Intel Core microarchitecture

Archiv | 01.05.06

Co nás čeká v nové generaci procesorů Intel? Na letošním jarním Intel Developer Foru, pořádaném v San Franci...







Co nás čeká v nové generaci procesorů Intel?


Na letošním jarním Intel Developer Foru, pořádaném v San Franciscu, byla představena nová mikroarchitektura, na níž budou v nejbližší době postaveny všechny nově vydané procesory společnosti Intel. Pojďme společně nahlédnout pod "technologickou pokličku", abychom zjistili, copak nám to vývojáři připravili za nanolahůdky.
Prakticky na každé přednášce IDF jsme mohli narazit na zmínku o nové mikroarchitektuře Intel, jejíž využití se plánuje v procesorech uvedených v průběhu třetího čtvrtletí 2006 a později.

Nová mikroarchitektura

Není se čemu divit, vždyť současná mikroarchitektura s názvem NetBurst je již dlouhou dobu na hranici svých možností jistou vzpruhou byl koncem roku 2005 přechod na novou 65nm výrobní technologii, díky čemuž se snížila velikost jednotlivých tranzistorů v procesoru a tím pádem se zmenšilo i vyzařované teplo. Oproti konkurenci totiž procesory Pentium 4, Pentium D a Pentium Extreme Edition začínají již pomalu ztrácet dech, protože architektura NetBurst je velmi závislá na frekvenci procesoru a díky problémům s přebytečným teplem se nepodařilo dosáhnout plánovaných frekvencí, a tak je příchod nového řešení velmi očekávaný. Nese název Intel Core microarchitecture a je plánován pro použití ve všech třech hlavních odvětvích společnosti Intel v mobilní, desktop a serverové platformě. Tímto sjednocením by se měla ulehčit práce vývojářům, kteří se budou moci soustředit pouze na řešení softwarových problémů a ne na fakt, pro jaký procesor je ten či onen kód třeba naprogramovat a poupravit.
Základ nové mikroarchitektury vychází ze součastných mobilních procesorů Pentium M a dále je použito to nejlepší z předchozích architektur Pentium III a NetBurst. Při navrhování nové generace procesorů byl kladen důraz především na velmi výrazné snížení potřebné energie na vykonání jedné instrukce a s tím související celkovou nižší spotřebu procesorů. Vývojoví pracovníci společnosti Intel se rozhodli zastavit nepříznivý růst spotřebované energie za provedenou instrukci, jenž začal před lety procesorem Pentium II a jehož vyvrcholením se staly procesory Pentium 4. Nové CPU postavené na mikroarchitektuře Intel Core na tom z tohoto hlediska budou ještě lépe než procesory Pentium M a Core Duo, které již samy o sobě měly výrazně menší spotřebu energie na jednu vykonanou instrukci než Pentium 4. Tvůrci architektury se tak evidentně snažili přizpůsobit nastávajícímu trendu, kdy se nebude hodnotit kvalitní procesor podle absolutního výkonu, nýbrž podle poměru výkon za jednotku energie. Výhodu z těchto optimalizací získají všechny tři platformy stolní procesory budou moci být použity v počítačových sestavách s menšími rozměry než nyní (dobrým příkladem může být platforma Viiv, multimediální sestavy a multifunkční PC umístěné v skříni s rozměry dnešních DVD přehrávačů) a bude moci být použito tišší chlazení celé sestavy. Slibovaná hodnota Thermal Desktop Power u procesorů určených pro stolní počítače by měla být rovných 65 W, což je v porovnání se současnými high-endovými modely Pentium 4, Pentium D, ale i konkurenčními procesory AMD Athlon 64 dosahujícími shodně TDP přes 100 W pro koncového uživatele opravdovým přínosem. Výjimkou by měly být verze procesorů Extreme Edition, pracující s vyšší frekvencí a rychleji taktovanou sběrnicí Front Side Bus, u nichž by hodnota TDP měla dosáhnout až k hranici 90 W. Nižší spotřeba je žádoucí také u procesorů určených pro mobilní platformu. Blíží se totiž rok 2008, a jak bylo na konferenci několikrát zdůrazněno a připomenuto, plány společnosti Intel stále počítají v onom roce s výdrží přenosného počítače celých osm hodin, což je jeden pracovní den. Dostát tomuto předsevzetí však bude velmi těžké, protože na celkovou výdrž notebooku má procesor stále menší a menší vliv i když ještě ne zanedbatelný.
Zásadní roli by pak nová mikroarchitektura měla sehrát v oblasti serverů, ve které se již nyní začíná projevovat snaha o co nejnižší provozní náklady, spojené s co nejmenší spotřebou procesorů. Po celém světě, a to i u nás v ČR, totiž začíná být otázka energie při výběru konkrétní platformy a umístění serveru v serverové farmě prioritní. Energetické nároky dnešních procesorů jsou totiž na hranici přijatelnosti a pokud by se trend nezměnil, bylo by potřeba v budoucnu k zabezpečení přívodu dostatečné energie vynaložit nemalé prostředky, které by měly zákonitě za následek zvýšení ceny poskytovaných služeb. V současné době má z tohoto hlediska mírnou výhodu konkurenční společnost AMD se svými procesory AMD Opteron, čemuže se ještě před příchodem serverových procesorů založených na platformě Intel Core snaží společnost Intel čelit vydáním Ultra Low Voltage verzí procesorů.
