Internet guru - Vše, co jste chtěli vědět o Internetu... -Nebojte se zeptat!

Archiv | 01.12.99

Vítám vás u posledního letošního pokračování rubriky Internet guru. Doufám, žejste nyní, koncem listopadu, ještě zcela nepropadli předvánočnímu shonu a najdete si trochu času i na...





Vítám vás u posledního letošního pokračování rubriky Internet guru. Doufám, že
jste nyní, koncem listopadu, ještě zcela nepropadli předvánočnímu shonu a
najdete si trochu času i na některé její články:
V sekci Jak neuvíznout v článku "Internetové počasí" se budeme tentokrát
zabývat zjišťováním dostupnosti síťových zdrojů a sledováním propustnosti sítě
v čase. V části Za babku se dnes vrátíme k tradičním službám zdarma a podíváme
se na tuzemské služby volného hostingu WWW stránek. V sekci Vemte na to síť se
tentokrát v článku "Vždy po ruce" podíváme na služby, umožňující vytvářet a
archivovat vaše záložky, dokumenty či další data přímo po síti.
Sekce Kdo hledá je dnes věnována mnohdy neprávem opomíjenému typu vyhledávací
služby takzvaným WebRingům a dnešní Když se řekne... vám netradičně osvětlí
pojmy "POP3" a "SMTP". Na závěr v sekci Internet FAQ opět odpovíme na několik
vašich dotazů a tradičních 10 tipů se vám bude vzhledem k předvánočním nákupům
jistě hodit dvojnásob, protože shrnou hlavní zásady pro úspory nákladů na
připojení.
Příjemné počtení vám přeje Jan Čáp ; >.

Jak neuvíznout...Internetové počasí
V síti střídavě oblačno, aneb "zelená vlna" pro vaše surfován
í
Pokud v reálném světě plánujete nějakou cestu (ať již služební nebo rodinný
výlet), je jedním z nejdůležitějších parametrů, které ji ovlivňují, aktuální
stav počasí. Závisí na něm mnoho dalších věcí jak rychle budete moci ujet danou
trasu autem, jaké oblečení/vybavení budete potřebovat, a pokud je cílem třeba
rozhledna, tak také jestli bude mít cesta vůbec smysl (nebude-li zataženo).
Virtuální svět Intrnetu vás na první pohled podobných starostí zbaví. Ale ne
tak docela! Má totiž své vlastní zákonitosti a také svoji vlastní povětrnost,
danou aktuálním technickým stavem a zátěží jednotlivých částí sítě. V tomto
článku se dozvíte, jak může Internetové "počasí" ovlivnit vaši práci a jak
můžete zjistit aktuální informace o jeho stavu.

Jak ti to sype?
Momentální dostupnost informačních zdrojů v Internetu je dána jednak
propustností těch částí sítě, kterými probíhá komunikace mezi vámi a příslušným
serverem, a jednak dostupností či vytížením serveru samotného.
Pro ověření dostupnosti konkrétního počítače slouží v sítích TCP/IP jednoduchá
utilita nazvaná ping (od Packet INternet Groper). Ten vysílá pomocí speciálního
servisního protokolu ICMP (Internet Control and Message Protocol) sérii
testovacích paketů, které příjemce okamžitě vrátí zpět. Z měření doby odezvy
(od odeslání k potvrzení/návratu) testovacího paketu se pak odvozuje dostupnost
konkrétního uzlu sítě (serveru). Tato prodleva je udávána v ms a její hodnoty
se pohybují od jednotek do tisíců viz Tabulka 1.
V případě, že spojení je extrémně pomalé, nebo požadovaný server vůbec
neodpovídá, nám ale ping nebude stačit a budeme potřebovat pomoc od programu
traceroute. Data z libovolného serveru až do vašeho PC totiž zpravidla proudí
přes několik dvoubodových spojů (linek) a uzlových počítačů (routerů), které
jednotlivé linky propojují. Jejich počet se pohybuje mezi 5 až 20, podle
vlastností infrastruktury a momentálního technického stavu sítě. Program
traceroute (ve Windows hledejte tracert) je vlastně něco jako postupný ping na
jednotlivé uzly po trase mezi vaším počítačem a požadovaným serverem
(respektive jakýmkoliv jiným právě připojeným počítačem). Z jeho výpisu (viz
obrázek > traceroute z připojení přes Contactel v Táboře na Seznam) zjistíte,
že mezi naším PC a serverem www.seznam.cz leží osm linek a sedm uzlů (krajní,
první a poslední jsme my a Seznam).
Program dělá standardně tři pokusy o ping na jednotlivé uzly, a dosažené časy
vypíše před adresou/jménem příslušného uzlového počítače. Právě podle jmen
jednotlivých uzlů můžete soudit na to, kudy data opravdu tečou v našem případě
od Contactelu přes NIX ke Global One. Pokud se jednotlivé pingy neprovedou, je
na místě dosaženého času vypsán příznak chyby (viz Tabulka 2).
Popsané utility ping a traceroute patří mezi klasickou výbavu všech počítačů,
pracujících v sítích TCP/IP a jejich řádková podoba odpovídá jejich věku. Pokud
byste zatoužili po programu, který vám poskytne podobnou službu, ale s vyšším
komfortem a perfektním grafickým ztvárněním, zkuste skvělou utilitu NeoTrace
(odkaz ve vloženém článku).

Kde hledat problémy?
Jak asi tušíte, jsou výše uvedené nástroje základní pomůckou při určování, kde
je konkrétní příčina nedostupnosti určitého serveru (pokud jste někdy viděli
vašeho správce sítě, určitě jejich použitím začal a mnohdy i vystačil). Protože
není důvod, abyste se (zvláště doma, kde žádného správce nemáte) v běžných
situacích nedokázali zorientovat sami, uvedu několik zásad, jak na to. Jako
příklad poslouží běžná situace není dostupná WWW stránka, kterou jste včera bez
problémů navštěvovali:
Ujistěte se, zda není dostupný celý server, nebo jen konkrétní služba stránka
může být přesunuta jinam, server funguje, ale dočasně neposkytuje komunikaci
přes WWW a podobně stačí pozorně číst chybová hlášení prohlížeče. Pokud je
špatná odezva v prohlížeči, zkuste jestli je stejně pomalý i ping.
V případě, že se server vůbec nehlásí, zkontrolujte, zda jde o chybu komunikace
nebo zda nebylo nalezeno jeho jméno pak může být problém ve vašem DNS přestože
server funguje, váš počítač není schopen najít jeho fyzickou adresu. O kterou
variantu jde, opět poznáte podle vypsané chyby.
Pokud je na vašem počítači vše v pořádku a chyba je možná někde na cestě,
zkuste podle výpisu z traceroutu zjistit, kde je slabé místo a žádat nápravu od
vašeho správce.

Sledování "počasí"
Vše, o čem jsme až doposud mluvili, je dobré k tomu, abyste se vyznali v
momentální situaci v propustnosti sítě v daném okamžiku na dané trase. Na
počasí je ale nejdůležitější informací jeho vývoj v čase, z nějž můžeme
usuzovat na jeho další trend, na období, kdy bývá zpravidla "hezky", nebo na
stav a vývoj na opačné polokouli, který se nás na Internetu týká daleko
bezprostředněji než v běžném životě.
Pokud se chystáte přenášet větší objem dat či potřebujete vědět, kdy se ta
beznadějně ucpaná Austrálie asi tak uvolní, poskytnou vám neocenitelnou službu
speciální služby monitorující "internetové počasí". V českém Internetu tyto
informace poskytne server LUPA, jehož službu Počasí možná znáte alespoň podle
ikonek "LUPA METER" informujících o aktuální propustnosti domácího Internetu,
které lze spatřit na mnohých, především technicky orientovaných serverech
(můžete si ji pochopitelně dát i na své vlastní stránky). V celosvětovém
měřítku pak patří mezi nejpopulárnější "meteo-servery" první opravdu globální
služba "Internet Traffic Report", která je dnes součástí sítě AndOver.Net. Na
její úvodní stránce naleznete globální index propustnosti Internetu a aktuální
index pro jednotlivé světadíly.

