zvládne kromě přijímání faxů i
funkci záznamníku hovorů - jen se toho nebát).

3) Samotné parametry pro konfiguraci připojení, a pokud
možno i CD-ROM se základními pogramy pro práci v síti (alespoň
prohlížeč a terminálový program). Pro konfiguraci byste měli
dostat: telefonní číslo, na kterém se budete připojovat,
uživatelské jméno a heslo, adresu schránky elektronické pošty
(to se zavináč@em uprostřed), adresu poštovního serveru (POP3 a
SMTP - mohou ale nemusí být totožné) a případně adresu
primárního a sekundárního DNS serveru (každou jako čtveřici
čísel z intervalu od 0 do 255, oddělených tečkou).

/* vložený článek - */

Zajímavosti

Máte kancelář v areálu školy?

Tedy přesně vysoké školy nebo jiné instituce, kde je umístěn
přístupový bod sítě CESNET? Pak by vás mohla zajímat varianta
připojení vašeho počítače přímo k lokální síti uzlu.

Podle interního ceníku CESNETu se za tuto službu účtuje paušál
za jeden počítač (jednu pevnou IP adresu), který začíná od 1 500
Kč měsíčně a mírně klesá s počtem připojených počítačů.

Protože v oficiální nabídce se této varianty připojení
nedopátráte, ptejte se zástupců (dealerů, správců uzlů) CESNETU,
a nedejte se odbýt - být 24 h denně on-line za 50 Kč (tedy něco
přes hodinu telefonu v silném provozu) rozhodně není k zahození.

Pozor na "falešné" uzly!

Jistě vám letos neunikla mohutná reklama a agresivní ceny služby
Internet On-Line od SPT Telecomu. Mimo jiné ji provázel raketový
nárůst počtu přípojných míst. Mnohé přípojné body však nejsou
plnohodnotné internetové uzly, ale pouze série telefonních
linek, automaticky přesměrované po telefonním vedení do
sousedního UTO. Telefonní linky nevedou všude zrovna "optikou" a
na čím větší vzdálenost "modemujete", tím horší (pomalejší)
spojení může být - "venkovští" uživatelé Internetu by mohli na
toto téma vyprávět hotové ságy. Takže až si koupíte za skvělou
cenu připojení k IOL třeba v Horní Polomi, nedivte se, že i se
slušným modemem se na nejbližší přístupový bod spojíte třeba
rychlostí 24 a ne 33,6 Kb/s.

Vyjednejte si pevnou!

Na rozdíl od telekomunikací, kde stále vládne (a ještě dlouho
bude) totalita monopolního postavení Telecomu, je mezi
poskytovateli připojení velmi tvrdá konkurence. Při připojení
přes telefon či ISDN sice zaplatíte nejvíce za telefonní
poplatky (tedy Telecomu), avšak u pevných linek vedených po
městě je to právě naopak.

Mnozí poskytovatelé již ve svých nabídkách nabízejí zajímavé
ceny pro asynchronní (modemové) připojení pevnou linkou (tedy do
33,6 Kb/s). Ale i v pevných linkách od 64 Kb/s výše lze očekávat
posun, a hlavně v konkrétním případě si můžete zkusit vyjednat
"nestandardní" cenu (i o něco levnější pevná linka než u
konkurence je pro uzel lepší než žádná). Nechtějte však
nesmyslnou slevu - provoz uzlu přeci také stojí docela dost, ale
na rozumných individuálních podmínkách se určitě dohodnete.
-------------

(Heureka)

Download from...

Jak na vyhledávání a stahování softwaru

Kolikrát jenom jste si v duchu povzdechli "to by chtělo takovej
šikovnej prográmek, a bylo by..." - jenže napsat ho nemá kdo,
nebo má kdo, ale nemá kdy. Před lety, když jedno nejmenované
výpočetní středisko přecházelo od sálových počítačů ADT
(programovalo se na nich v Pascalu) na PC + FoxPro, řekl jeden
můj kolega památnou větu: "Ve Foxce se neprogramuje, tam je na
všechno hotová funkce - stačí ji zavolat!". Dnes by stejně tak
dobře mohl prohlásit: "Už se vůbec neprogramuje, na všechno je
na Internetu nějakej program!", a byl by pravdě možná blíž než
s tou "Foxkou".

Jenže co to znamená "na Internetu"...?

