Internet guru

Archiv | 01.03.99

(Guru) Homeworking (aneb práce na dálku z druhé strany) Občas se jistě i vy setkáváte se zprávou či člán...







<internet@guru.cz>

(Guru)
Homeworking
(aneb práce na dálku z druhé strany)

Občas se jistě i vy setkáváte se zprávou či článkem, oslavujícím
výhody moderního životního stylu zvaného "homeworking", či
naopak varujícím před negativními sociálními dopady informační
společnosti. Valná většina jejich autorů se na objekt svého
zájmu dívá z pohledu podniku či celospolečenských hledisek. Sám
doma pracující člověk, jehož osobnost je nejdůležitější postavou
tohoto příběhu, však zpravidla zůstává na okraji zájmu. Zkusme
se proto podívat na "homeworking" (či telecommuting nebo
teleworking) tak trochu i z druhé strany, tedy z pohledu
člověka, jemuž takový způsob života imponuje a chtěl by jej
zkusit realizovat v tuzemských poměrech.

Úvod, čili co to je?

Anglické slovo "homeworking", které doposud sloužilo jako název
pro práci na domácích úkolech či činnost kutila, dostalo
v posledních letech díky rozvoji informačních a komunikačních
technologií nový význam. Stalo se synonymem pro výkon doposud
typicky kancelářských profesí doma, bez nutnosti denně dojíždět
do úřadu či sídla firmy. Tento způsob obživy, či spíše nový
životní styl, má nesporné výhody jak pro zaměstnavatele či
zadavatele práce (ušetří nemalé náklady na provoz kanceláře,
pracovníci podávají díky menšímu stresu vyšší výkon), tak pro
pracovníka (ušetří čas a stres při cestách do práce, může lépe
přizpůsobit režim práce svým individuálním potřebám).
Díky těmto výhodám dnes mohou (zejména v USA, západní Evropě a
východní Asii) pracovat doma nejen tradiční tvůrčí profese, jako
jsou grafici, architekti, návrháři, spisovatelé, ale také mnohé
kancelářské profese jako účetní, ekonomové a obchodníci. Dále se
nabízí množství příležitostí v oblasti poradenství, konstrukční
a návrhářské práce, ale i v informačních službách a typických
redakčních prací jako jsou překladatelství a korektury. Díky
celkově rostoucímu významu práce s informacemi také výrazně
roste počet pracovních míst i nových profesí v samotných
informačních technologiích, z nichž se opět většina dá dělat na
dálku. Ať už je to tradiční programování a zpracování dat, či
mnoho nových možností, které přináší Internet - vytváření
webstránek, internetový obchod a reklama atd.
Pokud patříte do některé ze jmenovaných profesních skupin (nebo
má vaše profese podobný pracovní režim) a některé z možných
výhod homeworkingu (třeba možnost vystěhovat se mimo město) vám
učarovaly, budete určitě muset vyřešit následující otázky:

Je to pro mne ?

Tuto základní otázku by si po odeznění prvotního nadšení měl
položit (a také co nejzodpovědněji na ni odpovědět) každý, kdo o
práci na dálku uvažuje.
Už jen samotná relativní časová volnost se totiž může stát
nelehkým testem vaší osobnosti. Pravidelná docházka do
zaměstnání dává vašemu každodennímu životu pevný režim, jehož
důležitost nelze podceňovat. Samotné jeho udržení či dokonce
zlepšení bude od vás vyžadovat nemalou míru sebekázně a
zodpovědnosti.
Druhou stranou téže mince je, do jaké míry vyhovuje samostatná
práce vaší povaze. Pokud jste spíše společenský typ, můžete se
cítit osamělí. Naopak tomu, kdo spíše vyhledává soukromí, může
práce doma velmi vyhovovat.
Pro inspiraci a také pokud nechcete hned vyhledat psychologa,
můžete anonymně vyplnit orientační test temperamentu na
<http://www.tcentral.com/a_rightforme.htm>, nebo si nechat
vypracovat předběžný posudek
<http://www.tcentral.com/a_teleworkability.htm> na serveru
Telecommuter Central.

Zaměstnání vs. volná noha,

neboli úvahy o jistotách, svobodě a zodpovědnosti. Každý
pracovní poměr, respektive vztah zaměstnanec - zaměstnavatel je
pro člověka do značné míry omezující. Za tuto oběť však
získáváte jistoty ať už sociální (dovolená, odstupné, pojištění)
či osobní (můžete se soustředit pouze na svoji profesi, protože
o účetnictví, kontrolu pohledávek, prostředí na pracovišti a
mnoho dalších věcí se stará váš zaměstnavatel). Pokud tyto
jistoty oželíte, můžete si svobodně vybírat práci (zakázky)
podle svých představ a třeba pracovat pro několik firem najednou
- stáváte se sám sobě zaměstnavatelem se všemi výhodami i
nevýhodami.
O práci na dálku mají přirozeně zájem především lidé, kterým
jejich práce nabízí dobrou příležitost k seberealizaci, a také
zadavatel práce ušetří více, pokud bude najímat externisty na
jednotlivé úkoly, než když jen přesune pracovníka z kanceláře
domů. Je proto pravděpodobné, že časem se budou u mnoha profesí
stírat rozdíly mezi výkonem zaměstnání doma a životem "na volné
noze".

Zázemí

Homeworking, tak jak je dnes na západě všeobecně vnímán,
představuje především duševní práci, tedy práci s informacemi ať
už organizačního či technického charakteru. Její výkon vyžaduje
zázemí jednak v podobě místa kde bude na práci dost klidu
(nejlépe samostatné pracovny, která je téměř nutnou podmínkou
v rodině s malými dětmi), a jednak vybavení počítačem a
komunikačními prostředky.
První podmínka záleží na individuální situaci a možnostech, a
těžko lze využít nějaká obecně platná pravidla. U té druhé je
mnoho věcí do určité míry sporných. Na jednu stranu může firma
díky možnostem sdílení výpočetních a komunikačních prostředků
více zaměstnanci dosáhnout jejich efektivnějšího využití, na
druhou stranu má jednotlivec kvůli řešení dílčích úkolů menší
nároky na zázemí než větší tým. Navíc vhodným využitím možností
osobních počítačů může vybudovat multifunkční pracoviště, které
je schopné zajistit veškeré funkce podstatně nákladnější sestavy
jednoúčelových přístrojů (typicky faxmodem v ceně mezi 2 a 3
tisíci korun může ve spojení s PC nahradit fax a záznamník, a
ještě navíc zastávat funkce BBS, automatické hlasové služby a
připojení do Internetu).
Samotná realizace a efektivní využívání takového pracoviště však
znamená i notnou dávku iniciativy z vaší strany, jak co se týká
ochoty změnit některé návyky, tak naučit se obsluhovat zařízení
přeci jen podstatně složitější než televize či mikrovlnná
trouba. Nejste-li zrovna technický typ, a tudíž nepřipadá
v úvahu, že by se počítače staly vaším koníčkem, je rozhodně
užitečné mít ve svém okolí nějakého takového fandu, který vám
bude moct pomoci v začátcích i případných pozdějších nesnázích.
Pokud se vám to podaří a protože vaše pracovna nemusí být zrovna
reprezentačním místem, můžete dosáhnou i nemalých úspor
v investicích - jediným kritériem totiž bude funkčnost a
opravdová užitná hodnota zařízení, bez ohledu na to, co je právě
největším módním výstřelkem.
Co se týče telekomunikací, zvažte rozhodně možnost využití
digitálních technologií, a to např. zavedení rovnou ISDN místo
obyčejné telefonní linky (umožní provozovat dva hovory najednu a
přes malou domácí ústřednu je přepojovat na několik různých
čísel - služební do pracovny, soukromé do kuchyně, babiččiny na
vejminek, ..). Vaším dalším hlavním komunikačním nástrojem bude
logicky Internet, nabízející po stránce komunikace mnoho muziky
za (rozumě) málo peněž.