Dalším základním požadavkem na novou mikroarchitekturu byla snadná škálovatelnost výkonu ve formě zvyšování počtu jader jednoho fyzického procesoru a zvyšováním frekvence samotných CPU. Co se týká zaměření na více jader v jednom fyzickém procesoru, bude to u nových modelů takto: v první fázi (třetí čtvrtletí roku 2006) budou k dispozici dvoujádrové modely procesorů Intel, jejichž kódová označení jsou Meron pro mobilní procesor, Conroe pro stolní procesory a Woodcrest pro zastoupení serverové platformy. Na počátku roku 2007 by pak měl být představen první čtyřjádrový procesor společnosti Intel s kódovým označením Kentsfield pro desktopy a Clovertown jako zástupce serverových CPU. Struktura budoucích procesorů bude následující dvoujádrové CPU budou mít obě dvě jádra spojená v jedno podobný princip jako u současných procesorů Intel Core Duo nebo u dvoujádrových procesorů AMD Athlon 64 X2. Čtyřjádrové CPU pak budou sestaveny ze dvou dvoujádrových CPU usazených na jedné destičce a spojených pomocí sběrnice Front Side Bus tedy stejně, jak tomu je u procesorů Intel Pentium D, vyrobených 65nm technologií a s jádrem s kódovým označením Presler. Intel tak bude mít konečně plnohodnotný dvoujádrový procesor a ne "složeninu" ze dvou jednojádrových čipů. Další informací, která je v současné době k dispozici, jsou parametry a frekvence jednotlivých modelů nových procesorů: Meron procesor určený pro mobilní použití, by měl pracovat na frekvencích 1 660, 1 830, 2 000, 2 160 a 2 330 MHz, Conroe procesor určený pro desktopy, byl měl být taktován na 1 860, 2 130, 2 400 a 2 670 MHz a Woodcrest serverový zástupce pak využije frekvence 1 600, 1 860, 2 000, 2 330, 2 660 a 3 000 MHz. Systémová sběrnice FSB bude u procesoru Meron 667 MHz, u Conroe 1 066 MHz a u Woodcrest 1 333 MHz. Více informací o procesorech, včetně jejich modelových čísel, můžete nalézt v přiložené tabulce. Nakonec je potřeba ještě zmínit i plánovaný výkon procesorů, který by měl být minimálně o 20 procent vyšší u procesorů Meron v porovnání s současným high-endovým modelem Core Duo, o 40 procent vyšší u Conroe ve srovnání s Pentiem D 950, až o 85 % vyšší výkon by měl mít serverový Woodcrest oproti současnému Intel Xeon 2,8 GHz (Paxville DP). Jak již bylo řečeno, při naznačeném výkonu by měly procesory Conroe být až o 40 % a Woodcrest až od 35 % méně energeticky náročné než jejich předchůdci.
První generace procesorů založených na mikroarchitektuře Intel Core bude obsahovat dvě jádra se sdílenou pamětí L2 cache o velikosti 2 MB nebo 4 MB (2 MB budou mít pochopitelně levnější a méně taktované modely) a vyrobeny budou 65nm výrobní technologií. Procesory budou vyžadovat novou čipovou sadu stolní verze mají pracovat pouze s ještě nevydaným čipsetem Intel i965P/G a dále se současným high-endovým Intel i975X, který je již nějaký ten pátek k dispozici. Nejasná je ovšem otázka zpětné kompatibility základních desek, pořízených ještě před nástupem nové generace procesorů nové stolní procesory sice budou využívat patici LGA775, nicméně se nám nepodařilo ze zástupců společnosti Intel, ani přímo od výrobců základních desek získat uspokojivé vyjádření, zda si bude moci uživatel pořídit nový procesor do stávající základní desky nebo ne. Nejednou jsme v minulosti byli svědky, že i přes naprosto totožnou patici nebylo možné nové procesory ve starších verzích základních desek využívat. Je totiž velice pravděpodobné, že díky sníženým nárokům na napájení nebudou současné základní desky připraveny na konkrétní napětí nových CPU. Paměťový řadič bude stále integrován v čipové sadě, jako tomu je u nynějších systémů Intel, a bude podporovat operační paměti typu DDR2 o frekvencích až 800 MHz, samozřejmostí je i podpora dvoukanálového přístupu do paměti.
Na poli mobilních procesorů to bude vypadat po vypuštění nových procesorů v druhé polovině roku tak, že současná platforma Napa založená na čipové sadě Intel i945M a bezdrátové síťové kartě Intel PRO/Wireless 3945ABG bude doplněna právě o nové procesory Meron. Zde by měla být kompatibilita zaručena. Kompletně nová platforma s kódovým označením Santa Rosa přijde na trh v první polovině roku 2007. Santa Rosa bude složena z čipové sady Crestline a doplněná o jižní můstek ICH8M, mobilní procesor Intel Meron a síťovou kartu s přezdívkou Kedron, která by měla obsahovat nejen podporu technologie Wi-Fi ve specifikaci IEEE 802.11n, ale bude mít v sobě integrovánu bezdrátovou technologii nové generace WiMAX. Čipová sada Crestline bude postavena na obdobě stolní verze i965, bude pouze optimalizovaná pro mobilní provoz, podobně jako tomu bylo u předchozích verzí. Uživateli nabídne až šest portů USB 2.0, dva konektory pro připojení Serial ATA disků, volitelně integrované grafické jádro Intel Graphics Media Accelerator 950 s plnou podporou rozhraní Direct X 9.0c a Shader Model 3.0, a v neposlední řadě také možnost připojení externí grafické karty PCI Express, určené pro mobilní přístroje.

