Grafické zemětřesení

Archiv | 01.09.08

Během prázdnin byly na náš trh uvedeny nové generace grafických čipů obou dominujících výrobců. Očekávaly se p...







Během prázdnin byly na náš trh uvedeny nové generace grafických čipů obou dominujících výrobců. Očekávaly se produkty ATI Radeon HD 4850 a HD 4870 jakožto zástupci střední a vyšší střední třídy, z konkurenční stáje pak modely nVidia GeForce GTX 260 a 280 jako zástupci high-endového segmentu. I představené ceny odpovídaly tomuto zařazení, a tak se zdálo, že vše bude v režii společnosti nVidia, jak tomu bylo od doby uvedení GeForce 8800 GTX do letošního června, kdy tímto modelem v podstatě kontrolovala trh. Nicméně stalo se něco neočekávaného – výkon nových grafických čipů ATI Radeon HD 4000 je o mnoho vyšší než se obecně předpokládalo, a hlavně než očekávala konkurence. A právě tento fakt způsobil ve stojatých vodách grafických čipů zemětřesení.

Abychom si lépe nastínili tento zlom, vrátíme se ještě o několik měsíců zpět – do doby uvedení GeForce 8800 GT a 8800 GTS 512. Tyto karty měly reprezentovat vyšší střední a high-end kategorii s cenou od 7 000?Kč. To bylo na konci minulého roku. Poté přišla společnost nVidia s řadou GeForce 9000, kde model GeForce 9800 GTX představoval špičku v oblasti jednočipových řešení a model GeForce 9800 GX2 špičku v oblasti dvoučipových řešeních. Už tehdy se zdála 9800 GTX téměř zbytečná, neboť byla o cca. 2 000?Kč dražší než 8800 GTX 512 a poskytovala jen velmi malý nárůst výkonu. Nicméně i přes tento fakt se podařilo společnosti nVidia prodat mnoho kusů této karty za cenu zpočátku převyšující 7 000?Kč. Zajímavou volbou naopak bylo pořízení GeForce 9800 GX2 složené ze dvou čipů pracujících na jedné kartě – cena tohoto produktu činila v našich obchodech cca 13 000?Kč a byla vydána jen a jen proto, že konkurenční řešení ATI Radeon HD 3870 X2 dosahovalo v mnoha testech vyšších výsledků než dosud high-endová 9800 GTX. To vše se událo zhruba před čtyřmi měsíci a zdálo se, že karty jsou rozdány až do nástupu nových generací, od kterých se očekávalo pouhé plošné zvýšení výkonu o několik desítek procent.

Jako první z nové generace byl vydán (pouhé tři měsíce po vydání předchozí půlgenerace 9800 GTX a GX2) grafický čip nVidia GeForce GTX 280, který (jak se dozvíte dále) je nejvýkonnějším jednočipovým řešením současnosti. Jeho cena byla v době uvedení zhruba 13 000?Kč, což odpovídalo ceně 9800 GX2. Jenže za několik dní po uvedení se na trh dostal grafický čip konkurence ATI Radeon HD 4850, který byl tehdy k sehnání za cenu nepřesahující 5 000?Kč. Problém byl však v tom, že tento čip disponoval namísto 480 kusy výpočetních jednotek (se předpokládalo) rovnými 800 kusy. To, a ještě několik dalších úprav v mikroarchitektuře, o kterých si řekneme později, způsobilo, že najednou byl na trhu produkt, který de facto vyřadil z prodeje několik modelů konkurenčních grafických čipů (GeForce 8800 GT počínaje a 9800 GTX konče), protože všechny tyto modely měly bezkonkurenční poměr výkonu a ceny (byť celkový výkon mohl být vyšší než u HD 4850). Ke slovu poté přišla odveta v podobě GeForce 9800 GTX+ postavené na menší výrobní technologii, GeForce GTX 260 jakožto levnější varianta high-endového modelu, a samozřejmě razantní slevy. Rázem se tak ceny GeForce 9800 GTX a GeForce GTX 280 propadly o několik tisíc, čemuž následně pomohlo uvedení na trh výkonnější varianty ATI Radeon HD 4870 s GDDR3 paměťmi. Fanouškové společnosti nVidia tak přišli během několika málo dní o minimálně 3 000?Kč, neboť o tolik klesla cena high-endových modelů GeForce. To samozřejmě vyvolalo vlnu nevole a na silném americkém trhu se dvě významné společnosti EVGA a BFG rozhodly vrátit formou šeku zmíněný rozdíl v ceně. 8 0503/TJi o