Jak to funguje
O čem uváděné indexy vypovídají a jak taková služba vlastně funguje? Stav
počasí se na zmiňovaných serverech udává jako číslo od 0 do 100 tedy jako
procentuální vyjádření maximálního prakticky dosahovaného výkonu (v době
nejslabšího provozu v dané síti). Nula tedy znamená naprosto "zabitou" síť a
100 nejlepší dosažitelný stav. Ten načapáte jen mezi druhou a třetí hodinou v
noci ze soboty na neděli, kdy všichni ostatní spí nebo se věnují příjemnějším
činnostem, než je vysedávání u počítače.
Konkrétní řešení (server LUPA) pak vypadá tak, že aktuální hodnota se odvozuje
od periodického měření dostupnosti (ping) vybraných serverů a ztrátovosti
paketů při komunikaci s nimi. LUPA tyto hodnoty sleduje v intervalu 15 minut u
desítky nejnavštěvovanějších českých serverů, vybraných tak, aby rovnoměrně
pokrývaly jednotlivé části sítě. Doba odezvy je přitom ve výsledné hodnotě
zastoupena se 70% vahou.
Protože "internetová počasí" udávají pouze relativní orientační hodnoty, nelze
jejich údaje považovat za přesné měření, už jenom proto, že jsou ovlivněna
počtem a rozložením měřicích míst. Pokud by se dostupnost měřila pouze z
jednoho místa, odrážela by vlastně pouze kvalitu sítě a peeringu jednoho
poskytovatele Lupa má měřicí body ve čtyřech různých tuzemských sítích.
Jejich informace mají především statistickou hodnotu a lze z nich vyčíst různé
trendy či dočasné anomálie, a jako základní výstup proto doporučuji sledovat
grafy vývoje počasí za poslední den, týden a měsíc, které obě výše popsané
služby nabízejí.

Odkazy na zdroje na WWW
Internet Traffic Report
http://www.internettrafficreport.com/
The Internet Weather Report
http://www.mids.org/weather/
LUPA: Počasí
http://www.lupa.cz/pocasi/
NeoTrace
http://www.neotrace.com/
Atlas of Cyberspaces
http://www.cybergeography.org/atlas/
atlas.html
Cyber-Geography Research
http://www.cybergeography.org/


Za babku...
Služby zdarma: WWW
Co přináší a obnáší používání free-hostingu
Demokratičnost Internetu spočívá podle mnohých především v tom, že znamená
opravdovou svobodu slova "bez přívlastků", protože každý jeho uživatel má
technicky možnost oslovit miliony dalších lidí s vynaložením minimálních, s
ostatními médii nesrovnatelně nižších nákladů.
"Vrcholem dokonalosti" jsou z tohoto pohledu služby, poskytující prostor pro
umístění (hosting) WWW stránek zcela zdarma. Jak jich lze účelně využít a kdy
je lepší si raději pořídit službu placenou, se pokusím rozebrat v následujících
odstavcích.

Hlavní výhody
Jako u všech služeb zdarma je hlavní výhodou hostingu především jeho nulová
cena, která (v případě opravdu velkých serverů, jako je například americký
Geocities nebo tuzemský Atlas) nemusí nutně znamenat nespolehlivý provoz.
Kromě toho větší servery poskytují vaší stránce již z podstaty určitou míru
propagace, protože jsou do podvědomí návštěvníků zapsány jako centrum pro
zájmové komunity všeho druhu. Zběhlejší surfaři totiž dobře vědí, že stránky
věnované (zpravidla nevýdělečným) koníčkům či velmi úzce specializované Weby
najdou z pochopitelných důvodů právě na free-webech.
Další výhodou, alespoň pro některé uživatele, je obdobná vlastnost jakou známe
u free-mailu možnost autora setrvat v prakticky úplné anonymitě, a přesto být v
kontaktu se zájemci o jeho tvorbu.

Hlavní nevýhody
K nejznámějším nevýhodám patří především povinné umisťování (mnohdy spíše
nucené doplňování) reklamy na vaše stránky a absence jakýchkoliv záruk
stabilního provozu a zálohování vašich dat. Když k tomu připočtete zpravidla
nevábnou (často i uměle "znevábněnou") adresu vašich stránek, v nejlepším
případě v podobě , tak je zřejmé, že prezentaci
jakéhokoli komerčního či správního subjektu nepropůjčuje free-hosting
odpovídající užitnou hodnotu ani prestiž.
Další nevýhodou free-hostingových služeb, která by mohla vadit i některým
rozsáhlejším nevýdělečným projektů, je vesměs omezená velikost diskového
prostoru (za jeho rozšíření se už zpravidla platí) a poměrně špatná dostupnost
pokročilejších technologií jako jsou CGI skripty nebo provoz databázových
aplikací. Z technického hlediska lze proto říci, že free-web je vhodný
především pro umístění statických stránek a jen obtížně použitelný pro tvorbu
sofistikovanějších aplikací.

Úskalí a doporučení
Mluvil jsem o spolehlivosti velkých free-hostingových farem. To ale neznamená,
že malý server, provozovaný třeba nevýdělečnou zájmovou organizací, musí být
nutně horší někdy je tomu právě naopak. Jinak co se týče opravdových úskalí, je
si při plánování potřeba do důsledku uvědomit, co používání free-hostingu
obnáší a podrobně se seznámit s registračními a provozními podmínkami
jednotlivých serverů. Pokud nenajdete nic, co byste nepřenesli přes srdce,
další problémy mohou nastat především v technické rovině a s většinou z nich se
lze poměrně dobře vypořádat. Jak na to?
Především si dobře vyberte konkrétní službu, kromě všeobecných podmínek s
ohledem na dobrou dostupnost příslušného serveru pro předpokládanou cílovou
skupinu návštěvníků. Vždy se raději informujte u provozovatele, jak konkrétně
je jeho server do sítě připojen, a pokud je na páteřní síti, zdali není uměle
omezován přenos dat ve špičce.
Jedno z největších omezení free-hostingu omezená kapacita diskového prostoru,
se dá do značné míry obejít tak, že svůj Web rozdělíte na menší funkční celky a
jednotlivé "sub-weby" umístíte na různé servery s obdobnou dostupností. Jeden z
webů pak bude jakousi branou ke všem ostatním a pokud si udržíte pořádek ve
vzájemných odkazech (což je přeci jen složitější než při umístění celého webu
na jediném serveru), nemusí mnozí návštěvníci vůbec poznat, že se dostali
"jinam".
Stejně dobře si můžete poradit jak s krkolomným jménem (využitím služeb pro
přesměrování adres či výběrem umístění centrálních stránek podle možnosti
použít zajímavé jméno), tak do značné míry i s nedostatečnou podporou
pokročilých funkcí jako je používání CGI. Stejně jako free-weby existuje už i
poměrně dost serverů poskytujících zdarma kód i provoz skriptů pro většinou
nejdůležitějších funkcí WWW aplikací. Obojímu se budeme věnovat v příštím (už
lednovém) pokračování této sekce Internet guru v článku s názvem "Nadstandard
pro WWW".

