Digitální fotografie

Archiv | 01.07.05

Nastupující digitální fotoaparáty nové generace poskytují kvalitu obrazu, kterávzbuzuje respekt. Přesto je možné přihlédnout ke svým nárokům a podle individuálních potřeb vybrat i...





Nastupující digitální fotoaparáty nové generace poskytují kvalitu obrazu, která
vzbuzuje respekt. Přesto je možné přihlédnout ke svým nárokům a podle
individuálních potřeb vybrat i fotoaparát, jenž je na trhu již delší dobu.

Kdo si chce pořídit digitální fotoaparát, má před sebou těžký úkol. Aktuální
nabídka fotoaparátů totiž sahá od cenově příznivých kompaktních modelů pro
začátečníky přes dobře vybavené modely s možnostmi manuálního nastavení pro
fotografy, kteří fotografování mají jako koníček, až k zrcadlovkám s výměnným
objektivem pro poloprofesionální a profesionální uživatele. Přechody mezi
kategoriemi jsou plynulé, vybavení přístrojů variabilní a pro každý účel
použití existuje celá řada vhodných modelů. Který fotoaparát je pro vás ten
správný, závisí na osobních požadavcích. V zásadě si nejdříve musíte ujasnit,
co od svého budoucího fotoaparátu očekáváte, na jaké fotografování jej chcete
použít a kolik za něj chcete dát. Všechny údaje o ceně v tomto článku
představují katalogové ceny.

1. Fotoaparáty pro začátečníky: co můžete očekávat?
Pro příležitostné focení stačí jednoduchý levný kompaktní foťák se třemi
megapixely. Při dobrých světelných poměrech je možné jejich pomocí získat velmi
pěkné snímky. Expozici fotoaparátů ale často nelze nijak výrazně korigovat, a
proto jsou levné modely méně vhodné pro kreativní fotografie. Fotografujete-li
jen proto, abyste své snímky vystavili na internetu nebo je poslali přátelům,
vystačíte si s jednoduchým přístrojem za několik tisíc korun. Kvalita obrazu
může mít (zejména při horším osvětlení) výraznější chyby, ale pro základní
fotografování postačuje. Do této kategorie patří např. Kodak 7300 (kolem 2 500
Kč) nebo HP M22 (3 300 Kč). Chtěli byste si uchovat vzpomínky na dovolenou v
lepší kvalitě obrazu? Potom zvolte fotoaparát pro začátečníky za 4-8 tisíc Kč.
Modely hodné doporučení jsou třeba Fujifilm A350, Nikon 4600 nebo Olympus C-500.

2. Pro ambiciózní fotografy, kteří hledají přístroj s širšími možnostmi
nastavení
Fotograf, který u svého přístroje požaduje změny nastavení pro ovlivnění clony
či času, nebo alespoň široký výběr z motivových programů, musí sáhnout do
peněženky hlouběji. Změny nastavení mohou výrazně ovlivnit kvalitu pořízených
snímků (samozřejmě pokud víte, k čemu čas, clona, citlivost, makro a režimy
blesku slouží) a dovolí uživateli vytvářet kompozičně zajímavé a barevně
vyvážené fotografie. Výjimkou nejsou ani přístroje s velkým rozsahem ohniskové
vzdálenosti, tzv. ultrazoomy. Výrobci digitálních fotoaparátů zvýšenému zájmu
zákazníků vycházejí vstříc a na trhu je dostatek přístrojů pro pokročilejší
fotografy. Zákazník, který si chce takový zajímavý výrobek zakoupit, bude muset
počítat s prodejní cenou od 8 do 13 tisíc Kč. Snímky z těchto přístrojů můžete
samozřejmě také poslat elektronickou poštou nebo vystavit na internetové
stránce, ale zároveň jsou vhodné i pro tisk na fototiskárně nebo zpracování ve
fotostudiu. Rozlišení fotoaparátů 3-5 megapixelů postačuje pro zhotovení
fotografií v rozměru 9 x 13 nebo 10 x 15 cm a při resamplování v grafickém
editoru je možné pracovat i s formátem A4. Mezi zástupce této skupiny
fotoaparátů patří například Canon A95 (9 000 Kč), Nikon 5900 (9 500 Kč) nebo
Sony W15 (11 000 Kč), případně ultrazoomy Panasonic FZ5 (cca 12 000 Kč),
Minolta Z5 (12 000 Kč) či Olympus C-765 (9 000 Kč).