To se bohužel netýkalo našeho trhu, a proto v mnoha nadšencích zbyla jen pachuť a hořkost nákupu sice nejvýkonnějšího, ale nekonkurenčního řešení. Na druhou stranu – podle stále opakovaného úsloví zástupců společnosti nVidia – uživatelé dostanou za vysokou cenu to nejlepší. Otázka ovšem je, zda si to při uvedení příští generace nebudou právě tito uživatelé pamatovat a hezky si počkají několik měsíců (nebo dnů a týdnů, jako v tomto případě), až cena nových modelů klesne na přijatelnou úroveň. Sami si pak můžete domyslet, co to pro společnost nVidia může znamenat (napovíme – přebytek grafických karet na trhu ? snížení jejich prodejní ceny ? zvýšení prodejů). Třeba to odnaučí společnost nVidia arogantním manýrům, na které si zvykla v posledních několika letech. A když ne, můžeme čekat razantní zvýšení podílů grafických karet ATI Radeon, což v konečném důsledků je pro koncového uživatele jen a jen dobře, neboť ceny produktů budou nižší než v minulosti (a nebude se opakovat doba, kdy GeForce 8800 GTX byla za 15 000 Kč).

Postupně jsme se tak dostali na přelom července a srpna a s odstupem jednoho měsíce po bouřlivém nástupu nových grafických čipu se podíváme na aktuální situaci. Začneme podle abecedy čipy společnosti AMD s označením ATI Radeon HD 4850 a HD 4870.

Řada ATI Radeon HD 4800

Společnost AMD se rozhodla jít při vývoji svých čipů cestou menších, na výrobu snadnějších čipů, které se uplatní jak v mainstreamové, tak i v high-endové kategorii. Rozdíl bude jen v počtu použitých čipů. Přesně takto to bylo vyřešeno již u řady Radeon HD 3000. Řada Radeon HD 4000 – kódové označení RV770, konkrétně modely HD 4850 a HD 4870 – disponují čipem s 965 miliony tranzistory a vyrobeným pokročilou 55nm technologií, což je nárůst o téměř 300 milionů tranzistorů. Nejvýznamnější změnou v parametrech nových čipů je počet výpočetních jednotek, kterých je rovných 800, místo 320 u řady HD 38x0. Rozšířen byl i počet texturovacích jednotek, kterých v nových Radeonech nalezmene 40. Takty jader jsou pro HD 4850 625 MHz a pro HD 4870 750 MHz, frekvence pamětí je pak u slabšího modelu 2 000 MHz efektivně (1 000 MHz GDDR3) a u silnějšího dokonce 3 600 MHz (díky využití nejnovějších GDDR5 modulů). Paměť je v každém případě připojena na 256bitovou paměťovou sběrnici, která taktéž prošla optimalizací, a proto výkonnostně dostačuje superrychlým GDDR3 pamětem.