Intel Core microarchitecture

Nová mikroarchitektura obsahuje pět nových klíčových vlastností, které ji mají pomoci zvýšit výkon při zachování minimálních energetických nároků. Jsou to Wide Dynamic Execution, Advanced Digital Media Boost, Smart Memory Access, Advanced Smart Cache a nakonec Intelligent Power Capability. Nyní podrobně rozebereme jednotlivé funkce a popíšeme si, jak budou sloužit uživateli.
První funkcí, o níž si řekneme více, je Wide Dynamic Execution. Díky této technologii je možné zpracovat čtyři nebo více instrukcí během jednoho pracovního cyklu, což je oproti třem zpracovaným instrukcím v procesorech postavených na architektuře NetBurst nárůst minimálně o 33 procent. Wide Dynamic Execution se uplatňuje na začátku procesu zpracování instrukcí, tedy v jednotkách Instruction Fetch a PreDecode, Instruction Queue, Decode, Rename/Alocc, Retirement Unit a Schedulers. Aby byl výsledek co nejefektivnější, rozhodli se inženýři společnosti Intel integrovat a vylepšit technologii Micro-Fusion, známou z procesorů Pentium M. Jedná se o funkci shromažďující mikroinstrukce takovým způsobem, aby jich díky hardwarové podpoře mohlo být vykonáno za jeden pracovní cyklus více, než pokud by tato funkce přítomna nebyla. Protože se využití Micro-Fusion v praxi osvědčilo, byla přidána do nové generace procesorů i zcela nová funkce Macro-Fusion, pracující na podobném principu jako její předchůdkyně. Macro-Fusion má za úkol zvyšovat efektivnost zpracování díky slučování často používaných instrukcí CMP Compare (porovnání) a TEST (procedura testující zadané parametry) ve spojení s podmíněným větvení. V praxi by to mělo fungovat tak, že pokud v instrukční řadě čeká například pět instrukcí, mezi nimiž se vyskytuje alespoň jedna CMP nebo TEST a alespoň jedna podmíněného větvení, interní logika spojí tyto dvě instrukce do jedné a umožní tak v podstatě prováděcí jednotce vykonat všech pět instrukcí v jednom pracovním cyklu, který zvládne zpracovat čtyři instrukce najednou. V případě, že by nebyla Macro-Fusion k dispozici, prováděcí jednotka by musela zpracovat oněch pět instrukcí ne v jednom, ale ve dvou cyklech, což je pochopitelně zdržení.
Druhou klíčovou technologií je u nových procesorů, postavených na mikroarchitektuře Intel Core, Advanced Digital Media Boost. Tato technologie má za úkol zvýšit až dvojnásobně výkon při zpracování multimediálního obsahu, jímž může být hudba, video, počítačové hry nebo obecně všechny aplikace, využívající pro svůj běh instrukčních sad SSE, SSE2 a SSE3. Až dvojnásobného výkonu je dosaženo rozšířením datové šířky zpracovávaných instrukcí ze současných 64 na 128 bitů, a to na všech zpracovávacích jednotkách ALU (aritmeticko-logický jednotkách) a jednotkách Load a Store. Díky rozšíření tak budou nové procesory schopné zpracovat za předpokladu plné optimalizace softwaru až dvakrát více dat než současné procesory. Na obrázku velmi názorně vidíte, jaké množství dat je možné takovýmto způsobem zpracovat, navíc v porovnání se současnými procesory.
