Intel Core 2 Duo na scéně

Archiv | 01.09.06

Podrobný pohled na procesory Intel nové generace cd/dvd Před několika měsíci jste si mohli na našich stránk







Podrobný pohled na procesory Intel nové generace cd/dvd



Před několika měsíci jste si mohli na našich stránkách přečíst o uvedení nové mikroarchitektury společnosti Intel, na níž budou založené procesory nové generace. Nová architektura nese jméno Intel Core Mikroarchitecture a nahrazuje jednak stolní a serverovou mikroarchitekturu NetBurst (na níž byly založeny desktopové procesory Pentium 4, Pentium D, Pentium Extreme Edition a serverové procesory s označením Xeon) a stejně tak i procesory určené pro mobilní zařízení, známé pod označením Pentium M a Intel Core Duo.
Oficiální uvedení těchto mikroprocesorů bylo naplánováno na 27. července 2006 a my jsme při tom pochopitelně nemohli chybět pojďme se tedy společně podívat, co pro nás společnost Intel přichystala.

Intel Core Mikroarchitecture

Předchůdcem této mikroarchitektury není architektura NetBurst, jak by se mohlo na první pohled zdát, nýbrž v jejím rodném listě nalezneme zcela jasné indicie, že se jedná o potomka mobilních procesorů prodávaných pod označením Intel Pentium M a později jejich dvoujádrových následovatelů Intel Core Duo. Nová architektura tak pokračuje v nastoleném trendu snižování příkonu na jednu provedenou instrukci a v celkově nízké spotřebě při zachování vysokého výkonu. K tomu jí bylo do vínku přidáno několik technologií zvyšujících výkon samotného procesoru a nebyly opomenuty ani některé technologie použité v procesorech Pentium 4 a Pentium D.
Ještě než si popíšeme jednotlivé funkce nových procesorů, rádi bychom zavzpomínali na dobu, kdy se objevila mikroarchitektura NetBurst. Tehdy se mluvilo o postupném zvyšování výkonu, padala slova o šesti, osmi či deseti GHz, což byla předpokládaná cesta nárůstu výkonu. Pro NetBurst se bohužel stala osudná frekvence 4 GHz, které oficiálně žádný procesor Pentium 4 nebo Pentium D nedosáhl. Místo toho se zvýšení výkonu realizovalo pomocí dvou jader v jednom fyzickém procesoru, což se vyplatilo i přesto, že pracovní frekvence těchto procesorů byla zejména ze začátku po uvedení oproti high-endovým modelům Pentium 4 670 s 3,8 GHz velmi nízko nejvýkonnější Pentium D 840 mělo "pouhých" 3,2 GHz. Návrh Pentia Dvšak byl šit horkou jehlou a oproti konkurenci to byly vlastně pouze dva procesory uložené na jedné destičce a spojené dohromady sběrnicí Front Side Bus. Návrh nových procesorů Core 2 Duo je zcela jiný. Dvoujádrové procesory již nejsou oddělené, nýbrž spojené dohromady, a to včetně sdílené L2 cache. Zmiňujeme se o tom proto, že i nová mikroarchitektura Intel Core počítá s postupným zvyšováním výkonu. Oproti NetBurst ovšem jen málo spoléhá na růst pracovní frekvence (i když i s ním je nutné počítat a samozřejmě ovlivňuje samotný výkon CPU), hlavním "tahounem" zvyšování výkonu bude jak napovídá samotný název mikroarchitektury zvyšování počtu jader v samotném procesoru. Již na konec tohoto roku je plánovaný stolní procesor obsahující čtyři jádra s kódovým označením Kentsfield, jistě to ale není v plánech Intelu konečná. Tento model bude označen jako Core 2 Extreme a bude k dispozici jen v omezeném množství. Do té doby se však setkáme ještě se dvěma Core 2 Extreme procesory, a to s modelem pracujícím na 3,2 GHz s FSB 1 066 MHz a s modelem pracujícím na frekvenci 3,33 GHz a systémovou sběrnicí FSB 1 333 MHz. Dost však bylo teorie, vrhněme se na reálné vzorky procesorů Intel Core 2 Duo.

