Fotoaparáty nad 10 tisíc

Archiv | 01.05.07

Jak vypadá současná špička v kompaktech? cd/dvd Ještě před pár lety se za cenu mezi 10 a 15 tisíci daly poř







Jak vypadá současná špička v kompaktech? cd/dvd


Ještě před pár lety se za cenu mezi 10 a 15 tisíci daly pořídit jen zlehka nadprůměrné kompakty střední třídy. Dnes se do této kategorie přesunula kompaktní špička. Jak vypadá? Cenový pád zrcadlovek, k němuž došlo v loňském roce, přinesl spoustu změn i do oblasti kompaktních fotoaparátů. Většina těchto změn dělá uživatelům radost: přístroje obecně hodně zlevnily a výrazně se vylepšuje i jejich funkční výbava.
a druhou stranu ale má vývoj na trhu fotoaparátů i některé nedostatky, některé kategorie totiž z trhu téměř zmizely.
Týká se to především nejvyšší kategorie kompaktů, tzv. prosumerů, jež zažívaly své zlaté časy v letech 2003-2004. Tehdy stála většina zrcadlovek okolo 60 tisíc (za tuto cenu dnes pořídíme kompletní fotovýbavu s bleskem, několika objektivy apod.) a na trhu bylo dost místa pro přístroje za 20 000-30 000 Kč, nabízející špičkovou funkční výbavu, velmi dobrou optiku a k tomu několik vlastností, které zrcadlovky nemají (živý náhled scény na displeji, video apod.). V loňském roce ale za tuto cenu začaly prakticky všechny velké značky prodávat zrcadlovky a těm se sebelepší kompakt rovnat nemůže. Řada výrobců (Canon, Nikon, Olympus) proto s nejvyšší třídou kompaktů skončila, v současné době se jim věnuje hlavně Panasonic a Fujifilm. Modely obou značek jsou do testu zařazeny.
Druhou kategorií, kterou cenový pád zrcadlovek hodně ovlivnil, jsou tzv. ultrazoomy, tedy fotoaparáty s objektivem s velkým rozsahem ohniskové vzdálenosti (zpravidla desetinásobným i větším). Dříve šlo o typické zástupce střední třídy, dnes v podstatě splynuly se zmíněnou kategorií špičkových kompaktů. Mezi Canonem S3 IS či Olympusem SP-550 na jedné straně a Fujifilmem S9600 na straně druhé tak existují v podstatě jen malé rozdíly, jejich předchůdce toho od sebe dělilo mnohem více.
Běžné kompaktní fotoaparáty se díky tomuto cenovému vývoji posunuly až na výjimky do nižších cenových kategorií a dnes je lze běžně pořídit do 10 tisíc. Nad touto hranicí zůstaly jen některé tradiční řady velkých značek, u nichž tvoří součást ceny i "poplatek za důvěryhodnost". Typickým příkladem je Canon Ixus.
Posledním typem fotoaparátů, které lze dnes pořídit za cenu přesahující desetitisícovou hranici, jsou stylové modely sloužící zároveň jako svérázné módní doplňky. Tato kategorie je dnes velmi široká a mnohé typy jsou podstatně levnější, i zde ale hraje roli značka, případně oblíbenost určité řady. Mezi dražší stylové kompakty, které se vzhledem ke své ceně v našem testu objevují, patří zejména Casia a řada Olympus mju. U těchto fotoaparátů se na rozdíl od ultrazoomů příliš nehledí na funkční výbavu a výkon, uživatelé nejsou zvyklí využívat manuální nastavení či pokročilé fotografické vlastnosti, více se cení design a případně doplňkové funkce typu přehrávání MP3 (s tím se ale v testu nesetkáte).
Každá z kategorií je zaměřená na jiné zájemce, základní funkce a parametry mají všechny fotoaparáty společné. Podívejme se, jaké vlastnosti jsou nejdůležitější a čeho si při výběru všímat.

Rozlišení

Ačkoli si kvůli tomu mnozí odborníci rvou vlasy, zůstává rozlišení (počet pixelů na snímači) základním marketingovým údajem, jímž výrobci nové fotoaparáty propagují. A protože zákazníci musí mít pocit, že se obor neustále vyvíjí, počet megapixelů každoročně roste. Problém je v tom, že digitální kompakty už dávno dosáhly hranice, za níž zvyšování megapixelů obrazové kvalitě spíše škodí než pomáhá. U běžných kompaktů s malými snímači (1/1,8" nebo 1/2,5") tato hranice činí cca 5 nebo 6 MPix. Do dosažení této hodnoty počet detailů na snímcích skutečně s každým dalším megapixelem viditelně rostl, jenže při vyšším rozlišení už snímači přestává stačit optika a zvyšování pixelů tedy žádné velké vylepšení nepřinese. Ještě horší je, že s rozlišením logicky roste i hustota pixelů na snímači, což má za následek zvýšenou hladinu šumu. I kdyby tedy optika dokázala zobrazit více detailů, šum jejich kresbu naruší. Výrobci se šumu brání zavedením výkonných odšumovacích algoritmů přímo do zpracování obrazu ve fotoaparátu, tím ovšem likvidují i zmíněnou drobno-kresbu. Zvyšování rozlišení na miniaturních snímačích kompaktů je proto spíše kontraproduktivní a čím dříve výrobci s megapixelovými dostihy skončí, tím lépe. Současný standard 10 MPix je ve většině případů zbytečně mnoho.