Třetí klíčovou technologií je Smart Memory Access. Základem této technologie je těsná spolupráce jednotlivých jader procesoru s vyhrazenou L1 cache, sdílenou L2 cache a operační pamětí. Tato technologie využívá dvě zcela nové funkce Memory Disambiguation a Prefetchers. První z nich, Memory Disambiguation, má na starosti operace s instrukční řadou. U současných procesorů jsou instrukce zařazené v instrukční řadě zpracovány postupně, bez ohledu na jejich vzájemnou vazbu. Často se tak může stát, že instrukce nesoucí potřebná data pro další zpracování je zařazena až na konci instrukční řady. Než se tedy na ní dostane řada, je často zbytečně vykonáno několik instrukcí, které zabírají výpočetní výkon a de facto tak pouze zdržují další zpracování. Typický příklad instrukční řady u stávajících procesorů, kdy je důležitá instrukce až na posledním místě ve frontě, naleznete na obrázku 6. Technologie Smart Memory Access dokáže zorganizovat pracovní procesy v instrukční řadě tak, aby se důležitá instrukce vykonala jako první, i když je v instrukční řadě na posledním místě. Stejným způsobem bude procesor postupovat i při třídění následujících instrukcí. Jak se nakonec změní pořadí vykonání jednotlivých instrukcí, je znázorněno na obrázku číslo 7. Druhou funkcí, obsaženou v Smart Memory Access, je funkce Prefetchers, která má snížit prodlevy procesoru při komunikaci s pamětí díky využití a zapojení obou dvou vyrovnávacích pamětí L1 a L2 cache.
Čtvrtá technologie pomáhající novým procesorům ve výkonu je Advanced Smart Cache a týká se optimalizace práce s rychlou vyrovnávací pamětí L2 cache. Ta bude mít velikost 2 MB nebo 4 MB a bude sdílená pro obě dvě jádra procesoru. Tak velikou cache již obsahují současné dvoujádrové procesory Pentium D řady 9x0, ale neumožňují ji použít jako sdílenou z toho důvodu, že Pentium D se skládá ze dvou jednotlivých procesorů, spojených pouze systémovou sběrnicí Front Side Bus. Naproti tomu nové procesory budou vyrobeny z jednoho kusu křemíku a jako celek bude poté procesor spojen sběrnicí FSB se severním můstkem a operační pamětí. Nastíněné uspořádání je podobné řešení konkurenční společnosti AMD u dvoujádrových CPU Athlon 64 X2 a umožní novým procesorům Intel sdílet L2 cache a vyhnout se tak několika problémům, mezi které patří duplikování dat, zatěžování sběrnice FSB při přesouvání dat z jedné L2 cache do druhé, omezená kapacita L2 cache a v neposlední řadě také delší přístup do paměti cache. Další velmi zajímavou funkcí je dynamické přiřazování velikosti cache podle potřeby jednotlivých jader. V praxi by to mělo fungovat následovně: pokud bude vytížení obou jader procesoru nerovnoměrné, tzn. jedno bude zatížené více než druhé, bude moci vnitřní logika přiřadit více vytíženému jádru také úměrně více vyrovnávací paměti L2 cache. Může například nastat situace, kdy si budete přehrávat hudební skladby ve formátu MP3 a zároveň budete pracovat s aplikací určenou pouze pro jedno vlákno první jádro minimálně vytížené přehráváním skladeb si zabere pouze minimum vyrovnávací paměti, řekněme 256 kB, díky čemuž na druhé jádro zbude celých 3 840 kB L2 cache. Změny v přiřazení velikosti vyrovnávací paměti se mohou odehrávat v řádu milisekund a nijak zásadně tak nemohou uškodit výkonu celého procesoru.