Pět nových klíčových technologií

Nová mikroarchitektura obsahuje pět nových klíčových vlastností, které jí mají pomoci zvýšit výkon při zachování minimálních energetických nároků. Jsou jimi Wide Dynamic Execution, Advanced Digital Media Boost, Smart Memory Access, Advanced Smart Cache a nakonec Intelligent Power Capability. Nyní si podrobně jednotlivé funkce rozebereme a popíšeme, jak budou sloužit uživateli.
První funkcí, o níž si řekneme více, je Wide Dynamic Execution. Díky této technologii je možné zpracovat čtyři nebo více instrukcí během jednoho pracovního cyklu, což je oproti třem zpracovaným instrukcím v procesorech postavených na architektuře NetBurst nárůst o minimálně 33 procent. Wide Dynamic Execution se uplatňuje na začátku procesu zpracování instrukcí, tedy v jednotkách Instruction Fetch a PreDecode, Instruction Queue, Decode, Rename/Alocc, Retirement Unit a Schedulers. Aby byl výsledek co nejefektivnější, rozhodli se inženýři společnosti Intel integrovat a vylepšit technologii Micro-Fusion, známou z procesorů Pentium M. Jedná se o funkci, shromažďující mikroinstrukce takovým způsobem, aby jich mohlo být vykonáno díky hardwarové podpoře za jeden pracovní cyklus více, než pokud by tato funkce přítomna nebyla. Protože se využití Micro-Fusion v praxi osvědčilo, byla do nové generace procesorů přidána i zcela nová funkce Macro-Fusion, pracující na podobném principu jako její předchůdkyně. Macro-Fusion má za úkol zvyšovat efektivnost zpracování díky slučování často používaných instrukcí CMP Compare (porovnání) a JNE (procedura testující zadané parametry ve spojení s podmíněným větvením). V praxi by to mělo fungovat tak, že pokud v instrukční řadě čeká například pět instrukcí, mezi nimiž se vyskytuje alespoň jedna CMP a JNE a alespoň jedno podmíněné větvení, interní logika spojí tyto dvě instrukce do jedné a umožní tak v podstatě prováděcí jednotce vykonat všech pět instrukcí v jednom pracovním cyklu, který zvládne zpracovat čtyři instrukce najednou.
Druhou klíčovou technologií u nových procesorů postavených na mikroarchitektuře Intel Core je Advanced Digital Media Boost. Tato technologie má za úkol až dvojnásobně zvýšit výkon při zpracování multimediálního obsahu, jakým může být hudba, video, počítačové hry nebo obecně všechny aplikace, využívající pro svůj běh instrukčních sad SSE, SSE2 a SSE3. U nových procesorů se toto rozšíření v některých identifikačních programech jeví jako SSE4, ale samotná společnost Intel to považuje spíše za rozšíření instrukcí SSE3 než za něco zcela nového. Až dvojnásobného výkonu je dosaženo rozšířením datové šířky zpracovávaných instrukcí ze současných 64 na 128 bitů, a to na všech zpracovávacích jednotkách ALU (aritmeticko-logických jednotkách) a jednotkách Load a Store. Díky rozšíření tak budou nové procesory schopny zpracovat za předpokladu plné optimalizace softwaru až dvakrát více dat než současné procesory.
Třetí klíčovou technologií je Smart Memory Access. Základem této technologie je těsná spolupráce jednotlivých jader procesoru se svou vyhrazenou L1 cache, sdílenou L2 cache a operační pamětí. Tato technologie využívá dvě zcela nové funkce Memory Disambiguation a Prefetch. První z nich, Memory Disambiguation, má na starosti operace s instrukční řadou a zvyšuje tak optimalizaci procesů v řadě instrukcí. Druhou funkcí obsaženou v Smart Memory Access je funkce Prefetchers, která má snížit prodlevy procesoru při komunikaci s pamětí díky využití a zapojení obou dvou vyrovnávacích pamětí L1 a L2 cache.
