Elektronické úschovny se o vás postarají

Archiv | 01.01.08

Potřebujete uložit na internet balíček s informacemi tak, abyste si jej mohli vy sami nebo vaši blízcí vyzvednout na ...







Potřebujete uložit na internet balíček s informacemi tak, abyste si jej mohli vy sami nebo vaši blízcí vyzvednout na jakémkoliv počítači? Pokud ano, pak potřebujete elektronickou úschovnu. Jak to s nimi v Česku vypadá, to se dozvíte v tomto textu.
Elektronické úschovny jsou jednou ze služeb, které pamatují počátky masového využívání internetu nejen v našich končinách. Vznikly z potřeby ukládat data a dokumenty v prostředí internetu obdobně, jako se ukládají zavazadla do skutečné úschovny třeba na nádraží, ale s jediným rozdílem. A to důležitým. V opravdové úschovně si lze uložené zavazadlo většinou vyzvednout pouze na stejném pracovišti, kde jsme je uložili. Internet je ale globální médium, a tak pokud na nějaký server uložíme data, je přinejmenším teoreticky možné je z něj stáhnout kdekoliv na světě. Úschovna, která to umožní, je tak vlastně specifickým typem služby, jež může současně sloužit jak pro uschovávání, tak i pro posílání dokumentů.

Úschovny a ti druzí

Data lze po internetu posílat různě. Nejsnazší je to pochopitelně pomocí elektronické pošty. Ne každá zásilka si ale najde svého příjemce a ne vše může být pomocí e-mailu doručeno. Protokoly používané při přenosu elektronické pošty nejsou pro transport velkého množství dat optimální. I když mnohé freemaily či podnikové poštovní servery v současnosti nabízejí možnost zvýšit kapacitu poštovní schránky až na jednotky gigabajtů a do schránky se tak vejde v nejlepším případě obraz DVD, v praxi tam dostaneme velice obtížně i mnohem menší balík informací. Jednak může být omezená velikost jedné zprávy (a pak je potřeba větší soubor zkomprimovat a rozdělit do menších archivů), jednak samotný přenos dat nemusí být úplně bezproblémový. Archiv se cestou může poškodit, a to s větší pravděpodobností, než by se poškodil při použití jiných metod přenosu po síti.
Druhou možností posílání datových „balíků“ je použití veřejného nebo vlastního FTP serveru. Protokol FTP je určen k přenosu velkých objemů dat a v kombinaci se snadno dostupným rychlým připojením je dobrou volbou pro posílání elektronických balíků, ale má i své nedostatky. Předně, abychom ho mohli používat, musíme disponovat serverem s diskovou kapacitou a povoleným přístupem. FTP je standardní součástí webhostingových služeb, včetně těch bezplatných, nicméně jejich provozovatelé většinou neradi vidí, když jsou tyto služby používány místo úschovny dat. Další vadou na kráse je zde nutnost vlastnit speciální klientskou aplikaci pro práci s FTP (pro stahování takto uložených dat stačí použít prakticky libovolný webový prohlížeč). Celý proces není uživatelsky zcela triviální.
Možnost posílání dat na internetu konkrétnímu příjemci formou jejich sdílení na veřejné P2P službě je sice lákavá, ale v podstatě sebevražedná. Absolutně se nehodí pro soukromá data, představuje bezpečnostní ohrožení a neúměrně zatěžuje odesilatele i příjemce. Mimo to není spolehlivá. Data lze posílat i jinak, prostřednictvím souborového přenosu služeb Instant Messagingu (v reálném čase, podmínkou tedy je, aby vysílající i přijímající strana byly on-line současně a počítač přijímající strany akceptoval příchozí spojení), pomocí IRC (efektní, ale nespolehlivé a technicky náročné) i dalšími metodami.
Každá z metod, které jsme zde jmenovali, i ty, na něž se nedostalo, má své přednosti a své nedostatky. Každá se, lze-li to tak říct, hodí pro určitou situaci a pro určitého uživatele. Když přirovnáme soubor, řekněme rozsáhlý dokument, k cennému balíku, pak jednou z nejlepších cest, jak ho poslat druhému uživateli nebo jak si jej odložit on-line, je specializovaná služba, tzv. elektronická úschovna.