3. Fotoaparáty pro poloprofesionální použití: i zde je z čeho vybírat
V nejvyšší třídě kompaktů jsou k dispozici například modely Sony V3 (15 000
Kč), Olympus C-7070 (16 000 Kč) či Panasonic FZ 20 (16 500 Kč). Tyto přístroje
za vyšší pořizovací cenu nabízejí vysoké rozlišení (6-8 MPix) nebo funkce, s
nimiž se v předchozích cenových kategoriích setkáte jen výjimečně. Patří sem
například makrosnímky od 2 cm, stabilizátor obrazu nebo velký rozsah optického
zoomu (v rozmezí 8-12x). Přístroje v tomto segmentu již nebývají vyrobeny jen z
pevnějšího plastu, ale často i z ušlechtilých slitin. Nastavení motivových
programů, citlivosti či rozsah rychlosti závěrky je bohatší, automatické nebo
poloautomatické snímání lze nahradit plně manuálním provozem. Majitelé těchto
přístrojů si mohou troufnout i na fotografování ve velmi špatných světelných
podmínkách, přesto budou jejich snímky ostré a zároveň nebudou tolik trpět
šumem či problémy s chromatickou aberací. Absolutní špičku mezi kompaktními
fotoaparáty pak tvoří poměrně úzká skupina modelů s 8 megapixely, objektivy s
velkým rozsahem zoomu a funkční výbavou, za níž by se nemusely stydět ani
profesionální fotoaparáty. Díky kompaktní konstrukci a rozměrům jsou silnou
konkurencí levným zrcadlovkám, odpovídají tomu ale i vysoké ceny. Patří sem
například Sony F-828 (23 000 Kč), Canon Pro1 (21 000 Kč) nebo Minolta A200 (18
000 Kč).
Pokud jste ochotni utratit za fotoaparát ještě více peněz, pak jsou pro vás
připraveny profesionální přístroje. Mezi zástupce tohoto segmentu patří
například digitální zrcadlovky jako Canon EOS 350D nebo Nikon D70. Jejich cena
je ve srovnání s předchozími přístroji vyšší, v sadě se základními objektivy je
dnes pořídíme do 30 000 Kč. Tato cena ovšem zdaleka nemusí být konečná. Další
násobky pořizovací ceny náročný zákazník utratí za výměnné objektivy,
konvertory, externí blesky a další vybavení. Bez nich je pořízení takového
fotoaparátu částečně zbytečnou investicí.

4. Rozlišení: čím více pixelů, tím lepší může být kvalita obrazu
Rozlišení digitálního fotoaparátu představuje důležitý ukazatel výkonu: čím je
vyšší, tím více obrazových informací může přístroj, respektive jeho snímací
prvek zachytit. Samotné rozlišení ale není samospasitelné. Záleží také na
kvalitě snímače a na tom, jak kvalitně dokáže snímač vyhodnotit a převést
zachycené obrazové informace.
V nedávné minulosti mnoho výrobců sázelo na maximální rozlišení, situace se ale
začíná měnit a vyšší rozlišení je doplňováno kvalitnějším snímacím prvkem,
výkonnější elektronikou a také lepší optikou objektivu. Jaké rozlišení skutečně
potřebujete, záleží na pozdějším využití fotografie. Dva až tři megapixely
stačí pro momentky, rodinné snímky, k reprodukci na obrazovce TV, pro tisk na
papír do formátu až 10 x 15 cm a pro webová alba. Pro zvětšení výřezu, tisk na
formát A4 a montáže představuje dobrý základ čtyři až pět megapixelů.
Fotografové s vyššími nároky na kvalitu obrazu volí fotoaparát s vyšším
rozlišením. Cenově výhodné low-end fotoaparáty dnes nabízejí 1 600 x 1 200 nebo
2 048 x 1 536 obrazových bodů. Jednoduché kompaktní fotoaparáty pracují
většinou s rozlišením tři až čtyři MPix a umožňují zachytit okolo 2 056 x 1 920
obrazových bodů. Lepší kompakty a profesionální fotoaparáty pět až osm MPix již
mohou uživateli poskytnout rozlišení až 3 264 x 2 448 bodů.

5. Rozlišení není vše: záleží i na jiných faktorech
Význam rozlišení pro kvalitu obrazových dat se stále přeceňuje, především díky
reklamní strategii mnoha výrobců fotoaparátů. Ne každý digitální fotoaparát s
vysokým rozlišením poskytuje odpovídající kvalitu snímků. Vyšší fyzické
rozlišení neznamená automaticky lepší obraz, a proto nemá být počet pixelů při
rozhodování o koupi a při hodnocení kladů a záporů jednotlivých fotoaparátů
jediným argumentem. Důležitý je nejen počet, ale také kvalita obrazových bodů.
Svou roli samozřejmě sehrávají i další faktory, například možnosti nastavení
bílé (vyvážení pro práci ve slunečném dni nebo pod zataženou oblohou, režimy
pro fotografování v interiéru osvíceném žárovkami nebo zářivkami či ruční
vyvážení bílé barvy). Rozlišení také nic nevypovídá o šumu fotoaparátu. Některé
snímače mají tendenci při špatných světelných podmínkách a tmavých motivech
obraz šumem poškodit. Obrazová data potom v důsledku chybných obrazových
informací, zvláště u jednotlivých jednobarevných ploch, ukazují nepravidelnou
strukturu. Věrnost barev je též důležitým kritériem pro perfektní snímky a
nesouvisí s rozlišením. Nemůže-li fotoaparát odchylky od normální rovnováhy
denního světla kompenzovat, například při umělém světle nebo za soumraku,
dochází v obrazových datech k barevným posunům a tyto odchylky je třeba
následně korigovat, například v grafickém editoru.

