Hacker #1: Klávesnice jako zbraň - Rozhovor s nejslavnějším hackerem světa Kevinem Mitnickem I

Archiv | 01.11.03

Kevin Mitnick. Hacker, který vstoupil do dějin. Kolem jeho odsouzení a uvězněníse dodnes vedou a nejspíš ještě nějaký ten pátek povedou spory. Jedno je ale jisté: stal se prvním "poč...





Kevin Mitnick. Hacker, který vstoupil do dějin. Kolem jeho odsouzení a uvěznění
se dodnes vedou a nejspíš ještě nějaký ten pátek povedou spory. Jedno je ale
jisté: stal se prvním "počítačovým zločincem", jenž se ocitl na seznamu deseti
nejhledanějších osob americkou FBI.

Začínal jako phreaker člověk, který se nabourává do systému telekomunikačních
společností. Když získal potřebné znalosti, dokázal s telefonními ústřednami
hotové divy. Třeba domácí stanici jednoho svého kamaráda změnil v ústředně na
veřejný telefonní automat. Takže když dotyčný kamarád chtěl telefonovat a zvedl
sluchátko, ozvalo se: "Vhoďte prosím minci." Což u domácího přístroje jde jen
velmi těžko.

Od phreakingu pokročil k hackování počítačů dokázal se dostat prakticky do
jakéhokoliv systému. Jeho úžasné schopnosti, kdy využíval jak čistokrevné
hackerské techniky, tak metod sociálního inženýrství, mu otevřely cestu do
nejpřísněji střežených počítačů. To mu na jedné straně vyneslo obdiv hackerské
komunity, na straně druhé ale nenávist mnoha jiných. Navíc se kolem něj
vytvořil velkolepý mýtus zásluhou novináře Johna Markoffa a jeho knihy. Mitnick
prý dokázal nemožné kousky. Podařilo se mu nabourat do databází FBI a měnit zde
záznamy o své osobě. Dokázal se prý dostat do počítačů amerického Pentagonu, a
byl jediné kliknutí myši od rozpoutání jaderné války, apod.

Americká vláda tyto informace nikdy oficiálně nekomentovala. A dodnes je
nekomentoval ani Mitnick po svém uvěznění byl předčasně propuštěn s podmínkou,
že příštích sedm let nebude jakkoliv komentovat své bývalé hackerské aktivity.
Navíc měl zákaz přístupu k informačním technologiím ten vypršel letos.

Škoda způsobená Kevinem Mitnickem údajně dosáhla 300 mil. dolarů! On sám ale
vysvětluje, jak k tomuto číslu vyšetřovatelé došli: "Protože proti hackerům
neexistovaly zákony a mým počínáním žádná prokazatelná škoda nevznikla, vzali v
úvahu nejvyšší možnou škodu, která mohla vzniknout. Prostě sečetli částky na
vývoj softwaru a produktů, jejichž kódy a plány jsem při svých útocích získal a
došli k oné závratné částce. Byla to ale jen imaginární suma, nikdy se totiž
neobjevila v účetních výkazech domněle poškozených firem."

V rozsudku soudu, který jej poslal za mříže, stálo: "Vyzbrojen klávesnicí je
nebezpečím pro společnost."

Kevin Mitnick zavítal na konci září i do České republiky, aby zde prezentoval
svoji knihou "Umění klamu". Při této příležitosti vznikl i následující rozhovor.


? Druzí lidé o vás nejčastěji hovoří jako o "nejslavnějším hackerovi světa".
Jak byste se ale charakterizoval sám v několika větách?

To je velmi obtížné, popsat sám sebe v několika větách. Sám sebe bych popsal
jako člověka, který má rád velké výzvy a je velmi rád úspěšný i v životě. A
taky se snaží změnit svět, aby byl lepším místem pro každého.


? Slovíčko "hack" mělo původně pozitivní význam. V současné době ale nikoliv.
Sám sebe považujete za hackera v pozitivním, nebo negativním slova smyslu?