Co bude dál?
Internetový komunismus! Tedy připojení zadarmo, místo pro prezentaci zadarmo,
počítač zadarmo, zkrátka platit se nebude jako dosud za technické zázemí, ale
především za informace pomocí volně dostupných síťových prostředků, a to
získané jak přímo (formou předplatného či mikroplateb), tak zprostředkovaně
přes reklamu a nákup zboží. Na tom se shodují všichni internetoví vizionáři jen
nikdo neví, kdy a kde to přesně bude.
Pokud se na síti pozorně díváte kolem sebe, nemůžete jim nevěřit trend a tempo
inovace a snižování poměru nákladů k možnostem tam opravdu neodvratně míří.
Navíc se už dnes začínají objevovat první vlaštovky v oblasti volného hostingu
celých funkčních aplikací např. internetových prodejen (tady již máme i prvního
tuzemského ptáčka vltava2000.cz).
Zkrátka už dnes, a za rok, dva obzvlášť, bude situace diametrálně odlišná od
doby, kdy začínal Seznam a stačil nápad a funkční realizace, pokud jste to celé
mohli provozovat. Dnes/zítra uspějete jen tehdy, budete-li co nejlépe
poskytovat služby prostřednictvím komukoli dostupné infrastruktury. Tak s chutí
do toho, zatím třeba na tom "nedokonalém" free-hostingu.

Vemte na to síť...
Vždy po ruce
Nemáte po ruce disketu? Uložte to "do sítě!"
"Počítači! Založ nový soubor. Přístupový klíč 46321, kategorie neveřejné,
název..." takhle nějak si autoři některých sci-fi příběhů a všichni fanoušci
StarTreku představují používání počítače, který se bude sám starat o přísun a
uchovávání všech potřebných informací. Nemusíme ale do vědecké fantastiky,
abychom se odpoutali alespoň od klasického psacího stolu, na kterém trůní naše
PC se svými hard, floppy, zip... a kdoví jakými ještě disky.

NC žije?!
Před pár lety totiž s rozvojem Internetu vznikl koncept tzv. síťového počítače
(NC Network Computer). Jeho základní vlastností měla být jednoduchost a
především plná "závislost" na celosvětové počítačové síti Internetu a
intranetu. Veškerá data (a i mnohé aplikace) měl NC získávat a ukládat "do
sítě" podle aktuální potřeby. Výhody z toho plynuly dvě: 1) zlevnění zařízení,
které se díky rychlému pádu cen PC v podstatě nekonalo, a 2) dostupnost dat z
kteréhokoliv místa na síti (světě) bez toho, aby se uživatel musel o jejich
transport jakkoliv starat.
Přestože původní NC jsou dnes prakticky mrtvou větví vývoje, stává se druhá z
uvedených vlastností součástí našeho života, aniž si to bezprostředně
uvědomujeme. Dalo by se říct, že když NC neuspěl v přímém střetu u hlavní
brány, zkouší se nepozorovaně "vplížit" oknem. Že to nepozorujete? Podívejme se
na pár příkladů, které můžeme už dnes používat:

Nejen pošta "everywhere"
Služby kategorie free-mail není asi nikomu z vás potřeba podrobně představovat.
Jejich hlavní výhodou je, že jsou zdarma a do značné míry anonymní, nevýhodou
fakt, že musíte pro poštu přes kaskádu webovských formulářů se spoustou reklamy
(zpravidla jediný zdroj příjmů provozovatele).
Je ale přístup přes WWW nevýhodou? Pro počítačového profesionála, sedícího ve
své "kukani" na pevné lince, asi ano (příliš ho zdržuje). Pro kohokoliv, kdo
potřebuje přistupovat k poště několikrát denně z různých míst, je ale
opravdovým požehnáním stačí mu totiž přístup k počítači připojenému do
Internetu a vybavenému téměř libovolným prohlížečem, a o nic jiného se nemusí
starat vše ostatní zařídí server. Mnozí z těch, kdo si rádi přisadí, když se
nadává na WWW rozhraní poštovního serveru, by asi rychle změnili názor, jakmile
by byli nuceni si v internetové kavárně konfigurovat poštovního klienta zvlášť
pro každou ze svých tří schránek, navíc jiného než mají doma i v práci, a ještě
se postarat, aby si počítač nepamatoval jejich hesla.
A vidíte první příklad aplikace, kdy vše co potřebujete je "na síti", a k práci
vám stačí jednoduché "prohlížítko". Protože uvádět adresy free-mail serverů by
bylo nošením dříví do lesa, připomeňme si podobnou službu on-line diáře/
připomínače jako je ATC organizer www.email.cz/> či server , které vlastně také
nahradí dříve nepostradatelné aplikace pro osobní plánování, aniž bychom s
sebou museli nosit notebook.

Bookmarky,
záložky či "oblíbené" jsou vlastně jedinou věcí, která nás svazuje s konkrétním
počítačem, respektive konkrétní instalací určitého prohlížeče nebo jiného
specializovaného programu pro správu osobního seznamu pravidelně používaných
URL.
Jejich vytváření (a tudíž i používání) přímo z centrálního serveru je
pochopitelně jedním z prvních kandidátů na realizaci dalšího typu veřejné
služby, která se postará o odlehčení disku našeho PC. Kromě v PC WORLDu již
zmiňované speciální služby StartPage www.startpage.cz/> jsou funkce pro správu osobních záložek vestavěny i ve
staronovém katalogu Uzdroje a v personalizačních větvích serverů Atlas a
Centrum.cz. V zahraničí pak najdete například (řazeno abecedně): Blink
, Bookmark Box com/>, Bookmarks Plus , Clickmarks clickmarks.com/>, CoolSync , HotLinks www.hotlinks.com/>, itList , MURL!
nebo MyBookmarks com/>. Kromě toho, že služby tohoto typu zajišťují transparentní přístup k
vašim záložkám, představují podobně jako velké WebRingy (viz dnešní pokračování
sekce Kdo hledá...) bohatý alternativní, "odspoda" vznikající katalog
webovských stránek.
FreeDrive MujDisk Pokud pracujete v lokální síti se sdíleným diskem na
centrálním serveru, jistě víte nebo alespoň tušíte, jak je to báječná věc
cokoliv potřebujete zrovna odložit či zazálohovat, prostě nakopírujete na
server a máte vystaráno. Když takovou věc přenesete do Internetu, máte ke
sdílenému disku navíc přístup téměř odkudkoliv z celého světa.
Nemusí (a většinou z praktických důvodů ani nemůže) se přitom jednat zrovna o
archivování obsahu vašeho pevného disku stylem 1 : 1, ale stačí, že tak můžete
vyřešit momentální zálohu právě pořízených dat či předat více lidem větší
soubor bez toho, abyste zahltili jejich schránky a všechny poštovní servery po
cestě. Jediný problém je v tom, že standardní technologický postup je
provozovat/spravovat vlastní FTP nebo HTTP server, což není triviální
záležitost jak po odborné, tak ani finanční stránce.
Právě tuhle skutečnost si zhruba před rokem uvědomili tvůrci dnes asi
nejpopulárnější služby pro vzdálenou archivaci dat po Internetu Free-Drive
, která vám umožňuje mít svůj virtuální disk přímo
na Internetu. K jejímu využívání přitom stačí mít připojení a prohlížeč s
podporou JavaScriptu. Po registraci můžete zdarma využívat prostor o kapacitě
20 MB. Protože nic není úplně zadarmo, musíte samozřejmě překousnout střídání
reklam jak při samotné práci se serverem, tak při přenosu dat. Pokud vám 20 MB
nestačí, můžete si připlatit ne zrovna zanedbatelný měsíční paušál a rozšířit
tak disk o 20, 50 nebo 100 MB, či dokoupit nadstandardní služby jako je přenos
dat přes SSL apod. Nepřipadá-li vám takováto nabídka příliš výhodná, můžete
zkusit SwapDrive.com na , Free Disk Space
freediskspace.com/>, File Monkey www.filemonkey.com/>, FILEHOME.COM , Internet
FileZone anebo X:Drive .
My Mp3 Storage
je služba nového typu, která stojí za zvláštní pozornost. Na adrese
ji provozuje firma FreeDrive a nabízí možnost
vytváření a správy vzdáleného archivu nahrávek ve formátu MP3.
Bezplatně zde můžete využít až 50 MB diskového prostoru, jejž pochopitelně
můžete sdílet s lidmi, kterým poskytnete přístupová práva (tedy nikoliv volně
šířit).