Nejdřív najít...

neboli hledání produktů . Pro hledání určitého programu nebo
skupiny programů můžeme přistoupit mnoha rozdílnými způsoby.
Který z nich zvolíme, záleží nejvíce na tom, jak přesnou máme
představu o tom , co chceme najít. Můžeme:

a) navštívit stránku autora či výrobce výrobce programu, to
v případě, že jsme rozhodnuti pro konkrétní program (ať již
z vlastní zkušenosti nebo na něčí radu). Většinu firem naleznete
na WWW pod dnes již prestižní adresou www.firma.com, a skoro
všechny tehdy, pokud budeme hledat v katalogu nebo v indexu
všechny stránky, které mají název firmy v nadpisu (např.
AltaVistou: title:"jmeno firmy")

b) "zabrowsit" do některé z kolekcí volně šiřitelného
softwaru (přehled nejznámějších viz vložený článek "Archivy
software") - čím užší specializace kolekce, tím lepší orientace
a větší aktuálnost. Hlavní výhodou kolekcí je samozřejmě
soustředění aktuálního softwaru z určité oblasti na jednom místě,
u specializovaných kolekcí zpravidla včetně hodnocení kvality a
stručných charakteristik až minirecenzí.

c) projít nejbližší anonymní FTP. Pokud víte přesně, co
hledáte (například poslední prohlížeč od Netscape), pak to
můžete zkusit najít na FTP serveru uzlu sítě, přes který do
Internetu přistupujete - i na nejmenších uzlech udržuje
zpravidla poskytovatel archiv toho nejpotřebnějšího softwaru,
problém je však v hledání, protože ručně procházet FTP server je
něco podobného jako hledat něco na disku kolegy ("proboha, jak
von moh' ten adresář pojmenovat?").

d) Pokud hledáte nějakou vyloženou specialitu, zkuste se
zeptat kolegů, nejlépe prostřednictvím elektronických konferencí
(news). Z českých např. v cz.comp.linux , cz.comp.microsoft ,
cz.comp.windows , cz.net.resources a dalších.

e) Pro hledání konkrétního softwaru, jehož název neznáte,
můžete také s výhodou použít pravidlo "určitě o tom už někdo na
WWW psal", a hledat prohledávači webstránek charakteristickou
kombinaci slov - například sháníte-li utilitu pro obnovení
souboru na disku naformátovaném pod FAT32, hledat: FAT32 NEAR
(unerase OR undelete) - přeloženo "hledej stránky s výskytem slov
unerase nebo undelete poblíž slova FAT32".

...a pak stáhnout

Jsme téměř u cíle - našli jsme konkrétní soubor, v němž je
(zpravidla zapakovaný programem PKZIP či unixovým tarem nebo
gzipem - přípony zip, tar, gz) zabalená instalační sada kýženého
programu. K vítězství však vede ještě dlouhá cesta - tím delší,
čím větší a "vzdálenější" soubor jsme našli (vzdálenější
samozřejmě po "drátech", nikoliv čistě geograficky, protože jak
znalci dobře vědí, někdy může být po síti z Prahy do Budějovic
dál než do Sidney). Jinými slovy, stahovat celý
několikamegabajtový balík zrovna odtud, kde jsme ho našli,
nebývá většinou to nejlepší. Nastává tedy fáze druhá, hledání
souborů .

Ale proč vlastně? Inu proto, že většina programů se na síti
vyskytuje v několika až několika desítkách kopií na různých
místech, právě proto aby si je zájemci mohli stáhnout. Jednak se
o to stará každý z autorů /výrobců programů, protože se snaží
oslovit co nejvíce uživatelů, a jednak sami provozovatelé
zrcadlí celé archivy programů na svých serverech, neb jejich
zájmem je odlehčit ty nejzatíženější, tedy zahraniční linky.

Pokud jste program našli v nějaké dobře spravované kolekci,
patrně vás buďto nasměrují na výběr pro vás nejbližšího zrcadla
(to u kolekcí, které archivují všechen software na svém
serveru), nebo vám pro stažení souboru nabídnou seznam jeho
kopií na jiných serverech.

Pokud si nevyberete (nejblíž je to do Británie, kam se skoro
nikdy nemůžete "probouchat", a v USA všichni zrovna přišli do
práce), stále s velkou nadějí na úspěch, můžete obrátit k místním
veřejně (anonymně) přístupným FTP serverů a zkusit v jejich
archivech hledat soubor stejného jména a délky (většinou se
trefíte a je doma za pár minut).