Z pohledu technologií použitých v nových GPU jsou k dispozici následující funkce:
DirectX 10.1 spolu s Shader Model 4.1 a OpenGL 2.1, zajišťující technologický náskok oproti konkurenci, který bohužel není možné považovat za přednost, protože jeho praktické využití je téměř nulové.
ATI CrossFire X je stejně jako v předchozí generaci schopný spolupracovat s až čtyřmi GPU najednou.
Akcelerace fyziky a vylepšené možnosti vyhlazování má za příčinu především razantní nárůst výpočetních jednotek, díky kterým si toto grafický čip prostě může dovolit. Fyziku má na starosti systém Havok, rozšířený sice v mnoha počítačových hrách, ale optimalizovaný zatím bohužel pouze pro výpočty mikroprocesorem. Čas GPU ATI Radeon tedy ještě v této oblasti nastane. Vylepšené vyhlazování spočívá v tom, že výkon grafického čipu neklesá tak razantně, jako tomu bylo u předchozí generace. Uživatel si tak bude moci dopřát lepší kvalitu obrazu bez zbytečných propadů snímkové frekvence.
UVD2 je druhá generace technologie zajišťující dekódování a zpracování videa ve vysokém rozlišení. Nově jsou funkce rozděleny tak, že samotné zpracování videa ve vysokém rozlišení má na starosti UVD2 čip, nicméně postprodukci, jako je vylepšení obrazu a další, mají na starosti výpočetní jednotky. Tím pádem jsou nové Radeony schopné zpracovat a zobrazit dvě plnohodnotná HD videa najednou. To vše samozřejmě s minimální účastí mikroprocesoru.

Využití GPU pro výpočty je plánováno převážně pro projekt Folding@home, nicméně další využití na sebe nenechá dlouho čekat, a tak třeba již nyní je ohlášena spolupráce se společností Adobe, která by v podobě plug-inu měla umožnit kódování videa.
Paměťový řadič není v aktuální generaci již ring-bus, nýbrž je použit jakýsi paměťový hub, efektivně řídící všechny operace s pamětí. Tím bylo dosaženo vyšší efektivity a vyšší propustnosti, využité právě při nových GDDR5 pamětech.

ATI Radeon HD 4800 v praxi

ATI Radeon HD 4850 je velmi podobný svému předchůdci, referenční řešení disponuje jednoslotovým chladičem v červené barvě, jedním napájecím šestipinovým konektorem, dvěma DVI a jedním TV Out výstupem, sběrnicí PCI Express 2.0 ×16 a nechybí samozřejmě ani dva konektory pro propojení více karet najednou, tedy CrossFire X. ATI Radeon HD 4870 je v referenčním provedení osazen dvouslotovým chladičem a navíc má druhý šestipinový napájecí konektor. Obě dvě karty mají v základním provedení 512 MB paměti (GDDR3 u HD 4850 a GDDR5 u HD 4870). Karty jsou o něco kratší než konkurenční řešení společnosti nVidia, nicméně konektory umístěné na zadní straně tuto výhodu zmenšují. Provoz obou karet v 2D režimu byl téměř nehlučný, vyšší hlučnost jsme zaznamenali při zatížení jen u HD 4870, ale nejednalo se o nic, co by vás výrazně rušilo. Prostě jen budete vědět, že v počítačové skříni máte grafickou kartu. Co se týká spotřeby, tak je vyšší než u konkurence – celá testovací sestava s HD 4850 měla v klidu spotřebu 175 W (tedy stejně jako s GeForce GTX 280) a při zatížení 278 W, HD 4870 pak 205 W a při zatížení 308 W, čímž předběhla i GTX 280 o 14 W. Odpadní teplo je u obou karet velmi vysoké a po několika minutách hraní se nedá udržet na chladiči prst.

Nejzajímavějším údajem je však podaný výkon a prodejní cena těchto karet. ATI Radeon HD 4850 má zhruba o čtyři procenta vyšší výkon než nVidia GeForce 9800 GTX+ (což je de facto rychleji taktovaná GeForce 9800 GTX) při prodejní ceně 3 600?Kč, což v době, kdy GeForce 9800 GTX+ s podobnou cenou není na trhu a starší 9800 GTX se prodávají za ceny o cca. 2 000?Kč vyšší, činí z Radeon HD 4850 jasného vítěze. Situace s Radeonem HD 4870 je následující – jeho výkon je zhruba o něco málo nižší než konkurenční nVidia GeForce GTX 260, což ovšem kompenzuje svou cenou 5 500?Kč, která je přesně o 1 000?Kč nižší než GTX 260. Výkonnostní rozdíl je průměrem z několika testů, přičemž rozdíl nečinil více než 15 procent. Závěrečné shrnutí a doporučení najdete na konci po recenzi konkurenčních modelů GeForce GTX 200.