Sdílená cache u procesorů nové generace, jak jsme se zmínili v úvodu, přináší několik výhod, mezi které patří zejména efektivní sdílení dat mezi jednotlivými jádry procesoru. Do současné doby měly stolní procesory Intel vyhrazeny ke každému jádru svou vlastní vyrovnávací paměť L2 cache, kdy komunikace mezi jednotlivými jádry navzájem a hlavní operační pamětí probíhala po systémové sběrnici Front Side Bus (ilustrativní znázornění na obrázku 8 vpravo). Při tomto rozdělení L2 cache docházelo jednak k mnohdy zbytečnému duplikování dat, protože stejné hodnoty a data mohly být uložené v obou vyrovnávacích pamětech, jednak byla při následném přesunu dat zbytečně zatěžovaná systémová sběrnice. U nových procesorů bude tento problém elegantně vyřešen tak, že sdílená L2 cache bude spojena pouze jednou cestou k systémové sběrnici. Protože přístup do této vyrovnávací paměti budou mít obě jádra zároveň, pro přenos dat z L2 cache k jednotlivým jádrům již nebude potřeba využívat a zatěžovat systémovou sběrnici FSB.
Poslední klíčovou technologií je Intelligent Power Capability. Jako jediná nemá za úkol zvýšení výkonu nových procesorů, nýbrž má pomáhat k jejich nízkému příkonu a minimalizaci odpadního tepla. Základ této funkce tvoří již známé technologie použité při výrobě mobilních procesorů Pentium M a později i dvoujádrových modelů Intel Core Duo. Navíc se objevují tři zcela nové funkce, Ultra Fine-grained Power Control, Splitt Busses a tzv. Platformization of Power Management Architecture. Ultra Fine-grained Power Control je funkce, jež průběžně vyhodnocuje zatížení jednotlivých částí procesoru a v případě jejich dlouhodobého nevyužití umí jednotlivé části vypnout a tím snížit spotřebu procesoru. Druhou funkcí je Splitt Busses, která snižuje u FPU datovou šířku z 128 bitů na polovinu, čímž opět uspoří trochu příkonu. Třetí funkce je určena především pro mobilní a serverové procesory a skládá se ze tří součástí. Power Status Indicator je určen pro mobilní procesory a má obsahovat regulátor napětí a detektor vytížení procesoru obojí má na starosti správnou detekci a úpravy napájení. DTS Digital Thermal Sensor naopak kontroluje teploty obou dvou jader CPU a následně navrhuje logice úpravu frekvence a napětí. Poslední funkcí je PECI Platformization of Power Management Architecture jedná se o systém spolupracující s několika snímači, řídícím čipem umístěným na základní desce a ventilátory instalovanými v počítačové skříni. Teplotní čidla tedy spolupracují jak s procesorem, tak s jinými komponentami, díky nižším energetickým nárokům pak počítače postavené na nových procesorech budou schopné tiššího chodu než současné procesory.
Mimo tyto nové technologie bude nová generace procesorů obsahovat také již zaběhnuté a nám důvěrně známé funkce, které jsme mohli spatřit již u procesorů Pentium 4, Pentium D a Pentium M. Enhanced Intel SpeedStepr Technology bude mít na starosti správu napájení, kombinovanou se snižováním napětí procesoru. V praxi to bude znamenat, že při nečinnosti nebo menším zatížení procesoru se jeho pracovní frekvence sníží na určitou hodnotu, sníží se zároveň i napájecí napětí a tím pádem bude menší i spotřeba procesoru. Nebude chybět ani Execute Disable Bit ochrana před některými typy počítačových virů k plnému využití však bude stále potřeba i podpora ze strany operačního systému (v současné době MS Windows XP a v budoucnu zajisté i MS Windows Vista). Procesory budou podporovat instrukční sady x86, SSE, SSE2, SSE3 a samozřejmě také rozšíření Enhanced Memory 64 Technology, zaručující chod i systémů programovaných pouze pro 64 bitů. Využití tak nalezne v nadcházející generaci operačního systému společnosti Microsoft Vista.