Pro vyhledávání v FTP archivech můžete použít buďto dnes již téměř
historickou službu Archie (ať již přes některé z jejích postupně
mizejících WWW rozhraní, nebo prostřednictvím speciálního
klientského programu - pak potřebujete znát adresy Archie
serverů) či její klon ALLA <http://alla.ms.mff.cuni.cz/> , nebo
moderní specializované vyhledávače souborů, umožňující velice
rychlé a efektivní hledání s mnoha různými parametry, jejichž
typickým představitelem je Fastr FTP search
<http://ftpsearch.ntnu.no/ftpsearch> .

Na domácím poli vám ale asi nejvíce pomůže známý "čmuchal" Nosey
Parker <http://parker.vslib.cz/parker.html> - původní služba pro
prohledávání českých FTP serverů (v článku "Co s e-mailem?" se
můžete dočíst o přístupu k ní prostřednictvím pošty).



Archivy softwaru

FILEZ - univerzální archiv volně šiřitelného softwaru

http://www.filez.com/

shareware.com - rozsáhlá univerzální kolekce c|netu, s odkazy na
FTP servery po celém světě

http://www.shareware.com/

http://www.download.com/



JUMBO! - jeden z největších univerzálních archivů sharewaru a
freewaru

http://www.jumbo.com/

WinShareware.com - jedna z největších kolekcí sharewaru pro
Windows

http://www.winshareware.com/

Dave Central Software Archives

http://www.davecentral.com/

TUCOWS - The Ultimate Collection of Winsock Software

http://www.tucows.com/

http://tucows.softex.cz/

Stroud's Consummate Winsock Apps List - další kolekce softwaru pro práci s Internetem

http://www.cwsapps.com/
--------------

(HTML)

Dr. WYSI, Mr. WYG

Klady a zápory používání WYSIWYG HTML editorů

V prvopočátcích "světové pavučiny" WWW (World Wide Web) někdy
před rokem 1995 byla tvorba jakýchkoliv, natož špičkových
dokumentů v jazyce HTML (HyperText Markup Language) záležitostí
počítačových odborníků, zvyklých na nějakou tu "programátorskou
dřinu". Od té doby se s obrovským tempem šíření a rozvoje
Internetu stala tvorba webstránek záležitostí téměř stejného
počtu lidí jako svého času nutnost naučit se psát na počítači
korespondenci (vždyť vlastní osobní stránku by, stejně jako
vlastní e-mail adresu, měl mít zanedlouho každý).

Co ale s tím? Vžďyť nelze od laického uživatele počítačů očekávat
(natož vyžadovat), aby nadšeně pronikal do tajů různých verzí
HTML, nehledě na to, že cesta od prázdného okna ASCII editoru
k dokonale ztvárněné stránce je poměrně zdlouhavá. Velké naděje
proto odborná i laická veřejnost vkládala do nástupu tzv.
WYSIWYG (What You See Is What You Get - dostanete přesně to, co
vidíte) editorů, pracujících s HTML dokumenty. Protože ty
přicházejí v době, kdy WYSIWYG pro papírové dokumenty funguje
docela slušně a používání komfortních editorů, schopných v mnohém
nahradit sázecí programy, se vžilo, jsou s jejich nasazením
spojena poměrně velká očekávání. Jsou však vždy oprávněná?

HTML není papír

a to je základní kámen úrazu. Zatímco hlavním posláním
klasického editoru je dokument vytisknout jako arch papíru,
úpravou i provedením k nerozeznání od produktu profesionálního
tiskaře, posláním HTML editoru, respektive jazyka HTML
samotného, je zajistit poměrně věrné zobrazení dokumentu na
obrazovkách počítačů zastupujících mnoho - často technickými
možnostmi naprosto rozdílných - platforem. A to je pochopitelně
mnohem náročnější úkol, než když vyjetím dokumentu na papír
(téměř) vše končí. Pro klasické editory je podobně náročnou
záležitostí věrný export a import dokumentů do formátu jiných
editorů - a všichni víme, jak to zpravidla dopadá - jste rádi,
když zůstane = nemusíte alespoň upravovat holý text s neponičenou
diakritikou.

Zajistit solidní vzhled dokumentů na různých platformách je
samozřejmě především posláním jazyka HTML jako takového, vždyť
koneckonců byl za tím účelem navržen. Úkolem editoru je však
druhá půlka - poradit si s tím zpropadeným HTML ve všech možných
verzích a zobrazit jej při editaci tak, aby to vypadalo (WYG -
What You Get) jako v typickém prohlížeči. To je ale právě
největší kámen úrazu - zatímco papír a inkoust či toner se na
celém světě chovají v podstatě stejně, prohlížeče jsou různé, a
ještě k tomu uživatelé zcela svévolně používají místo nejnovější
verze i tu o jednu či dvě zpátky.