Celkově na nás nová generace grafických čipů ATI Radeon HD 4800 udělala velmi dobrý dojem, až na vyšší teplotu a spotřebu (zejména to druhé lze díky ovladačům snížit, tak budeme doufat) nemáme co těmto čipům vytknout. Disponují vynikajícím poměrem výkon/
/cena, výbavou a nejmodernějšími funkcemi, navíc jen průměrné chlazení bude po první vlně referenčních kusů nahrazeno vlastním, o čemž jsme se mohli přesvědčit při testování u modelu Sapphire Radeon Toxic HD 4850.

nVidia GeForce GTX 200

Zcela nová generace grafických karet GeForce GTX 200 (kódové označení G200) vychází z dva roky staré architektury G80 doplněné o užitečné funkce použité v mezigeneraci G92. Nejedná se tedy o úplně novou mikroarchitekturu, ale o řádné vylepšení té současné. G200 je složen z jednoho čipu obsahujícího přibližně 1,4 miliardy tranzistorů a je vyroben 65nm výrobní technologií. Počet výpočetních jednotek se zvýšil u GTX 280 na 240 a u GTX 260 na 192, stejně tak se zvýšil i počet texturovacích jednotek na 80, respektive 64. nVidia vsadila při použití pamětí na staré osvědčené GDDR3 moduly a jejich pracovní frekvence jsou u obou modelů 2 214 MHz, respektive 2 000 MHz. Vysoké datové propustnosti tedy nebylo dosaženo jako u konkurenčního Radeonu HD 4870 novými paměťmi, ale dvojnásobnou šířkou paměťové sběrnice – 512 bit (448 bit u GTX 260). S tím souvisí i maximální velikost paměti, která je 1 GB (896 MB u nižšího modelu). Výkon nových GPU však není dán jen prostým navýšením parametrů, nýbrž proběhly i zásadní změny v architektuře čipu tak, že se optimalizovaly čekací doby, zvětšil se prostor v registrech a zvýšil se počet operací za jeden takt. To celé má za následek celkový výpočetní výkon jen o málo nižší než 1 TFLOP a tedy více jak dvojnásobně vyšší než předchozí G80/G92.