E-úschovna

Jak již bylo řečeno, elektronické úschovny se svým principem neliší od těch, které známe třeba z nádraží – s tím rozdílem, že se do nich ukládají počítačové soubory. Původně vznikly jako řešení pro ukládání balíků informací tam, kde si takový balík nemohl jeho „majitel“ stáhnout do počítače například z důvodu pomalého nebo nestabilního připojení. V dobách, kdy byla nejpoužívanějším výměnným médiem disketa s kapacitou 1,44 MB, sloužily také jako její efektivní a podstatně větší náhrada.
Elektronické úschovny ale mají svůj smysl i dnes. Slouží k posílání dat mezi uživateli, stejně jako místo, kam se dá odložit bezpečně velký dokument, který bychom jinak museli přenášet z jednoho počítače na druhý například na klíčence. Jak to ale udělat, když má počítač, například z důvodu ochrany firemní infrastruktury, blokovanou podporu USB Mass Storage?
V těchto a v dalších případech přichází na řadu elektronická úschovna dat. Jednoduchá a přitom spolehlivá služba.
Základem elektronické úschovny v její současné podobě je obvykle webová stránka. Na ni je potřeba se buď registrovat, nebo lze služeb využít i bez tohoto kroku. Úschovna se dělí na část pro příjem a pro výdej zásilek. Obě části mohou, ale nemusí být odděleny, v každém případě musí být obě přítomny. Ukládání balíku se, stejně jako v běžné úschovně, skládá ze dvou částí, tedy z jeho identifikace a fyzického odevzdání. Fyzické odevzdání se skládá z nahrání zásilky na server úschovny, identifikace může mít mnoho podob. Tou nejprostší je určení e-mailové adresy, která má oprávnění si balík vyzvednout. Na tuto adresu je úschovnou doručena zpráva o uložení zásilky a kód sloužící k jejímu převzetí. Stejně tak ale může úschovna vygenerovat kód ukládajícímu uživateli, k souboru se pak dostane kdokoliv, kdo jej zná. A konečně se „zásilka“ může nacházet na speciální URL adrese a může být veřejně vyhledatelná.
Stahování balíku, tedy jeho vyzvednutí, se děje opět pomocí webového prohlížeče. Úschovna může podporovat stahování pomocí HTTP nebo FTP. Druhá varianta je podstatně spolehlivější a trvá také kratší dobu, nicméně nemusí být použitelná všude.

Podmínky použití

První podmínkou, společnou pro běžné i elektronické úschovny zavazadel, je maximální velikost balíčku. Tedy limit, jak velkou zásilku je úschovna schopna najednou pojmout. Některé služby jsou omezeny maximální velikostí jediného archivu, ale v „zásilce“ jich může být více. Jiné umí přijmout i velmi rozsáhlý balík, ale uživatel je následně omezen někde jinde. V každém případě se podmínky úschovny vyplatí prostudovat.
Druhou podmínkou převzatou z reálného světa je maximální doba úschovy. Zkrátka a dobře čas, kdy zůstane uložený balíček na serveru provozovatele služby předtím, než je vymazán.
Nyní k těm, které již patří jen a pouze do virtuálního světa. Důležitou otázkou například je, co se s uloženou zásilkou stane poté, co si ji její příjemce vyzvedne. Bude smazána, nebo zůstane uložena v úschovně ještě po nějakou dobu pro případ, že bude potřeba ji stahovat znova? Dá se úschovna použít pro „sdílení“ balíku dat, nebo jej dokáže pouze poslat od jednoho uživatele jinému, případně vydat původnímu majiteli?

Úschovna a bezpečnost

Úschovny jsou zamýšleny jako úložiště důležitých dat. To nemusí být zdaleka jen multimediální data, ale také dokumenty, jejich zálohy, soubory potřebné pro práci nebo pro podnikání. U takových dat je klíčovou podmínkou bezpečnost. Bezpečností myslíme hlavně to, že se její tvůrci nepokusí cizí zásilku otevřít a že se tato zásilka nedostane k neoprávněným osobám. Nenakazí se zásilka v průběhu svého skladování například virem? To vše je velmi důležitým parametrem, a nejméně první dvě věci se jen velice těžko zjišťují. V každém případě je vhodné zásilky před použitím úschovny zabezpečit. Internet je veřejná síť a úschovny jsou veřejnými službami. Pokud do nich ukládáme důležité dokumenty, měly by být vždy uzamčeny a šifrovány, pokud možno v archivech. Tím lze částečně zvýšit jejich zabezpečení. Vše, co se z úschovny stahuje, by měl prověřit antivirový program, případě nástroj na odstraňování malwaru. Vše by mělo být kontrolováno také z hlediska integrity.