Sám sebe považuji za člena "staré školy". Bohužel ale média časem význam slova
hacker překroutila a dnes je jako "hacker" označovaný každý, kdo provede v
počítačovém světě kriminální čin. Myslím ale, že se i nadále mohu považovat za
hackera ze staré školy. Další hackeři ze staré školy jsou třeba Steve Wozniak
či Steve Jobs lidé, kteří možná zapadají do jakési "šedé zóny", ale nevyužívají
své zkušenosti k tomu, aby poškodili druhé, aby odcizili peníze, aby měli
nějaký osobní prospěch. Prostě si jen chtějí ověřit možnosti techniky a svých
vlastních znalostí.


? Hackerem se člověk nenarodí. Proč jste začal s hackováním?

Velmi jsem se zajímal o telekomunikační systémy v telefonních společnostech. A
důvodem, proč jsem s hackingem začal, byla snaha mít přístup právě do těchto
systémů. A proto jsem se začal koncem sedmdesátých let věnovat počítačům.


? Předtím, než jste se věnoval hackingu, měl jste nějaké jiné záliby?

Před skutečným hackováním jsem se věnoval phreakingu. To je zkoumání
telefonních sítí přibližně stejným způsobem, jakým dnešní hacker zkoumá sítě
počítačové. Navíc jsem se zajímal o rádiové komunikace. A mým koníčkem bylo
také kouzelnictví.


? Člověk nedělá věci jen tak, bezdůvodně. Co vám osobně hacking přinášel?

Hacking pro mě znamenal rozšíření znalostí, osobní výzvu, možnost dostat se
někam, kam bych normálně neměl přístup. A především uspokojoval moji vášeň pro
techniku. V žádném případě pro mě hacking nebyl o poškozování někoho, výzvou
pro mě bylo pouze překonávání překážek. Byl jsem počítačový nadšenec a stále
jsem. Ale nedělal jsem nic ilegálního, protože když jsem s hackingem poprvé
začal, nebylo to nelegální. Prostě nebyl zákon. A taky šlo o pokračování mého
zájmu v kouzlení, vytváření iluzí.


? Vzpomenete si ještě na svůj první úspěšný počítačový útok?

Samozřejmě. Studoval jsem na střední škole a naprogramoval jsem simulátor
přihlašovacího okna. Takže když pak přišel učitel a zadal přihlašovací jméno i
heslo, zadal ho vlastně do mého programu. A já jsem za ním druhý den přišel a
jméno i heslo mu řekl. Velmi se podivil a změnil si je. To se pak opakovalo
ještě několikrát a jeho hrozně štvalo, že nemohl zjistit, jak to dělám.


? V průběhu tiskové konference, která tomuto rozhovoru předcházela, jste se
zmínil, že po hackerech vždy zůstávají stopy. Zůstávaly i po vás?

Ano, samozřejmě. V mnoha případech poté, co jsem se dostal dovnitř, už mi bylo
jedno, co se stane později. Byly situace, kdy jsem se snažil nezanechávat
stopy, a byly situace, kdy mi na tom nezáleželo, takže nějaké nepochybně
zůstaly.


? Napsal jste knihu. Je to jen komerční tah, kdy se snažíte co nejvíce vytěžit
ze svého jména, nebo je za touto knihou něco více?

Osobně si myslím, že ta kniha má fascinující obsah, protože vyplňuje velkou
mezeru na trhu. Je to dáno tím, že sociální inženýrství což je technika
používaná VELMI často nemá v literatuře odpovídající místo. V každé knize je o
ní většinou stránka nebo dvě, když moc, tak jedna kapitola. A takto to vypadá
ve stovkách knih o počítačové bezpečnosti.

Naštěstí mám ještě mnoho dalších materiálů, které mohu zpracovat k tomuto
skutečně aktuálnímu tématu, protože sociální inženýrství není o technikách
hackingu, je to o sociální psychologii. A využití vlivu, klamu a dalších
záludností je jen prostředkem k získávání citlivých informací.

Klamy a triky jsou prostě způsobem, jakým hackeři a průmysloví špióni
kompromitují své cíle. A když ještě k těmto sociálním útokům přidáte útoky
technické, mohou se stát velmi, velmi nebezpečnými.