Zcela novou dimenzi však přináší G200 z hlediska možnosti výpočtů prováděných GPU. Nová řada v sobě skrývá možnost přepnout do režimu, ve kterém nebude výsledkem výpočtů grafický obraz, nýbrž matematický výsledek zadané operace. Jinými slovy – GPU G200 je uzpůsobené k tomu, aby pracovalo na výpočtech a vracelo hodnoty výsledků v požadované formě. K ovládání této funkce byl vyvinut společností nVidia programovací jazyk CUDA. Tento programovací jazyk je schopen obsloužit všechny dostupné výpočetní jednotky a využít jejich výkon. Dobrým příkladem budiž alfa verze enkodéru videa BadaBoom. Pomocí tohoto enkodéru je schopné GPU převést video během několika málo minut, na rozdíl od běžného mikroprocesoru, kterému převod trvá řádově déle. Na první pohled vynikající výsledek, ovšem už na ten druhý pohled se objevují otázky, které sice nevyvracejí výpočetní výkon GPU, nicméně ukazují, že výsledek není tak ohromující, jak by se mohlo na první pohled zdát. Za prvé se jedná o možnost reálného použití této technologie – pokud pomineme jakousi alfa verzi jakéhosi programu narychlo „spíchnutého“ přesně pro potřeby čipu G200 (který de facto neumí víc než převod zadaného videa do formátu videa iPod a několika dalších, podobně rozšířených nastavení) a projektu Folding@home (který však konkurenční ATI Radeon pro své výpočty využívá již několik měsíců), nenajdete na trhu smysluplné využití této technologie. Je to tedy v současné době stejná „výhoda“, jako pro Radeon podpora DirectX 10.1. A argumentace tím, že za několik měsíců či let budou tyto programy běžně k dispozici, bohužel neobstojí, neboť za tento časový úsek již budeme mít zcela jiné grafické karty než GeForce G200. Druhou připomínku máme k prezentaci samotné rychlosti tohoto řešení – pokud by si dal někdo obdobnou práci s programem, který by přímo ovládal registry procesoru a obešel by běžné rozhraní jako .NET Framework a jiné programy umožňující chod programů, dosáhl by při enkódování videa řádově rychlejších výsledků.
I zde si připomene ty nejdůležitější funkce, které jsou u nových karet k dispozici:
DirectX 10.0 a shader Model 4.0, OpenGL 2.1 jsou již standardem, společnost nVidia se rozhodla rozšíření 10.1 zcela přeskočit a nasadí až DirectX 11. Prozatím je toto rozhodnutí nijak nediskriminuje.
SLi režim je zde zastoupen tím nejlepším, co může nVidia nabídnout – spojit výkon lze u dvou, tří a čtyř GPU. Grafický čip si dokáže poradit i se systémem Hybrid SLi – spojení výkonu s integrovanou grafickou kartou umístěnou na základní desce. Vhodné především pro pomalejší karty, u těch výkonnějších se projeví spíše pokles snímkové frekvence.
Aktualizovaná G200 nabízí unifikovanou mikroarchitekturu druhé generace, umožňuje použít nové režimy vyhlazování obrazu, programovací jazyk CUDA a taktéž umožňuje akceleraci fyziky prostřednictvím rozhraní PhysX (dostupné však pro všechny G80/92/200 modely).
Pure Video HD je upraveno pro zobrazení dvou HD videí současně, tedy stejně jako u konkurence.
Nové profily spotřeby a Hybrid Power mají za úkol především snížit spotřebu grafických karet na minimum v případě, že nejsou využívány. Prozatím vedoucí pozici tyto karty zaujímají v možnosti snížit spotřebu karty na téměř 0 W při použití firemního čipsetu. Bohužel se tato funkce zatím neujala a je možné ji otestovat pouze u jediného modelu základní desky.
HDMI, Dual Link DVI a Display Port – to jsou možné výstupy z nových grafik nVidia. Plusem je jednoznačně i 10bitové podání obrazu, na rozdíl od toho 8bitového u starších generací.

nVidia GeForce GTX 200 v praxi

Na test jsme dostali referenční modely dodané několika různými výrobci. Jejich provedení je naprosto identické a liší se od sebe pouze přelepem chladiče GPU. Karty nabízejí shodně dva DVI a jeden TV Out výstup, dva SLi můstky, masivní dvouslotový chladič a doslova obří rozměry. Jediným rozdílem mezi oběma kartami jsou napájecí konektory, které jsou pro GTX 260 2× 6pinové a pro GTX 280 1× 6- a 1× 8pinové.
Provoz obou karet je obdobný, v 2D režimu jsou karty relativně tiché (podle našeho subjektivního pocitu jsou však hlučnější než konkurenční řešení), při plném zatížení se dá jejich provoz srovnat s Radeonem HD 4870. Co se týká spotřeby, jsou na tom obě dvě karty lépe než Radeon HD 4850 (v klidu má systém s kartami spotřebu 164 W a 174 W oproti 175 W, při zatížení pak 289 W u GTX 260 a 294 W u GTX 280, což jsou lepší hodnoty než u Radeonu HD 4870). S použitím Hybrid Power lze dosáhnout ještě lepších hodnot, nicméně toto řešení je málo rozšířené a funkční pouze na jednom modelu základní desky.