6. Výměnná paměť: každý model pracuje s určitým typem paměťové karty
Až na několik výběhových a levných modelů s pevně zabudovanou pamětí mají
všechny aktuální digitální fotoaparáty slot pro výměnnou paměťovou kartu. Mnohé
sice disponují integrovanou pamětí s velikostí 8-32 MB, ovšem potom není
přiložena žádná paměťová karta. Kapacita integrované paměti postačí jen na
zachycení několika snímků a zákazník tedy musí být připraven na dokoupení
takové paměťové karty, na kterou se pořizované obrázky vejdou. Typ paměťové
karty pro fotoaparát ovlivňuje výrobce při konstrukci přístroje a nelze jej
nijak měnit. Jednoduše řečeno - do fotoaparátu s pozicí pro SmartMedia
nestrčíte paměťové médium Compact Flash, protože se do něj prostě nevejde. Do
zásuvky pro Compact Flash může zapadnout SD nebo MMC karta (je mnohem menší),
ale rozhodně na ni přístroj nezapíše jedinou fotografii. Při výběru nemůžete
ovlivnit typ paměťového média, ale můžete rozhodnout o kapacitě a tedy o tom,
kolik snímků se na kartu vejde. Při fotografování můžete počet snímků ovlivnit
i nastavením rozlišení fotoaparátu a komprese. S vyšší kompresí a nižším
rozlišením na kartu uložíte mnohem více snímků, nebudou ale tak kvalitní jako
fotografie, které pořídíte v maximálním nastavení a bez použití komprese.

7. Nejrozšířenější karty: Compact Flash a SD/MMC
Nejvíce rozšířený typ paměťové karty je Compact Flash (CF) - má sice největší
rozměr, ale je cenově výhodný. CF karty se základní kapacitou
128 MB se prodávají zhruba za 350 Kč, nejvyšší kapacita je zatím 4 GB. Část
fotoaparátů pro CF karty disponuje jedním (1 mm silným) slotem, který je vhodný
pro Microdrive disk s kapacitou 1-4 GB. Tyto disky se prodávají za 3-5 tisíc Kč.
Jak velký je význam CF pamětí u poloprofesionálních a profesionálních
fotoaparátů, ukazuje například Sony: výrobce, který je obvykle obhájcem
vlastního záznamového formátu Memory Stick, dopřál svému osmimegapixelovému
modelu DSC-F828 vedle slotu Memory Stick ještě jeden slot pro karty Compact
Flash.
Vedle karet CF jsou zvláště u fotoaparátů pro začátečníky a u kompaktních
fotoaparátů rozšířeny i SD karty (Secure Digital). Fotoaparáty se sloty SD
mohou zpravidla spolupracovat i s kartami MMC, které jsou o něco levnější, SD
karty lze však na rozdíl od MMC mechanicky zamknout proti nechtěnému zápisu.
Další paměťové médium xD Picture Card podporují například výrobci Fujifilm a
Olympus. Formát xD je proti SD kartám výrazně zmenšen, podíl na trhu není nijak
výrazný.
Paměťové karty CF a SD/MMC v různých kapacitách nyní vyrábí několik
společností. Cena karet není nijak závratná (na rozdíl od minulosti), jejich
nákup se tedy vyplatí. Paměťové karty rozhodně zvyšují uživatelský komfort při
fotografování (není třeba neustále přetahovat snímky z fotoaparátu do počítače).

8. Rozhraní: přenos dat vysokým tempem?
Jak rychle a jak jednoduše můžete dostat své obrázky z fotoaparátu do počítače,
závisí především na vašem počítači. Základním předpokladem je přítomnost portu
USB - buď se standardem 1.1, nebo 2.0. Mnoho nových digitálních fotoaparátů
přenáší data přes USB 2.0, ovšem lze narazit také na levné modely s pomalejším
rozhraním USB 1.1. Port USB 2.0 je zpětně kompatibilní, takže pokud je
fotoaparát tímto konektorem vybaven, můžete jej bez problémů připojit i k
počítači s USB 1.1, přenos dat ale samozřejmě bude pomalejší.
U USB 1.1 činí maximální přenosová rychlost 12 Mbit/s, u USB 2.0 může podle
specifikací vyšplhat až k hranici 480 Mbit/s. Ovšem těchto maximálních hodnot
lze v praxi jen stěží dosáhnout. Pokud fotografujete hodně a při přehrávání
snímků na PC nechcete dlouho čekat, měli byste dát bezpodmínečně přednost
fotoaparátu s rozhraním USB 2.0. Pro toho, kdo nechce neustále propojovat
fotoaparát a počítač, jsou určeny čtečky paměťových karet. Nabídka na trhu je
poměrně široká, k dispozici jsou jak interní verze pro zabudování do počítače
(do pozice 3,5" disketové mechaniky), tak externí zařízení s USB 1.1 nebo 2.0
rozhraním. Čtečky karet mohou obsloužit několik formátů paměťových médií, jsou
vybaveny sloty pro CF, SD/MMC, SM a další. Některé mají dokonce vestavěnou
paměť, takže je možné je v počítači využít i bez paměťové karty jako přenosný
disk. Ceny interních modelů se pohybují mezi 300 a 500 Kč, externí víceportové
čtečky jsou k dispozici za 600-1 200 Kč. Paměťové karty se jednoduše vkládají
do určené pozice ve čtečce a snímky lze snadno kopírovat do počítače, ať již
pomocí Windows Exploreru nebo oblíbeného souborového manažeru.