Internet

není všelékem, ale zejména lidem se zájmen o práci na dálku
z domova nabízí obrovské rozšíření možností. Především zvýší váš
"akční rádius" z okruhu města/okresu/kraje na
stát/kontinent/svět, aniž by se ve stejném poměru zvýšily vaše
náklady na komunikaci - na rozdíl od telefonu či faxu totiž
můžete komunikovat za "místní paušál" s kýmkoli na světě.
Míra využívání Internetu se však v tuzemských poměrech může stát
nepřekonatelnou bariérou. Překladatelé či jiné podobné profese,
u kterých lze dobu využívání sítě vzhledem k nákladů slušně
optimalizovat (využívat především e-mail, procházení Webu či
stahování užitečných informací a softwaru odložit na noční nízký
tarif apod.), se díky jednotnému tarifu v rámci celého UTO mohou
opravdu vystěhovat téměř kamkoliv, kam lze zavést telefonní
(analogovou či ISDN) linku. Naproti tomu člověk zabývající se
prací s informacemi přímo po síti (např. redaktor elektronického
časopisu), pro nějž je ideální být připojen víceméně
nepřetržitě, se může snadno stát zajatcem města. Tentokrát už ne
kvůli nutnosti docházet do kanceláře, ale být pevně připojen na
malou vzdálenost za snesitelný poplatek.
Zatímco pronájem vedení pro asynchronní pevnou linku (parametry
spojení jsou ekvivalentem běžného připojení po telefonu) stojí
ve městě (rozuměj v rámci MTO - Místní Telefonní Obvod) 1 050
nebo 2 100 Kč měsíčně, pár až -náct kilometrů za město se cena
stejného okruhu (i v případě obdobné geografické vzdálenosti)
pohybuje přibližně v rozmezí 6 až 12 tisíc korun za měsíc (takže
rozdíl může představovat i výši splátek na leasing nového
automobilu střední třídy).
Laciných variant pevného připojení zatím příliš není. V místech,
kde je řekněme satelitní sídliště rodinných domků pokryto
rozvodem kabelové televize, představuje tento způsob připojení
nejlepší cenově dostupnou variantu - zatím sice ne příliš
běžnou, ale během letoška se očekává velký boom v této oblasti.
Další zajímavou možnost představuje technologie ISDN. Základní
(BRI - Basic Rate Interface) přípojka totiž nabízí kromě dvou
digitálních kanálů i možnost využití servisního - tzv. D kanálu,
kde je možné pomocí technologie AO/DI zajistit s využitím
protokolu X.25 přenos dat do Internetu rychlostí X.25. Tento
kanál je připojen nepřetržitě, a i z technických důvodů jej
nelze tarifikovat. V USA si za jeho využití pro přenos dat
účtují operátoři paušál okolo 3 dolarů za měsíc. Co se týče
našeho SPT, tak o zavedení podobné služby prý uvažuje,
infrastruktura to umožňuje a ostrý start se předpokládá na
přelomu let 1999 a 2000 (v příštím pokračování rubriky Internet
Guru jí bude věnován celý článek). Další možností je samozřejmě
sdílení spoje i nákladů s dalšími "homeworkery", ale najděte
dnes na vesnici druhého šílence, co chce být připojen do
Internetu 24 hodin denně a je ochoten /schopen za to i platit.

Vztahy

Podle názoru sociologů stojí za většinou negativních jevů
v moderní společnosti rozbití tradiční rodinné struktury během
průmyslové revoluce. Dříve rodina žila a pracovala celý den
pohromadě, děti měly ve svých rodičích přirozené životní i
pracovní vzory a jak dospívaly, tak pozvolna přebíraly jejich
role. Tento stav, kdy obživa a další rodinný život tvoří jeden
celek a nestojí vedle sebe téměř odděleně, by mohl homeworking
pomoci obnovit a vrátit tak rodině její přirozenou podobu. Ale i
v případě, že její členové opravdu chtějí být spolu, bude to po
dvou stech letech zároveň něco, co se musíme znovu naučit.
Z tohoto pohledu je ideální, pokud se práci doma (ne nutně
stejné) mohou věnovat oba manželé a přiměřeně pomáhat i děti.
Jinak se může stát, že vaše náhle trvalá přítomnost doma vyvolá
v ostatních členech domácnosti pocit, že máte jakousi
permanentní dovolenou, a tedy v podstatě i povinnost věnovat se
jim a pracím v domácnosti. V konečném důsledku to může znamenat
klid na práci pouze v noci, což je stěží dlouhodobě udržitelný
stav.
Další kategorie vztahů, která dává tušit nemalé komplikace, jsou
vztahy se zbytkem společnosti za hranicí rodiny. Když pomineme
typickou a mnohdy neopodstatněnou sousedskou závist ("do práce
nechodí, a jak si žije"), zůstávají na pořadu mnohé otázky
obchodní, právní a daňové, o něž jste se doposud nemuseli sami
starat, nebo vznikly až s příchodem homeworkingu jako takového.
Pokud budete pracovat v pozici zaměstnance pro zahraniční firmu,
která nemá v tuzemsku pobočku, rázem vyvstává otázka, jaké
pracovně právní předpisy pro vás vlastně platí (legislativa
většiny zemí toto zatím neřeší). Pokud budete pracovat na
jednotlivých zakázkách, stává se z vás rázem firma podnikající
v zahraničním obchodu s téměř veškerou administrativní
náročností.