Výkon těchto karet je velmi dobrý a stačí i na nejnáročnější počítačové hry v rozlišení 1 900 × 1 200 a s nějakým tím vyhlazováním. nVidia GeForce GTX 280 je absolutním králem, který překonává vše minimálně o 10 procent. Za tento výkon si řeknou výrobci grafik o cca. 9 000?Kč, což je o tři až čtyři tisíce méně než při uvedení karet před pouhým měsícem. GeForce GTX 260 je na tom s výkonem zhruba o 10–12?% hůře, nicméně je k sehnání za cca. 6 500?Kč. Jediným problémem je, že podobně výkonná grafika Radeon HD 4870 je k dispozici o 1 000?Kč levněji.

Jakou grafickou kartu tedy vybrat?

Jednoduchá otázka, nicméně o mnoho těžší odpověď. Pokud hledíte na každou korunu, není nic lepšího než si pořídit ATI Radeon HD 4850, kdy dostanete výkon až o 25?% nižší, než je současné maximum, nicméně za cenu o 2,5 tisíce nižší. Po Radeonu HD 4870 sáhnou ti uživatelé, kterým stačí výkon na úrovni GTX 260 a preferují ATI grafické karty. Poměr výkon/cena je zde opět dobrý, nicméně horší než u HD 4850. Naše doporučení se týká rovněž grafické karty GeForce GTX 260, ale ne základního modelu, nýbrž modelu přetaktovaného přímo od výrobce. Takovýto model jsme měli k dispozici zapůjčený od společnosti Asus a výkon této karty byl v mnoha ohledech podobný TOP modelu GTX 280, ovšem s cenovým rozdílem cca. 2 000?Kč. No a GeForce GTX 280, představující to nejvýkonnější na současném trhu, si pořídí uživatelé, kteří požadují maximální herní výkon, bez ohledu na prodejní cenu. Můžeme jim jen přát, aby nVidia hned po jejich nákupu nesnížila opět ceny o několik tisíc korun a tím znehodnotila jejich investici ze dne na den o nějakých 20–30?%.

Jiný pohled na hodnocení

Protože se jedná o rozsáhlý článek, hodnotící současnou špičku grafických karet, přidali jsme i další pohled na věc – možnost přetaktování a využití multi-GPU.

Co se týká přetaktování, nejvíce se vyplatí uživatelům Radeonu HD 4850 a 4870, přičemž u druhého jmenovaného se mohou šťastlivci dostat s výkonem až za hranici GeForce GTX 280. Stejně tak si však mohou polepšit i uživatelé GeForce GTX 260. Přetaktovávat GeForce GTX 280 je obtížné a velké výkonnostní rozdíly jsme nezaznamenali.

Pokud přemýšlíte o použití dvou a více grafických karet najednou, situace je následující – ATI Radeon můžete použít na obou procesorových platformách, přičemž k ideálnímu nasazení mu pomáhají především čipsety Intel P35 a P45, které jsou dostupné pro širokou skupinu uživatelů a umožňují provozovat CrossFire i na levných deskách. Situace se SLi je přesně opačná – nVidia tvrdošíjně hájí SLi pouze pod svými čipsety, a protože základní desky s čipsety nVidia jsou na okraji zájmu, rozšíření SLi není valné. Mnoha uživatelům platformy Intel také vadí nízká stabilita nVidia čipsetů, proto mnohdy oželí možnost dvou grafik a pořídí si čipset Intel, kterému podpora SLi chybí. Z praktického hlediska bychom doporučili více GPU u systémů ATI Radeon HD 4850, neboť za cenu lehce přesahující 7 000?Kč dostanou velmi vysoký výkon.