9. Displej: zaměřte fotografovaný objekt
Většina nastavení fotoaparátu se provádí na vestavěném displeji. Ten však
neslouží jen k listování v menu nebo k prohlížení obrázků, ale také k zaměření
objektu, který chcete zachytit. Čím větší je úhlopříčka a plocha displeje, tím
lépe. Dobré displeje reagují rychle a ukazují motiv i při rychlém pohybu
fotoaparátu bez silného trhání. Téměř všechny fotoaparáty dnes disponují jak
hledáčkem, tak barevným displejem. Zvláště u jednoduchých fotoaparátů slouží
optický hledáček jako hrubá pomůcka pro orientaci. Mnoho náročnějších modelů má
místo optického hledáčku vestavěný miniaturní barevný displej, a proto
hledáčkem vidí snímanou scénu "přes objektiv" jako u zrcadlovek. Ovšem kvalita
obrazu je na takovém digitálním hledáčku často omezena, protože většina modelů
má jen displej s 250 000 nebo méně pixely. Výjimkou je například Konica Minolta
A2, jejíž elektronický hledáček má 920 000 obrazových bodů.
Některé modely digitálních fotoaparátů jsou vybaveny displejem, který lze z
těla fotoaparátu vyklopit a někdy také natočit (podobně jako u digitálních
videokamer). Toto konstrukční řešení oceníte například při fotografování z
neobvyklých úhlů. Můžete například fotit s přístrojem u země nebo nad hlavou a
na vyklopeném displeji sledovat scénu.

10. Zoom: zvolte si fotoaparát s velkým rozsahem ohniskové vzdálenosti
Se zoomovým objektivem lze pomocí vzájemně posuvných čoček měnit ohniskovou
vzdálenost objektivu a tím zvolený obrazový výřez. Mnozí výrobci se snaží
nalákat zákazníka na velký zoom, záměrně však zaměňují optický a digitální zoom
nebo je mezi sebou násobí. Zcela levné fotoaparáty nabízejí - pokud vůbec
nějaký - jenom digitální zoom. Při jeho použití dochází v podstatě ke zhoršení
obrazu, neboť procesor fotoaparátu při digitálním zoomu několik řádků snímače
přeskočí. Fotoaparát potom dopočítá obraz na plné rozlišení tím, že si
chybějící obrazové informace doplní výpočtem podobných hodnot. U jiných
fotoaparátů je tzv. digitální zoom pouhým výřezem části snímku. Při nákupu by
měl být rozhodující jen údaj o optickém zoomu, pracujícím v systému čoček,
které vzájemně mění své postavení a tím i ohniskovou vzdálenost. Rozlišení pak
i při použití zoomu zůstává vždy stejné.
Rozdílné objektivy digitálních fotoaparátů ovlivňují výslednou kvalitu obrazu.
Tenké digitální fotoaparáty zpravidla nenabízejí velký optický zoom. Jejich
tělo totiž neposkytuje dostatek prostoru pro ukrytí vícečočkové optiky. Výrobci
musí zvolit kompromis mezi rozměry a čočkou. Lépe jsou na tom větší
fotoaparáty, jejichž výsuvná optika může poskytovat i desetinásobné optické
přiblížení.

11. Zoom: běžné ohniskové vzdálenosti u aktuálních modelů
Absolutním standardem jsou dnes kamery s trojnásobným zoomem zde se ohnisková
vzdálenost pohybuje mezi 33-38 mm v širokoúhlém nastavení a 105-114 mm na
opačném konci. Náročnější modely mají čtyřnásobný zoom s rozsahem například
28-116 mm nebo 35-140 mm. Pro poloprofesionální digitální fotografii jsou
určeny výrobky, jejichž desetinásobný zoom pracuje v rozsahu 38 až 380 mm.
Některé fotoaparáty umožňují díky závitu objektivu také provoz s výběrovými
předsádkovými čočkami nebo filtry pro efekty. U digitálních profesionálních
zrcadlovek závisí ohnisková vzdálenost a kvalita obrazu na použitých
objektivech - a ty stojí další peníze. Jednoduché zoom motory levných
digitálních fotoaparátů reagují težkopádně a opožďují se, lepší fotoaparáty
pracují podstatně rychleji nebo mají tradiční manuální nastavení zoomu na
objektivu.

12. Blesk: rozdílné možnosti nastavení jsou důležité
Skoro každý digitální fotoaparát má blesk. Avšak ne každý poskytuje stejné
možnosti nastavení. Při nákupu tedy věnujte dostatek pozornosti i nastavení
blesku. K dispozici by měly být režimy automatické volby blesku, jeho zapnutí,
vypnutí a tzv. předblesk. Automatický režim blesku mají snad všechny
fotoaparáty. Přístroj vyhodnocuje světelné podmínky a pokud jsou nedostatečné,
použije pro osvětlení scény blesk. Ne vždy ale fotograf blesk potřebuje. Při
nočním fotografování například ocení možnosti jeho vypnutí a nedostatek světla
vyřeší delším časem otevření závěrky. Důležitý je i režim trvalého zapnutí
blesku, používaný například při fotografování v protisvětle (k vyrovnání
stínů). Předblesk se užívá méně často, zpravidla jen v horších světelných
podmínkách. Pokud jej můžete zapnout, pak u fotografovaných osob zabraňuje
efektu červených očí.
Vestavěné blesky digitálních fotoaparátů mají určitá omezení - nelze je natáčet
a jejich dosah není příliš velký. Některé přístroje jsou vybaveny paticí
(sáňkami) pro externí blesk. Patice se zpravidla nachází nahoře na těle
fotoaparátu. Externí blesk je mnohem výkonnější než interní a dovoluje proto
pořízení snímků při velmi nepříznivých světelných poměrech. Externí blesk lze
také natáčet pro osvětlení scény odrazem (blesknutí na strop nebo stěnu).