Žádná "ruční" práce

Úloha editoru není ve výše popsané situaci právě záviděníhodná.
Většinou (a jistě pochopitelně) ji editory řeší metodou "na
jistotu". Tedy hlavním kritériem je, aby si byla výsledná
stránka byla co nejpodobnější a nečinila většině
nejrozšířenějších prohlížečů problémy.

To se pak zpětně odráží v omezení možností autora stránky, jak
co do používání různých specialit, tak co do způsobu využívání
jednotlivých prvků jazyka HTML. Výsledkem je pro profesionála
zančně nepříjemné chování programu, který autorovi (často velmi
tvrdošijně) "vnucuje vlastní představy" o stylu HTML kódu.
Většina (zejména freewarových) editorů také generuje poměrně
nepřehledný a silně redundantní HTML, výsledkem čehož je kromě
problematických úprav jinými prostředky i značná (často oproti
optimální i více než dvojnásobná) délka těla dokumentu.

Důsledkem uvedených kompromisů je stav, kdy je velmi
problematické použít na stránkách cokoliv z toho, co by zvládnul
prohlížeč, ale neumí to editor. Dokonce většina editorů to, co
bylo při optimalizaci z kódu "ručně" vyjmuto či změněno, tam při
nejbližší příležitosti opět vrátí. Takže pamatujte, s WYSIWYG se
s "ruční prací" nekamarádí!

... ale pomocník to je!

Samozřejmě pokud vám nevadí dlouhý kód (vaše stránky nemají
deseti či statisíce návštěvníků denně) a nechcete Web šperkovat
veškerými vymoženostmi posledních technologií (čili neumíte a
ani nechcet umět HTML a spoustu dalších technických nesmyslů),
pak vás může WYSIWYG editor nejen spasit, ale dokonce i dobře
sloužit a šetřit váš drahocenný čas (vždyť HTML editor můžete
pomocí přidání filtru udělat i z běžného Wordu a o WWW se vám
klidně může starat sekretářka ;-).

Pokud do editoru navíc trochu investujete, tj. opustíte freeware
a koupíte licenci některého profesionálního komerčního editoru,
obdržíte u mnoha z nich jako doplněk i sadu prostředků pro správu
celého firemního Webu a jeho aktualizaci na serveru, což vás
zachrání od spousty dalších technických záležitostí ohledně
přenosu souborů, různých nastavení a fůry dohadování s jeho
správcem.

Kde se WYSIWYG uplatní?

Využití WYSIWYG editorů HTML jako základního a jediného nástroje
lze rozhodně doporučit všude tam, kde ušetří práci a kde zároveň
nejsou jednou z hlavních priorit délka, efektivnost a 100%
využití možností WWW vůbec. Tedy především pro amatérské
(osobní, hobby, ..) stránky a pro poloprofesionální použití
(správce IT vytváří základní WWW prezentaci malé či střední
firmy, atd.).

Místo, kde by naopak neměl být takový editor alfou a omegou
veškerých činností, je Web studio či jiná firma zabývající se
profesionální tvorbou komerčních WWW prezentací a webovských
aplikací, u nichž se předpokládá snaha o docílení maximální
návštěvnosti. Tady totiž hraje roli každá maličkost jak co se
týče objemu přenášených dat (za který se zpravidla platí), tak
co do schopnosti stránek fungovat v naprosté většině prohlížečů
(jde přeci především o návštěvnost). Avšak také tady naleznou
špičkové WYSIWYG editory uplatnění, a to především jako nástroj
pro pohodlné vytváření prvních konceptů a návrhů budoucí
realizace.



WYSIWYG: Pro a Proti

Pro WYSIWYG Proti WYSIWYGu

˙ rozhodně usnadňuje celkový návrh vzhledu stránky a
zvyšuje komfort práce

˙ umožňuje pohodlnou orientaci v HTML kódu (například
plynulým přechodem z ASCII do WYSIWYG a zpět se zachováním pozice)

˙ je "záchranou" pro neprogramátory, kteří nezvládnou nebo
nemají čas se učit syntaxi HTML ˙ zpravidla autorovi
vnucuje způsob využívání prvků jazyka HTML (a to i do té míry,
že co je z kódu "ručně" vyjmuto, tam "pilně" opět vrátí při
nejbližším uložení dokumentu)