Reálné možnosti

Jedna věc je, jak si vymalujete svůj nový život v lůně venkova,
druhá pak jaké jsou teď a tady konkrétní možnosti realizace
takového záměru. Když jsem se o tuto problematiku začal zhruba
před třemi lety zajímat, byla u nás práce na dálku téměř
neznámým pojmem, a maximálně o ní referovaly senzační zprávy tu
z USA, tu z Francie, znějící stejně exoticky jako objevení
neznámého indiánského kmene v povodí Amazonky.
Dnes, na prahu tisíciletí, se homeworking občas stane hlavním
tématem obsáhlejšího článku či televizní debaty o aspektech
informační společnosti - čili stává se módní, nikoliv však
běžnou záležitostí. Za zaměstnavatele jsou mu spíše nakloněny
zahraniční firmy, mající již vlastní zkušenosti, či některé
progresivní (zpravidla počítačové) české firmy, které se těm
zahraničním mnohém podobají.
Stále máme (a nejen v Čechách) daleko ke stavu, že by třeba
pracovní agentury vedly homeworking jako zvláštní kategorii, ale
v nabídkách realitních kanceláří, inzerujících výstavbu
satelitních sídlišť, se s uspořádáním bytu a standardním
vybavením nejmodernější komunikační infrastrukturou setkáte.
Problém ale je, že klientelu tvoří v naprosté většině případů
pouze podnikatelé či vysoce postavení zaměstnanci v manažerských
funkcích, u nichž se mnohé z atributů homeworkingu samozřejmě
předpokládají.
V USA, kde je podstatně příznivější situace jak v oblasti
telekomunikací, tak v rozšíření a zvládnutí používání výpočetní
techniky, tvoří pracovníci na dálku nezanedbatelnou skupinu,
čítající podle odhadů od 8 do 10 milionů lidí, s trendem poměrně
rychlého nárůstu (okolo 2 milionů ročně). To svědčí o
oboustranné výhodnosti tohoto způsobu práce, který se může
v dohledné době a rozvinutých zemích stát pro některé profese
dominantní, stejně jako je dnes volná noha pro svobodná povolání
např. výtvarných umělců.
Pro širší rozšíření homeworkingu (alespoň mezi typickými
profesemi) u nás existuje sice poměrně mnoho překážek, jako je
neutěšený stav na trhu telekomunikačních služeb, celkově malá
počítačová i jazyková gramotnost a i určitá nedůvěra
zaměstnavatelů v pracovní návyky našince, utužované za minulého
režimu. Pokud však o podobný režim práce stojíte, jste pro firmu
přínosným odborníkem a charakter vaší práce to umožňuje, určitě
se v progresivní soukromé firmě můžete domluvit alespoň na
zkušebním režimu práce doma po zpočátku menší (později i
nadpoloviční) část týdne. A pokud již dnes působíte jako malý
podnikatel(-ka) (firma jednoho člověka) a ekonomická recese vás
nutí přehodnotit plány na růst vašeho podniku, zvažte, zda
s využitím doposud získaných zkušeností nemůžete úspěšně působit
jako "homeworker" na volné noze, který místo práce na málo
pravděpodobné kariéře finančního či jiného magnáta může úspěšně
pomoci spoluvyvářet tolik potřebnou střední třídu. A
nezapomeňte, že přes Internet můžete získat kontakty a
příležitosti, o které byste v reálním světě jen stěží vůbec
zavadili.

***** vložený článek *****

Odkazy na zdroje k tématu:

Fleming LTD Telework Resources Page
Soubor odkazů na zdroje o homeworkingu, včetně adres
elektronických konferencí a stránek organizací, které se věnují
této problematice.
http://www.mother.com/~dfleming/dmflinks.htm

American Home-Workers Association
Sdružení amerických pracovníků na dálku, zaměřené na vzájemnou
pomoc v oblasti sociálního zabezpečení.
http://www.tir.com/~ahwa/

OutSource2000
Katalog prověřených internetových zdrojů o homeworkingu.
http://www.outsource2000.com/

Working Moms' Internet Refuge | Telecommuting News
Zpravodajství ze světa práce doma na serveru zaměřeném na doma pracující matky.
http://www.momsrefuge.com/telecommute/

Telecommuting Jobs
Burza pracovních příležitostí, pro které zadavatelé hledají externí pracovníky.
http://www.tjobs.com/

The Teleworkers Web Site
Adresář a katalog služeb pracovníků na dálku ve Velké Británii, doplněný o přehled interentových zdrojů z oblasti.
http://members.aol.com/telwebsite/index.htm

Telecommuting
A list of interesting information regarding the concepts, experiences and future of Telecommuting.
http://www.sangabriel.com/telecommuting.htm

Telecommuting, Teleworking and Alternative Officing od Gil Gordon Associates - praktické rady pro obě strany.
http://www.gilgordon.com/

Telecommuter Central
presented by US WEST včetně rad a testů pro ty, kdo teprve uvažují - test osobnosti.
http://www.tcentral.com

-

(On Net)
Dát o sobě vědět..
(Možnosti a úskalí internetové propagace)

"Internet je v módě, kdo nemá prezentaci na Internetu, je pozadu
a za pár let jako by ani nebyl." Přesvědčeny tímto heslem se
dnes mnohé firmy za každou cenu vrhají do realizace své
internetové existence. Mnohdy bez konkrétního záměru a
zpracované odpovídající analýzy - prostě jen tak, odškrtnout
kolonku "Jsme na Internetu."
Kromě neprofesionálně či v příliš "papírovém" duchu zpracovaných
stránek se lze dopustit ještě další, stejně závažné chyby -
vůbec nebo nedostatečně stránky propagovat. Internet je totiž
obrovskou záplavou nejrůznějších informačních zdrojů, kde to
(téměř) nikam není blízko ani daleko, a bez důsledné propagace
může sebelepší prezentace zůstat nepovšimnuta.
Dnešní pokračování rubriky "On Net" proto věnujeme popisu
možností, jak lze propagovat své internetové stránky po
Internetu samotném:

Registrace je povinná,

tedy registrace u vyhledávacích služeb, zejména u katalogů WWW
stránek. Nejznámější světové i regionální katalogy (Yahoo,
Seznam, ..) jsou totiž jedním z prvních míst, kde začne
potenciální návštěvník vašeho serveru hledat informace. Je to
dáno především přehledným způsobem třídění odkazů do
jednotlivých oblastí a kategorií, které je pro dnešního člověka
(i přes rozvoj informačních technologií) stále nejpřirozenějším
způsobem práce s informacemi. Navíc mají katalogy tu výhodu, že
jsou sestavovány "živými" redaktory, a je u nich tedy zaručena
jakási minimální kvalita zařazovaných stránek - obsah katalogu
je do určité míry jakýmsi výběrem těch nejlepších stránek ze
záplavy stovek milionů stran současného WWW.
Každý katalogový server, ať již všeobecný či regionálně nebo
oborově zaměřený, umožňuje svým návštěvníkům zařadit do databáze
vlastní tipy na nové zajímavé stránky. Vyplnění registračního
formuláře vašich nových stránek by proto mělo být jedním z
prvních kroků v jejich propagaci - čím dřív se zaregistrujete,
tím dřív se v příslušné sekci objeví příslušný odkaz a může
začít stoupat návštěvnost. Přitom některé katalogy (z tuzemských
např. Atlas) pracují plně automaticky - odkaz se objeví na
stránkách automaticky, jiné berou registraci jako doporučení pro
redaktora a stránky zařadí až po jejich prověření během několika
dnů či týdnů.
Při registraci budete zpravidla požádáni o zadání názvu/nadpisu
a krátkého popisu/charakteristiky zařazovaných stránek, jež se
budou na serveru zobrazovat. Na tom, jak výstižně odkaz nazvete
a popíšete může záležet nejen celkový dojem, který přiměje
případného návštěvníka k jeho odkliknutí, ale i jak snadno jej
najde při vyhledávání v databázi odkazů podle klíčových slov.
Titulek i popis by proto měly být stručné, výstižné a věcné, bez
zbytečných frází a snahy lacino se zviditelnit (např. napsat
titulek začínající tečkou či jiným znakem, který při výpisu
odkazů podle abecedy zajistí vaší stránce první místo). Naproti
tomu není od věci zařadit do příslušných větví katalogu i více
odkazů, vedoucích na ucelené soubory stránek a tvořících
jednotlivé součásti rozsáhlejšího projektu.
Protože většina katalogů vyžaduje při registraci stejné (nebo
velmi podobné) údaje a na celém světě existuje velké množství
(stovky až tisíce) různých katalogových serverů a vyhledávacích
služeb, vznikl prostor pro činnost tzv. registračních služeb. Ty
vám umožní (podle rozsahu a kvality) buďto zdarma, nebo za
poplatek jednorázově - vyplněním jediného univerzálního
formuláře - zařadit odkaz na stránky několika desítek či stovek
nejznámějších nebo oborově zaměřených katalogů. Pokud služeb
tohoto typu využijete, není rozhodně od věci důkladně si
prověřit mechanismy kontroly, zda byla nabízená služba opravdu
poskytnuta. Jako platící zákazník byste měli po vyřízení zakázky
dostat něco jako přehled o provedených registracích, a případně
alespoň částečný i o jejich výsledcích (u různých serverů trvá
registrace různě dlouho a rovněž různým způsobem informují o
provedeném zařazení odkazu).
*** sezadd.bmp***