Optika

Z předchozího odstavce plyne, že kvalita optiky (objektivu) má na výslednou podobu fotografií podstatně větší vliv než rozlišení. Opět platí, že propagace může být zavádějící marketing se většinou snaží argumentovat co největším zoomem (tedy rozsahem ohniskové vzdálenosti), ve skutečnosti jsou ale objektivy s velkým zoomem podstatně náročnější na výrobu a často znamenají spíše kompromis mezi parametry a kvalitou.
Hodně také záleží na tom, jakou nejkratší ohniskovou vzdálenost objektiv nabízí. Standardní objektivy (a také mnohé ultrazoomy) začínají na ohnisku odpovídajícím cca 35 mm u klasického fotoaparátu. V poslední době se velmi chvályhodně začínají objevovat i kompakty se širším ohniskem (zpravidla od 28 mm), což těší zejména milovníky krajiny, architektury, interiérového fotografování a podobných disciplín. Výroba širokoúhlých objektivů je ovšem podstatně náročnější a tato skla jsou náchylnější k nejrůznějším optickým vadám, proto se nelze divit, že kvalitní čtyřnásobný objektiv s ohniskem 28-112 mm (Panasonic LX2) může být stejně drahý jako obří dvanáctinásobný ultrazoom začínající na ekvivalentu 35 mm. Co se konstrukce týče, nejdražší a nejkvalitnější jsou objektivy s mechanickým zoomovacím prstencem (Panasonic FZ50, Fujifilm S9600).
Tradiční výrobci (Canon, Nikon, Olympus apod.) vyrábějí vlastní objektivy, zatímco firmy, které se fototechnice začaly věnovat teprve nedávno, zpravidla využívají služeb zavedených značek. Panasonic tak vybavuje své lepší fotoaparáty optikou Leica, Sony používá objektivy s logem Carl-Zeiss, Samsung vsadil na Schneider-Kreuznach apod. Při koupi fotoaparátů těchto značek je vhodné se přesvědčit, že objektiv skutečně pochází od některé z těchto renomovaných společností (nebývá to zvykem u úplně všech modelů v nabídce).
A ještě jedna poznámka k optice. Donedávna měly všechny fotoaparáty objektivy tradiční konstrukce, v posledních měsících se ale především v oblasti stylových kompaktů staly velkou módou tzv. periskopové objektivy vestavěné do těla přístroje, které se vůbec nevysouvají z těla. Vypadá to stylově, opět ale platí, že tyto typy jsou náročné na výrobu a mnohem náchylnější k nejrůznějším optickým vadám než klasická skla. Uživatel musí navíc při fotografování myslet na to, že je objektiv umístěn v horním rohu přístroje tam, kde se zpravidla nacházejí prsty levé ruky. Jinak hrozí, že si objektiv těmito prsty omylem zacloní.