? Propuštěn jste byl pod podmínkou, že sedm let nebudete jakkoliv komentovat
své bývalé hackerské aktivity. Plánujete po uplynutí této lhůty napsat další
knihu jakýsi skutečný příběh Kevina Mitnicka?

Ano, rozhodně to připravuji poté, co skončí restrikce vůči mé osobě. Možná to
nebude až po uplynutí sedmi let, protože hodlám najmout advokáta a těmto
omezením se bránit už v dohledné době. To, co je konáno proti mé osobě, je
podle zákonů Spojených států neústavní.

V sedmdesátých letech rozvířil dění ve Státech příběh vraha, který zabil
několik prostitutek, a byl odsouzený na doživotí. Úřady jej přinutily zastavit
psaní knihy a profitovat tak ze svého zločinu. Následně vznikl zákon, že pokud
jste usvědčený ze zločinu, nemůžete z něj profitovat. Nejvyšší soud Spojených
států to ale zvrátil s tím, že každá osoba má ústavní právo vyjadřovat se.
Takže v mém případě je spousta legislativních otázek, zdali jsou restrikce vůči
mé osobě oprávněné či nikoliv. Nejpozději za čtyři roky (v roce 2007 vyprší
sedmiletá lhůta pozn. autora) budeme moudřejší.

Ale na konec tohoto roku připravuji ve Spojených státech svoji další knihu po
Art of Deception (Umění klamu) chystám Art of Intrusion (Umění průniku). Je to
příběh skutečných útočníků jak kompromitují své cíle, jaké slabiny systémů
využívají a jak zajistit, aby se něco podobného čtenářům knihy nestalo.


? Čas od času se objeví informace, že hackeři jsou placeni bezpečnostními
firmami. Vás osobně někdy nějaká bezpečnostní firma najala?

Tu a tam se objevují zprávy, že například antivirové firmy najímají
programátory, aby psali viry. Ale kdyby to byla pravda a dostalo se to na
veřejnost, zruinovalo by to celou firmu. Myslím, že s něčím podobným je spojeno
příliš velké riziko.

Já osobně v současné době jednám s jistou společností v Londýně, abych
otestoval jejich produkt. Je to hardwarové zařízení přesněji hardwarové
bezpečnostní zařízení. Ale na tom není nic nelegálního.

A dříve jsem si za podobnou činnost nenechal platit, nikdo po mě nic podobného
nechtěl.


? Jste známý tím, že dokážete obratně používat sociálního inženýrství. Jaký je
ve vašem případě poměr mezi ním a skutečnými hackerskými technikami?

V mém případě padesát na padesát.


? Na světě je mnoho hackerů nebo alespoň lidí, kteří se za hackery považují.
Jen málo z nich ale bylo dopadeno a odsouzeno. Nejslavnějším z nich se stal
Kevin Mitnick. Proč?

Já myslím, že to má hodně co do činění s mýtem Kevina Mitnicka. Jeden reportér
pracující pro New York Times vytvořil senzační příběh, napsal fiktivní
sumarizaci mých aktivit a vytvořil neuvěřitelný strach v americké veřejnosti.
Stal jsem se tak čítankovým příkladem pro federální vládu jako počítačový
hacker a mé jméno proniklo jako velmi známé na veřejnost. A tak jsem se stal
odstrašujícím příkladem.


? Jak vlastně FBI získala důkazy proti vám?

Na tom nehledejte nic zvláštního. Jakmile jsem byl lokalizován, provedli
domovní prohlídku, zabavili počítače a z nich získali příslušné důkazy.


? Dobře, ale proč se FBI rozhodla, že vás bude stíhat? Kde byl prvotní impuls,
že na vás přišla?

To nemohu komentovat.


? Několik let jste byl ve federálním nápravném zařízení, i po propuštění
následoval trest v podobě zákazu používání elektronických zařízení. Neztratil
jste za tuto dobu kontakt s novými technologiemi?

Samozřejmě, že když je člověk odříznutý od reálného světa, mnoho věcí zapomene
a mnoho se změní. Ale sám jsem na druhé straně překvapený, kolik toho zůstalo a
že staré triky fungují i v nové době.


? Kdysi jste se věnoval hackingu, nyní se nacházíte takříkajíc "na druhé straně
barikády". Udržujete stále ještě kontakty s hackery?