Inzerce = proužky

Mnohé firmy nabízející výrobu a umístění webstránek či reklamní
agentury označují své služby jako možnost "inzerovat" či
"vystavovat" na Internetu. Vystavovat na Internetu tím, že máte
WWW stránku, je asi stejně účinné, jako když položíte pár vzorků
vašeho zboží na ulici. Internet sám o sobě totiž není výstava,
ktrou někdo pořádá, propaguje a láká na ni návštěvníky, ale
daleko více elektronický obraz reálného světa, v němž se stejně
jako v tom skutečném musíte o svou propagaci důsledně starat.
Typická a asi nejrozšířenější forma propagace na Internetu,
podobná plošné inzerci v tisku, je proužková reklama. Na
nejnavštěvovanějších zpravodajských, katalogových či oborových
serverech je do obsahu stránek zakomponován jeden nebo více
obrázků standardních rozměrů (nejčastěji 468 x 60 zobrazovaných
bodů - odtud název proužek - banner), jenž je k dispozici jako
reklamní plocha inzerenta. Oproti klasické inzerci má takový
proužek dvě výhody: jednak je interaktivní - po kliknutí na něj
se zájemce může dostat přímo na firemní server s podrobnější
nabídkou, a jednak technická realizace serveru dovoluje velmi
podrobně zaznamenávat sledovanost a účinnost reklamy, včetně
analýzy typu "z kterých částí světa pocházelo v konkrétní dobu
nejvíce zájemců" apod. Tyto údaje jsou navíc inzerentovi po síti
bezprostředně k dispozici, takže může podle prvních výsledků
ovlivňovat další průběh kampaně doslova ze dne na den.
Na nejnavštěvovanějších serverech je však tato také patřičně
nákladná a mnohdy si v tomto ohledu nezadá s náklady na kampaň v
klasických tištěných periodikách. Pokud máte hlouběji do kapsy
(a to má v začátcích autor každého komerčního projektu), můžete
zvážit následující možnost:

Fifty-fifty,

tedy vyměnit proužek za proužek, respektive zobrazení cizího
proužku na vašem serveru za zobrazení vašeho proužku na serveru
cizím. Dohadovat se na konkrétních výměnách proužků na
jednotlivých serverech na určitá období by bylo jak organizačně,
tak technicky nesmírně náročné, ne-li nereálné (co v případě, že
budete mít více návštěvníků než ten druhý?). Naštěstí může
většinu takových problémů vyřešit centrální server, který na
tomto principu zajistí distribuci reklamy mezi větším množstvím
dalších serverů. Vy se musíte pouze zaregistrovat, umístit na
své stránky příslušný kód, zajišťující zobrazování cizích
proužků, a odeslat váš proužek k distribuci ze serveru. Výhodou
je, že tak můžete najednou zajistit výměnu reklamy se všemi
ostatními klienty téhož reklamního systému, a ten vám ještě
zajistí statistickou evidenci vaší kampaně.
Služby pro výměnu proužků pracují buď celosvětově, nebo jako
národní reklamní servery (u nás funguje Mr. Linx, Billboard.cz a
Wexl) a pracují buďto jako čistě nekomerční, nebo jako
výdělečné, které zobrazují vaši reklamu ne v poměru 1:1, ale 1:x
a prodejem takto získaného reklamního prostoru si vydělávají na
svoji existenci.

Oznámení poštou

(samozřejmě elektronickou) je další možností, jak dát o svých
stránkách vědět. Má jednu velkou výhodu - poštu, respektive
alespoň předmět (Subject) její příjemci čtou, takže pokud je
náplň vašich stránek zajímá, pravděpodobně vaši zprávu
nepřehlédnou, a už ze zvědavosti se na ně podívají.
Problém však je, komu a za jakých okolností takovou zprávu
poslat, abyste se nedopustili obtěžování velkého počtu adresátů,
které vaše zásilka vůbec nezajímá (tzv. "spam" - viz server
www.antispam.cz). Kromě nabídek různých firem zajišťujících
internetový "dirrect marketing", jejichž využitím se s největší
pravděpodobností právě spamingu dopustíte, máte zhruba tyto
možnosti:
1) rozeslat váš dopis do elektronických konferencí buďto přímo
určených k ohlašování novinek - cz.net.announce, případně
cz.talk nebo do listserv konference cz-net-announce (obsluha na
listproc@bajt.cz), nebo do konferencí zaměřených na stejná či
příbuzná témata, jako je obsah vašich stránek.
2) využít placenou reklamu ve formě dopisu uživatelům zdarma
poskytovaných poštovních schránek - služba však zatím není
příliš populární a nemnozí poskytovatelé, kteří ji doposud
zkoušeli poskytovat, toho zase nechali.
3) poslat oznámení přímo adresátům, jejichž adresu lze získat na
Internetu (např. z WWW) a lze u nich předpokládat, že vaše
stránky patří do oblasti jejich zájmu (např. za upozornění na
stránky nového časopisu o programování pro WWW se na vás těžko
může zlobit osoba, uvedená na webstránkách jako webmaster).

Tiskové zprávy,

zvláště ty vhodně formulované a dobře načasované mohou být někdy
užitečnější než draze zaplacená inzerce. Je proto vhodné mít to
na zřeteli a rozeslat je s každou novinkou, která stojí za
pozornost. Navíc elektronickou poštou je to snadná věc -
naprostá většina adresátů ji totiž používá, protože se jedná
buďto o čistě internetová periodika nebo o papírové noviny a
časopisy, které mají k Internetu blízko.

Pravidla navigace,

aneb vaše stránky se mohou propagovat samy! Alespoň do určité
míry. Důležitá je např. samotná jejich adresa. Jistě jste si
všimli, že např. doménové registrační služby vás ponoukají
nabídkou těch zaručeně prestižních domén druhého řádu pod
doménami nejvyšší úrovně. Důvodem oné prestižnosti však není
snobský zvyk, že kdo za něco stojí (= na to má), musí takovou
doménu mít, ale právě její výstižná a dobře zapamatovatelná
adresa. Pokud např. jednou nakoupíte toner do tiskárny v obchodě
s adresou www.spotrebak.cz, velmi pravděpodobně si na něj
vzpomenete, jakmile vám zase dojde. Na adresu
www.spotrebnimaterial.cz nebo dokonce
www.mujweb.cz/www/spotrbmat/ však stěží. Věnujte proto výběru a
včasné registraci doménového jména pro váš projekt potřebnou
péči, a je-li na druhé úrovni obsazeno, nezoufejte a
zapřemýšlejte o třetí. Vždyť např. Internetový občasník
"Svět hardware" se na své adrese svet.hardware.cz vyjímá docela
slušně.
Další ne nepodstatnou věcí jsou titulek a klíčová slova,
charakterizující obsah vašich stránek. Obojí totiž může
zviditelnit vaše stránky pro uživatele vyhledávačů
(fulltextových vyhledávacích serverů). Ty totiž na rozdíl od
katalogů pracují zcela automaticky a ve výsledcích hledání
zobrazují pouze skutečný obsah stránek. Většina z nich pak
přiřazuje explicitně uváděným klíčovým slovům vyšší váhu, než
stejným slovům uvedeným v těle stránky. Výsledkem pak je, že při
dotazu na stránky obsahující taková slova jsou vaše stránky
vypsány před všemi ostatními, které nemají v hlavičce tato
klíčová slova uvedena.