˙ většina editorů generuje silně nepřehledný a zbytečně
redundantní HTML kód

˙ je velmi problematické použít na stránkách cokoliv
z toho, co by zvládnul prohlížeč, ale neumí to editor
-----------

(iFAQ )

Internet FAQ

Odpovědi na otázky čtenářů ohledně užívání Internetu



Vážení čtenáři, dnes se poprvé setkáváme nad novou pravidelnou
rubrikou Internet FAQ, v níž se budu snažit odpovídat na veškeré
vaše dotazy, jakkoli se týkající Internetu. Její pravidelnou
součástí budou kromě odpovědí na konkrétní otázky i sloupky
obsahující desítku tipů a rad na konkrétní téma - dnes " 10 tipů
jak urychlit natahování stránek" .

S odpověďmi na vaše konkrétní dotazy začnu od příštího čísla -
jen co se sejdou. Proto neváhejte a pište! Dotazy můžete zasílat
nejlépe přímo elektronickou poštou na adresu Jan Čáp,
internet@guru.cz , nebo poštou/faxem do redakce PC WORLDu (klidně
použijte kupony pro rubriku FAQ, my už si to s kolegou Nevšímalem
přebereme).

Ale teď už ony slíbené triky...

Co udělat aby to svištělo?

10 tipů jak urychlit natahování WWW stránek

Čekání na okamžik, než se natáhne celá stránka a vy uvidíte její
zbytek (nebo dokonce celý obsah), určitě patří k těm nejhorším
chvílím stráveným u počítače připojeného do Internetu. Pro ty
z vás, kteří mi v tom dají za pravdu a chtějí udělat pro zrychlení
svého brouzdání sítí maximum, jsme připravili několik základních
tipů, jak toho dosáhnout.

Možností je hned několik, ale každou lze zařadit do jedné ze
dvou hlavních kategorií - snaha o přenos co nejmenšího nutného
objemu dat, a dosažení vyšší propustnosti kanálu, kterým tečou
data právě do toho vašeho počítače. Takže následuje několik rad
od každé z nich:

Přenášení co nejméně dat

1

Zvětšit cache prohlížeče

Jak možná víte, každý prohlížeč webstránek si text a další
objekty (především soubory s obrázky) z navštívených stránek
ukládá do vyrovnávací paměti (tzv. cache, umístěné v operační
paměti a především na pevném disku), aby je za chvíli (třeba
když se budete přes stejnou stránku vracet) nemusel natahovat ze
sítě znovu. Z pravidelně navštěvovaných serverů tak prakticky
vůbec nemusíte stahovat neměnné prvky jejich vzhledu jako jsou
loga, tlačítka a většina ostatní grafiky.

Pokud se místo vyhrazené pro cache zaplní, začne prohlížeč
postupně "odmazávat" to, k čemu se nejdéle nepřistupovalo.
Většinou je však stejně výsledkem "čistka", kdy se smaže
najednou několik set souborů. Máte-li nastavenu paměť cache na
několik MB, pak se při intenzivnější práci velmi snadno přeplní
(vždyť 1 MB je pouhých 10 stránek velkých 100 KB) a během práce
můžete pozorovat periodické výkyvy v rychlosti natahování často
navštěvovaných stránek (například katalogů), které jste z malé
cache opakovaně vytěsnili při procházení stránek, na něž
ukazují. Rozumná velikost cache (prohlížeče mívají implicitně
poměrně malou řádově jednotky MB) je v dnešní době levných disků
rozhodně v řádu několika desítek MB.

Další výhodou velké cache je možnost poměrně dlouho pracovat
v off-line režimu (bez fyzického spojení, kdy vám prohlížeč
nabízí pouze stránky z cache a o ostatních tvrdí, že jsou
nedostupné). Například pokud jste se již odpojili a vzpomenete
si, že se chcete ještě vrátit o pár stránek pro nějakou
informaci, může vám cache ušetřit pár zbytečně provolaných
impulsů.

2

Nastavit "rozumnou" kontrolu změn

S cache souvisí ještě jedno nastavení prohlížeče, a sice jak
často bude kontrolovat, zda nedošlo ke změně originálu stránky,
uložené od minulé návštěvy ve vyrovnávací paměti. Kontrola změny
totiž spočívá ve vyžádání a po kontrole data a času modifikace
následném odmítnutí stažení souboru, a mnohdy (zejména u
krátkých stránek, resp. malých objektů) trvá i přes polovinu
celkového času potřebného k jeho stažení.