Otestovali jsme několik modelů grafických karet různých výrobců postavených na výše uvedených GPU a rozhodli jsme se ocenit grafickou kartu Gigabyte GV-R485-512H-B (ATI Radeon HD 4850) pro svůj bezkonkurenční poměr výkonu a ceny, dále pak grafickou kartu Asus EAH4870 TOP/HTDI/512M za vynikající výkon daný lehce zvýšenými takty. Jako poslední bychom chtěli upozornit na model MSI N260GTX-T2D896-OC, což je přetaktovaná verze GeForce GTX 260, po které by měli sáhnout především zarytí odpůrci ATI Radeon.

nVidia GeForce 9500GT v podání Zotac

Petr Matuška

Nejnovějším počinem kalifornské společnosti nVidia je vydání grafického čipu GeForce 9500 GT směřujícího na pomezí low-endu a nižšího středního segmentu. Samotný čip nese označení G96-300, je vyroben 65nm výrobní technologií a jeho velikost je 240 mm2. GeForce 9500 vychází z řady G90, tudíž disponuje všemi moderními technologiemi, které známe z dřívějška – jedná se například o podporu DirectX 10.0 spolu s Shader Model 4.0, OpenGL 2.1, PureVideo HD a v neposlední řadě také Hybrid SLi. Na trh se budou dodávat dvě verze grafik, a to s paměťmi DDR2 nebo GDDR3. Grafické karty postavené na tomto GPU jsou určené především pro nenáročné uživatele, kteří ocení především schopnost grafiky dekódovat video ve vysokém rozlišení při zachování nízké spotřeby, neboť na hraní se tento model příliš nehodí. Výkon GeForce 9500 GT se totiž odvíjí od „pouhých“ 32 Stream a tomu odpovídajícího počtu ROPs a texturačních jednotek. Konkurenci tomuto čipu tvoří především model ATI Radeon HD 3650 a GeForce 8600 GTS, přičemž 8600 GTS je díky vyšším pracovním frekvencím v průměru o 8 procent rychlejší a Radeon HD 3650 zhruba o 12 procent pomalejší. Rozhodující v boji o zákazníka bude (jako ostatně vždy) prodejní cena a výbava.

Zotac GeForce 9500 GT AMP! (ZT-95TES2P-FSL)

K prvnímu seznámení s tímto GPU jsme měli k dispozici grafickou kartu společnosti Zotac vybavenou 512 MB GDDR3 paměti připojené na 128bitovou sběrnici a pracující na 800 MHz (1 600 MHz efektivně). Samotná karta je překvapivě malá, vybavená referenčním chladičem s malým a středně hlučným ventilátorem, nechybějí dva DVI výstupy doplněné TV out a SLi konektorem. Přídavný napájecí konektor není potřeba, vše obstará sběrnice PCI Express ×16 2.0. V balení ještě lze nalézt redukce z DVI na VGA a HDMI a taktéž TV Out na Cinch. Ke kartě není přibalena žádná plná verze počítačové hry ani další software, čím by se vymykala konkurenci. Během testování s ovladači GeForce 177.79 jsme nezaznamenali s kartou žádné potíže, artefakty ve hrách ani při přehrávání videa ve vysokém rozlišení (všech formátů MPEG2, H.264 i VC-1) jsme neobjevili a ani vyšší hlučnost nebyla na překážku. Je pravda, že kartě by lépe slušelo tišší chlazení, ba dokonce pasivní, nicméně takovéto provedení bude k dispozici až později. Pokud hledíte na tuto kartu jako na zajímavou možnost, jak se přenést do světa počítačových her za pár korun, nepotěšíme vás. Karta jen stěží obstojí při rozlišení 1 280 × 1 024 a středních detailech, kdy se průměrný framerate pohybuje jen těsně nad hranicí 30 snímků/s. Jak již bylo zmíněno, konkurence v podobě Radeon HD 3650 je o nějakých 12 procent pomalejší, nicméně ve srovnatelné výbavě je cena Radeonu o několik stokorun nižší. A právě tento parametr může být v tomto segmentu vzhledem k podobným možnostem a výkonu ten rozhodující.
Zotac GeForce 9500 GT je především kartou vhodnou do multimediálních počítačů, které nezatíží naplno ani tak počítačové hry jako video ve vysokém rozlišení. Pokud požadujete výkon, vybírejte vždy verzi s GDDR3 pamětmi a nejlépe pak s 512 MB. Oproti konkurenci nabízí tato karta vyšší cenu a jen o málo vyšší výkon.