Šuškanda

Jak se budete moci dočíst v dalším odstavci, je stará dobrá
propagace typu "per-huba", neboli ústním podáním, poměrně účinná
i ve světě Internetu. Přestože vaše stránky těžko s návštěvníkem
poklábosí, můžete tento způsob propagace - formou doporučení
známým - také malinko podpořit.
Např. vhodně umístěný formulář, umožňující návštěvníkovi přímo
zaslat e-mailem upozornění na vaše stránky kamarádovi (aniž by
musel psát celý dopis), může zafungovat se stejným dominovým
efektem jako šuškání mezi důchodkyněmi na zastávce MHD.
Na podobném principu také fungují malé ikonky s odkazem na vaše
stránky (standardní rozměr je 88 x 31 bodů), které jste již
určitě viděli a o jejichž umístění na osobní stránce
(pochopitelně s odkazem na váš server) můžete rovněž spokojené
návštěvníky požádat.

Co je přitáhne?

Za krátkou, ale o to překotnější historii komerčního Internetu
se tato celosvětová počítačová síť vyprofilovala jako svébytné
samostatné médium. Za tu dobu zaznamenala mnoho různých pokusů,
uplatnit na ní reklamní principy osvědčené v jiných médiích
(zejména televizi). Většina z nich však nedosáhla valných
výsledků - Internet a chování jeho uživatelů je totiž v mnoha
směrech odlišný od všeho, co tu až doposud bylo. Jak tedy podle
nejnovějších výzkumů přilákat co nejvíce návštěvníků na vaše
stránky?
Podle nedávného průzkumu agentury Forrester Research, zaměřeného
na chování uživatelů Internetu, se k první návštěvě konkrétního
WWW serveru rozhodlo (bylo možno vybrat více nejčastějších
způsobů) 57 % na základě informace na vyhledávacích službách
(katalozích a fulltextových hledačích), 38 % podle oznámení nebo
doporučení, které přišlo e-mailem, 35 % podle odkazů v textu
jiných stránek, 28 % na základě ústního doporučení, 25 % podle
inzerce v papírových časopisech, 14 % podle informací z
televizní reklamy, 11 % na základě článků v periodikách, rovněž
11 % pak dle papírových katalogů, 9 % podle inzerátů v denním
tisku, 7 % podle reklamních proužků a 2 % na základě inzerce v
rozhlase nebo klasickou poštou.
Druhou stěžejní otázkou v průzkumu bylo, co uživatele přiměje k
opakovaným návštěvám? V odpovědi uvedlo téměř 75 % dotazovaných,
že kvalitní obsah, 66 % snadné použití, 58 % rychlost natažení
stránek, 54 % častá aktualizace obsahu, a pak mezi 14 % a 6 %
následovaly nabídky kupónů na slevu, hry a soutěže, možnost
nákupů, možnost personalizace, využití pokročilých technologií
atd.
Takže jak vidíte, je třeba mít zejména kvalitní stránky, které
je rozumné propagovat co nejrůznějšími způsoby, a rozhodně se
nenechat zlákat nabídkou té "jediné pravé internetové reklamy".

***** vložený článek ******

Odkazy na související zdroje

Katalogy webstránek

Český informační systém
http://www.czis.cz

Katalog Atlasu
http://katalog.atlas.cz

Katalog.CZ
http://searchcz.telecom.cz/KatalogCZ/Default.asp

Seznam
http://www.seznam.cz

U zdroje
http://www.uzdroje.cz

Zmije
http://www.zmije.cz

Registrace

AYA Registrace 500
http://www.aya.cz

DaveCentral - přehled softwaru pro podporu propagace na WWW
http://www.davecentral.com/webpro.html

MASTER.CZ - Registrace
http://www.master.cz/Master/Registrace/index.html

Registrace internetových stránek
http://www.avrvm.com/Registrace/

X-WEB Search
http://www.xweb.cz/search/

Žebříčky návštěvnosti

Na vrcholu
http://web.navrcholu.cz

TOPlist
http://www.toplist.cz

Výměna reklamních proužků

Billboard
http://www.billboard.cz

Mr. Linx
http://Mr.Linx.cz

WebWheel
http://www.ip-netvertising.cz

Wexl
http://www.wexl.cz

Přehledy e-mail konferencí

http://www.ces.net/cz/netrsrc/mail.html#listserv
http://sesek.tsx.org

INFOSHOP - Průvodce registrací na Internetu
http://www.infoshop.cz/rgd/default.htm

-

(Heureka)
Hledání obrázků
(aneb Internet jako obrazová databáze)

Určitě jste se již mnohokrát ocitli v situaci, že jste chtěli či
potřebovali obrázek na nějaké konkrétní téma, či dokonce
zobrazující určitý přesně definovaný objekt. Pak máte několik
možností: zakoupit CD s kolekcí fotografií či klipartů nebo
vyškemrat obrázky od kamaráda z DTP studia (který má těch CDček
v šuplíku spousty), sednout ke skeneru a sbírce pohlednic,
vyrazit s fotoaparátem (nejlépe digitálním) do terénu, pomocí
videokarty s tunnerem odchytit pěkný záběr v TV, zamodemovat na
svou oblíbenou BBS.
Stále to však není ono, protože jste ve výběru témat vždy
poměrně zásadním způsobem omezeni. Ale tak jako u sharewarových
programů, může být i v oblasti grafiky Internet nikdy
nevysychající studnicí obrázků všeho druhu, a stejně jako u
všeho v Internetu stojíte před problémem, jak vyhovující a
mnohdy vůbec nějaký obrázek rychle najít. Takže jaké jsou
možnosti:

Obrázky jsou soubory

Každý trochu zkušenější uživatel ví, že obrázky se skrývají ve
speciálních souborech, kde jsou zakódovány v různých formátech.
Na BBS a posléze i Internetu jsou nejpopulárnější formáty GIF a
JPEG (JPG), jejichž zkratky jako přípona jména souboru (za
tečkou) jsou spolehlivým znakem, že jde o obrázek. Pokud hledáte
natolik konkrétní obrázek, že si dovolíte tipnout alespoň
začátek jména, kterým grafik či správce serveru mohli takový
obrázek pojmenovat, můžete zkusit použít prohledávače archivů
FTP (v Čechách známý čmuchal - Nosey Parker
<http://parker.vslib.cz>, celosvětově nejlépe FTP Search
<http://ftpsearch.lycos.com>). Výsledek však většinou zklame
vaše očekávání.
Podstatně lepší variantou může být hledání obrázků umístěných na
reálných WWW stránkách. Už samotný fakt, že autor stránek
konkrétní obrázek použil, je předpokladem určitého výběru a
skvělou fotografii volavky najdete spíše na ornitologických
stránkách, než v katalogu luxusních automobilů. Abyste mohli
hledat obrázky na WWW, musíte použít takový hledač, který vám
dovolí hledat přímo podle obsahu tagu <IMG>, případně obecně
řetězec uvnitř značek jazyka HTML.
Nejlépe je na tom po této stránce AltaVista, jež nabízí možnost
hledat přímo podle názvu souboru uvedeného v tagu <IMG> -
image:filename jako součást podmínky dotazu. Další z často
používaných hledačů - HotBot umí podmínit výsledek pouze
přítomností jakéhokoliv obrázku na stránce a přímo v parametru
ATL, který může specifikovat obsah obrázku nejpřesněji,
neumožňuje hledat žádný z webovských hledačů.