Čtvrtá technologie napomáhající novým procesorům ve výkonu je Advanced Smart Cache. Týká se optimalizace práce s rychlou vyrovnávací pamětí L2 cache. Ta bude mít velikost 2 MB nebo 4 MB a bude sdílená pro obě dvě jádra procesoru. Takto velikou cache již obsahují současné dvoujádrové procesory Pentium D řady 9 x 0, ale neumožňují ji použít jako sdílenou, protože Pentium D se skládá ze dvou jednotlivých procesorů, spojených pouze systémovou sběrnicí Front Side Bus. Naproti tomu nové procesory budou vyrobeny z jednoho kusu křemíku a jako celek bude poté procesor spojen sběrnicí FSB se severním můstkem a operační pamětí. Nastíněné uspořádání je podobné řešení konkurenční společnosti AMD u jejich dvoujádrových CPU Athlon 64 X2 a umožní novým procesorům Intel sdílet L2 cache a vyhnout se tak několika problémům, mezi které patří duplikování dat, zatěžování sběrnice FSB při přesouvání dat z jedné L2 cache do druhé, omezená kapacita L2 cache a v neposlední řadě se tím také eliminuje čekání na přístup do operační paměti počítače. Další velmi zajímavou funkci je dynamické přiřazování velikosti cache podle potřeby jednotlivých jader. V praxi by to mělo fungovat tak, že pokud bude vytížení obou jader procesoru nerovnoměrné, tedy jedno bude zatížené více než druhé, bude moci vnitřní logika přiřadit více vytíženému jádru také úměrně více vyrovnávací paměti L2 cache. Může například nastat situace, kdy budete přehrávat hudební skladby ve formátu MP3 a zároveň budete pracovat s aplikací určenou pouze pro jedno vlákno první jádro, minimálně vytížené přehráváním skladeb, zabere pouze minimum vyrovnávací paměti, řekněme 256 kB, díky čemuž na druhé jádro zbude celých 3 840 kB L2 cache. Změny v přiřazení velikosti vyrovnávací paměti se mohou odehrávat v řádu milisekund a nijak zásadně nemohou uškodit výkonu celého procesoru. U aplikací využívajících velkou L2 cache můžeme očekávat razantní nárůst výkonu, což by mohlo do jisté míry pomoci u systémů, kde nebudou osazeny nejvýkonnější 800MHz operační paměti.
Poslední klíčovou technologií je Intelligent Power Capability. Jako jediná nemá za úkol zvýšení výkonu nových procesorů, nýbrž má napomáhat jejich nízkému příkonu a minimalizaci odpadního tepla (což se podle prvních testů s předprodukčním vzorkem procesorů v revizi B1 bohužel ne zcela povedlo). Základ této funkce tvoří již známé technologie použité při výrobě mobilních procesorů Pentium M a později i dvoujádrových modelů Intel Core Duo. Navíc se přidávají tři zcela nové funkce Ultra Fine-grained Power Control, Splitt Busses a tzv. Platformization of Power Management Architecture. Ultra Fine-grained Power Control je funkce, která průběžně vyhodnocuje zatížení jednotlivých částí procesoru a v případě jejich dlouhodobého nevyužití umí jednotlivé části vypnout a tím snížit spotřebu procesoru. Druhou funkcí je Splitt Busses, snižující u FPU datovou šířku ze 128 bitů na polovinu, čímž opět uspoří trochu příkonu. Třetí funkce je určena především pro mobilní a serverové procesory a skládá se ze tří součástí. Power Status Indicator je určen pro mobilní procesory a má obsahovat regulátor napětí a detektor vytížení procesoru obojí má na starosti správnou detekci a úpravy napájení. DTS Digital Thermal Sensor naopak kontroluje teploty obou jader CPU a následně navrhuje logice úpravu frekvence a napětí. Poslední funkcí je PECI, Platformization of Power Management Architecture jedná se o systém spolupracující s několika snímači, řídícím čipem umístěným na základní desce a ventilátory nainstalovanými v počítačové skříni. Teplotní čidla tak spolupracují jak s procesorem, tak s jinými komponenty a díky nižším energetickým nárokům pak budou moci počítače postavené na nových procesorech nabídnout tišší chod než současné procesory.
Mimo tyto nové technologie bude nová generace procesorů obsahovat i zaběhnuté a nám důvěrně známé funkce, které jsme mohli spatřit již u procesorů Pentium 4, Pentium D a Pentium M. Enhanced Intel SpeedStep Technology bude mít na starosti správu napájení kombinovanou se snižováním napětí procesoru. V praxi to bude znamenat, že při nečinnosti nebo menším zatížení procesoru se jeho pracovní frekvence sníží na určitou hodnotu, sníží se zároveň i napájecí napětí a bude tedy nižší i spotřeba procesoru. Nebude chybět ani Execute Disable Bit ochrana před některými typy počítačových virů. K plnému využití této funkce však bude potřebná stále i podpora ze strany operačního systému (v současné době MS Windows XP a v budoucnu zajisté i MS Windows Vista). Procesory budou podporovat instrukční sady x86, SSE, SSE2, SSE3 a samozřejmě také rozšíření Enhanced Memory 64 Technology, zaručující chod 64bitových systémů.