Zpravidla jsou na výběr tři možnosti: vždy (při každém
natažení), jednou za relaci (při každém prvním natažení od
spuštění prohlížeče) a nikdy. První volba je v naprosté většině
případů zbytečná (velmi málo serverů je aktualizováno průběžně
několikrát za den či dokonce za hodinu), zlatá střední cesta se
zpravidla hodí pro běžnou práci, a pokud chcete doma co možná
nejvíce ušetřit za telefon, hodí se v mnoha případech i dočasné
úplné vypnutí kontroly.

Pokud si nejste jisti, zda jste dostali aktuální verzi stránky,
můžete použít funkci "Reload" (znovunatažení), která by měla
znovu stáhnout celý obsah stránky z originálního serveru. Dejte
si však pozor na chování některých prohlížečů! Například
Netscape Communicator neprovádí vždy správně automatický
"reload" všech objektů na stránce, a můžete tak dostat například
novou verzi stránky se starými obrázky (v nutných případech to
lze vyřešit natažením samotného obrázku a použití funkce
"reload" přímo na něj).

3

Vypnout natahování obrázků

"Grafika je hrob!", říkají staromilci a znalci odchovaní
znakovými terminály UNIXu, a mají v mnohém pravdu. Grafika
v podobě (tak půl napůl) inzerátů a různých zkrášlujících prvků
dnes zpravidla tvoří nadpoloviční část objemu přenášených dat,
ale mnohdy nese pouze zlomek informací (někdy dokonce žádné).
Provozovatelé serverů financovaných reklamou (a to je většina
komerčních serverů na Internetu) mne teď jistě nepochválí, ale
v okamžiku, kdy síť "nesype", je to mnohdy jediná možnost, jak si
ze stránky vůbec něco přečíst.

Pokud "pasete" hlavně po informacích a je vám čas i Telecom
v patách, máte dvě možnosti, jak se obrázků zbavit: buďto
v prohlížeči vypnete jejich automatické natahování (lze je
později "na povel dotáhnout"), nebo (při troše štěstí a na ne
zcela komerčních stránkách) najdete odkaz na čistě textovou
verzi stránek.

V prvním případě na vás čekají různé nástrahy: především
neuvidíte nápisy, které byly původně jen v podobě obrázku, a k
nimž se autor stránky neobtěžoval připsat legendu. A za druhé:
rozhození celého uspořádání stránky, v případě, že u odkazů na
obrázky není uveden jejich rozměr a prohlížeč neví, jak velkým
rámečkem ten-který nahradit. Přesto jistě v mnoha případech
uspějete a na stránce, která se natáhne o mnoho dříve, se
s trochou námahy vyznáte (mnohdy i lépe, než kdybyste viděli celý
výtvor šíleného designéra).

Druhá možnost by vám měla zaručit, že textová verze stránky bude
nejméně stejně přehledná jako originál (a samozřejmě také o
poznání menší), ale vzhledem k tomu, že "textová" inzerce u
zadavatelů reklamy příliš "neletí", patrně se vám na mnoha
serverech financovaných reklamou nepodaří z pochopitelných důvodů
odkaz na textovou verzi vůbec najít.

4

Používat proxy-cache

Takzvaná proxy-cache, jež původně vznikla jako doplněk /
vedlejší produkt realizace prvních proxy serverů umožňujících
sdílení jednoho připojení více počítačům, je z obdobou normální
cache, kterou znáte ze svého prohlížeče, avšak s dvěma
nepřehlédnutelnými rozdíly: je umístěna na centrálním serveru
(zpravidla u poskytovatele připojení nebo na centrálním
internetovém uzlu firmy) a je řádově větší (jednotky GB a více)
a umožňuje kaskádovitě napojovat jednotlivé servery, takže
proxy-server, na nějž jste připojeni, se před dotazem na stránku
některého amerického serveru může zeptat svého "nadřízeného"
v Praze, ten zas v Mnichově atd.

Na rozdíl od cache na vašem disku vám proxy-cache umožní využít
nejen kopie stránek, o které jste žádali v minulosti sami, ale i
stránek, o něž žádali další uživatelé stejného serveru, a díky
kaskádovitému řazení serverů dokonce počet uživatelů, kteří
mohou využít stránku již jednou staženou jedním z nich, narůstá
geometrickou řadou. Zároveň se značně ušetří přenosová kapacita
linky vedoucí z uzlu, na nějž jste připojeni, dál, což má
samozřejmě za následek rychlejší odezvu i v případě, že se
propracujete mimo oblast stránek zrcadlených v cache
proxy-serveru.