ATI Radeon HD 4850

Grafický čip: RV770
Frekvence GPU: 750 MHz
Unifikované jednotky: 800
Frekvence jednotek: 625 MHz
Počet texturovacích j.: 40
Počet ROP`s: 16
Geometry Shader: Ano
Výrobní proces: 55 nm
Počet tranzistorů (miliony): 965
Paměťová sběrnice: 256 bit
Maximální kapacita paměti: 512 MB/GDDR3
Frekvence pamětí: 2 000 MHz
Propustnost pamětí: 64 GB/s
Vertex Shader (verze): 4.1
Pixel Shader (verze): 4.1
DirectX (verze): 10.1
OpenGL (verze): 2.1
Dual DVI: 2x
HDCP/Display Port: Ano/Ano
Min/max. spotřeba (W) 175/278
? výborný poměr výkon/cena, dostatečný výkon pro běžné hráče
? teplota, spotřeba
Cena vč. DPH: podle výrobce od 3 500 do 3900?Kč

ATI Radeon HD 4870

Grafický čip: RV770
Frekvence GPU: 750 MHz
Unifikované jednotky: 800
Frekvence jednotek: 750 MHz
Počet texturovacích j.: 40
Počet ROP`s: 16
Geometry Shader: Ano
Výrobní proces: 55 nm
Počet tranzistorů (miliony): 965
Paměťová sběrnice: 256 bit
Maximální kapacita paměti: 512 MB/GDDR5
Frekvence pamětí: 3 600 MHz
Propustnost pamětí: 115 GB/s
Vertex Shader (verze): 4.1
Pixel Shader (verze): 4.1
DirectX (verze): 10.1
OpenGL (verze): 2.1
Dual DVI: 2x
HDCP/Display Port: Ano/Ano
Min/max. spotřeba (W) 205/308
? hrubý výpočetní výkon, CrossFire X
? teplota, spotřeba
Cena vč. DPH: podle výrobce od 5 300 do 5 800?Kč

nVidia GeForce GTX 260

Grafický čip: G200
Frekvence GPU: 576 MHz
Unifikované jednotky: 192
Frekvence jednotek: 1 242 MHz
Počet texturovacích j.: 64
Počet ROP`s: 28
Geometry Shader: Ano
Výrobní proces: 65 nm
Počet tranzistorů (miliony): 1 400
Paměťová sběrnice: 448 bit
Maximální kapacita paměti: 896 MB/GDDR3
Frekvence pamětí: 2 000 MHz
Propustnost pamětí: 112 GB/s
Vertex Shader (verze): 4.0
Pixel Shader (verze): 4.0
DirectX (verze): 10.0
OpenGL (verze): 2.1
Dual DVI: 2x
HDCP/Display Port: Ano/Ano
Min/max. spotřeba (W) 164/289
? pokročilá architektura, PhysX, možnost přetaktování
? teplota
Cena vč. DPH: podle výrobce od 6 200 do 6 900?Kč

nVidia GeForce GTX 280

Grafický čip: G200
Frekvence GPU: 602 MHz
Unifikované jednotky: 240
Frekvence jednotek: 1 296 MHz
Počet texturovacích j.: 80
Počet ROP`s: 32
Geometry Shader: Ano
Výrobní proces: 65 nm
Počet tranzistorů (miliony): 1 400
Paměťová sběrnice: 512 bit
Maximální kapacita paměti: 1 024 MB/GDDR3
Frekvence pamětí: 2 214 MHz
Propustnost pamětí: 141 GB/s
Vertex Shader (verze): 4.0
Pixel Shader (verze): 4.0
DirectX (verze): 10.0
OpenGL (verze): 2.1
Dual DVI: 2x
HDCP/Display Port: Ano/Ano
Min/max. spotřeba (W) 175/294
? pokročilá architektura, PhysX, maximální výkon
? poměr výkon/cena, teplota, spotřeba
Cena vč. DPH: podle výrobce od 8 900 do 11 000?Kč













Komentáře

K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.