Obrazové vyhledávače

Protože (jak je patrné i z předchozího odstavce) má vyhledávání
obrázků svá mnohá specifika, vznikly postupně jak při největších
vyhledávacích službách, tak zcela nezávisle, speciální služby
pro vyhledávání obrázků. Podobně jako klasické webovské
vyhledávače je lze rozdělit do dvou kategorií - hledače a
katalogy.
Z první skupiny lze doporučit především Photo Finder Altavisty
<http://image.altavista.com>, který pochopitelně využívá
obrovského množství informací z indexů pro prohledávání Webu.
Oproti přímému použití samotné AltaVisty vám však nabídne daleko
vyšší komfort. Nnemusíte se starat o přesnou formulaci podmínek,
Photo Finder ví, že má požadovaná slova hledat v názvu souboru,
parametru ALT či blízkosti tagu <IMG> (obojí je
nejpravděpodobnější popis obrázku). Kromě toho vám jako výsledek
nezobrazí klasický seznam odkazů na nalezené stránky, ale
zmenšeniny (thumbnails) nalezených obrázků, takže hned vidíte,
jak jste byli úspěšní. Navíc, pokud nějaký obrázek přesně
odpovídá vašim představám, máte možnost nechat si automaticky
vyhledat další vizuálně podobné obrázky. Někdy však nebudete
věřit vlastním očím, co všechno se může počítači zdát (třeba
tvarově) podobné.

Dalším zajímavou a poměrně novou službou je čistě obrázkový
hledač Arriba Vista <http://www.arribavista.com>, která kromě
podobných funkcí jako AV Photo Finder nabízí i hledání podle
kategorií a stažení sharewarového programu pro manipulaci s
obrazovými archivy Arriba Express, jenž má přímé napojení na
její vyhledávací funkce.
Mezi nejpoulárnější zástupce katalogů patří bezesporu databáze
Lycos Image Gallery <http://www.lycos.com/picturethis/> či Yahoo
Image Surfer <http://ipix.yahoo.com> . Pokud byste náhodou nutně
potřebovali záběr z nějaké aktuální události, zkuste navštívit
Yahoo! News Image Gallery na adrese
<http://dailynews.yahoo.com/headlines/g/ts/> - nebudete zklamáni.

Z reálu

Je libo snímek právě zapadajícího slunce v Singapuru? Žádný
problém! On-line kamery, které jsou fenoménem posledních dvou
let, doznaly za tu dobu poměrně velkého rozšíření (určitě budete
znát populární internetové přenosy z hnízda černé čápice
Kristýny). Dnes si můžete ukázat na kterékoliv turisticky
atraktivní místo na mapě světa, a s trochou štěstí najdete
alespoň jednu kameru, připojenou právě tam. A protože člověk je
tvor zvědavý a zároveň se rád předvádí, existuje mnoho kamer,
jež jsou umístěny v nejrůznějších interiérech, od
superpočítačových center až po ložnice odvážných dívek či
příbytky zvířecích domácích mazlíčků.
Kde je najít? Nejlépe v katalozích internetových zdrojů typu
Yahoo/Seznam, kde mají zpravidla vyčleněnou svoji sekci. A pokud
by se vám zdála chudá, můžete navštívit některý z katalogů
zaměřených speciálně na kamery - jedním z nejznámějších a
největších je katalog EarthCam na adrese
<http://www.earthcam.net> či čistě turisticky zaměřený server
Gates 96 na <http://www.gates96.com> .

I fotka je dílo!

právě se před vámi otevřela možnost téměř neomezeného čerpání
kreslených obrázků a fotografií odkudkoliv na zemi. Nenechte se
však zmást snadností jejich získávání. Jakýkoliv obraz či
fotografie je totiž i ve své počítačové podobě implicitně chápán
jako autorské dílo a požívá stejnou zákonnou ochranu jako
originál.
Pokud proto chcete některý z obrázků použít pro další šíření -
např. jako součást svých webstránek, měli byste získat
souhlas autora či alespoň nějakou formu jeho vyjádření v tom
smyslu, že obrázky dal k volnému použití. V opačném případě se
vystavujete možnému postihu - samotný fakt, že autor své dílo
zpřístupní v Internetu, ještě takový souhlas neznamená!
Nezapomeňte, že mezi okopírováním byť části díla a pouhým
využitím jeho námětu pro vlastní tvorbu je rozdíl. Pokud vás
snadnost práce s obrazovými editory svádí k "vykuchání" pěkných
grafických prvků (např. jednotlivých postaviček) z cizího
serveru, vězte, že i ze existuje ochrana. Z iniciativy několika
sdružení vlastníků autorských práv totiž vzniklo několik
projektů, zabývajících se technickou stránkou zajištění
zjistitelné autentizace počítačově zpracovávaných obrazů. Jedná
se počítačovou podobu ochranných prvků, známých z bankovek jako
vodoznaky (watermarks). Pomocí speciálních algoritmů jsou pak v
datech rastrově ukládaných obrázků zakódovány otisky vlastníka,
které leze rozpoznat i v případě, že z originálu použijete jen
určitý, lehce modifikovaný výřez. Svá práva tak již delší dobu
chrání např. park serverů Disney a mnohé další.

-

(HTML)
Syndrom jedné tabulky
(aneb postupné natahování obsahu stránek)

Každý, kdo se alespoň jednou v jazyku HTML snažil naformátovat
složitější návrh stránky podle svých představ, určitě skončil u
tabulek jako jediného prostředku, umožňujícího navrhnout
libovolné rozložení jednotlivých prvků na stránce. Z hlediska
návrhu je opravdu ideálním řešením koncipovat stránky jako
jedinou rozsáhlou tabulku a v ní umístit vše potřebné. Má to
však i jeden zásadní nedostatek - tabulku je browser schopen
zobrazit až ve chvíli, kdy má veškeré informace o rozvržení
buněk - tedy až po stažení celé tabulky. V praxi to pak zcela
eliminuje důležitou vlastnost většiny prohlížečů - schopnost
zobrazovat text stránky průběžně během jejího stahování, a
nezdržovat tak návštěvníka při jejím čtení. Jaké jsou možnosti
řešení?

1) Více tabulek pod sebou

neboli vodorovné nasekání jedné vysoké tabulky na více tabulek
menších je logicky základním způsobem, jak umožnit postupné
natahování stránky. Navíc díky možnosti přesně specifikovat
šířky jednotlivých buněk i okraje lze při troše snahy dosáhnout
též naprosto identického rozložení jednotlivých políček.
Z hlediska plynulosti zobrazování obsahu stránky během jejího
natahování je samozřejmě nejlepší rozdělit původní tabulku na co
nejvíce kousků - téměř po jejích jednotlivých řádcích. V mnoha
případech však tento přístup naráží na případné delší svislé
buňky, roztažené přes více řádků parametrem ROWSPAN . Extrémním
případem je návrh stránky s průběžným levým sloupcem,
obsahujícím zpravidla hlavní navigační prvky či přehledný obsah.
Ten (v duchu Murphyho zákonů) klasické vodorovné členění naseká
tak nešťastně, že zcela rozbije jeho svislé zarovnání. Jak se s
takovým sloupem vypořádat?