Do čeho nové procesory usadit?

Na řadu přichází otázka neméně důležitá, kam vlastně osadit nové procesory Intel Core 2 Duo. Stolní procesory založené na mikroarchitektuře Intel Core jsou dodávány v provedení LGA775, tedy fyzicky ve stejném balení, které jsme mohli spatřit u procesorů Pentium 4 a Pentium D. Pokud se právě nadechujete k vítěznému pokřiku, že by se stal zázrak a vy jste si mohli osadit nový procesor do své starší základní desky, budeme vás muset zklamat. Jediná stávající čipová sada podporující Core 2 Duo je Intel 975X Express Chipset. Ale ani uživatelé, vlastnící tento high-endový čipset, nemusejí mít vyhráno. Druhou podmínkou je, že základní deska musí být vyrobena v nové revizi a musí být osazena novým napěťovým regulátorem, schopným obsloužit rozsah napětí použitý v nových CPU. Jedinou základní deskou podporující Core 2 Duo přímo od společnosti Intel je model Intel Desktop Board D975XBX s kódovým označením Bad Axe a revizí 304. Všechny nižší verze jsou stejně jako i u jiných výrobců pro procesory Core 2 Duo nepoužitelné.
Protože však čipová sada i975X slouží pro high-endové nasazení, uvedla společnost Intel zároveň s novými procesory také celou řadu čipsetů, schopných bez problému obsloužit nová CPU. Jedná se o modely Intel P965 Express Chipset a Intel G965 Express Chipset, určené do mainstreamové kategorie, pro firemní použití pak Intel Q963 Express Chipset a Intel Q965 Express Chipset.
Mainstreamová kategorie je klasicky rozdělena na čipset bez integrované grafické karty (P965) a na čipset s integrovanou grafickou kartou Intel Graphics Media Accelerator X3000. V tomto článku si popíšeme jen ty nejdůležitější novinky a funkce, protože v příštím čísle nás čeká srovnávací test základních desek s podporou Intel Core 2 Duo a v něm rozebereme dopodrobna nabízené čipové sady i s jejich vlastnostmi a přednostmi. Jak jste si mohli všimnout, dochází k jemné změně stylu pojmenování jednotlivých čipových sad. Místo zažitého písmene za číselným označením čipové sady ho nyní nalezneme před číslem. Čipová sada s integrovanou grafickou kartou tak ponese označení G965, bez integrované GPU P965, nově společnost Intel zavádí další označení Q. Jedná se o platformu určenou pro korporátní/firemní použití a písmeno Q naznačuje označení Quality tedy kvalitní a stabilní prvek.
Společným prvkem všech uvedených čipsetů je integrovaný paměťový řadič, schopný pracovat s operačními paměťmi typu DDR2 včetně dvoukanálového přístupu, komunikace s procesorem o rychlosti 8,5 GB/s a technologie Intel Fast Memory Access. Tato technologie má za úkol optimalizovat datový tok mezi operační pamětí, čipovou sadou a procesorem, což může mít za následek nárůst propustnosti pamětí v porovnání se staršími čipsety o více než 18 procent. K severnímu můstku lze také připojit externí grafický adaptér PCI Express x16, který však nemusí být k dispozici na všech typech základních desek, například u modelu Q963, je však plánován jako vysloveně korporátní řešení bez potřeby přídavné grafiky.