Doma je doma
Protože archivovat data přes oceán nemusí být zrovna nejlepším řešením, jistě
vás už napadlo poohlédnout se po podobné službě domácí provenience. V současné
době je k dispozici jednak server Úschovna cz/> z dílny ISP InWay, který nabízí uložení až 10MB souboru na dobu nejdéle 14
dnů, a pak poměrně čerstvá novinka z dílny Atlasu služba MujDISK
, která podobně jako FreeDrive nabízí virtuální disk
s možností jeho správy. K dispozici budete mít celkem 15 MB místa, jež můžete
rozdělit mezi privátní, veřejně přístupný a individuálně přístupný logický disk.
Příslib do budoucna
Vzhledem k masovému rozšíření WWW, neustálému zvyšování kapacity připojení a
velmi jednoduchému ovládání prohlížečů lze v nejbližší době očekávat masový
rozvoj dalších, podstatně náročnějších služeb, kdy bude možné po síti používat
většinu dnes běžných kancelářských či podnikových aplikací a místo za licenci
platit jen za skutečný čas používání. Poskytovatel služeb nám přitom nebude
zajišťovat pouze přístup k funkcím aplikace, ale bude i garantovat
bezproblémový provoz včetně zálohování dokumentů a ostatních dat svých
zákazníků (správci IS, třeste se).
Sledujete-li Internetové novinky, pak jste o některých projektech možná
slyšeli; patří mezi ně např. StarPortal od Sunu (vzdálené využívání
kancelářského balíku Star Office) a stranou nezůstávají ani další velikáni,
jako Oracle či Progress, a dokonce ani některé domácí firmy.
Zkratku ASP, kterou někteří asi znáte jako název systému pro realizaci
dynamických WWW stránek na platformě Windows NT (ve významu "Active Server
Pages"), tak možná budeme častěji slýchat v novém významu, po boku s ISP, jako
"Application Service Provider".

Kdo hledá...
Mapy pokladů
aneb přehledy stránek na stejné téma

Už jste se někdy snažili dát dohromady víceméně vyčerpávající přehled
webstránek věnovaných konkrétnímu tématu? Pokud ano, pak se vám asi z
procházení příslušných sekcí několika katalogů a s ním souvisejícím otevíráním
nových prohlížečů či věčných odskoků "z katalogu a zpět" brzy zatočila hlava.
Pokud jste ale nakonec ve svých záložkách shromáždili pár linků na opravdu
zajímavé stránky, mohli jste si zkusit ušetřit další námahu a hledat (třeba
AltaVistou) všechny stránky, na nichž jsou stejné odkazy uvedeny. Našli jste
ale především bookmarky a jiné specializované přehledy, vytvořené a zveřejněné
kolegy, kteří podstoupili podobné martýrium před vámi. Po chvilce procházení
jste si nejspíš řekli něco jako "Je to všechno na jedno brdo..." a dalšího
marného snažení zanechali.
Chyba! V tu chvíli, nebo možná i mnohem dřív, jste přehlédli odkaz na stránku
WebRingu, zaměřeného přesně na oblast vašeho zájmu!

Co to jsou WebRingy?
Milovníci grotesek Montyho Pythona vědí, že každá myš má jen dvě možnosti: jen
tak rejdit, anebo dělat kolečko. S trochou nadsázky to může platit i pro ty
naše počítačové, honící se v pavučině za odkliknutím "toho pravého" odkazu. A
konec konců, pokud sháníme nějakou specifickou informaci v reálném světě, také
nakonec skončíme u hledání zasvěcené spřízněné duše pomocí "kolečka" po známých
a jejich známých.
No a WebRingy nejsou nic jiného, než "kruhové" seznamy tematicky příbuzných
stránek, z nichž každá obsahuje identifikaci "kruhu", jehož je členem s odkazy
pro přechod na předchozí a následující stránky, a zpravidla také na seznam
všech členů.
Proč vlastně vznikly? Asi proto, že člověku je vlastní potřeba sdílet své
radosti a starosti s druhými, zejména pokud jde o společnou oblast zájmu se
sdružovat do různých spolků nadšenců pro to či ono. Navíc jsou skvělou
alternativou ke klasickým vyhledávačům. Mohou totiž být specializovanější než
kategorie nejnižších úrovní všeobecných katalogů a nejsou závislé na libovůli
jejich provozovatelů (každá stránka propaguje v kruhu sama sebe a odkazem na
něj i všechny ostatní členy), a právě díky úzké specializaci a tvorbě zdola
(autor musí svoji stránku do "ringu" aktivně zařadit) patří k nejhodnotnějším a
přitom nejúplnějším seznamům pro danou oblast.

Jak WebRingy fungují?
Stejně jako jiné vyhledávací služby potřebuje WebRing svůj server, kde poběží
vcelku jednoduchá databázová aplikace udržující seznam odkazů na začleněné
stránky. Autor/majitel stránky, který stojí o členství, se musí na konkrétním
serveru zaregistrovat a zároveň na svou stránku přidat příslušný HTML kód,
zajišťující její funkci jako článku řetězu (umožňující procházení tam, zpět a
na úplný seznam). Každý WebRing má i svého správce (podobně jako třeba
elektronická konference moderátora), jenž registrované stránky ověřuje jak po
stránce věcné příslušnosti, tak funkčnosti řetězení.

Pro a proti
Důvodů, proč využívat WebRingy, je jak pro návštěvníky, tak pro tvůrce stránek
bezpočet. Tvůrcům zajistí lepší propagaci a tudíž vyšší návštěvnost, aniž by je
to něco stálo (byť jen zhlédnutí reklamního proužku v systému výměny bannerů),
a dobrý přehled o konkurentech nebo naopak potenciálních partnerech. Jedinou
nevýhodou je nutnost začlenění "cizorodého prvku" odkazů na další články řetězu.
Jako návštěvníkům vám ringy jednak šetří čas jednak se nemusíte vracet zpět do
katalogu a jen přecházíte na další stránky zvoleného řetězu. Popisy stránek v
přehledech bývají poměrně kvalitní a specifikace oblasti poměrně přesná. Pokud
jsou pro vás WebRingy novinkou a zajímáte se třeba o webovou grafiku, pak pro
vás bude řetěz věnovaný práci s vaším oblíbeným grafickým editorem
neocenitelným zdrojem informací a velmi pravděpodobně budete překvapeni, co
všechno je pro vás na síti k mání.
Z hlediska provozovatele centrálního serveru mají WebRingy z principu fungování
poměrně omezené možnosti zhlédnutí reklamy (a tudíž i financování).