2) Levý sloupec

V rámci možností dnes běžně používaných prohlížečů jsou dvě
možné varianty řešení: první, méně populární, spočívá ve využití
rámců. To sice může být mnohdy efektní, nicméně při zmenšení
výšky okna prohlížeče se neubráníte rušivě působícímu rolovacímu
pruhu od levého rámce, a navíc použití dvou rámců zdvojnásobuje
zátěž návštěvníkova počítače téměř stejně jako spuštění dvou
prohlížečů v nezávislých oknech.
Pro odpůrce rámců pak existuje řešení v podobě úzké tabulky
zarovnané vlevo, buďto v rámci tagu <TABLE ALIGN=LEFT>, či
vsazením tabulky do tagu <DIV ALIGN=LEFT> . Vtip je v tom, že
tabulka v HTML následující za takto zarovnanou tabulkou nebude
zobrazena pod ní, ale vedle ní!

3) Tagy COL a COLGROUP

Tyto tagy jsou novinkou verze jazyka HTML 4.0 a jejich plná
podpora je implementovaná pouze u Internet Exploreru od verze
4.x. Hlavní funkcí těchto tagů je umožnit formátování celých
sloupců tabulek, podobně jako tag <TR> umožňuje formátování
řádků.
Jednotlivým sloupcům tak lze přiřazovat šířku, vertikální a
horizontální zarovnávání a další vlastnosti, přičemž hlavní
výhodou je, kromě možné úspory HTML kódu, možnost průběžné ho
zobrazování tabulek. V HTML do verze 3.2 byla šířka jednotlivých
sloupců určována nastavením šířek jednotlivých buněk. Browser
tak musel počkat na celý obsah tabulky, aby mohl stanovit
maximální šířky sloupců podle nejširší buňky.
Tagy se v HTML kódu uvádějí za značku <TABLE>, typicky jako
nepárové, přičemž <COL> slouží k definici atributů jednoho
konkrétního sloupce, kdežto <COLGROUP> umožňuje vytvářet skupiny
sloupců se stejnými vlastnostmi.

-

(iFAQ)
Internet FAQ
(odpovědi na otázky čtenářů ohledně užívání Internetu)

Vlastní elektronická konference

Jak a kde si mohu založit vlastní e-mailovou konferenci?

Pro provozování vlastní konference, tedy služby typu listserv
(server automaticky rozesílající příspěvky účastníkům,
umožňující automatické přihlášení a odhlášení), je třeba nalézt
vhodný server, který by mohl zajistit obsluhu požadované
konference. Pokud by se jednalo o nekomerční záležitost, mohl
byste najít pochopení u správce některého z vysokoškolských uzlů
Cesnetu/TEN34 nebo např. sítě Econnect.
Pokud by předpokládaná témata poslání těchto sítí neodpovídala,
a přesto by mělo jít o službu poskytovanou zdarma, pak by
připadaly v úvahu některé (zatím všechny zahraniční) servery
nabízející e-mail konference zdarma na podobném principu jako i
u nás dobře známé free-mailové služby. K nejznámějším patří
eGroups <http://www.egroups.com>, ONElist!
<http://www.onelist.com> či Cool list <http://www.coollist.com> .
Poslední, pro mnohé možná krajní možností, je provozování
konference jako klasické placené služby. Protože se nejedná o
službu zcela obvyklou, budete si pravděpodobně muset u svého
poskytovatele připojení dohodnout individuální podmínky, nebo
využít služeb některých firem nabízejících hostování domén
(např. Zoner Software), které provoz listservu poskytují jako
nadstandardní službu).

Příliš dlouhá pošta

Čas od času se stane, že do mojí schránky zabloudí zpráva, k níž
je připojen několikasetkilový či megabajtový soubor a její
stahování trvá velmi dlouho. Navíc se většinou jedná o
nevyžádané zásilky, které však musím stáhnout, abych se dostal k
dalším zprávám ve schránce. Je možnost se takových zpráv zbavit?

Když pominu marnou snahu zamezit (ať již osvětou, nebo sankcemi)
spammingu, je jedinou možností smazat takovou zprávu přímo na
serveru, bez jejího stahování na váš počítač počítač. To může
udělat buďto správce příslušného POP3 serveru, nebo sám
uživatel, pokud použije některý z programů pro práci s
elektronickou poštou, který disponuje speciálním režimem čtení
pošty, v němž stahuje pouze hlavičky. Z u nás běžně používaných
programů to umí MS Outlook (v nabídce: Nástroje | Dálková pošta
| Připojit) a Pegasus mail (v nabídce: File | Selective Mail
Download).

Virus v e-mailu

Před pár dny jsem dostal od kolegy varování před nebezpečným
virem, šířícím se prostřednictvím e-mailu. Mohu se při
prohlížení elektronické pošty nakazit virem?

Jak jsem psal v minulém pokračování Internet Guru, vir, který by
nakazil počítač při pouhém čtení textu zprávy, nemůže technicky
fungovat, protože nedochází ke spuštění žádného poštou
doručeného programového kódu. Jediné možnost nákazy je spuštění
k dopisu přiloženého programu či otevření přílohy ve formátu MS
Word, Excel či jiného produktu, umožňujícího připojovat k
dokumentům makroprogramy.
"Skutečným" virem pak je samotné smyšlené varování, které se
díky důvěřivosti laických uživatelů, poslušných výzvy "varujte
okolí a přátele", lavinovitě šíří z jednoho mailboxu do druhého
(viz vložený článek).

**** vložený článek *******

Varování před e-mailovým virem z pohledu technika

Různých nesmyslných varování bylo už po síti díky dobré vůli
laických uživatelů rozesláno bezpočet. Aby měli šanci
"prohlédnou", napsal před časem neznámý správce následující
dopis:

VAROVÁNÍ, POZOR NA NEJHORŠÍ VIRUS VŠECH DOB!!!

Níže uvedené informace jsme obdrželi tajným kanálem přímo
z laboratoří pardubické Synthesie!
Pokud dostanete e-mail se slovem Badtime v předmětu, okamžitě
zprávu smažte BEZ ČTENÍ. Jde o zatím ten nejnebezpečnější virus.
Nejenže přepíše Váš pevný disk, ale on zničí také všechny
diskety v okolí napadeného počítače, demagnetizuje proužky na
Vašich platebních kartách, nastaví budíka v hodinkách na tři
v noci a pomocí podprostorového harmonického pole poškrábe
všechna CD.
Vašemu partnerovi změní telefonní číslo, bude šifrovat hovory
přes GSM tak, že budete mít hlas třesoucí se stařenky, do
akvária nalije fridex, před příchodem návštěvy vypije vše
v lednici a na stole nechá špinavý fusekle.
Až zaspíte, schová vám klíče od auta a než se vrátíte, svede
vaši babičku nebo papouška. Taková je jeho síla, a to je zde
uvedena jen o část toho, co tento virus umí!
Obavy jsou velmi namístě - horší virus opravdu neexistuje! Proto
ihned rozešlete toto varování všem kolegům a co nejvíce dalším
uživatelům, jedině tak můžeme zabránit jeho šíření.
Na to reagoval jeden z jeho kolegů následující nabídkou:

NOVÝ ANTIVIRUS Goodtime!!!