Nevýhodou používání proxy-cache je fakt, že její chování (tedy
do jaké míry bude její obsah aktuální) nemůžete přímo ovlivnit,
ani si ji nemůžete sami zřídit. Většina poskytovatelů však
proxy-cache provozuje ve svém vlastním zájmu (šetří kapacitu
linky) a o jejich provoz se (zpravidla dobře) stará správce
místního uzlu.

P.S. Podle toho, zda proxy-cache opravdu zrychlí vaši práci a
pracuje bez přemíry chybových hlášení, můžete celkem dobře
zhodnotit kvalitu služeb konkrétního poskytovatele. Pro
připojení přes proxy-server potřebujete znát jeho jméno/adresu a
číslo portu, na kterém server komunikuje (obojí vám sdělí
poskytovatel připojení nebo správce firemní sítě). Obé pak
nastavíte v dialogu pro konfiguraci přístupu přes proxy ve vašem
prohlížeči.

5

Komprimovat přenášená data

Když mluvíme o snížení objemu dat, nesmíme samozřejmě zapomenout
na možnost komprimace (redukce objemu bez ztráty informací -
mimochodem víte, že většina komprimačních algoritmů používaných
v "zipovacích" utilitách byla původně vyvinuta za účelem
zrychlení datových přenosů ?). Jak ji tedy využívat?

Jednak vlastním racionálním chováním - máte-li možnost volby,
posílejte/stahujte vždy maximálně zkomprimované balíky dat
(originál 200 KB dokumentu DOC vytvořený MS Wordem není zrovna
nejvhodnější přílohou k elektronické poště), a jednak se snažte
využívat všech možností, kdy můžete využít automatickou
komprimaci přenášených dat. U počítače připojeného pomocí
modemu projděte nastavení jak modemu, tak komunikačních
protokolů a zapněte vše co "zavání" komprimací (v případě
problémů ověřte u poskytovatele, zda je na jeho straně příslušná
možnost podporována). Pokud jste připojeni pevnou linkou,
zajímejte se u správce / dodavatele, zda jsou na trase mezi vámi
a nadřízeným uzlem využity možnosti on-line komprimace všech
přenášených dat. Zpravidla (v prostředí UNIXu) bývá možnost
komprese součástí prostředků pro šifrování obsahu přenosu.
V ideálním případě můžete pomocí komprimace dosáhnout až
dvojnásobné efektivní rychlosti stahování.

Zvyšování propustnosti

6

Používat nejbližší zrcadlo serveru

Kromě všeobecně známého faktu, že na Internetu lze najít
všechno, platí téměř stejně i poučka, že téměř od čehokoli lze
najít shodnou kopii na několika různých místech (serverech)
v síti. Platí to jak o celých serverech, které jejich
provozovatelé ve snaze jejich obsah co nejvíce zpřístupnit
"rozkopírovávají" na tzv. zrcadla na různých místech světa,
respektive v různých sítích, tak o jednotlivých souborech či
archivech např. sharewaru, které lze najít na mnoha různých FTP
serverech.

Pokud je tedy z vašeho připojení přístup k určitému serveru
pomalý, snažte se najít jeho zrcadlo (anglicky "mirror")
umístěné v síti, do níž máte rychlejší přístup (nejlépe přímo
v síti vašeho poskytovatele). Stejně tak v případě, že sháníte
konkrétní program, nestahujte ho za každou cenu z jeho domovského
serveru nebo kolekce sharewaru na druhém konci světa, ale napřed
zkuste najít odkazy na zrcadlo archivu v Čechách či Evropě,
respektive kopii archivního souboru stejného jména, délky,
případně data na některém domácím FTP serveru (např. pomocí
vyhledávače Nosey Parker (Čmuchal) na adrese
<http://parker.vslib.cz/parker.html> ).

7

Využívat stahování na pozadí

Uvědomte si, že při běžné práci je vaše koncové připojení
většinou nevytížené. Jednak v čase - když kliknete na odkaz,
chcete odezvu ihned, pak čtete text na stránce a vaše linka
mezitím zahálí - jednak přenos ze vzdáleného serveru může v době
většího zatížení sítě snadno klesnout hluboko i pod kapacitu
"modemového" připojení 33,6 Kb/s.