Úschovny v praxi

Existují různé typy „úschovných“ služeb u nás i v zahraničí. Některé můžeme považovat za skutečné on-line úschovny, další jsou spíše servery určenými pro sdílení dat. Rozlišování mezi nimi je důležité, služba určená k veřejnému sdílení dat totiž nemůže být dost dobře používána pro přenášení soukromých dokumentů. K datům na veřejných serverech se může dostat anonymní uživatel, který s nimi nemá co dělat, případně by je mohl zneužít.
Kvalitní úschovny, a těch je i u nás několik, jsou obvykle schopny zabezpečit určitou míru ochrany uživatelských dat, naproti tomu je těžko použijeme k rozšíření svého dokumentu nebo jako lacinou náhražku webhostingu (stejně jako nelze webhosting použít místo úschovny). Na druhé straně je ale možné, že jejich použití bude něco stát.

Úschovna

Služba s příznačným názvem je nejstarší a také nejznámější svého druhu u nás. Za dobu své existence prošla řadou evolučních změn, které se týkaly jak technického řešení, tak i provozovatele. V současnosti je jím společnost Dial Telecom.
Po technické stránce je úschovna velmi jednoduchou aplikací. Umožňuje příjem a výdej, nemá registrace, což považujeme za zjednodušení práce a ve výsledku za kladnou vlastnost. V současnosti je horní limit velikosti jednoho datového balíku 100 MB, což na dokumenty a podobná data ve většině případů postačuje. Zásilka se ukládá pomocí jednoduchého formuláře, kde je potřeba specifikovat jak odesílatele, tak příjemce. Příjemce následně dostane e-mail, který slouží k vyzvednutí uloženého balíčku.
Uložené zásilky zůstávají v úschovně 14 dnů od uložení, pak jsou smazány. Zásilky mohou být pomocí této služby vyzvednuty více příjemci, avšak i zde je omezení možné doby vyzvednutí (poté, co si balík stáhne první z příjemců, mají ostatní na jeho stažení 24 hodin, pak je smazán). Jinak jsou zásilky odstraněny po úspěšném stažení příjemcem.
Úschovna je jednoduchá a nenáročná služba pro nenáročného uživatele. Je zcela zadarmo, i když se kdysi objevily pokusy o její převedení na placenou variantu. V podstatě dokonale poslouží svému účelu, je jednoduchá a je to asi server první volby, pokud potřebujete uschovat balík s dokumentem, s instalací programu nebo s obdobným obsahem. Použití úschovny jako platformy pro sdílení dat je velmi omezené a prakticky se k tomuto účelu vůbec nehodí. Svůj úkol ale plní zcela dostatečně.

eDisk

eDisk byl velmi ambiciózním projektem. I když jeho základem je také on-line úschovna dat, autoři nijak nezastírají svůj zájem udělat z eDisku plnohodnotnou službu pro sdílení pracovních dat v týmech (nebo soukromých souborů). V současnosti služba funguje ve dvou podobách, bezplatné a placené. Bezplatná forma je buď velmi podobná placené, ovšem s omezeními (nutná registrace), o nichž bude řeč, nebo rychlá a anonymní. Anonymní varianta umožňuje poslat jeden soubor o maximální velikosti 50 MB jeho nahráním na server a vybráním příjemce. Uživatel, který soubor na server nahraje, si může vybrat, zda zde má být měsíc uložen, nebo zda ho má systém po prvním stažení smazat. Tato vlastně pravá „úschovna“ je sice omezená, její vlastnosti se ani neblíží tomu, co nabízí konkurenční uschovna.cz, ale pro základní použití stačí.
Naproti tomu registrovaná varianta služby nabízí mnohem více. Na server lze ukládat soubory až do velikosti 100 MB (celková kapacita uživatelského účtu je 250 MB). Soubory lze z účtu bez omezení stahovat i rozesílat, automaticky se nemažou. Lze je sdílet mezi uživateli, díky čemuž se dá eDisk používat jako jednoduchý, ale přesto použitelný nástroj pro správu a sdílení dat v malých pracovních týmech.
Data jsou uložena na serveru služby dva měsíce (měsíc od posledního přihlášení k účtu). To platí pochopitelně jen pro neplacenou variantu služby, v případě placené jsou soubory ve schránce trvale. Bezplatná varianta je dále omezena nejvyšší povolenou rychlostí stahování dat a tím, že obsah schránky není zálohován.
Kromě dvou bezplatných variant služby nabízí eDisk také jednu placenou. Její cena není právě nejnižší (250?Kč měsíčně za schránku o velikosti 5 GB). Omezení, která jsme vyjmenovali u neplacené varianty, pro ni ovšem neplatí. Obsah schránky je pravidelně zálohován a uživatelské rozhraní je bez reklam. Systém zde navíc nabízí funkci prohledávání schránky a přímého zobrazování uložených obrázků, což je poměrně praktická vlastnost.
Je samozřejmě otázkou, zda se vyplatí za služby eDisku platit, nebo zda je částka požadovaná provozovateli taková, že se spíše vyplatí vlastní síťový disk s webovým serverem a obdobným rozhraním. Nicméně se jedná o zajímavou a pokročilou službu českého provozovatele, která rozhodně stojí za povšimnutí a za vyzkoušení.