Fotografické funkce

V žádné jiné kategorii nenajdeme takový rozptyl fotografických funkcí jako ve vyšší třídě kompaktů. Existují zde jednoduché typy pro nenáročné, které bodují hlavně elegantním designem a snadným ovládáním (Canon Ixus, Casio Z-1050), stylové modely se speciálními funkcemi (vodotěsné a nárazuvzdorné modely Olympus mju725 a mju770), i špičkové stroje schopné svou výbavou bez problémů konkurovat zrcadlovkám (Panasonic FZ50, Fujifilm S9600). Každopádně by měl člověk před potenciální koupí vědět, co fotoaparáty mohou nabídnout a zda to pro něj má nějaký význam.
Všechny současné fotoaparáty dovedou fotografovat v plně automatickém režimu (na voliči nebo v menu ho označuje heslo Auto, případně zelený čtvereček nebo čtyřlístek). To je samozřejmě nejjednodušší člověk vytáhne fotoaparát z kapsy či brašny, namíří objektiv na vybraný motiv a stiskne spoušť. Problém je, že ač jsou moderní stroje inteligentní, za autora myslet nedovedou a často se může stát, že nastavené hodnoty neodpovídají vašemu záměru. Pokud se rozhodnete vzít situaci do svých rukou, nabízejí různé fotoaparáty různé možnosti.
Stupínek nad plnou automatikou stojí motivové (scénické) programy. Najdeme je rovněž na voliči režimů nebo v menu. Motivové programy jsou speciální sestavy expozičních hodnot, které opět fungují plně automaticky, odpovídají však určitým fotografickým situacím. K dispozici jsou většinou programy pro fotografování krajiny, sportu, portrétů, nočních scén, případně ohňostrojů, večírků, koncertů a mnoha dalších motivů. Výsledky sice nebývají tak dobré jako při práci s kreativními režimy, jsou ale zpravidla lepší než při plné automatice. Motivové programy mají v oblibě především začátečníci. V poslední době si výrobci osvojili bohulibý zvyk doprovázet motivové programy nejrůznějšími vysvětlivkami, případně ilustračními fotografiemi, aby uživatelé rychle pochopili jejich účinek. Pochvalu v tomto ohledu zaslouží především Casio, HP a Olympus.
V plně automatických režimech (do nichž patří i motivové programy) nastavuje fotoaparát nejen základní expoziční parametry, tedy clonu a čas, ale také citlivost, korekci expozice, vyvážení bílé a další hodnoty. Chceme-li mít tyto funkce pod kontrolou, je třeba přejít o patro výše ke kreativním režimům, často označovaným souhrnnou zkratkou PASM.
Nejjednodušší z nich je programová automatika (na voliči režimů označená písmenem P). V tomto režimu fotoaparát nastavuje čas i clonu automaticky, ostatní parametry (zmíněnou citlivost apod.) má ale pod kontrolou uživatel. Zkušenější uživatelé ovšem dávají přednost dvěma poloautomatickým, tzv. prioritním režimům. Prvním je priorita clony (na voliči označená jako A nebo Av). V tomto režimu uživatel ručně volí clonu a fotoaparát k ní dopočítá čas tak, aby výsledek odpovídal optimální expoziční hodnotě v dané situaci. Čím vyšší je hodnota clony, tím delší expoziční čas fotoaparát nastaví. Samozřejmě lze ovládat i citlivost, korekci expozice a další parametry. Priorita clony se používá zejména v případě, že chceme pracovat s hloubkou ostrosti. Hodí se při fotografování krajiny, portrétů, architektury apod., tedy obecně v situacích, kdy se ústřední motiv nepohybuje. Při vysokých hodnotách clony se výrazně prodlužuje expoziční čas, v horším světle proto bývá zapotřebí stativ nebo stabilizátor.
Druhým poloautomatickým režimem je priorita času (S, Tv). Jde o opak k prioritě clony: uživatel ručně nastaví expoziční čas, fotoaparát dopočítá clonu podle potřeby. Používá se hlavně ve sportovní a akční fotografii, při fotografování zvířat ve volné přírodě apod. zkrátka v situacích, kdy potřebujeme udržet určitý expoziční čas třeba jako ochranu proti případnému pohybovému rozostření.
Posledním kreativním režimem je manuální nastavení expozice (M). Fotograf si nastavuje čas i clonu ručně a je jen na něm, jaké expoziční hodnoty s daným nastavením dosáhne. Používá se především při fotografování s bleskem.
Ještě před několika lety byly kreativními režimy vybaveny jen ultrazoomy a nejvyšší kategorie kompaktů, levnější přístroje a stylové modely si musely vystačit s automatikou. Dnes je situace jiná a z dvanácti testovaných modelů nabízí tyto režimy hned osm. U plné automaticky zůstaly jen oba Olympusy řady mju, Canon Ixus a Casio Z1050.
Poměrně výrazné změny se ve světě kompaktů za poslední rok týkaly citlivosti. Ještě před několika měsíci platilo, že kompakty nabízely nejvýše hodnotu ISO 400, pak už šum fotografii zcela zničil. Dnes je drtivá většina fotoaparátů (všechny testované modely kromě HP R927) vybavena minimálně dvojnásobnou hodnotou, mnohé z nich nabízejí i ISO 1 600 či vyšší. Otázka je, nakolik je to použitelné: jak již bylo řečeno, fotoaparáty dnes trpí spíše odšuměním než šumem a ztráta detailů při vyšších citlivostech bývá velmi značná. Nicméně třeba u fotografií v internetovém rozlišení to není tak patrné.
Za zmínku stojí i jedna trochu okrajová funkce, která však v poslední době prochází bouřlivým vývojem totiž videozáznam. Fotoaparát není kamera a nikdy nemůžeme čekat srovnatelnou kvalitu, přinejmenším v rozlišení, ale nové modely skutečné kamery dohánějí. Ještě před rokem bylo absolutní špičkou VGA rozlišení (640 x 480 bodů), dnes se setkáme i s formátem 1 280 x 720. V testech se videozáznamům záměrně nevěnujeme, koho ale toto téma zajímá, může si příslušné hodnoty najít v tabulce.
Poslední důležitou funkcí je podpora RAW. Jak název napovídá, jde o zápis čistých, "syrových" obrazových dat na snímač. Obrazový procesor tato data nijak nezpracovává, vše je v rukou autora na počítači. Svou podstatou RAW připomíná negativ klasického filmu. Nevýhodou je nutnost zpracování každé fotografie, obří výhoda zato spočívá v dosažení maximální obrazové kvality. Z testovaných modelů podporuje RAW Fujifilm S9600, Olympus SP-500 a Panasonic FZ50.

Jaký fotoaparát vybrat?

Pokud se vám ze všech těchto informací točí hlava, nezoufejte: výběr není tak složitý, jak by se mohlo zdát. Je ale důležité uvědomit si, co si od fotoaparátu vlastně slibujete a k čemu ho budete používat. Pokud jste začátečníci či sváteční uživatelé a jde vám hlavně o design a snadné ovládání bez zbytečných nastavení, doporučujeme některé Casio nebo Canon Ixus. Zajímáte-li se o fotografování hlouběji, přijdou vhod modely nabízející kreativní expoziční režimy. Milovníci krajiny či architektury ocení fotoaparáty se širokým ohniskem (Fujifilm S9600, Panasonic LX2, Olympus SP-550), potenciálním sportovním fotografům a fotoreportérům budou vyhovovat spíše modely s dlouhým zoomem (Panasonic FZ50, Canon S3 IS a opět Olympus SP-550). Zájemcům o bohatou funkční výbavu a vysoký výkon v úsporném kompaktním balení lze doporučit Canon G7 nebo Panasonic LX2, uživatelé toužící po odolných vodotěsných modelech si patrně vyberou některý z Olympusů řady mju.
Nezapomeňte ale, že sebelepší parametry či funkce nezaručují samy o sobě kvalitu fotografií. Tu nelze odhadnout dříve, než si prohlédnete zkušební snímky na internetu nebo si je (nejlépe) pořídíte sami. V testech jednotlivých fotoaparátů má proto obrazová kvalita důležité místo a věnujeme jí i samostatné bodové hodnocení.