Ano, nějaké kontakty stále mám. Opakuji ale, že nevykonávám žádnou ilegální
činnost. Udržuji své kontakty s hackerskou komunitou, protože mě velmi
podporovala a také od ní dostávám informace o různých bezpečnostních problémech
a nedostatcích dříve, než jsou oficiálně zveřejněné.


? Kdybyste měl možnost něco ve svém životě změnit, co by to bylo?

Kdybych měl možnost postavit stroj času, rád bych se vrátil do dob
vysokoškolského studia. Ale kdyby to šlo, ponechal bych si své současné
znalosti. [Smích.] To bych opravdu rád udělal, ale bohužel je to nemožné.


? Asi každý vidí, že současnost počítačové bezpečnosti je slušně řečeno
tragická. Jak vidíte její budoucnost?

Bude to stále hra kočky s myší. Stále bude skupinka osob schopných najít
bezpečnostní nedostatky a využít je. A na druhé straně se budou výrobci
softwaru, tvůrci operačních systémů a dodavatelé bezpečnostních řešení pokoušet
zastavit tyto průniky a narušení. Nevěřím, že někdy bude nalezeno stoprocentní
řešení. Naopak věřím, že přestože se bezpečnostní technologie stávají
pokročilými a úspěšnějšími, stále se nacházejí a budou nacházet využitelné
nedostatky. Například je-li vaše softwarové bezpečnost na vysoké úrovni, vaše
fyzická bezpečnost je velmi slabá. A útočník pak může snadno vstoupit do vaší
budovy a připojit se do sítě. Velmi jednoduchý útok. A útočník získá přístupová
práva.

Útočník prostě analyzuje celkovou situaci a hledá nejslabší body celého
řetězce. Myslím, že největší hrozbou jsou lidé, protože každý sociální útok,
který jsem se pokusil v minulosti provést, byl úspěšný. Opravdu věřím, že lidé
jsou nejslabším článkem.

Hacker #1: Klávesnice jako zbraň - Rozhovor s nejslavnějším hackerem světa
Kevinem Mitnickem II

? Mohl byste nám prozradit, jakým způsobem chráníte svůj osobní počítač?

Jak vidíte, nosím jej stále při sobě, prostě ho nenechávám jen tak v autě.
Zálohuji svá data mnoho lidí nezálohuje data právě z laptopů, protože je mají
stále s sebou což je minimálně zvláštní. Dále mám personální firewall,
antivirový program a snažím se pravidelně záplatovat. Čas od času spouštím
programy, které mají za cíl nalézt, zdali se v mém počítači neobjevil nějaký
spyware. Jsem opatrný, což ale neznamená, že jsem v bezpečí. Pokud se objeví
nový bezpečnostní nedostatek ve službě, kvůli které mám nějaký port otevřený
podotýkám, že firewallem se pokouším mít stále uzavřené všechny nepotřebné
porty samozřejmě může nastat velmi nepříjemná situace. Zvláště nebezpečné jsou
nedostatky na klientské straně, kdy vám prohlížeč může nahrát do počítače něco
proti vaší vůli. Proto se snažím svůj počítač udržovat co nejvíce s dobou.


? Je pravdou, že došlo k hacknutí také vašich osobních stránek?

Ano, to je pravda. Protože jsem dlouho nesměl k počítači a protože jsem měl
málo času, jeden nadšenec se nabídl, že se mi bude starat o mé stránky. Jenomže
jim nevěnoval odpovídající pozornost a samozřejmě je někdo hacknul. Prostě
chtěl získat skalp Kevina Mitnicka. Pochopitelně se tím pochlubil a senzace
byla na světě: hacknuté stránky nejslavnějšího hackera! Jak jsem ale uvedl, na
těch stránkách jsem osobně neměl žádný podíl a když jsem je pak chtěl převzít a
odstranit bezpečnostní chyby, musel jsem zatelefonovat onomu nadšenci. Já jsem
k nim totiž neměl ani heslo.