13. Videozáznam: fotoaparáty nekonkurují videokamerám
Mnoho současných fotoaparátů dokáže kromě statických snímků zachytit také
pohyblivý obraz. Videosekvence se zvukem či bez něj lze pořídit v délce 30-120
sekund, někdy však délka záznamu záleží jen na kapacitě paměťové karty. U
některých přístrojů lze při snímání videosekvencí využít i funkce zoomu, jiné
snímají pouze s pevnou ohniskovou vzdálenost. Aby byl obraz pokud možno
plynulý, využívají fotoaparáty pro snímání nižší rozlišení (například 320 x 240
bodů). Chcete-li po novém fotoaparátu i kvalitní záznam videa, pak se
rozhodujte pro takový model, který snímá alespoň 25 obrázků za sekundu při
rozlišení 640 x 480 obrazových bodů.

14. Vyzkoušejte před nákupem
Přirozeně existují další aspekty a funkce, které musíte při koupi fotoaparátu
zohlednit, počínaje všeobecnými obslužnými funkcemi a robustností fotoaparátu
přes speciální funkce (podpora 360stupňových panoramatických snímků) až k
obsáhlým možnostem přímého zpracování snímků přes menu fotoaparátu. Obecně
platí rovnice: dražší fotoaparát = kvalitnější snímky a lepší funkce. Před
nákupem je vhodné zjistit o fotoaparátu technické informace, podívat se na
testy v časopisech nebo na internetu, hledat zkušenosti uživatelů na různých
fórech a diskusních serverech. Důležité je i osobní seznámení s přístrojem,
například ve specializované prodejně. Zde by vám měl personál nejen poskytnout
o přístroji všechny informace, pomoci s výběrem správného modelu, ale také vás
seznámit s obsluhou a ponechat rozhodnutí na vás. První dojmy bývají důležité.
Vyzkoušejte si, jak vám fotoaparát padne do ruky, jak snadné či složité je
nalezení různých voleb v menu přístroje.

Karty místo filmu
Potřeba paměti pro digitální fotoaparáty závisí zejména na rozlišení a
kompresi, ale i na formátu dat. Většina uživatelů se však sotva vyhne pořízení
dodatečné paměti.
Paměťové karty stojí v seznamu příslušenství pro digitální fotoaparáty na
prvním místě sotva se najde nějaký fotograf, který si k přístroji nekoupí
vhodné paměťové médium. Protože však standardy karet nejsou vzájemně
kompatibilní, musíte se při volbě paměťové karty řídit podle slotu pro karty u
fotoaparátu. Stojíte-li ještě před rozhodnutím o typu pořizovaného fotoaparátu,
měli byste do svého rozhodnutí zařadit i použitý formát paměťové karty. Na
následujících stranách vám představíme důležité aktuální varianty paměťových
karet a řekneme vám, na co si při jejich pořízení dát pozor.

1. Nedostatek paměti: dodávané karty jsou téměř bez výjimky příliš malé
U většiny fotoaparátů se dodávaná paměťová karta hodí v nejlepším případě na
pokusy a někdy není dokonce přiloženo žádné paměťové médium. I u 8MPix
fotoaparátů mnoho výrobců šetří a přikládají pouze paměťové médium s kapacitou
64 MB - to při plném rozlišení ve formátu TIFF nebo RAW stačí právě pro čtyři
až pět snímků. A také u z větší části používaného formátu JPEG se na ní
zpravidla nevejde více než 40 fotografií. Poté musíte obrázky přehrát do
počítače a následně kartu vymazat, abyste mohli dále fotografovat. Zvláště
nepříjemný je chronický nedostatek paměti při delších cestách, kdy už po prvním
týdnu nelze na kartu umístit žádný snímek.

2. Vybavení:nezačínat pod 256 MB
Kolik fotografií lze na paměťovou kartu umístit, závisí na nastavené kvalitě
obrazu, datovém formátu, komprimaci a aktuálním motivu. Příklad: obrázek s
nízkým rozlišením 1 024 x 768 obsahuje 786 432 obrazových bodů. Protože každý z
fotosenzorů fotoaparátu nahrává snímané pixely ve třech základních RGB barvách
(červená, zelená, modrá), plyne z toho, že pro nekomprimovaný obrázek je
potřeba asi 2,3 MB paměti.
Formát JPEG používá algoritmus, který určité barvy a obrazová data považuje za
nadbytečná a v průběhu komprimace je odstraní. Kromě toho je u formátu JPEG
možné nastavit stupeň komprimace. Tak je např. fotografii z 5MPix fotoaparátu
možné uložit v RAW formátu jako 10MB soubor, ve formátu TIFF dokonce jako 15MB
soubor, ale s použitím komprese JPEG zabere snímek přibližně 1,9 až 2,2 MB.
Za přijatelnou pořizovací cenu lze dnes koupit 256MB karty, které postačují pro
uložení 80-140 snímků (v závislosti na typu fotoaparátu). Paměťová média přitom
nevyrábějí jen výrobci fotoaparátů, ale také výrobci pamětí. Jejich produkty
přitom mohou být cenově ještě výhodnější. Patří sem například karty od
společností Lexar Media, Kingstone, Sandisk, Hama nebo Verbatim, existuje také
mnoho "noname" (neznačkových) karet.