Canon G7

Řada Canon G, to býval mezi špičkovými kompakty pojem. Tradičně šlo o fotoaparáty s kvalitní konstrukcí a funkční výbavou, za kterou by se nemusela stydět leckterá zrcadlovka, přitom se ale bez problémů vešly do kapsy. Když firma tuto řadu po několikaleté pauze loni na podzim oživila, mnozí uživatelé neskrývali nadšení. Desetimegový model G7 působí při prvním ohledání snad ještě luxusnějším dojmem než jeho předchůdci, zásluhu na tom má především černé kovové provedení. Jenže modernímu designu, který nepřeje nejrůznějším výčnělkům, bohužel trochu padla za oběť ergonomie relativně těžký přístroj nemá úchop pro pravou ruku a při fotografování se tak hůře drží. Funkcí je k dispozici tradičně spousta, zkušenější uživatelé ocení bohaté možnosti ostření, nejrůznější způsoby vyvážení bílé, patici pro externí blesk či možnost nastavit citlivost až po ISO 1 600 v plném rozlišení. Bohužel chybí podpora RAW, která dříve k řadě G patřila. Zklamáním je i průhledový hledáček malé rozměry by tolik nevadily, není v něm ale vidět žádná indikace zaostření, a to ho činí prakticky nepoužitelným. Zato na optice výrobci nešetřili a vybavili fotoaparát stabilizovaným objektivem se šestinásobným zoomem. Je trochu škoda, že ohnisková vzdálenost začíná až na konvenčních 35 mm širší ohnisko by Canonu dodalo na výjimečnosti. Velikou pochvalu zaslouží ovládání, k nastavení nejpoužívanějších funkcí slouží tradiční zkrácené menu a s parametry se výborně pracuje pomocí kolečka na zadní straně, převzatého ze zrcadlovek. Na fotografiích zaujme výtečné barevné podání a slušná ostrost i v rozích snímku. Jenže i G7 trpí příliš vysokým rozlišením, již při citlivosti ISO 80 se projevuje odšumění a hodnoty nad ISO 400 nemá smysl používat. Mezi současnými kompakty tedy G7 patří k těm lepším, suverenity svých předchůdců ale nedosahuje.
Vlastnosti:HHHHH
Kvalita fotografií:HHHHH
Celkem:HHHHH

Canon Ixus 900 Ti

Fotoaparáty řady Canon Ixus tradičně patří k nejoblíbenějším stylovým modelům, náročnější fotografové je ale zpočátku spíše přehlíželi. Jenže časy se mění a novější Ixusy už si získávají pozornost i zkušenějších uživatelů. Typ 900 Ti na první pohled zaujme vcelku robustní kovovou konstrukcí (Ti znamená titan; kdeže jsou časy starých plastových "krabiček na mýdlo"), ale i poměrně slušnou funkční výbavou, tedy alespoň v porovnání s jinými stylovými přístroji. To samozřejmě neznamená, že by svými parametry konkuroval například "stájovému kolegovi" G7, stále se jedná o jednoduchý automat a třeba kreativní režimy bychom hledali marně, ovšem citlivost až ISO 1 600 (ve speciálním motivovém programu i 3 200) či spolehlivé asistenční přisvícení rozhodně potěší. Podobně jako G7 je i Ixus 900 vybaven průhledovým hledáčkem, žádné zázraky ale čekat nelze. Jednu výhodu ale Ixus má hned vedle hledáčku je umístěna kontrolka zaostření, takže periferním zrakem vidíme, že se fotoaparát "chytil". Na druhou stranu zamrzí dosti pomalé zoomování. Začátečníky nepotěší ani skrovná nabídka motivových programů, v nichž bychom navíc marně hledali jakékoli vysvětlivky. Expoziční hodnoty se při fotografování zobrazí na displeji v jediném případě: pokud je čas příliš dlouhý a fotoaparát nelze bez zachvění udržet v ruce. Jinak nezbývá než věřit, že automatika vše nastavila správně. Za chybu považuji skutečnost, že při fotografování s bleskem fotoaparát automaticky nastavuje příliš dlouhé časy a pokud toužíme po ostrých fotografiích, je třeba využívat motivové programy. Snímky vypadají podobně jako výstupy z G7, jen ostrosti v rozích trochu ubývá a občas narazíme na výraznější chromatickou aberaci. Opět platí, že slušných výsledků dosáhneme hlavně při citlivosti do ISO 400, vyšší hodnoty znamenají výraznou ztrátu detailů.
Vlastnosti:HHHHH
Kvalita fotografií:HHHHH
Celkem:HHHHH