Kudy dovnitř?
Na síti se můžete setkat se dvěma variantami provozu ringů buďto je pro jednu
konkrétní oblast vytvořena speciální, na míru šitá aplikace, nebo konkrétní
WebRing zdarma využívá možností centrálního serveru (podobně třeba hostování
WWW stránek zdarma).
V obou případech se o ringu dozvíte buďto náhodou, když si všimnete začlenění
stránky, kterou právě prohlížíte, nebo najdete jeho domovskou stránku v
klasickém katalogu WWW stránek. Ten může být součástí buďto velkého
univerzálního katalogu (Yahoo, Open Directory [dříve Newhoo]...), nebo se může
jednat o "privátní" katalog webringového serveru, podobně jako má svůj katalog
třeba Geocities či MujWeb.
Jakýmsi "praotcem" WebRingu, který mu (jak už to u průkopníků bývá) dal jméno,
je server webring.org. Tato služba má za sebou od roku 1995 bohatou historii a
v současné době je bezpochyby největší kolekcí tematických okruhů na světě.
Její databáze čítá na 80 000 okruhů, jejichž členy je přes 1,3 milionu Webů!
Její centrální stránka je ideální cestou do světa okruhů, a vzhledem ke svému
rozsahu je i skvělým alternativním katalogem. Jako žádná internetová aktivita,
ani WebRing nezůstal bez následovníků přehled dalších ring-serverů a tudíž i
dalších "alternativních katalogů" najdete ve vloženém článku.

Česká cesta?
Na rozdíl od USA a ostatního "internetově vyspělého" světa je pro mnohé domácí
uživatele, kteří nejsou profesí informatici, WebRing poměrně neznámou službou.
Možná za to může i nezájem domácích poskytovatelů obsahu, o provoz této poměrně
málo lukrativní služby pouze pro jednu malou zemi. Pokud byste totiž zkusili
pátrat po tuzemských ring-serverech, narazíte na jeden či (s odřenýma ušima)
dva exempláře a to i přesto, že klasické hledače můžeme u nás počítat už na
desítky.
Vůbec první služba, která WebRing vzdáleně připomíná, je server s příznačným
názvem Karusel, který je však jen jakýmsi katalogem s možností přímého
přecházení po zařazených stránkách za pomoci navigačních rámců. Jeho rozvoj je
od počátku minimální, a vzhledem ke koncepci to ani v budoucnu o mnoho lepší
nebude.
První plnohodnotnou, a po pravdě řečeno poměrně "dobře utajenou" domácí
implementací WebRingu jsou:
Zmijí klubka rozšiřující možnosti dobře známého katalogu Zmije. Přestože jsou v
provozu již nějaký ten pátek, spočítáte počet ringů na prstech vlastních
končetin. Průkopnická úloha Klubek jistě není jednoduchá, ale při masivnější
propagaci, vlastní doméně (zatím jako kategorie katalogu Zmije) a zejména
masivní osvětě (s tou prostě musí první tuzemská služba svého druhu počítat) by
jistě mohlo být upředeno klubek víc.
Pouhým letmým pohledem do kteréhokoliv katalogu totiž snadno zjistíte, že
zájmových skupin vytvářejících specializované weby je u nás poměrně dost. S
jejich propagací je to však horší ta mnohdy končí registrací na Seznamu, v
lepším případě u pár dalších katalogů. Přidat stránku do existujícího klubka
přitom není až tolik práce, a i založení nového klubka se dá přežít. Pokud máte
svoji specializovanou stránku, neváhejte a "namotejte" taky kousek vyplatí se
vám to!
P.S. Abych nezapomněl, doména webring.cz existuje, vlastní ji Tomáš Tereba z
Nehvizd a zatím na ní není nic v provozu. Ale necháme se překvapit bude jen
dobře, když se co nejdříve dočkáme příjemného překvapení hodného jejího jména.

Kde je hledat?
Vybrané systémy Webringů
Zmijí klubka
http://www.zmije.cz/zmije2/nekam_kateg.
asp?id=641
Karusel
http://www.karusel.cz/
Bomis
http://www.bomis.com
LOOPLINK
http://www.looplink.com/
RingSurf
http://www.ringsurf.com/
RINGo
http://ringo.headoff.com
The Rail
http://www.therail.com/
WebRing
http://www.webring.org

KDYŽ SE ŘEKNE...
"POP3"a "SMTP"
Internetové pojmy, jak je ve slovníku nenajdete

POP3
lje zkratka pro Post Office Protocol verze 3.
lje nejrozšířenější protokol, používaný k vyzvednutí elektronické pošty
(přenosu došlých zásilek ze schránky na serveru poskytovatele do poštovního
programu na osobním počítači uživatele).
lje nezabezpečený protokol veškerá komunikace tedy probíhá v otevřené formě, a
pokud ji má někdo možnost monitorovat, může bez problémů získat jak heslo k
vašemu účtu, tak obsah jednotlivých zpráv!
lje nadstandardní službou na tzv. free-mailových serverech, na nichž si může
kdokoli zřídit schránku zdarma. Umožňuje rychlejší a komfortnější vyřizování
pošty než přes WWW formuláře, ale zároveň nepřináší provozovateli profit v
podobě zhlédnuté reklamy a funguje jen z počítače se správně nakonfigurovaným
poštovním programem. Pro servery jako Seznam nebo Atlas má hodnotu především
jako prostředek k nalákání/udržení uživatelů a propagace jejich doménového
jména.
lje poměrně starý protokol. Jeho definice byla publikována v dokumentu RFC 1081
z listopadu 1988 a předcházely jí mnohem starší varianty POP1 a POP2.

SMTP
lje zkratka pro Simple Mail Transfer Protocol.
lje standardní protokol / základní mechanismus pro rozesílání zpráv
elektronické pošty mezi jednotlivými hostitelskými počítači (poštovními
servery) v sítích na bázi protokolů TCP/IP (Transmission Control Protocol /
Internet Protocol), tedy především Internetu.
lje asi nejpoužívanější protokol svého druhu vůbec a používá jej také váš
poštovní program při odesílání vašich zásilek (v konfiguraci pošty proto
vyplňujete adresu SMTP serveru vašeho poskytovatele).
lje novější náhradou staršího protokolu MTP (Mail Transfer Protocol), jehož
návrh se ukázal jako zbytečně komplikovaný. Funkčně nahradil dodnes používaný
unixový protokol UUCP (Unix to Unix Copy Protocol), který vznikl ještě před
masovým rozšířením síťového modelu na bázi TCP/IP.
lje standard publikovaný ve formě doporučení RFC (Request For Comment) číslo
788 v listopadu roku 1981, novelizovaný v srpnu 1982 doporučením RFC 822.
lnení kompletní systém služeb elektronické pošty, ale pouze definuje způsob,
jakým si jednotlivé počítače zprávy vyměňují a nikoli to, jakým způsobem je s
nimi dále nakládáno (např. jakým způsobem jsou zprávy předávány jejich
příjemcům, či kde a jakým způsobem jsou zprávy na jednotlivých počítačích
ukládány).

iFAQ...
Internet FAQ
Odpovědi na dotazy čtenářů ohledně užívání Internetu

Rychlost připojení modemem 56k (V.90)
Na doporučení prodejce jsem si koupil nový 56k modem, ale do Internetu se s ním
připojím pouze na 33,6 Kb jako s tím starým. Kde může být problém a kde jinde
mohu případně uplatnit rychlost 56 Kb/s?
Rychlosti až teortických 56 Kb/s lze dosáhnout právě při připojení do
Internetu, a to pouze směrem ze sítě k vám (opačně upload zůstává obligátních
33,6, stejně jako mezi dvěma 56k modemy navzájem) a za podmínek, že:
poskytovatel má digitální připojení do digitální telefonní sítě a podporuje
protokol V.90; máte linku připojenu na digitální telefonní ústřednu a nikde po
spojovací trase není žádná další konvrze analog/digital. I pak budete v
závislosti na stavu kabelů a zatížení sítě dosahovat od 42 do cca 50 Kb/s,
teortické maximum je v praxi v podstatě nedosažitelné.