Zásadním způsobem proběhl upgrade integrované grafické karty, která nyní nese označení Ready for Microsoft Windows Vista Premium, což dává tušit, že se nebude jednat o nějakou "chudinku". Podporovat totiž bude jak Shader Model verze 3.0, tak i verze 4.0, zvládat tak může plně programovatelné shadery. Navíc bude obsahovat i jednotku T&L a bude podporovat HDR, ovšem díky nízkému výkonu nepředpokládáme, že by byla tato funkce hojně využívána. Ale je k dispozici.
Velkým přínosem pro zpracování a zobrazení videa má být technologie Intel Clear Video, konkurující tak ATI AVIVO a nVidia Pure Video Technologii. Ta má zajistit plnou akceleraci přehrávaného videa MPEG2 a VC1, dále také bezproblémové přehnání HD videa H.264 ve formátech 720p/1080i/1080p a v rozlišení až 2 048 x 1 536. Podporou Intel Clear Video nedisponují firemní čipsety Q965 a Q963, protože v pracovním nasazení je podpora přehrávání videa zbytečná.
Výstup z integrované grafické karty bude svěřen klasickému analogovému D-Sub konektoru, uživatelé tedy mohou stejně jako v minulých případech rozšířit počítač o přídavnou kartu s DVI a případně i HDCP konektory.
Další novinkou je inovovaný jižní můstek s označením ICH8, dodávaný ve více variantách. Opět nejprve vyjmenujeme společné prvky, mezi které patří podpora až 6 PCI Express x1 slotů, čtyři konektory Serial ATA 3Gb/s, deset portů vysokorychlostního rozhraní USB 2.0 včetně dvojitého řadiče, možnost vypínat porty USB, integrovaný síťový adaptér 10/100/1000 Mbit/s, integrovaná podpora Advanced Fan Speed Control pro snazší a jednodušší kontrolu otáček ventilátorů, podpora pouze zvukové karty HD Audio (kodek AC`97 je definitivně vypuštěn a není již podporován) a jiné technologie, známé z čipové sady i945. Nepříjemnou novinkou pro mnoho uživatelů pak bude naprosté vypuštění paralelního konektoru ATA (IDE), který se na základních deskách s čipsety řady 965 objeví pouze díky přídavným řadičům třetích firem. Toto byl od Intelu sice předvídatelný krok, nicméně mnoho uživatelů jej nepřijme s povděkem. Buď si budou muset pořídit redukci PATA/SATA pro své stávající mechaniky CD a DVD, které však nejsou vždy 100procentně spolehlivé, nebo budou muset koupit novou mechaniku, jež bude obsahovat nativní rozhraní Serial ATA. Řešení s přídavným řadičem považujeme za provizorní, protože zatím jen velmi málo těchto řadičů dovede pracovat s DVD mechanikou, nehledě na fakt, že pokud budete chtít instalovat operační systému z CD nebo DVD, zřejmě budete potřebovat disketu s ovladači pro zavedení před samotnou instalací systému. O tomto problému se dočtete více v příštím čísle, neboť to bude jedna z věcí, na kterou se při testování motherboardů zaměříme.
Základní varianta ICH8 obsahuje pouze 4 Serial ATA 3Gb/s konektory a nepodporuje jakékoliv pole RAID. Naopak verze ICH8R, ICH8DO a ICH8DH disponují šesti SATA 3 Gb/s konektory a také technologií Intel Matrix Storage, což je jinými slovy podpora diskových polí RAID 0, 1, 5, 0+1. Čipová sada ICH8DO (označení Digital Office) má navíc Active Management, ICH8DH (Digital Home) zase technologii Intel Quick Resume, potřebnou pro splnění podmínky platformy Intel VIIV.