3. Compact Flash: hojně rozšířený formát
Mezi nejrozšířenější formát paměťových karet patří Compact Flash (CF). Karty CF
jsou relativně robustní a mohou vydržet více než například SmartMedia (SM). K
dispozici jsou média s kapacitou od 4 MB do 4 GB, ve stabilním pouzdře je vedle
vlastního paměťového čipu i integrovaný řadič paměti. Fotoaparát s kartou nebo
karta ve čtečce se počítači hlásí jako externí disk.
Fotoaparátu je v podstatě jedno, jakou má kapacitu vložená paměťová karta,
protože o ukládání dat se stará integrovaný řadič paměti. Používaný datový
systém ale omezuje maximální velikost paměti.

4. CF karty: datový systém
Mnoho digitálních fotoaparátů dosud pracuje se souborovým systémem FAT16, který
pochází ještě z dob operačního systému MS-DOS. S ním lze spravovat maximálně 2
GB dat. Pokud vložíte do digitálního fotoaparátu 4GB kartu s FAT16, můžete
zpravidla využít pouze 2 GB, zbylá paměť leží ladem. Jen fotoaparáty s podporou
FAT32 mohou využít paměťové karty s kapacitou přesahující 2 GB. Používaný
datový systém by měl být popsán v technické specifikaci každého fotoaparátu,
před nákupem paměťové karty vám proto doporučujeme se s důležitými údaji o
podpoře maximální kapacity seznámit.
Jak CF karta s fotoaparátem komunikuje? V přístroji je zabudován 60pinový
konektor, připravený pro vložení paměťové karty. Toto řešení činí CF kartu
prakticky necitlivou proti fyzickému (vnějšímu) poškození. CF karty jsou k
dostání ve dvou verzích: typ I a modernější typ II. Karty typu I jsou silné 3,3
mm, u typu II je to 5 mm. Karty typu II nelze vložit do zasouvacího slotu typu
I. Technologie karet je však zpětně kompatibilní, takže karty typu I pasují do
slotu typu II.

5. CF karty: velké rozdíly v datové propustnosti
Karty CompactFlash se vyrábějí ve verzích s různou datovou propustností od 150
kB/s až po 1 MB/s při zápisu do paměti. Označení na kartě přitom prozrazuje
rychlost zápisu: "8x" odpovídá rychlosti 8 x 150 kB/s, tedy teoreticky
1 200 kB/s. Na trhu jsou i karty s dodatkovým označením "High Speed" nebo
"Write Acceleration Technology". Jedná se o paměťová média s rychlejším
paměťovým čipem a řadičem. Vyšší rychlost zápisu dat z fotoaparátu na kartu je
důležitá například pro sportovní fotografy, kteří potřebují rychle pořídit a
uložit sekvenci snímků.

6. CF karty: rychlá paměť se vždy nevyplatí
Nevýhodou rychlých paměťových karet je jejich pořizovací cena, která je o 20-40
procent vyšší než u běžných karet. Rychlé karty přitom nejsou pro nižší třídu
digitálních fotoaparátů vhodné. Levnější přístroje totiž nedokáží rychlejší
přístup a přenos dat využít. Zcela odlišná je situace u profesionálních
fotoaparátů, jejichž elektronika pracuje rychleji a nárůst rychlosti je možné
skutečně pozorovat. Před rozhodnutím o koupi karty se podívejte do příručky
digitálního fotoaparátu, kde snadno zjistíte, jaké paměťové rychlosti váš model
podporuje.

7. Secure Digital: kompaktní fotoaparáty pro začátečníky
Stále více výrobců osazuje své - zejména kompaktní - modely fotoaparátů pamětí
SD card. Jedná o výměnné paměťové moduly menší než běžná poštovní známka.
Jejich citlivé kontakty jsou sice otevřené, ale díky dobré konstrukci pouzdra
jsou přesto před prachem a zašpiněním chráněny. Řídící elektronika pro paměť je
stejně jako u CF karet integrovaná v pouzdře.
Rozdíly mezi SD kartami jsou podobné jako u CF pamětí - novější karty nabízejí
často přenosovou rychlost dat až 40 Mb/s, zatímco starší karty pracovaly jen s
maximem 2 Mb/s.
SD karty disponují vestavěnou ochranou kopírování, která má sloužit k ochraně
autorských práv. Digitální správa práv kontroluje veškeré čtecí a zapisovací
přístupy. Ochrana kopírování ovšem má význam jen v souvislosti s použitím karet
v MP3 přehrávačích. Nás může více zajímat ochrana dat před nechtěným vymazáním
-SD karty jsou vybaveny přepínačem, který může data na kartě chránit před
omylem uživatele. Ceny SD karet jsou mírně vyšší než náklady na pořízení CF
pamětí.
Poměrně nové, a proto málo rozšířené jsou mini-SD karty. Vycházejí z konstrukce
SD karet, jsou však kratší. Tento formát je přípraven spíše pro použití v
mobilních telefonech nebo pro velmi malé digitální fotoaparáty. Mini-SD karta
patří k nejmenším na trhu (40 procent velikosti tradiční SD), její rozměry jsou
21 x 20 x 1,4 mm a hmotnost činí asi jeden gram. Přenosová rychlost dat může
dosáhnout až 2 MB/s. S adaptérem se dá mini SD karta použít také v přístrojích
se slotem SD.

