Dvě jádra nadvakrát

Archiv | 01.06.05

Když dva dělají totéž, není to obvykle totéž. To platí i pro dvoujádrovéprocesory, které v překvapivé shodě a shonu uvedli oba přední výrobci - tedy Intel a AMD. Zatímco Pentium D...





Když dva dělají totéž, není to obvykle totéž. To platí i pro dvoujádrové
procesory, které v překvapivé shodě a shonu uvedli oba přední výrobci - tedy
Intel a AMD. Zatímco Pentium D a Pentium Extreme jsou vlastně jen dvě jádra
Pentia 4 komunikující vzájemně prostřednictvím FSB sběrnice, AMD zvolilo
odlišný postup a využilo ke komunikaci obou jader společný paměťový řadič a
rozhraní systémových požadavků, které jsou integrovány přímo v procesoru.
Řešení AMD se sice zdá o něco efektivnější - na definitivní soudy je ale přece
jen poněkud brzy.
Z hlediska uživatelů uvažujících o upgradu na dvoujádrový procesor je ale
jednoznačně lepší Athlon 64 X2. Díky propojení jader uvnitř CPU (a nikoliv
"venkem" přes FSB jako je tomu u Pentia D) je totiž možné použít nové Athlony v
libovolné desce s paticí Societ 939 (stačí upgrade BIOSu). Pro instalaci nového
Pentia D či Pentia Extréme Edition je třeba nový čipset a tedy i základní
deska. Ani v případě Athlonu 64 X2 či dvoujádrových Opteronů to ale neznamená,
že by nový procesor nabídl výkon odpovídající dvěma samostatným CPU - společným
faktorem, který omezuje Pentium D i Athlon 64 X2, je omezená rychlost přístupu
a přenosové kapacity RAM. Obě jádra totiž musí v obou případech sdílet
společnou paměť a pokud chtějí současně číst či zapisovat, dochází logicky k
prodlevám.
Intel a AMD mají výrazně odlišnou strategii v oblasti cen. Dvoujádrová Pentia D
začínají na zhruba 6 000 Kč bez DPH za 2,8 GHz verzi, zatímco nejlevnější
dvoujádrový Athlon 64 X2 4200+ (2,2 GHz) přijde na dvojnásobek. Pravdou ovšem
je, že AMD nabízí v případě dvoujádrových CPU za vyšší cenu i vyšší výkon -
nejrychlejší Athlon 64 X2 4800+ pracuje na frekvenci 2,4 GHz a jeho výkon v
aplikacích, které nepodporují multithreading, tak odpovídá nejrychlejším
Athlonům 64 3800+/4000+). Oproti tomu nejrychlejší dvoujádrové Pentium D
pracuje na frekvenci 3,2 GHz (a ve "starších" aplikacích tak nabízí pouze výkon
stejně taktovaného Pentia 4).
Podrobnější rozbor výkonu obou dvoujaderných platforem přineseme v příštím
čísle, už nyní ale můžeme konstatovat, že AMD se zaměřilo zejména na ty, kdo
hledají maximální výkon za všech okolností a nehledí příliš na cenu. Intel
oproti tomu nabízí procesory vhodné zejména pro intenzívní práci s více
aplikacemi, kdy není rozhodující špičkový výkon počítače, ale především vysoká
flexibilita a přijatelná cena.












Komentáře

K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.