Praktické testy Core 2 Duo

Pokud se již nemůžete dočkat prvních výsledků a popisu praktických zkušeností s novými procesory Intel Core 2 Duo, jste na správném místě. Do redakce jsme získali dva zástupce nové architektury: Intel Core 2 Extreme X6800 a Intel Core 2 Duo E6700. První je současně nejvýkonnějším modelem celé produktové řady desktopových procesorů, pracuje na frekvenci 2,93 GHz, jeho komunikace se systémovou sběrnicí probíhá na frekvenci 1 066 MHz, obsahuje 4 MB sdílené L2 cache a maximální hodnota TDP by měla dosáhnout hranice 75 W. Napájecí napětí se pohybovalo mezi 0,85 V a 1,35 V. Frekvence, na kterou procesor snižoval svou rychlost, byla 1 600 MHz. Druhým zástupcem byl nejrychlejší "normální = Duo" Core 2 procesor, a to konkrétně model E6700 pracující na frekvenci 2,66 GHz, jinak se zcela stejnými parametry jako u minulého CPU. Jediným rozdílem je nižší TDP, které u E6700 činí 65 W (stejně jako u všech ostatních modelů řady E). Instalace procesoru zůstala díky stejné patici obdobná, procesor neobsahuje "nožičky", ty jsou k dispozici na patici motherboardu. Procesory jsme testovali na základní desce Intel Desktop Board D975XBX v revizi 304, více informací o přesně konfiguraci testovacího počítače vám přinášíme na jiném místě. Druhou základní deskou, ve které jsme procesory testovali, byl model společnosti Gigabyte s označením GA-965P-DQ6. Procesory se chovají naprosto stejně jako jakékoliv modely Pentium 4 nebo Pentium D, první reálný rozdíl je znát teprve až při spuštění aplikací. Ať se jednalo o model X6800 nebo E6700, nárůst výkonu v naprosté většině aplikací byl značný, a to i u takových, které jsou psané vyloženě pro single-core a nemají zabudovanou podporu pro zpracování více vláken najednou. Zde se naplno mohla uplatnit funkce automatického přerozdělování velikosti L2 cache, takže k jádru, které je zatížené, systém přiřadil odpovídající část této vyrovnávací paměti. Téměř zdrcující se nám zdál výsledek v benchmarku SYSmark 2004 SE, kdy nejrychlejší Core 2 Extreme dosáhlo o téměř 100 bodů více než nejrychlejší současný procesor AMD Athlon 64 FX-62. Intel tedy, jak se zdá, v některých oblastech profesionálního nasazení svou ztrátu dohnal a tam, kde už dosud stejně vládl, bude výkonnostně panovat ještě razantněji. Mnohokrát jsme při recenzích procesorů Pentium 4 a Pentium D říkali, že tyto procesory zvládají dobře práci s multimédii, jako je renderování a komprimace multimediálního obsahu to zůstalo zachováno a výsledky se ještě zlepšily. Často jsme však poukazovali na to, že výkony procesorů založených na mikroarchitektuře NetBurst neposkytují maximální možný požitek z hraní her, neboť v této oblasti byly dlouhou dobu v čele procesory řady AMD Athlon 64 FX. Tato situace se ale s příchodem Core 2 Duo mění příznivci společnosti Intel budou moci vychutnávat své oblíbené hry lépe, a to díky rychlejšímu zpracování dat procesorem. Jasný důkaz tohoto tvrzení můžete najít na stránkách krátkých testů, kde si budete moci prohlédnout a porovnat výsledky naměřené na naší bývalé referenční sestavě založené na procesoru AMD Athlon 64 X2 4800+ s výsledky novými, naměřenými za identických podmínek (rozuměj stejně nastavení kvality obrazu, stejné ovladače a rozlišení atd.) s procesorem Intel Core 2 Duo E6700.