Canon S3 IS

I třetí Canon patří do tradiční a oblíbené řady, tentokrát mezi ultrazoomy. Po předchůdcích zdědil bohatou funkční výbavu, povedený design a velmi dobré ergonomické provedení s masivním úchopem pro pravou ruku. Další tradiční výhodou je objektiv s ultrazvukovou technologií USM, jejíž výhodou je mimo jiné nesmírně rychlé zoomování dvanáctinásobný rozsah překoná servomotor rychleji než mnohé fotoaparáty s pouhým trojnásobným zoomem. Velkou pochvalu zaslouží i spolehlivý makrorežim se zaostřením na vzdálenost menší než 1 cm. Jenže i S3 IS má i své mouchy. Je vybaven asistenčním přisvícením, na nejdelším ohnisku má ale i tak se zaostřením v jen trochu horším světle vážné problémy. Ani blesk si s moderními automatickými systémy zrovna nerozumí: jeho intenzitu je třeba neustále kontrolovat a ručně měnit, při plném výkonu ho v interiéru (pokud mezi interiéry nepočítáme tovární halu) prakticky nelze použít. Použití blesku má navíc velký vliv na spotřebu energie. Největším nedostatkem je nicméně displej. Malé rozměry by ani tolik nevadily, zrnitý a neostrý obraz už ano. Příliš si nepomůžeme ani elektronickým hledáčkem je sice ostřejší, ale zato hodně pomalu překresluje pohyb. U šestimegového kompaktu bychom čekali méně slitou kresbu než u desetimegových modelů, ovšem S3 IS v tomto ohledu zklame detailů je na snímcích ještě o něco méně, za což patrně může optika. Poměrně často se setkáváme s chromatickou aberací a výjimkou nejsou ani zbytečné přepaly. Naopak hladina šumu je relativně nízká a díky tomu lze bez zvláštních problémů použít i ISO 800. Slušně dopadly i barvy, ačkoli do sytosti takového G7 mají daleko.
Vlastnosti:HHHHH
Kvalita fotografií:HHHHH
Celkem:HHHHH

Casio Exilim V7

Dávno neplatí, že stylový ultrakompaktní přístroj automaticky znamená minimum funkcí a náročnější fotografové nad ním nemohou než ohrnout nos. Podobně jako jiné fotoaparáty této třídy vypadá Casio V7 spíše jako luxusní kovová tabatěrka, na rozdíl od nich toho ale nabízí hodně. Jak je dnes v módě, objektiv se při fotografování ani při zoomování nevysouvá z těla, přitom nabízí sedminásobný zoom, což je u tohoto typu skel zcela výjimečné. K nezvyklé výbavě ve stylové třídě patří i mnohé další funkce k dispozici je například kompletní škála expozičních režimů, histogram s oddělenými barevnými kanály, ruční ostření a dokonce i stabilizátor snímače. To vše ocení zejména zkušenější uživatelé, začátečníky naproti tomu potěší spousta motivových programů s vysvětlivkami i ilustračními snímky. Další zprávy už tak příznivé nejsou. Nejkratším expozičním časem je 1/800 s, a to je na sport nebo rychlejší akce hodně málo. Problematické je i ovládání jako u všech modelů s periskopovou konstrukcí je objektiv umístěný v rohu přístroje a člověk musí dávat velký pozor, aby před něj nestrčil při fotografování prsty. Bohatá funkční výbava by si také žádala aspoň několik samostatných tlačítek, takto musíme téměř kvůli každému parametru do menu. Při fotografování je nutno ocenit rychlé a spolehlivé automatické ostření v celém rozsahu ohniskové vzdálenosti. I v horších světelných podmínkách na nejdelším ohnisku neměl fotoaparát se zaostřením problémy, což o sobě nemohou prohlásit ani mnohé dražší modely zvučnějších značek. Pochvalu zaslouží i slušně ostrá kresba uprostřed snímku i v rozích, ani V7 se ale bohužel nevyhnul typické nemoci dnešních kompaktů ztrátě detailů vlivem odšumění i při nejnižší citlivosti. Citlivost lze vcelku bez problémů používat jen po ISO 200, při ISO 400 už jsou fotografie hodně zašuměné a ISO 800 je jen do počtu.
Vlastnosti:HHHHH
Kvalita fotografií:HHHHH
Celkem:HHHHH

Casio Exilim Z-1050

Podobně jako Canon Ixus, ani Casio Z-1050 se nesnaží zaujmout stylovými výstřelky typu periskopových objektivů, ani bohatou funkční výbavou pro zkušené. Jde o fotoaparát pro nenáročné uživatele, kteří netouží po manuálních funkcích či po složitém nastavení parametrů, stačí jim vytáhnout fotoaparát z kapsy a fotit. Přístroje tohoto typu patří většinou do nižších cenových kategorií, na ceně Z-1050 se ovšem podepsalo desetimegové rozlišení. Příslušnost k třídě "obyčejných" kompaktů rozhodně neznamená, že by na Casio nebyl hezký pohled. Jednoduchý a funkční design nepostrádá eleganci, dobrý dojem podtrhuje kovové provedení. Potěší i rychlé reakce přístroje, zejména náběh a zoomování. Když už je řeč o rychlosti, za zmínku stojí superrychlé sekvenční snímání až 8 snímků za vteřinu. Rozlišení přitom klesne na pouhé 2 MPix, to je ale více než snesitelná daň za vlastnost, za kterou se u profesionálních zrcadlovek platí statisíce. Oproti zmíněnému Ixusu nabízí Casio i zkušenějším uživatelům jednu velkou výhodu při fotografování jsou na displeji vidět všechny expoziční hodnoty. Jako u všech novějších modelů Casio jsou i zde k dispozici motivové programy s vysvětlivkami, ale také třeba ruční ostření nebo vyvážení bílé. Jinak je ale funkcí relativně málo, třeba kreativní režimy bychom hledali marně. Nenechte se zmást ikonkou stabilizátoru jde jen o softwarovou úpravu, skutečná stabilizace se nekoná. Příjemným překvapením je však kvalita snímků. V porovnání s jinými desetimegovými kompakty se u Casia povedlo nalézt slušnou hranici mezi odšuměním a zachováním detailů a výsledkem je velmi dobrá kresba dokonce i v rozích snímku, s živými barvami a jen minimálním výskytem chromatické aberace. Co se šumu týče, lze vcelku bez problémů použít ISO 400, což se nedá říci ani o mnohých dražších fotoaparátech.
Vlastnosti:HHHHH
Kvalita fotografií:HHHHH
Celkem:HHHHH