8. Multimedia Card: úzce příbuzné s SD pamětí
MMC karty mají podobné rozměry jako SD média, jsou jen o něco tenčí. Digitální
fotoaparáty, které používají SD karty, mohou pracovat také s paměťovými kartami
MMC. Proto je u mnohých fotoaparátů často uvedena zkratka SD-MMC. Ochrana
kopírování, použitá u SD karet, u modelů MMC chybí.
SD a MMC karty jsou k dispozici s maximální kapacitou 2 GB, cena karet stejné
kapacity je přibližné shodná, liší se však ceny modelů jednotlivých výrobců.

9. D Picture Card:
malý paměťový gigant
xD karta velikosti nehtu od palce je zřetelně menší než CF modul a používá se
jen u několika modelů. Malá karta s rozměry 20 x 25 x 1,7 mm je k dostání s
kapacitou maximálně 2 GB, uvažuje se však i o kartách s maximální kapacitou 8
GB. Na kartu lze zapisovat rychlostí maximálně 3 Mb/s. Ceny se pohybují na
úrovni paměťových karet SD.

10. Smart Media karty: pouze u starších modelů fotoaparátů
Smart Media karty se používají jako paměťové médium u starších modelů
digitálních fotoaparátů, postupně jsou však vytlačovány jinými typy karet.
Tenké karty byly vyráběny s kapacitou od 2 do 256 MB. Ne každý fotoaparát ale
může pracovat s maximální kapacitou - na vině není nekompatibilita řadiče, ale
spíše starší firmware, který novější karty nerozezná a nemůže jejich plnou
kapacitu využít.

11. Memory Stick a Memory Stick Pro: pro fotoaparáty Sony
Společnost Sony vyvinula pro své digitální fotoaparáty vlastní formát
paměťových karet - Memory Stick. Zmíněné paměťové karty Sony používá u
digitálních fotoaparátů, ale také u mobilních telefonů, PDA organizérů,
diktafonů či videokamer. Milovník značky Sony tedy najde pro paměťovou kartu
uplatnění u více výrobků. Pokud však k takové skupině uživatelů nepatříte, pak
vám nekompatibilita Memory Sticku s ostatními produkty jiných značek může
vadit. Robustní pouzdro chrání kartu před poškozením, přepínač na zadní straně
může zabránit nechtěnému vymazání dat. Karty Memory Stick jsou dražší než SD
nebo CF paměti se stejnou kapacitou.
Paměti Memory Stick se vyrábějí v maximální kapacitě pouze 256 MB, větší objem
dat až 1 GB je k dispozici ve verzi Memory Stick Pro, které ale nelze použít u
starších modelů fotoaparátů. Memory Stick a Memory Stick Pro totiž nejsou
zpětně kompatibilní.

12. Hitachi Microdrive: hbité mini pevné disky
Microdrive nabízí vhodné řešení pro rostoucí paměťové požadavky digitálních
fotoaparátů s vysokým rozlišením. Nejedná se o flash paměť, nýbrž o pevný disk
v malém formátu. Má rozměry CF karty typu II a je k dispozici s kapacitou 1, 2
a 4 GB. Větší verze s kapacitou 8 GB jsou ohlášeny. Microdrive je vhodný pro
uživatele, kteří chtějí pořídit mnoho fotografií s vysokým rozlišením a
nechtějí být závislí na počítači, do nějž by fotografie přesouvali. Paměťové
médium s vyšší kapacitou nabízí prostor pro uložení více snímků (např. 480
fotografií z 8Mpix fotoaparátu) v maximálním rozlišení. Microdrive se také může
pochlubit výhodným poměrem výkonu a ceny. Uplatnění najde nejen u fotografů,
ale také v některých přenosných MP3 přehrávačích. Pohyblivé části Microdrive
však přinášejí některé nevýhody, mezi které patří vyšší citlivost na otřesy
(nebezpečí poškození lze podstatně snížit opatrným zacházením s paměťovým
médiem i fotoaparátem) a delší doba, kterou malý disk potřebuje "k náběhu" z
klidového do pohotovostního režimu. Problematická je i vyšší energetická
náročnost, napájení disku Microdrive zákonitě musí část energie odebírat.