Tyto stránky jsme pak přesunuli k profesionálnímu poskytovateli služeb a od té
doby jsou místem zajímavého střetu. Na jedné straně je komunita hackerů, která
na ně usilovně útočí ve snaze se zviditelnit. A na straně druhé je komunita
hackerů, která je usilovně brání.


? Co hodláte dělat v budoucnosti?

V současné době jsem konzultant přes počítačovou bezpečnost a jsem
spoluzakladatel i CEO společnosti Defensive Thinking. Zaměřujeme se na školení
počítačové bezpečnosti, připravujeme dvoudenní semináře pro firmy, děláme
penetrační testy, bezpečnostní analýzy. Já osobně se navíc věnuji veřejným
vystoupením a cestuji s přednáškami o počítačové bezpečnosti po celém světě.
Také jsem předsedou dvou bezpečnostních konferencí ve Státech. Jedna se jmenuje
"360 Security Summit" a bude se konat koncem roku. Další nazvaná "Access
Denied" (Přístup odepřený) se bude konat v roce 2004.


? Chtěl byste na závěr něco vzkázat lidem zejména mladým kteří vás vidí jako
vzor?

Opravdu si myslím, že dnešní mladí lidé se nemusejí vydávat v mých stopách.
Když jsem začínal s počítači, nebyly tak jednoduché a dostupné. Osobně jsem já
a mí rodiče kdysi vydali za počítač mnoho a mnoho peněz, ale dnes... Systémy
jsou nyní k dispozici za zlomky ceny. A tak když chce někdo hackovat, není
problém pořídit si dva počítače a dělat útoky mezi nimi. Já vím, není to ono,
ale skutečné hackování nikomu nedoporučuji následky mohou být velmi tvrdé.

Za rozhovor poděkoval a co nejméně bezpečnostních incidentů popřál
Tomáš Přibyl.



Žaloba proti Kevinu Mitnickovi se skládala z 25 obvinění: například
ilegální vlastnictví počítačových souborů odcizených z takových společností,
jako např. Motorola, NEC a Sun, krádeže státních tajemství, proniknutí do
národního systému obrany, atd.



Malý slovníček

Hacker, hacking - člověk, který provádí ve světě informačních technologií
zásahy do softwaru (anglicky hack zásek). Původně byli hackeři lidé, kteří
upravovali vytvořené počítačové programy pro použití v konkrétním prostředí,
postupem času slovíčko získalo jiný význam a označuje všechny vykonavatele
nelegálních činností v kybernetickém světě.

Malware (Malign Software) - škodlivý program. Souhrnné označení veškerých
nežádoucích programů, které se v kybernetickém prostoru vyskytují (viry, síťoví
červi apod.).

Phreaker, phreaking - člověk, který provádí útoky na systémy telekomunikačních
firem. Cílem může být osobní zisk (telefonování zdarma, za snížený poplatek
apod.) nebo pouhé zadostiučinění (překonání bariér, možnost pohybovat se v
"zakázané" zóně aj.).

Sociální inženýrství - technika útoku, která má za cíl získat data a informace
z nejslabšího článku bezpečnostního řetězce (což je zpravidla člověk). Vesměs
využívá klamu nebo podvodu.

Spyware (Spy Software) - sledovací program. Počítačový software, který je
instalovaný v počítači a monitoruje prováděné úkony (veškeré nebo jen některé)
zadávání hesel, spouštěné programy, psané e-maily apod.




Útok na nejslabší článek sociální inženýrství

Tomáš Přibyl

Social engineering. Sociální inženýrství, nebo někdy také sociotechnika.
Nesmírně nebezpečná technika (nejen) počítačového útoku, protože je zaměřena na
nejslabší článek celého systému, kterým bývá až na čestné výjimky potvrzující
pravidlo člověk. Jakmile selže "lidský faktor", jsou všechna implementovaná
bezpečnostní opatření zbytečná.

Sociální inženýrství vychází z filozofie, že není nutné hledat žádné složité
cesty, jak se dostat do počítačových systémů, když existují způsoby jednoduché.
V reálném světě také není nutné vylamovat dveře od třinácté komnaty, když máte
v ruce klíč. A proč se v informačních technologiích pokoušet o časově a
znalostně náročné útoky, když se do systému lze dostat veskrze jednoduchým
způsobem? Stačí přece znát heslo.