Fujifilm FinePix S9600

Fujifilm S9600 je jedním z mála současných zástupců kategorie špičkových kompaktů s velkými rozměry, propracovaným systémem ovládání a množstvím funkcí. Dříve se jednalo o prestižní třídu, dnes celá kategorie z trhu pomalu mizí a její místo nahrazují levné zrcadlovky. Kdybychom S9600 postavili vedle některé z moderních malých zrcadlovek (Canon 400D apod.), téměř bychom nepoznali rozdíl rozhodně nejde o žádný kapesní model. Nic pro začátečníky, ale nároční uživatelé budou spokojeni, fotoaparát skvěle padne do ruky. Velkou pochvalu zaslouží Fujifilm za objektiv, rozsah ohniskové vzdálenosti odpovídá 28-300 mm, a to je patrně to nejlepší rozmezí, jaké lze pro běžné použití zvolit. Další výhodou je mechanicky ovládaný zoom, což je mnohonásobně lepší řešení než obvyklé zoomy ovládané elektronicky pomocí tlačítek. Objektiv ale bohužel není stabilizovaný, což může někomu vadit. Funkční výbavou se Fujifilm spolehlivě vyrovná kterékoliv levné zrcadlovce, nechybí ani podpora formátu RAW. Výklopný displej je malý, nabízí ale mnohem lepší obraz než stejně velký typ u Canonu S3. Také ovládáním se podobá zrcadlovkám, šikovné je zkrácené menu přístupné po stisku tlačítka F. Některé funkce (např. vyvážení bílé) by si zasloužily samostatná tlačítka. Trochu překvapilo hlučné ostření, nepříjemný zvuk ale nemá na bezchybnou funkci vliv. Nezklame ani kvalita obrazu. Fotografie jsou ostré i v rozích, kresbou detailů Fujifilm všechny ostatní testované modely jednoznačně překonává. Žádnou námitku nelze vznést ani k realistickým a živým, byť ne přehnaně sytým barvám. Občasný výskyt chromatické aberace na nejširším ohnisku nepotěší, není však častý a lze ho chápat jako daň za jinak skvělé vlastnosti objektivu.
Vlastnosti:HHHHH
Kvalita fotografií:HHHHH
Celkem:HHHHH

HP PhotoSmart R927

Fotoaparát s elegantním kovovým tělem budí dojem, že patří do stejné kategorie jako třeba Olympusy řady mju, to je ale omyl. Nabízí podstatně rozsáhlejší funkční výbavu, v níž nechybí například kompletní škála expozičních režimů, ruční ostření či nejrůznější softwarová vylepšení. Přímo ve fotoaparátu tak můžeme odstranit červené oči (softwarově, nikoli protivným a zpravidla nefunkčním předbleskem), prosvětlit stíny na příliš kontrastních snímcích apod. Potěší rychlý náběh a svižné zoomování, začátečníci budou mít radost z vyčerpávajících vysvětlivek a doprovodných obrázků nejen k motivovým programům, ale také ke všem funkcím a nastavením fotoaparátu. Radostné pocity budí i velký displej na zadní straně (úhlopříčku 7,6 cm žádný jiný z testovaných modelů nemá), ale po zapnutí přístroje radost v tomto směru rychle ochladne. Obraz na displeji totiž trpí celou řadou velmi nepříjemných neduhů je zrnitý, barevné podání nemá s realitou mnoho společného a překreslení pohybu také není zrovna rychlé a plynulé. Ani ovládání není bez chyb. Přístroj je vybaven slušnou řádkou samostatných tlačítek, ta ale zůstávají většinu času bez využití a téměř všechny funkce je tak nutné ovládat přes menu. V něm se navíc parametry řadí do dlouhého seznamu bez rozdělení, takže třeba ke změně citlivosti je zapotřebí nějakých 10 stisků, a to je opravdu příliš. Po vypnutí navíc fotoaparát přepne všechny hodnoty do základního nastavení. Při fotografování zaslouží pochvalu rychlé ostření, samotné snímky ale nijak kvalitní nejsou. Úroveň detailů je slabá při všech citlivostech, od ISO 200 šum hodně ruší i při běžném zobrazení na monitoru. Také chromatické aberace je více než u konkurence. Fotoaparát s velmi slušnou funkční výbavou a rychlými reakcemi by se dobře hodil do některé z nižších cenových kategorií, v této konkurenci ale příliš neobstojí.
Vlastnosti:HHHHH
Kvalita fotografií:HHHHH
Celkem:HHHHH