Co na to konkurence?

Jak na to plánuje reagovat konkurence? V první řadě to bude u společnosti AMD inovace jádra, konkrétně jeho paměťového řadiče. Ten bude nově podporovat operační paměti typu DDR2 až do frekvence 800 MHz připomeňme, že současné čipové sady pro procesory Intel podporují oficiálně pouze 667 MHz. S tím souvisí i změna patice AMD přejde po několika letech z patice Socket 939 na Socket AM2, do které budou pasovat všechny nové procesory AMD Sempron 64, Athlon 64, Athlon 64 FX a Athlon 64 X2. Je otázkou, jaké navýšení výkonu přinese změna pamětí DDR na DDR2, nicméně pokud AMD nepřejde na 65nm výrobní proces, bude mít problémy s dosahováním vyšších frekvencí a tím pádem i vyšších výkonů, než jakých dosahují v současnosti. Mikroarchitektura bude víceméně stejná, podstatné změny přinese až zcela nová architektura K9, o jejímž uvedení ještě není definitivně rozhodnuto.
Pokud jste dočetli až sem, jistě vás napadá, že u nové generace procesorů společnosti Intel se dočkáme oproti současnému stavu některých velmi zajímavých změn CPU budou výkonnější, měly by spotřebovat méně energie a vyzařovat méně přebytečného tepla. Tedy naprosto ideální procesory. Ovšem jestli tomu tak bude, to se dozvíme na začátku druhého pololetí 2006, kdy společnost Intel uvede celou řadu těchto procesorů postavených na Intel Core microarchitecture.
To nejdůležitější jsme si ale nechali na konec. Tím je otázka ceny a zda si počkat na počítače postavené na nových procesorech. Ceny nových procesorů by se měly pohybovat na úrovni dnešních dvoujádrových CPU, žádné drastické snížení pořizovací ceny celého počítače se tedy konat nebude. V podstatě dostanete za stejné nebo podobné peníze o několik procent až desítek procent rychlejší procesor, než jaký byste si mohli pořídit v současné době. Jediné, co si s největší pravděpodobností budete muset obstarat, budete-li chtít upgradovat na nový procesor po jeho vydání, bude základní deska s čipsetem Intel i965, Intel i975X nebo nějaká od výrobce třetí strany. Vše ostatní, jako grafická karta PCI Express x16, operační paměti DDR2 533, 667 nebo 800 MHz, pevné disky PATA/Serial ATA nebo jiné příslušenství to vše budete moci použít, protože v tomto směru zůstane vše zachováno. Pokud tedy stojíte před rozhodnutím pořídit si v nejbližší době počítač a nechcete do něho příliš investovat, zřejmě se na nástup nové generace procesorů Intel čekat nevyplatí. Pokud si však plánujete pořídit počítač zejména na hry a zaplatit za něj o něco (no dobře o mnoho) více, než je běžné, vyplatí se počkat na nejvýkonnější modely nové generace. Stále ovšem bude platit, že pokud budete chtít využít výkon dvoujádrových CPU na maximum, budete potřebovat také optimalizované aplikace, které nabízeného výpočetního výkonu dokáží využít.
Samozřejmě že toto všechno vypadá velmi slibně, ovšem jen praxe a čas ukáže, zda se použitím nové mikroarchitektury Intel Core podaří společnosti Intel opět předstihnout svého největšího konkurenta AMD z hlediska maximálního výkonu, ale také v otázce spotřeby, zahřívání, a v neposlední řadě spolehlivosti.



ProcesorModelové čísloFrekvence (MHz)FSB (MHz)L2 cache
T55001 6606672 MB
T56001 8306672 MB
MeroT72002 0006674 MB
T74002 1606674 MB
T76002 3306674 MB
E63001 8601 0662 MB
ConroeE64002 1301 0662 MB
E66002 4001 0664 MB
E67002 6701 0664 MB
dosud neuvedeno1 6001 3334 MB
dosud neuvedeno1 8601 3334 MB
Woodcrestdosud neuvedeno2 0001 3334 MB
dosud neuvedeno2 3301 3334 MB
dosud neuvedeno2 6601 3334 MB
dosud neuvedeno3 0001 3334 MB













Komentáře

K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.