Ještě k WWW e-mailem
Můžete uvést adresu některých serverů, umožňujících zasílání WWW stránek
elektronickou poštou?
Na tento dotaz jsem již několikrát odpovídal, dokonce v samostatném článku v PC
WORLDu 10/99. Od té doby se však na adrese
objevila zkušební verze nové služby tohoto druhu, nazvaná WebHook.
Na rozdíl od ostatních služeb tohoto typu umožňuje WebHook přímo na serveru
definovat schéma stahování (tzv. projekt) a výsledek si pak najednou přímo
stáhnout nebo nechat zaslat e-mailem. Nevyzvednuté dokumenty jsou na serveru
uchovávány po dobu kalendářního týdne.

Od kdy začne počítač měřit čas spojení?
Mám e-mailovou schránku u VOL zdarma a když si jí vybírám, vytáčím modemem
spojení přes druhé telefonní pásmo (2,60 Kč za 40 s). Počítač mi vždy hlásí,
jak dlouho jsem byl připojen (např. 20 s). Chtěl bych vědět, od jakého okamžiku
se začíná počítat čas připojení. Je to od okamžiku, kdy v poštovním klientu (OE
5.0) stisknu tlačítko "připojit", nebo až po sérii hlášek "Počítač je připojen
ke vzdálenému počítači", "Ověřování jména a hesla", atd.?
Čas spojení se počítá od navázání spojení příslušným komunikačním protokolem (v
případě Internetu TCP/IP), a začíná tudíž běžet až po spojení modemů a kontrole
přístupu (jména, hesla). "Hluchý" čas od zvednutí sluchátka modemem
poskytovatele do úplného navázání spojení se v našich podmínkách (při použití
běžného analogového modemu) pohybuje okolo 20-30 sekund, o které je čas hovoru
delší než udávaná doba spojení.
Pokud chcete mít v nákladech na spojení dobrý přehled, doporučuji program
Connection Meter , jenž umožňuje nastavit délku tohoto
intervalu, kterou k naměřeným časům spojení automaticky připočítává a také je
zahrnuje do statistik a výpočtu internetového účtu za telefon.

Ikonka serveru v "Oblíbených"
U některých serverů (AtlaVista, Zmije...) se mi před adresou v prohlížeči (MSIE
5.0) či třeba odkazem v seznamu Oblíbených položek automaticky objevuje jejich
malá ikonka. Jak mohu stejného efektu docílit u vlastních stránek?
Nová verze Internet Exploreru zavádí pro ikony následující konvenci: V
adresáři, kde je umístěn právě načítaný dokument, Explorer hledá soubor s
názvem favicon.ico, a když jej server podá, zobrazí jej jako ikonku serveru.
Ještě několik technických poznámek: nejedná se vlastně o ikonu celého serveru,
ale ikonu stránek umístěných v jednom (společném) adresáři. Platí přitom
hierarchie podadresářů, takže pokud bude ikonka v hlavním (kořenovém) adresáři
serveru, bude platit pro celý server s výjimkou stránek v podadresářích, v
nichž bude umístěna ikona jiná. Ikona zobrazovaná v prohlížeči má rozměry 16 x
16 bodů, ale je vhodné ji udělat také pro rozměr 32 x 32 a v různých barevných
hloubkách (32bitová Windows podporují více verzí ikony v jednom souboru),
protože větší rozměr se používá např. na Pracovní ploše nebo v dialogu při
úpravě vlastností Oblíbené položky.
Ikonu je možné vytvořit jakýmkoliv resource editorem (součástí většiny
vývojářských nástrojů, případně možno vybrat z kolekcí sharewaru). Jméno
souboru by mělo být malými písmeny, je-li server IIS pod Windows, je to jedno.

Outlook Express nechce zůstat "výchozím klientem pro poštu"
Opakovaně jsem v Možnostech sítě Internet nastavoval, aby byl Outlook Express
výchozí program pro elektronickou poštu, ale jakmile jej ukončím a spustím
znovu, hlásí opět, že jako výchozí nastaven není!?
Podobné chování Outlook Expressu vyžaduje tehdy, když má v registru Windows
poškozené informace o instalaci. Když totiž v registru chybí příslušný klíč,
konfigurace se tváří, že je vše v pořádku, ale hodnota se neuloží
(pravděpodobně nemusíte OE znovu spouštět, ale stačilo by se vrátit znovu do
nastavení).
K poškození informací v registru mohlo dojít mnoha způsoby. Např. nekorektně
ukončená instalace, ruční zásah "experta" či instalací jiného programu, který
třeba při snaze nahradit Outlook kvůli chybě v programu příslušný klíč smazal.
Jako náprava by mělo postačit odinstalovat a znovu nainstalovat Outlook Express
(pozor ve Windows 95 OSR2 a Windows 98 není vidět jako aplikace, ale jakou
systémová komponenta).

Zdvojené zprávy v elektronické poště
Občas se mi stává, že v došlé poště mám některé zprávy (především z poštovních
konferencí, ale někdy i od přátel) dvakrát. Správce serveru, kde mám poštovní
schránku, přitom tvrdí, že má všechno v nejlepším pořádku. Co může být příčinou
tohoto poměrně nepříjemného chování?
Pokud se jedná o zprávy hromadně rozesílané roboty (listserv, majordomo, atd.),
může se jednat o chybu v nastavení takového serveru, kdy zprávu, která je mu z
některého účtu vrácena (zpravidla pro chybu při doručování), pošle zpět do
konference jako nový příspěvek. V takovém případě je potřeba zásahu správce
serveru konference, nikoliv serveru poskytovatele připojení/schránky.
Druhou pravděpodobnou příčinou může být samotné chování poštovního klienta
(programu, kterým poštu vybíráte a stahujete na svůj počítač). Přesunutí každé
zprávy totiž probíhá ve dvou krocích: 1) zkopírování zprávy a 2) vydání povelu
pro její smazání, byla-li v pořádku přijata.
Může jít např. o nastavení klienta do režimu, kdy ponechává všechny zprávy na
serveru (mělo by se dát najít v jeho nastavení) pravděpodobně v kombinaci s
nějakou chybou v programu měl by totiž při tomto nastavení poznat, že je to již
stažená zpráva a nestahovat ji podruhé.
Další, zdaleka nejpravděpodobnější příčnou, však může být přerušení cyklu
příjmu pošty, kdy část zásilek zůstala nevyzvednuta. Některé programy (např.
hojně používaný Outlook Express) totiž nemažou každou zprávu jednotlivě, ale
všechny najednou až po jejich stažení. Při přerušení spojení pak zůstanou na
serveru nesmazané zprávy, o kterých klient při novém spouštění neví, že jej již
jednou v pořádku stáhnul.