Olympus mju725

Kdyby byl nejdůležitějším kritériem testu originální design, patrně by se oba modely řady Olympus mju rozdělily o vítězství bez boje. Ultrakompaktní přístroje zaujmou lesklým kovovým tělem, nezvyklými tvary i barvami a periskopovým objektivem před pár lety by člověk při pohledu na podobný přístroj vůbec neřekl, že se jedná o fotoaparát. A aby té originality nebylo málo, jsou oba modely vodotěsné a odolné proti nárazu. S Olympusem mju725 se lze potápět do pětimetrové hloubky a bez problémů vydrží pád z výšky půldruhého metru, takže patrně získá oblibu hlavně na plážích a nejrůznějších sportovištích. V tomto prostředí většinou příliš nezáleží na funkcích a kreativních možnostech fotoaparátu, přístroj je proto vybaven jen tou nejnutnější automatikou. Velký prostor však dostaly nejrůznější motivové programy, mezi nimiž logicky nechybí ani režimy pro fotografování pod vodou. U všech programů najdeme vysvětlivky, fotoaparát navíc nabízí i speciální režim Guide neboli praktické základy fotografování v několika krocích. Displej na zadní straně je velký a nabízí široký pozorovací úhel, jinak ale nepatří k nejkvalitnějším: zamrzí zejména zrnitý obraz, nepříliš zdařilé barevné podání a pomalé překreslení pohybů. Systém ovládání odpovídá dnešním zvyklostem u stylových kompaktů, tlačítek a dalších prvků je minimum, všechny parametry se nastavují v menu. Z něj se bohužel nelze do pohotovostního režimu vrátit namáčknutím spouště jako u jiných fotoaparátů, a to hodně zdržuje. Sportovci a potápěči patrně nijak podrobně nezkoumají kvalitu fotografií, což je pravděpodobně důvod, proč v tomto ohledu není příliš co chválit. Fotoaparáty značky Olympus jsou oblíbené mimo jiné díky živým a sytým barvám a mju725 ctí tradici, bohužel dojem kazí slitá kresba s minimem detailů a šum, který snímky výrazně ruší už při ISO 200.
Vlastnosti:HHHHH
Kvalita fotografií:HHHHH
Celkem:HHHHH

Olympus mju770

Novější z modelů řady mju se od svého "bratříčka" s označením 725 liší jen v několika ohledech, funkční výbava i systém ovládání jsou zcela totožné. Jeden podstatný rozdíl tu ale je: kvalita displeje. Displej modelu mju770 je stejně velký jako u staršího typu, nabízí ale mnohem kvalitnější obraz s lepšími barvami a mnohem lepší kresbou detailů. To uživatelé ocení v mnoha situacích, podvodní fotografování nevyjímaje. Když už je řeč o podvodním fotografování, můžeme se s mju770 pustit až do deseti metrů, což pro zkušenější potápěče může hrát velkou roli. Jinak jsou si oba modely podobné jako vejce vejci: oba mají například periskopový objektiv, takže musíme dávat pozor, abychom před něj nestrkali prsty. Malý rozdíl je v ovládání menu u mju770 je graficky o něco čistší a také členitější, takže se v něm lépe orientuje. Přístroji tohoto typu nemá smysl vytýkat nedostatek funkcí, jednu poznámku si ale neodpustím při fotografování ani při prohlížení není na displeji vidět použitá clona ani čas, člověk tedy nemá dopředu šanci poznat, zda se mu povede snímek udržet ostrý. To může být problém zejména v horším světle. V něm navíc citelně chybí asistenční přisvícení a fotoaparát tak mívá problém se zaostřením. Na druhou stranu je díky speciální technologii scéna na displeji vidět i ve tmě. Drobnějším, ale místy nepříjemným nedostatkem je dosti pomalé ukládání snímků na kartu. Snímky se hodně podobají výstupům z mju725, úplně totožné ale nejsou: kresba není tak slitá a na fotografiích je tak o něco více detailů. Nevýhodou je naopak častější výskyt chromatické aberace.
Vlastnosti:HHHHH
Kvalita fotografií:HHHHH
Celkem:HHHHH

Olympus SP-550

V oblasti ultrazoomů míval Olympus před lety skvělé renomé, pak ho ale konkurence v mnohém předehnala. Model SP-550 by proto mohl provázet reklamní slogan: "Impérium vrací úder". Nejenže firma konečně po několikaleté pauze opět vzala na milost dnes už nezbytnou optickou stabilizaci, ale také vybavila novinku hned 18násobným zoomem, největším v historii fotoaparátů vůbec. Rozsah objektivu tak odpovídá 28-500 mm, což je údaj, nad kterým se tají dech. Velkým krokem vpřed je i design, nepůsobí lacině a výborně padne do ruky. Funkční výbava odpovídá dnešním požadavkům: nabízí vše, co v běžném provozu potřebujeme, včetně nezvyklých funkcí typu bracketingu vyvážení bílé. Nechybí ani podpora RAW, citlivost lze nastavit až po ohromující hodnotu ISO 5 000. Ovládání se v podstatě neliší od starších ultrazoomů značky Olympus. Menu je logické a dobře se v něm pohybuje, přesto by některým často používaným funkcím svědčila samostatná tlačítka. Navíc z menu nelze vystoupit pouhým namáčknutím spouště. Potěší rychlé zoomování, osmnáctinásobný rozsah servomotorek překoná za necelé tři vteřiny. Horší je to s automatickým ostřením, na dlouhém ohnisku fotoaparát často ve slabším světle tápe. Asistenční přisvícení pomůže jen občas. Drobným nedostatkem je i delší ukládání snímků na kartu. Kompakt s tak velkým rozsahem ohniskové vzdálenosti automaticky znamená velký kompromis v obrazové kvalitě a na fotografiích je to znát. S měkčí kresbou by se člověk smířil, překvapením jsou ale nezvykle vybledlé barvy. Šumu je hodně už na ISO 200. Na druhou stranu potěší opravdu výkonný stabilizátor a výborně pracující blesk. Fotografie v interiéru jsou nasvícené rovnoměrně a s citem, skoro lze říci, že fotoaparát pracuje lépe uvnitř než venku. To je ovšem u ultrazoomu pozoruhodné...
Vlastnosti:HHHHH
Kvalita fotografií:HHHHH
Celkem:HHHHH