Že byste heslo nikdy nikomu neřekli? Za normálních okolností asi těžko. Když
vás na ulici zastaví neznámá osoba a vybafne na vás "Heslo!", zřejmě odejde s
nepořízenou. Ale pokud to provede poněkud rafinovanějším způsobem, má na úspěch
velkou šanci. A dokonce si třeba ani neuvědomíte, že jste heslo prozradili.
Sociální inženýrství je zkrátka umění. Umění s velkým "U".

Představte si následující případ. Přijde vám e-mailem zpráva, že jste si v
internetovém obchodě E-Kvelb objednali to a to zboží v té a té ceně. Obchodní
server ale potkal výpadek, takže si nejsme jisti správností našich dat a
nabízíme vám možnost zrušit objednávku na alternativní adrese. Pokud ale
objednávku nezrušíte do určeného času, bude příslušná částka stržena z vašeho
bankovního účtu a zboží zasláno poštou.

Vy se vyděsíte. Nic jste si neobjednali a za to byste měli platit? Navíc je zde
časový limit, takže je nutné jednat rychle. Alternativní web? Jaképak
podezření, "spadlé" počítače jsou běžnou součástí kybernetického prostoru. Tak
honem zadat požadované informace, hlavně abychom se vešli do časového limitu
(který zpravidla není nikterak velkorysý). Sláva, stihli jsme to a zachránili
své drahocenné finance!

Anebo to bylo úplně jinak? Vžijte se nyní do role útočníka, který potřebuje
vyzískat třeba jakékoliv přihlašovací jméno a heslo pro přístup do
internetového obchodu E-Kvelb. Získat e-mailové adresy (některých) zákazníků
není tak složité, jak by se na první pohled mohlo zdát. Většina webových
obchodů má u svých produktů i diskusní fóra, kde mohou zákazníci vyjádřit své
názory. Vytvořit e-mail s falešnou adresou odesílatele (třeba
obchod@e-kvelb.com) také není žádným problémem. Ostatně, dokáží to i primitivní
počítačové viry jako třeba Sobig.F nebo Swen, tak proč by to nedokázal průměrně
vzdělaný uživatel? A vytvořit webovou stránku s rozhraním, které se tváří jako
přihlašovací formulář, jistě není na maturitu z programování, stejně jako její
umístění na nějaký veřejně přístupný server.

Hotovo. Stačí jen odeslat e-maily a následně si z databáze vybírat přihlašovací
jména i hesla, na jejichž kontu hodlám v E-Kvelbu nakupovat, a zboží si
nechávat posílat na nějakou nastrčenou adresu (P.O.Box). Jakmile mám k
dispozici heslo, mohu zpravidla změnit adresu odběratele i komunikační e-mail
ale byl bych blázen, kdybych měnil fakturační údaje.

Primitivní útok? To rozhodně ano. Ale nesmírně účinný, a především funkční. A
skutečný sociální inženýr by nad ním nejspíše jen mávnul rukou, protože je
schopen vymyslet věci mnohem sofistikovanější a rafinovanější.

Šlo skutečně jen o ilustrační příklad, jakým způsobem lze z veřejně běžně
dostupných informací a základních znalostí získat nesmírně cenné informace.

Sociální inženýrství funguje tak, že má za úkol snížit pozornost člověka, aby
vykonal úkon, který by za normálních okolností neprovedl, nebo by dokonce pojal
podezření a přijal by odpovídající protiopatření. V předchozím případě uživatel
nejenže pravděpodobně nepojal podezření, že vyzradil citlivé informace (protože
na něj nebyl vyvíjen nátlak, ale on sám se rozhodl tyto údaje poskytnout), ale
navíc měl dobrý pocit, že zabránil hrozící škodě. Jak kruté pak bylo po
několika dnech vystřízlivění!

K základním metodám používaným sociálním inženýrstvím patří:

- Stres - člověk pod tlakem reaguje jinak než člověk v pohodě, který má čas nad
věcmi přemýšlet. Zvláště ve velké firmě platí, že ne každý zná každého, a když
zazvoní telefon, že je potřeba vykonat tu a tu činnost či sdělit takovou
informaci, aby se zabránilo velkému průšvihu, asi jen málokdo zaváhá.