Tento email pracuje jako antivirový program specializovaný na
boj proti viru zvanému Badtime, o kterém již určitě víte. Pokud
se ve vašem okolí začaly objevovat náznaky činnosti tohoto viru,
jste na nejlepší cestě, jak se této hrozby zbavit.Antivir
Goodtime bojuje s následky činnosti viru pomoci nejnovějších
supertajných technologií. Goodtime přeformátuje váš zničený hard
disk, zdarma nahraje všechen nejnovější software, provede
potřebné upgrady, zrestauruje uživatelské profily, a navíc
zdvojnásobí kapacitu všech zasažených médií. Dále obnoví
připojení na Internet, zaplatí vaši životní a úrazovou pojistku
na deset let dopředu. Rovněž obnoví všechna data na Vašich
platebních kartách. Protože současná verze není schopna zjistit
původní zůstatek, bude implicitně nastaven na milion korun, za
kterýžto nedostatek se omlouváme. Stejně tak je Goodtimes
schopen bojovat proti všem ostatním následkům řádění viru
Badtime.Firma Goodtimes dává na všechny funkce záruku tři
roky. ************************************************************
*******

Sledování aktualizace konkrétní stránky

Mám několik oblíbených stránek s včelařskou tematikou, které
jejich autoři doplňují velmi nepravidelně. Lze nějak zajistit,
abych byl na případnou aktualizaci upozorněn?

Pokud takovou funkci nenabízejí přímo stránky, jež jsou objektem
vašeho zájmu (někdy dá autor možnost se zaregistrovat do
e-mailové konference, v níž pak informuje o novinkách), můžete
se obrátit na některou službu typu NetMind (Network Reminder -
doslova "síťový připomínač" - použití zpravidla zdarma). Její
funkce spočívá v tom, že do její databáze zaregistrujete svoji
e-mailovou adresu a URL stránky, jejíž změnu má server
monitorovat, a v případě, že server zjistí změnu (jiné datum
poslední úpravy HTML souboru), pošle vám o tom zprávu. Co se
týče konkrétních adres, tak v tuzemsku byla do konce minulého
roku služba Watch It! na adrese <http://ncic.netmag.cz/watchit/>
(třeba znovu ožije) a v zahraničí nelze než doporučit
samozřejmě nejpopulárnější a stále fungující NetMind
<http://www.netmind.com> .

Čí je doména?

Můžete mi prosím poradit, jak (pokud možno on-line) zjistit
majitele domény?

Vlastníkem internetové domény druhé úrovně pod národními
doménami evropských států je osoba (fyzická nebo právnická -
organizace), uvedená v záznamu o doméně v databázi organizace
RIPE (Réseaux IP Européens http://www.ripe.net ) v položce descr
(název vlastníka), respektive admin-c (osoba oprávněná provádět
veškeré změny, včetně převodu a zrušení domény).
Informace z této databáze, týkající se libovolné registrované
domény, si lze kdykoliv prohlédnou pomocí služby WHOIS nebo přes
WWW rozhraní na serverech zabývajících se registrací domén
(např. http://www.domeny.cz/region.html ) či přes fulltextové
prohledávání na <http://www.ripe.net/cgi - bin/ripedbsearch/> . Pro
mezinárodní (tzv. generické) domény jako COM, ORG, NET, lze pak
získat takové informace od střediska InterNic
<http://www.internic.net>.

Script/Předpis v telefonickém připojení sítě

K čemu mohu využít funkci Script v telefonickém připojení sítě ve Windows 9x? <Petr Šimek>

Pokud byste využíval služeb ISP, který nemá zavedenu centrální
správu uživatelských účtů, ale naopak má jeho síť standardní
plnohodnotné uzly na bázi UNIXu, pak byste se do sítě musel
přihlašovat na jeho přístupový server jako uživatel na unixovém
terminálu (volba zapnout zobrazeni terminálu po vytočení čísla),
kde byste musel sám zadat jméno, heslo a spustit požadovaný
komunikační protokol pro navázání spojení (pravděpodobně PPP).
Script může toto všechno udělat za vás, včetně toho, že předá
jméno a heslo z prihlašovacího dialogu Windows. Protože script
nepotřebujete, váš ISP pravděpodobně použivá autentifikační
nadstavbu protokolu PPP -- PAP, respektive CHAP. Principiální
(ale v konečném důsledku nedůležitý) rozdíl spočívá v tom, že
v prvním případě se přihlašujete k jinému (unixovému) počítači,
z nějž máte přístup dál do sítě tak, že jako svoji uživatelskou
aplikaci spustíte interpretaci potřebného protokolu (PPP), kdežto
ve druhém se automaticky přihlašujete k přístupu (pomocí
konkrétního protokolu) do sítě jako takové.

-

(iFAQ)
Jak pořídit WWW?
(10 tipů na dobře fungující WWW prezentaci)

Od 1. listopadu 1997, kdy ze dne na den došlo k převratu v
politice přidělování doménových jmen, uplynulo již 18 měsíců. Za
tu dobu se u nás silně rozvinul trh s WWW službami, zejména
zajištěním "internetové existence" různých organizací a jejich
internetových projektů. Počet registrovaných domén 2. úrovně v
národní doméně cz vzrostl z několika málo na úctyhodných 22
tisíc a většina už i menších a středních firem zahrnula Internet
mezi média, kde rozhodně nemohou chybět.
Z počáteční euforie a závodů o registraci lepšího jména se trh
webhostingu pozvolna transformuje do reálné podoby, kde bude
většina zákazníků své prezentace a projekty i opravdu
realizovat. A právě proto jsme jako téma pro toto pokračování
rubriky 10 tipů zvolil "Na co si dát při plánování a při výběru
služeb pro WWW pozor".

1
Internet není katalog

Díky v úvodu popsanému boomu a všeobecně vzrůstající míře
propagace a následně informovanosti neodborné veřejnosti není
mnoho těch, kteří by pochybovali o tom, že je třeba mít vlastní
firemní doménu. Doménové jméno, nejlépe druhého řádu a
odpovídající názvu nebo zkratce názvu firmy, vypovídá o její
serióznosti stejně jako upravené a komunikující sídlo, a navíc,
jako hlavní součást adresy WWW serveru a adres elektronické
pošty, může být jedním z nejlépe zapamatovatelných kontaktů.
Samo o sobě i ve spojení s profesionálně provedenými stránkami
WWW to však ještě neznamená přímý užitek. Ten, stejně jako v
reálném světě, přichází až v případě, že je naše
prezentace/nabídka dostatečně propagována.
Častou chybou obchodníků podnikajících mimo oblast IT je, že k
Internetu přistupují (nutno podotknout že notně ponoukáni
formulací nabídek méně seriózních poskytovatelů WWW) jako k
prezentaci v regionálním či oborovém katalogu, kde si zaplatí
záznam a reklamu, a o distribuci a propagaci katalogu se postará
jeho vydavatel - kvůli tomu v něm přeci reklamu kupují. Naproti
tomu vytvoření WWW prezentace a její umístění na server lze
přirovnat k sestavení a vytištění prospektů a nabídek. Samotná
jejich existence bez dobré distribuce a da












Komentáře

K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.