Panasonic LX2

Jeden z nejpozoruhodnějších kompaktů na současném trhu se od průměru odlišuje v mnoha směrech. Jako jeden z mála kompaktů je vybaven širokoúhlým snímačem s poměrem stran 16 : 9, což ocení především majitelé nových LCD monitorů, notebooků nebo televizí s tímto formátem. Pokud někomu širokoúhlý obraz nevyhovuje, může zvolit běžnější poměry stran 3 : 2 nebo 4 : 3, v tomto případě ale přijde o část pixelů. Širokoúhlé ohnisko (konkrétně ekvivalent 28 mm) nabízí i stabilizovaný objektiv značky Leica a ve formátu 16 : 9 tak lze vytvářet opravdu působivé záběry. LX2 si tak pravděpodobně oblíbí především krajináři a milovníci panoramat. Velmi dobře si ho lze představit i jako doplněk k zrcadlovce. Také funkční výbava prozrazuje, že je fotoaparát určen hlavně pro náročnější zkušené uživatele. Vedle kreativních expozičních režimů je k dispozici podpora RAW, kontinuální ostření, ruční doladění barevné teploty apod. Exkluzivní dojem podtrhují i přepínače na objektivu, díky nimž LX2 trochu připomíná staré filmové kompakty. Díky malému, ale šikovnému joysticku se s přístrojem pracuje velmi snadno, potěší spolehlivé asistenční přisvícení a zobrazení všech expozičních informací na displeji. Zato zoomování by mohlo být o něco rychlejší. Po vší té chvále je ale jistým zklamáním kvalita fotografií. LX2 je bohužel typickou obětí megapixelových dostihů kdyby měl 6 MPix, velmi pravděpodobně by se jednalo o nejlepší kompakt na trhu. Slitou kresbu se zanikajícími detaily ale nelze přejít mlčením, od citlivosti ISO 200 se na snímcích projevuje charakteristický akvarelový efekt. Je to škoda, skvělý objektiv jinak produkuje ostré snímky s příjemnými barvami. Občasnou aberaci lze odpustit jako daň za široké ohnisko, ale ztrátu detailů nikoli.
Vlastnosti:HHHHH
Kvalita fotografií:HHHHH
Celkem:HHHHH

Panasonic FZ50

Pokud budeme v souladu se zavedenými zvyky považovat za znak příslušnosti k nejvyšší kategorii kompaktů mimo jiné mechanické ovládání zoomu, pak je Panasonic FZ50 společně s Fujifilmem S9600 jediným zástupcem této třídy v testu. Na rozdíl od Fujifilmu nemá Panasonic širokoúhlý objektiv, s ohniskem odpovídajícím 35-420 mm zato osloví milovníky sportovních fotografií, zvířat v přírodě apod. Lesklý šedý plast pod povrchem skrývá vše, co bychom od kompaktu nejvyšší třídy čekali. Na výběr je RAW, ruční doladění barevné teploty, kontinuální ostření, aretace expozice a mnoho dalších funkcí, chybí snad jen pomalá synchronizace blesku s druhou lamelou. Ani z hlediska ovládání si FZ50 nezadá se zrcadlovkami a díky dvěma příkazovým kolečkům dokonce mnohé z nich překoná. Základním funkcím jsou přiřazena samostatná tlačítka nebo položky ve zkráceném menu. Výklopný a otočný displej nepatří k největším, nabízí však velmi slušný obraz. Velikou výhodou je pravděpodobně nejlepší stabilizátor, jakým jsou současné kompakty vybaveny. S trochou cviku a zkušenosti lze z ruky na maximální ohnisko udržet čas 1/60 s, což je u mnohých jiných ultrazoomů nemyslitelné. Optika Leica odvádí velmi dobrou práci, s chromatickou aberací na snímcích se setkáme jen ojediněle a v malém množství, kresba je ostrá uprostřed i v rozích, potěší živé barvy i (na kompakt) slušná práce s kontrastem. Jenže FZ50 trpí úplně stejnou chybou jako "stájový kolega" LX2 příliš vysokým rozlišením. I tady je již při citlivosti ISO 100 znát ztráta detailů způsobená odšuměním a s každým dalším stupněm citlivosti se problém zvětšuje. Z tohoto důvodu nakonec Panasonic těsný souboj s Fujifilmem o vítězství v testu o pomyslný chloupek prohrál...
Vlastnosti:HHHHH
Kvalita fotografií:HHHHH
Celkem:HHHHH













Komentáře

K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.