- Nebezpečí - krásný a jednoduchý příklad už byl uveden na předchozích řádcích.
Vaší peněžence hrozí nebezpečí. Když nechcete, nic nedělejte. Ale kdybyste se
přece jen rozhodli něco udělat.

- Vydávání se za někoho/něco známého - opravdu je osoba v e-mailu nebo v
telefonu skutečně tím, za koho se vydává? Zvláště v armádě se hierarchie
hodností dodržuje více než důsledně. Ale i v civilu platí, že když zavolá nová
asistentka generálního ředitele, asi jen největší odvážlivec by jí odmítl
sdělit požadovanou informaci.

- Důvěryhodná činnost - útoky není potřeba provádět pouze vzdáleně. Člověk s
brašnou a v montérkách propluje hlavně do objektu velké firmy zpravidla bez
větších potíží. A když se předtím ještě třeba telefonicky objednal (nebo když
ho dokonce objednal někdo jiný), má dveře otevřené prakticky všude.

- Lákavá činnost - lidé zpravidla nejsou příliš složitými osobnostmi, alespoň
ne v základních potřebách. A tak není divu, že třeba e-mailoví červi,
vydávající se za soubory s lechtivým obsahem, dosahují větší úspěšnosti než
jejich "serióznější" kolegové. Viz třeba červ Anna Kurnikovová antivirové
programy jej znaly už mnoho měsíců, a přesto slavil obrovský úspěch. Člověku
pak není problém jakýmkoliv způsobem podstrčit něco "lechtivého", a téměř
určitě sedne na vějičku.

- Tajemství - na chodbě firmy leží disketa a na ní je samolepka "Výplaty
2002/03". Dříve či později ji někdo zvedne a je velká pravděpodobnost (skoro až
jistota), že příslušnou disketu vloží do počítače. Zvědavost vítězí. Samozřejmě
jediný program na disketě spustí a zároveň s tím si v příslušném okamžiku mohl
nainstalovat do počítače nějaký nástroj pro útočníka.

Takto bychom mohli pokračovat cílem předcházejícího seznamu nebyl výčet úplný,
ale jen naznačení nejčastějších směrů, jimiž se sociální inženýři ubírají.
Zkrátka a dobře, sociální inženýrství je metoda, která (ať se nám to líbí nebo
ne) funguje.

Na sociálním inženýrství je přitom nejhorší skutečnost, že se proti němu špatně
brání. Útočník si volí podobně jako v reálném světě čas, místo a způsob útoku,
ale navíc to provádí způsobem, který na první pohled nemusí vypadat jako útok.
A v tom je největší nebezpečí sociálního inženýrství jedná se skutečně o
manipulaci s lidmi. Některé tipy a triky, jak se bránit, ale přece jen existují:

- Zachovejte si chladnou hlavu. Nic není horší, než zbrklé chování útočník to
ví a počítá s tím. Opravdu je nějaký důvod ke spěchu?

- Ověřujte, ověřujte, ověřujte. Nikdy sice nedokážete ověřit všechny informace,
ale v případě některých je to velice jednouché a rychlé (jsou předkládaná
tvrzení pravdivá/reálná?, je dotyčná osoba tím, za koho se vydává?).

- Získejte informace a čas. Někdo telefonuje a má neobvyklý požadavek? Vezměte
si od něj číslo a zavolejte mu za pět minut (pokud nepracujete u hasičů,
záchranky nebo na policii, pak se zpravidla nic nestane).

- Buďte obezřetní. I zdánlivě bezvýznamné informace mohou být v nesprávných
rukou nebezpečné. Mám/mohu to dotyčné osobě sdělit?

Další opatření jsou pak spíše organizačního charakteru a měla by být řešena na
úrovni organizace, nikoliv jednotlivce: vypracovat a dodržovat komunikační
kanály, zajistit roztřídění informací (tajné, důvěrné, veřejné apod.),
ověřování totožnosti zákazníků/dodavatelů atd.