Přehledy diskusních skupin
Kde mohu získat přehled všech českých/slovenských elektronických konferencí?
Donedávna existoval pouze historický přehled "E-mail Services" od P. Satrapy,
stále dostupný na adrese cz/netrsrc/mail.html>, a poměrně známý přehled L. Mižocha SESEK
, který podle slov autora vznikl právě kvůli
neaktuálnosti prvně jmenovaného. Slušný přehled několika stovek poštovních
konferencí najdete také na zatím jediném domácím serveru pro jejich volné
hostování nazvaném Pandora. Od konce prázdnin je pak k dispozici zbrusu nový
server Serge, katalogizující a indexující příspěvky jak z českých a slovenských
skupin systému News, tak poštovních konferencí.
Serge představuje asi nejúplnější přehled všech konferencí, u konferencí
zasílaných poštou však obsahuje pouze adresu konference (tedy pro zasílání
příspěvků), ale již ne adresu serveru, který ji obsluhuje a přes kterou je
třeba se přihlásit k jejímu odběru. Tu ale s trochou snahy dohledáte na
stránkách SESEKu, jenž je (k vlastní škodě) organizován zase pouze podle
jednotlivých serverů a ne tematických okruhů.
Pokud tedy chcete komfortní hledání, musíte se buďto spokojit s konferencemi na
Pandoře, počkat na inovaci Serge, nebo jak již bylo zmíněno, hledat paralelně
na Serge a SESEKu.

Přístup do news
Chtěl bych využívat on-line službu pro přístup do diskusních skupin USENEu net
news, ale nemám přístup k žádnému news-serveru. Jak jej mohu získat? News
servery lze rozdělit do zhruba tří kategorií: privátní, služební a veřejné.
První z nich se vás pravděpodobně netýká jedná se zpravidla o servery pro
vnitrofiremní potřebu, kde jsou provozovány interní neveřejné diskusní skupiny,
a zpravidla je potřeba mít správcem přidělený přístup (jméno a heslo).
Druhá skupina serverů je již plnohodnotně zapojena do systému News (nebo
chcete-li do USENETu) a zrcadlí většinu světových a zpravidla všechny domácí
skupiny. Jedná se typicky o servery jednotlivých poskytovatelů připojení, kteří
je provozují především pro podporu svých zákazníků. Pokud máte oficiální
připojení přes telefon nebo pevnou linku, měl by vám adresu svého news-serveru
sdělit poskytovatel jako součást konfiguračních parametrů vašeho připojení.
Jméno takového serveru je obvykle news.doménaposkytovatele.cz, menší místní
poskytovatel by vám měl poskytnout přístup k centrálnímu serveru sítě
primárního poskytovatele, ke kterému je připojen. Mnohdy je však přístup k
těmto serverům omezen na adresový prostor tzv. autonomního systému
poskytovatele, takže se k nim nelze připojit z jiné sítě.
V praxi jsou news poměrně málo využívanou službou a někteří poskytovatelé ji
proto přímo nepodporují (nemají vlastní news-server = u větší sítě spíš nešvar
než nutnost), nebo jej slibují jako výhledově realizovanou službu (při startu
RedBoxu např. Contactel). V takovém případě vám nezbývá, než použít některý
veřejně dostupný news-server, který najdete zejména v sítích, jejichž provoz je
financován zcela nebo částečně z veřejných zdrojů (zpravidla sítě provozované
akademickými či státními institucemi, u nás CESNET a TEN 34/155). Přehled
takových serverů v doméně cz najdete na
, a v zahraniční ve velkých katalozích
(Yahoo). Pokud chcete využívat především české/slovenské skupiny (na síti se
mnohde federace nerozpadla), můžu vřele doporučit volně dostupný
csnews.vslib.cz.

DNS nezávislé na poskytovateli
Spravuji malou SOHO síť o třech počítačích, které sdílejí modemové připojení
pomocí programu WinRoute 3.4. Chci využít jeho funkce DNS cache, ale vadí mi,
že se tak uvážu na DNS server jediného poskytovatele, jenž je při připojení
odjinud buďto vůbec, nebo špatně dostupný. Jak to mohu řešit?
Zajímavá otázka. Jedno ze zlatých pravidel Internetu říká, že od každé služby
lze někde na světě najít naprosto volně přístupný server, takže při troše snahy
by se jistě našlo i DNS. Je otázkou, za jak dlouho, a hlavně jak daleko.
Naštěstí lze v tomto případě s výhodou využít v podstatě jakýkoliv dobře
přístupný DNS server, zejména je-li na uzlu některé nadnárodní sítě,
poskytující konektivitu mnoha menším národním poskytovatelům. Má to tu výhodu,
že síť je obvykle dobře dostupná a servery dostatečně dimenzované i zálohované,
takže je na ně zkrátka větší spolehnutí. Ze sítí dostupných v Čechách můžete
zkusit (namátkou) třeba Global One (ns1.globalone.cz) nebo GTS (ns.gts.cz).
Kromě nezávislosti DNS na konkrétním telefonickém připojení získáte nezávislost
i na DNS menšího poskytovatele a v době jeho sice výjimečných, ale přeci jen se
vyskytujících výpadků, budete moci používat síť, aniž byste je zpozorovali.
Protože jste zmínil využití vynikajícího systému WinRoute, zkuste se také
seznámit s jeho novou verzí 4.0, která má údajně mít přepracovanou a rozšířenou
podporu DNS serveru.

Jak pohodlně přenášet větší soubory
Všude, počínaje příslušnými RFC, jsou uživatelé nabádáni, že e-mail je určen k
přenosu především krátkých textových zprav a posílat několikamegabajtové
přílohy je velmi nevhodné. Jak by tedy šlo stejně snadno (vzhledem k nárokům na
obsluhu) a poměrně bezpečně (o zásilce se mnoho lidí nedozví) přenášet větší
objemy např. mezi pobočkami menší firmy?
Vzhledem k požadavku na více-méně laickou obsluhu patrně nechcete standardní
řešení, tedy aby soubory ke stažení musela jedna či druhá strana umisťovat
(chráněné heslem) na vlastní WWW nebo FTP server.
Pak máte možnost buďto data "nasekat" pomocí archivačního programu na co
nejmenší části a poslat je jako více zásilek. (Při použití třeba Windows
Commanderu a pakování přes ARJ jako na 360KB diskety to snad sekretářka
vládne.) Původní prastará omezení SMTP (tuším cca 50 KB), která lze ještě v
okrajových částech sítě potkat, stejně nevyřešíte.
Pokud používáte síť se servery Windows NT, můžete zkusit využít vestavěnou
podporu pro virtuální privátní sítě (VPN Virtual Private Networking) a přes
Internet přímo sdílet disky serveru stejně jako v lokální síti. Skvělý návod na
konfiguraci najdete na adrese www.helmig.com/j_helmig/vpn.htm>.
Pro soubory o velikosti několika MB může být použitelným řešením také využití
souborových úschoven u nás například na www.uschovna.cz> nebo , jež jsou mimochodem náplní
dnešního pokračování sekce Vemte na to síť.

10 tipů ...Jak redukovatnáklady na připojení
Vytáčené připojení zdarma nebo pevná linka za minimální paušál je hezká věc,
ale většinu nákladů na připojení stále tvoří poplatky za čas připojení,
respektive objem přenesených dat. Dnešní sadu 10 tipů proto věnujeme shrnutí
možností dosahování úspor za provoz připojení do Internetu:


Vyladit připojení na rychlost
To se sice lehce řekne, ale hůř udělá. Kromě výběru poskytovatele s dostatečně
dimenzovanou kapacitou sítě patří ke slušnému standardu analogová telefonní
linka, připojená na digitální ústřednu a modem (a pochopitelně i poskytovatel)
s podporou 56k protokolu V.90. Rychlost spojení by se pak měla pohybovat od cca
42 Kb/s nahoru až po oněch teoretických a v praxi nedosažitelných 56k.
Překážkou při využití 56k modemu může být jednak nedostatečná šířka pásma.
Typicky jde o známé "podvojky" (více přípojek v jednom vedení) a doporučuji se
na ně informovat předem a nenechat se odbýt obecným tvrzením že "data přenášet
lze" viz minulé InterFAQ. Další překážkou, zejména pokud bydlíte/sídlíte v
odlehlejší lokalitě, je, že mezi vámi a ISP bude více než jedna konverze
digital/analog v takovém případě vám nezbývá než čekat, až vaše trasa projde
plnou digitalizací. Pokud bydlíte v místě, kde již je digitální síť v provozu,
ale vy máte své číslo na paralelně dobíhající analogové ústředně (v
terminologii Telecomu tzv. "překryvná síť"), zkuste požádat o přepojení stanice
na novou ústřednu nárůst rychlosti o nejméně 10 Kb/s (z 33,6 na cca 44) za těch
100 Kč za změnu čísla rozhodně stojí.
Další možnost určitého zrychlení komunikace představuje vyladění nastavení
paketů sítě TCP/IP tak, aby byla ideální pro typickou rychlost spojení vašeho
modemu (lze využít mnohé sharewarové utility, uvedené v 10 tipech v čísle 9/99)
a také uplatnění komprimačních protokolů. To závisí především na tom, jak dobře
se kryje jejich podpora u ISP s vaším modemem, a při testování ji můžete snadno
vyzkoušet tak, že zkusíte z dobře dostupného serveru stahovat nějaký delší
nekomprimovaný (např. textový) soubor pomocí různých modemů a přes různé
poskytovatele.

Dotahovat/nenačítat impulsy
Spásný tarif Internet 99 nám sice přinesl kýžené zlevnění "internetového"
provozu, ale na oplátku přidal i nepříjemnosti v podobě způsobu tarifikace. Jde
jednak o známý "sestavovací poplatek" v podobě impulsu navíc ve 119 sekundě
spojení, a jednak o to, že zlevnění není dosaženo snížením ceny jednoho
impulsu, ale prodloužením intervalu mezi nimi.
Sestavovací poplatek znamená, že při větším počtu krátkých připojení typicky
při opakované synchronizaci elektronické pošty musíte vše stihnout během
prvních dvou minut, nebo zůstat připojeni mnohem déle. Délka impulsu (v noci a
o víkendu 12,5 minuty) pak znamená, že za stejné peníze můžete být připojeni
jak 13, tak 24 minut. Abyste mohli své chování co nejvíce přizpůsobit způsobu
tarifikace, potřebujete znát přesné údaje o délce připojení a času do konce
právě čerpaného intervalu. Ty vám mohou poskytnout různé programy pro sledování
doby připojení já osobně používám k plné spokojenosti Connection Meter
, který nejen vede statistiky a přehledně zobrazuje
aktuální provozní údaje, ale umí také varovat před koncem právě probíhajícího
impulsu.
Připojení lokální sítě přes proxy-server v tzv. automatickém režimu, kdy se
počítač s modemem připojuje a odpojuje podle požadavků přicházejících ze sítě,
je v mnoha případech krásným potvrzením platnosti Murphyho zákonů (zavěsí
ihned, jakmile naběhne nový impuls) a tam, kde to režim práce jen trochu
dovoluje, je mnohem efektivnější "ruční" řízení spojování.

Nestahovat větší objemy ve špičce
Pokud se už "pevně rozhodnete" si co nejdříve stáhnout instalaci nového
Internet Exploreru či zkrátka nemáte jinou možnost, než stahovat desítky MB po
modemu, vyvarujte se jejich stahování v době, kdy je síť celkově přetížena a
přenos bude kvůli tomu pomalejší, než jsou fyzické možnosti vašeho modemu.
A kdy je vlastně ta špička? V našich podmínkách máme prakticky špičky dvě:
"domácí" a "zahraniční". Ta první nastává v pracovních dnech mezi zhruba 8. a
16. hodinou (zejména 9.-11. a 13.-15.), je dána pracovní dobou ve většině firem
a úřadů a týká se především místních spojů v rámci republiky, peeringových
linek a částečně pochopitelně i zahraničních tras vedoucích přímo za hranice.
Druhá špička je dána denní aktivitou amerických uživatelů a týká se především
dostupnosti většiny zahraničních, v USA umístěných zdrojů. Vzhledem k časovému
posunu a "délce" amerického kontinentu nastává později a trvá déle zhruba od 14
do 24 hodin středoevropského času. Jak vidíte, z hlediska propustnosti sítí je
ideální nechat počítač automaticky stahovat předem vyhledané soubory mezi
půlnocí a osmou hodinou ranní, což se navíc poměrně dobře kryje s nejlevnějším
internetovým tarifem končícím v 7 hodin ráno.
Z hlediska propustnosti sítě i již zmíněného sestavovacího poplatku je také
vhodné rozdělit si poštovní schránky tak, abyste svoji primární schránku
využívali jen pro opravdu důležitá sdělení, neměli ji tudíž neustále přeplněnou
a stihli ji vybírat během prvních dvou minut spojení. Záplavu automaticky
rozesílaných příspěvků z poštovních konferencí a zpravodajských serverů si pak
z dalších schránek v pohodě stáhnete "na pozadí" během pozdně večerního (či
časně ranního, záleží na nátuře) browsení v laciném tarifu.

Pokud možno se vyhnout nejdražšímu tarifu
Tarif Internet 99 sice znamenal celkové zlevnění, ale v době silného provozu
(7-17 hodin v pracovní dny) je dražší než běžný tarif v roce 1998 hodina
připojení vás tak včetně sestavovacího poplatku stojí 54,60 Kč.
Navíc se tato doba v podstatě kryje s dobou největšího zatížení tuzemské části
sítě, takže teoretická cena za přenesení jednoho MB dat je absolutně nejvyšší.
Speciální programy pro efektivní stahování souborů nebo celých Webů přitom
většinou mají přímo vestavěnou podporu pro plánování automatického spouštění v
čase, a stačí si najít pár minut na její nastavení a nechat počítač puštěný
přes noc. Z konkrétních programů mohu doporučit např. GetRight a Teleport Pro
(opět viz 10 tipů v čísle 9/99).

Stahovat na pozadí
Samotné procházení stránek WWW není na zátěž spoje v čase zdaleka tak náročné,
jak se na první pohled zdá většinu doby totiž stejně čtete obsah a nečekáte na
jeho natažení (alespoň u solidně navržených Webů). Teoretická kapacita vašeho
modemového připojení se přitom může podle konkrétní situace pohybovat mezi 10 a
20 MB dat za hodinu, takže i kdybyste zhlédli jednu stránku každou minutu,
vyčerpáte pouze asi desetinu možného!
Ideální je proto pustit na pozadí další procesy (běžící programy), které
stahují data, zatímco vy si pohodlně čtete svůj oblíbený magazín. Stahovat
přitom můžete konkrétní soubory (např. shareware, velké obrázky...) nebo
zkrátit čekání na natažení dalších stránek tím, že si je "dopředu" otevřete v
dalších oknech a budete je mít natažené dřív, než se k jejich obsahu prokoušete.
Stejně jako stahování jednotlivých souborů lze tuto činnost docela dobře
zautomatizovat pomocí některého programu pro přednačítání (prefetch)
následujících stránek do cache (vyrovnávací paměti) prohlížeče vyznavači
Windows 9x a pohodlí bez velkých nároků na konfiguraci jistě ocení skvělý
program NetSonic, znalci a uživatelé Windows NT pak patrně nepohrdnou známým
PeakJetem 2000.

Pracovat off-line
tedy maximum informací nepožadovat hned, ale komunikovat po větších dávkách s
co nejlepším poměrem objemu přenesených dat ku době připojení. Není to sice
nejpříjemnější režim práce, ale při troše organizačního úsilí a disciplíny může
přinést velké úspory.
Bez aktivního připojení se dá bez problémů např. vyřizovat došlá pošta (












Komentáře

K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.