Co se týká použitých technologií v procesorech, jen připomeňme, že uvnitř jsou ukryty tyto technologie eXecute Disable, EM64T, EIST a také virtualizační technologie, o které jsme podrobněji psali při představení mikroarchitektury Intel Core. Procesory jsou vyráběné 65nm výrobním procesem, velikost jádra je 143 mm čtverečních a uvnitř je schováno více než 291 milionů tranzistorů.
Abychom však nové procesory pouze nechválili, musíme se zmínit o jedné nepříjemnosti, se kterou jsme se museli po dobu testů potýkat. Předem bychom chtěli upozornit, že tyto výtky se vztahují k předprodukčním vzorkům, které jsme měli k dispozici (revize B1), neboť do obchodů se dostane revize nová a je možné či velmi pravděpodobné, že některé z problémů budou ne-li odstraněny, tak alespoň zmírněny. Tím problémem bylo nadměrné zahřívání procesorů Core 2. Při použití referenčního chladiče Freezer 7 Pro jsme v poklesu teploty nezaznamenali vůbec žádnou změnu oproti dosud používanému procesoru Intel Pentium 4 560 (první revize s jádrem Prescott, 1 MB L2 cache, bez podpory EIST a 64bitových instrukcí). Po zapnutí počítače měl procesor (budeme mluvit o Core 2 Extreme, model E6700 na tom byl díky nižší frekvenci o několik stupňů lépe) rovných šedesát stupňů. To byla teplota při snížené frekvenci a sníženém napětí díky EIST. Při plné a dlouhodobé zátěži se teplota vyšplhala až na hranici 73 stupňů Celsia, což jsme s ohledem na deklarovanou minimální spotřebu vůbec nečekali. Ještě jednou chceme připomenout, že se jednalo o revizi B1, zatímco do prodeje se dostane revize B2 (tu jsme však neměli při testování k dispozici). O další zkušenosti se jistě podělíme v chystaném srovnání motherboardů v následujícím čísle.
Uvedeny však nebyly jen tyto dva nejvýkonnější modely, ale celá série procesorů, jejich přesné parametry si můžete prohlédnout v přiložené tabulce. Pokud se zaměříme na cenovou politiku společnosti Intel, překvapivě byly tyto procesory zařazeny do cenových relací, kam do současné doby patřily procesory Pentium 4 a Pentium D. To se muselo zákonitě projevit snížením ceny posledně jmenovaných CPU a vyvolalo to tak pro koncového uživatele velice příznivé posuny cen směrem dolů.
Jak je vidět, společnost Intel zapracovala jistě i pod narůstajícím tlakem konkurenční společnosti AMD a uvedla na trh velice nadějné procesory, založené na nové mikroarchitektuře Intel Core. Spolu s novými CPU byly uvedeny také čipové sady, které vlastně pokračují v nastolené linii čipsetů i915 a i945. Výborným počinem se jeví zcela nová integrovaná grafická karta čtvrté generace, která je připravena na všechny nástrahy a požadavky nadcházejícího operačního systému Microsoft Windows Vista.
V dnešním článku jsme si představili dva nejvýkonnější procesory. O předvedeném výkonu není pochyb, posledním faktorem může být pořizovací cena. U Extreme je posazena na obvyklých "extreme" 999 dolarů (při přepočtu na české koruny je třeba připočíst DPH 19 % a marži obchodníků, protože cena v dolarech je velkoobchodní při prodeji 1 000 ks), což pravděpodobně bude v našich končinách činit dobrých 28 000 Kč včetně DPH. U druhého modelu je však cena téměř poloviční a výkonnostní propad není tak vysoký, jaký by ospravedlnil cenu Extreme CPU. Cena Intel Core 2 Duo E6700 má být 530 dolarů, což je s přihlédnutím k výkonu více než výborné. Za předvedený výkon, poměr výkon/cena a použité technologie proto udělujeme procesoru Intel Core 2 Duo E6700 ocenění TOP produkt.













Komentáře

K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.