Typický internetový "závislák" to řeší jednoduše: spustí několik
prohlížečů najednou, ustavičně mezi nimi přepíná a prochází
několik serverů zároveň, případně ještě v pár oknech stahuje
poslední sahrewarové novinky. Člověka však pánbůh nestvořil jako
víceúlohový operační systém a většině nás ostatních příliš
roztěkaný způsob práce příliš nevyhovuje. Existují však dvě
kategorie programů, které vám mohou být nápomocny: jednak
utility pro tzv. off-line brouzdání (například známý program
Teleport Pro), jež se postarají o maximální vytížení linky a v co
nejkratším čase stáhnou obsah (celý nebo část) vašeho oblíbeného
serveru na lokální disk, a vy se v něm po odpojení ze sítě můžete
brouzdat dle libosti, jednak tzv. "inteligentní agenti", tedy
programy, které se při práci snaží odhadnout, kudy se bude vaše
"cesta" sítí ubírat a v době, kdy prohlížíte jednu stránku,
stahují "do zásoby" několik následujících, které předem umístí
do cache prohlížeče a vy je pak dostanete okamžitě.

Oba přístupy mají své nevýhody: první zpravidla zbytečně stahuje
příliš mnoho stránek, které stejně nebudete chtít číst a
zbytečně zatěžuje server, druhý je sice podstatně cílenější, ale
ne vždy vám musí vyhovovat strategie implementovaná
programátorem (program prostě většinou neodhadne, kam se
vydáte). V druhém případě však již existují první vlaštovky
systémů, jež se dlouhodobě automaticky adaptují na styl práce
konkrétního uživatele a dávají čím dál lepší výsledky.

Konkrétní programy snadno naleznete v příslušné sekci katalogu
internetových utilit TUCOWS (The Ultimate Collection Of Windows
Software) na adrese <http://www.tucows.com/> nebo jeho českého
zrcadla <http://tucows/softex.cz> .

8

Upgradovat modem

Pokud je vaším osudem (stejně jako většiny krajanů) připojení
k Internetu přes klasickou telefonní linku, je (i vzhledem
k telefonním poplatkům) už při několika hodinách připojení týdně
upgrade modemu slušně rentabilní investicí, a je to asi první
nezbytná úvaha na téma fyzického zvýšení propustnosti připojení.

Běžným standardem je modem pracující na (pro analogové linky
maximální) rychlosti 33,6 Kb/s, na který se vyplatí upgradovat
z jakéhokoliv modemu pomalejšího než V.34 (28,8 Kb/s). Pokud to
váš poskytovatel nabízí (musí mít digitální připojení svých
linek na digitální telefonní ústřednu a vy musíte mít linku z té
samé ústředny), zvažte upgrade modemu na typ podporující
technologii 56k (pokud možno standard V.90). Prakticky se s nimi
sice dosahuje (ve směru k vám) průměrný přenos mezi 44 a 46
Kb/s, ale i to je velmi slušný nárůst zejména efektivního
přenosu, který může oproti modemu 33,6 stoupnout až o padesát
procent. Většina poskytovatelů přitom účtuje jednotnou cenu za
modemové připojení, bez ohledu na to, zda zákazník využívá vyšší
rychlost či nikoliv.

9

Zdvojit připojení

Pokud vám nestačí upgrade modemu a upgrade připojení na pevnou
linku je příliš nákladným, můžete zkusit "obětovat" druhou
telefonní linku (a samozřejmě dvojí telefonní poplatek) a
připojovat se dvěma modemy najednou. Teoreticky tak můžete
dosáhnout 112 Kb/s, prakticky okolo 90 Kb/s s modemy 56k, nebo
cca 64 Kb/s s modemy 33,6. Standrd vícelinkového protokolu PPP
(Point-to-Point Protocol) i speciální software jsou dostupné
(původně vyvinuto především pro možnost využití obou kanálů
standardní ISDN přípojky a platí tedy i pro ně).

V některých lokalitách je zdvojení linky poměrně výhodné i u
pevných linek. Např. náklady na pronájem pevného analogového
telefonního okruhu realizovaného dvěma páry, jsou asi o třetinu
nižší než na digitální linku 64 Kb/s, a zdvojením modemů 33,6
lze na kvalitnější trase dosáhnout stejné přenosové kapacity.

10

Upgradovat připojení

Poslední, ale nejlákavější a zároveň zpravidla nejnákladnější
možností zvýšení propustnosti, je upgrade na rychlejší typ
připojení. Pokud pomineme klasické synchronní pevné linky,
jejichž ceny jak u ISP, tak u Telecomu jsou stále značné,
přichází v ČR úvahu připojení rozvodem kabelové tele












Komentáře

K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.