Podtrženo, sečteno sociální inženýrství bývá velmi často podceňovanou, a stejně
tak nedoceňovanou metodou získávání informací. Velmi správně totiž předpokládá,
že nejslabší články počítačových systémů se nacházejí mezi židlí a klávesnicí.


Hacker #1: Klávesnice jako zbraň - Rozhovor s nejslavnějším hackerem světa
Kevinem Mitnickem III


Jak vytvořit opravdu dobré heslo

Tomáš Přibyl

Vytvořit heslo? Nic složitého vždyť je kolem nás tolik krásných věcí, jejichž
jména můžeme použít. Stop! No právě!

Proč nemůžete jako heslo použít třeba jméno své babičky? Vždyť je
nepravděpodobné, že by ho někdo znal. To je sice pravda, ale útočník stejně tak
dobře nemusí a nepotřebuje vědět, že máte jako heslo nastavené právě jméno
babičky. Prostě vyzkouší většinu běžně používaných slov a mezi ně ženská jména
rozhodně patří (tedy pokud vaše babička nepocházela z nějakého indiánského
kmene). Že je to zdlouhavé a náročné? Omyl na druhou v současném světě
informačních technologií může potencionální útočník vyzkoušet tisíce slovíček
během několika sekund.

Pokud chceme získat přístup do nějakého systému, je nejjednodušší získat právě
heslo a pak máte přístup otevřený. A jak se k heslu dostat? Je to celkem
jednoduché. Lidé jsou líní a pohodlní někdy nezadávají heslo žádné (prázdné
heslo). Jindy zadají jako heslo slovíčko "heslo" (na to hned tak někdo
nepřijde, že?). Velice často se lze setkat s tím, že jako přihlašovací login je
příjmení a jako heslo křestní jméno (nebo naopak). Mnoho aplikací má zase
defaultně nastavené heslo, a administrátoři se zpravidla neobtěžují jej měnit.

Chceme-li ale vytvořit heslo opravdu bezpečné, musíme si tyto skutečnosti
uvědomit útočníci si jich jsou každopádně vědomi. Zároveň je dobré si uvědomit,
jakým způsobem se útoky provádějí. V prvé řadě je to tzv. slovníkový útok.
Útočník prostě nasadí specializovaný software, který během krátké doby (desítek
sekund či několika málo minut) vyzkouší většinu běžně používaných slov (v
angličtině, v mateřském jazyce apod.).

Druhým typem útoku je tzv. útok hrubou silou. Ten je časově výrazně náročnější
a dříve nebo později je úspěšný. Problém je v tom, že při použití dostatečně
silného hesla (nebo ještě lépe password_phrase heslové fráze či věty) může jeho
prolomení trvat nereálně dlouhou dobu. Třeba i tisíce či statisíce let. Útok
hrubou silou prostě zkouší všechny přípustné možnosti hesla. Pokud máte
jednoznakové heslo, je otázkou kratičké doby vyzkoušet všechny možnosti. Pokud
je heslo dvouznakové, už je možností, které je nutné vyzkoušet, na druhou
tolik. V případě tří znaků na třetí atd. Jak vidno, počet možností roste
geometrickou řadou.

Z těchto poznatků vyplývá několik pravidel pro vytvoření bezpečného i silného
hesla a jeho každodenního používání:

- Heslo by mělo být dostatečně dlouhé (zpravidla se doporučuje osm znaků).
- Heslo by nemělo být tvořeno jakýmkoliv běžně používaným slovem.
- Heslo by nemělo být vytvořeno ve vztahu k uživateli (aby nešlo odhadnout).
- Heslo by mělo být co nejpestřejší (mělo by obsahovat číslice, speciální
znaky, velká i malá písmena).
- Heslo si nikde nepoznamenávejte!
- Heslo pravidelně obměňujte!
- Heslo nikomu za žádných okolností nesdělujte!!!

A jeden drobný tip na závěr: snažte se nepoužívat v hesle písmena "z" a "y".
Zvláště, pokud se pokaždé přihlašujete z jiného počítače (např. freemailová
poštovní schránka). Nikdy nevíte, jaká je kde klávesnice a nepoznáte, zdali je
správné heslo "********" nebo "********".















Komentáře

K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.