Depo

Depo je digitální úschovna provozovaná společností České Radiokomunikace. I když byla určena pouze klientům služby Bluetone, v současnosti ji může používat každý. Obdobně jako u projektu uschovna.cz, i Depo je webovou úschovnou v pravém slova smyslu. Cílem aplikace není nabízet služby s přidanou hodnotou, ani speciální vlastnosti. Její použití je zadarmo a je velmi jednoduché.
Na server je pomocí webového formuláře možné uložit jeden nebo více souborů o celkové maximální kapacitě 100 MB. Přitom je potřeba specifikovat e-mail příjemce, jemuž je poslána zpráva s kódem pro výběr. Zásilku lze – pokud znáte kód – vyzvednout také ručně z titulní stránky serveru, ne však později než týden po jejím uložení.
Právě krátká doba uložení souboru je asi největším hendikepem této jinak velmi dobře fungující služby. V případě problémů s už tak velmi jednoduchou aplikací je k dispozici bezplatná linka podpory, nicméně ji takřka určitě nebudete potřebovat.

Rapidshare

Rapidshare je jediná zahraniční služba, o které se zmíníme. Děláme tak proto, že je velmi oblíbená i mezi českými uživateli. Má placenou a bezplatnou formu. Protože předpokládáme, že pro většinu čtenářů je jedinou akceptovatelnou podobou forma bezplatná, budeme se zabývat především tou.
Asi největším kladem Rapidshare je možnost ukládat neomezené množství dat za předpokladu, že jsou rozdělené do archivů o maximální délce 100 MB. Archivy jsou na serveru uloženy jeden měsíc od posledního stažení, které probíhá z webové stránky (lidem, kteří budou stahovat obsah, je třeba poskytnout URL adresu). K dispozici je několik serverů pro ukládání, vhodnou volbou toho geograficky nejbližšího je možné dosáhnout příjemně vysokých rychlostí jak uploadů, tak stahování.
Rapidshare je spíše než úschovnou tržištěm dat. Dobře se hodí i pro ukládání a jak název napovídá, pro sdílení velkých objemů, obrazů kompaktních disků a DVD. Jak už ale určitě tušíte, celá věc má háček.
Bezplatná forma služby je velmi omezena při stahování. V praxi to vypadá tak, že z jednoho počítače je možné stáhnout pouze určité množství dat za určitou dobu. Po stažení 100 MB dlouhého balíku je třeba na další příležitost ke stažení jeho následující části čekat řádově několik hodin. To lze obejít placením nebo stahováním z více počítačů. Procedura stahování není úplně jednoduchá, což je škoda.
Pro ukládajícího uživatele ale Rapidshare nabízí například speciální nástroj k nahrávání souborů nebo kontrolu odkazů. Služba je velmi kvalitní a svým způsobem „neomezená“.
Závěr
Představili jsme celkem čtyři webové elektronické úschovny dokumentů. Existují samozřejmě i další, s různými vlastnostmi, funkcemi a službami. Z praxe lze říct, že většina uživatelů se spokojí s tou nejjednodušší variantou úschovny. Přídavné funkce a vlastnosti jsou užitečné až v okamžiku, kdy podobné služby využíváme často.
Úschovna a balík
Tento text je o elektronických úschovnách dokumentů. Tam, kde je úschovna, musí být i zavazadlo, které chceme schovat. Za zavazadlo, kterému budeme říkat „balík“, považujeme soubor – archiv s elektronickými dokumenty nebo čímkoliv jiným.

Co je on-line úschovna?

? Úschovna je server, na který je možné dočasně nahrát balík dat (archiv, soubor).
? Balík si může vyzvednout ten, kdo jej nahrál, nebo jiný uživatel, jestliže má speciální kód.
? Balík je uložen po předem danou dobu. Je stanovena jeho maximální velikost.

Co není úschovna?
? Server určený k dlouhodobé archivaci dat.
? Server na umisťování záloh.
? Server k sdílení dat velkému počtu uživatelů.

Typický profil bezplatné úschovny
? Data do velikosti 100 MB.
? Doba uložení 30 dnů.
Úschovna www.spamfighter.org, hodnocení: 3
eDisk www.sedisk.cz Hodnocení: 4
Rapidshare www.rapidshare.cz, Hodnocení 3
Depo www.depo.bluetone.cz, Hodnocení. 2














Komentáře

K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.