13. Opotřebení karet: paměťové karty nevydrží věčně
Přestože zápis nebo čtení z paměťových karet nemůže kartu fyzicky poškodit,
dochází k opotřebení elektronických částí. Výrobce Sandisk například zaručuje
výdrž CF a Smart Media karet na 10 000 až 100 000 zápisů. Čtení paměti
životnost nezkracuje, zápis dat na kartu ale ano. Situace však není nijak
tragická - pokud byste paměť třikrát denně naplnili a vymazali, pak vám (podle
jednoduchého výpočtu) vydrží na devět let a sedm měsíců. Je ovšem otázkou, zda
pro 10 let starou kartu ještě najdete nějaké uplatnění.

Nezmenšujte, ale komprimujte
I největší paměťová karta se jednou zaplní - a často dochází paměť právě v
době, kdy chcete udělat ještě několik důležitých fotek. Nemáte-li v tomto
případě dostatek paměti a dochází vám místo, využijte zbývající kapacitu
optimálně. Zapněte včas vyšší komprimaci JPEG to je mnohem efektivnější způsob
využití než změna rozlišení. Například obrázek v optimální kvalitě s rozlišením
1 632 x 1 224 obrazových bodů zabere (podle motivu) na paměťové kartě asi 980
kB. Při redukování na 1 024 x 768 pixelů má sice jen 400 kB, avšak ztráta
detailů a ostrosti je značná. Stejně velká obrazová data získáte, pokud místo
toho snížíte zvolenou obrazovou kvalitu JPEG z Fine na Normal. Silnější
komprimování škodí obrazové kvalitě mnohem méně než redukce rozlišení.

První pomoc při záchraně smazaných fotografií
Skoro každý vlastník digitálního fotoaparátu někdy omylem obrázky smazal
(špatný přesun dat, formátování karty atd.). S freewarovým programem PC
Inspector Smart Recovery zachráníte i obrázky, které se zdají být nenávratně
ztracené a fotoaparát nebo průzkumník ve Windows je již zobrazit nedokáže.
Software je určen pro Windows 95 a novější, dokáže vyhodnotit ztracená či
poškozená data na kartách CF, SD, Memory Stick nebo Microdrive. Pro použití
programu se paměťová karta musí objevit v Průzkumníku jako disková jednotka,
nezáleží přitom, zda se tak stane po připojení fotoaparátu nebo pomocí čtečky
karet. Utilita dokáže obnovit obrazová data, ztracené videoklipy i audio.

Příslušenství
Čtečky s více sloty, vodotěsná pouzdra, konvertory objektivů atd. - pro
digitální fotoaparát je k dispozici skutečně množství příslušenství. S
jednotlivými doplňky vás nyní postupně seznámíme.
Většina digitálních fotoaparátů se prodává jen s minimálním příslušenstvím.
Kromě akumulátorů či dobíjecích baterií a nízkokapacitní paměťové karty můžete
v balení narazit jen na propojovací kabely pro přenos dat do počítače nebo na
videokabel pro prohlížení fotografií na televizní obrazovce. U levnějších
modelů digitálních fotoaparátů sotva najdete například pouzdro na opasek, které
chrání přístroj před poškozením a usnadňuje jeho přenášení. Příslušenství
fotoaparátů je ale velmi široké. Problém je v tom, že za jeho nákup často
musíte vynaložit další finanční prostředky.

1. Čtečky karet: snadný přenos obrázků do počítače
Paměťové karty dnes najdete v mnoha moderních digitálních přístrojích - ve
fotoaparátu, MP3 přehrávači, PDA nebo v digitální kameře. I v případě, že zatím
máte jen digitální fotoaparát, vyplatí se přemýšlet o pohodlnějším přenosu dat
do počítače. Propojovací kabel samozřejmě můžete používat dále, například na
cestách, ale práce se čtečkou je v mnoha ohledech pohodlnější. Při práci s ní
se vyjme paměťová karta z fotoaparátu, vsune se do odpovídající pozice ve
čtečce a objeví se v prostředí operačního systému jako nový přenosný disk. Pro
kopírování nebo přesun obrázků je možné použít například Průzkumníka ve Windows
nebo libovolný souborový manažer. Čtečka paměťových karet může být zabudována
do počítače nebo pracuje jako externí zařízení. Záleží jen na modelu, který si
při nákupu vyberete.

2. Čtečky karet: více pozic
pro práci s různými kartami
Paměťové karty pro fotoaparáty existují v mnoha provedeních: CF, Memory Stick,
SD, XD Picture Card atd. Proto se kromě jednoúčelových čteček prodávají také
modely, které podporují práci s různými formáty paměťových karet. Modely
dostanete většinou pod označením 3 in 1 až 12 in 1 (první číslo označuje, kolik
typů karet čtečka podporuje) a ceny se pohybují přibližně od 500 Kč včetně DPH,
multislotové přístroje pak stojí od 750 Kč výše. Někteří výrobci nabízejí také
čtečky jen pro jeden formát karty. S ohledem na nepatrný cenový rozdíl (ve
srovnání s multislotovými čtečkami) se jejich nákup tolik nevyplatí. Objevují
se i čtečky karet s výstupem na TV nebo počítač. Pokud se rozhodnete pro tento
přístroj, můžete jej s sebou nosit místo drahého fotoaparátu v případech, že se
chcete svými snímky pochlubit například přátelům.

3. Čtečky karet: vybírejte si rychlejší připojení USB 2.0
Při koupi čtečky byste měli dávat pozor nejen na obsáhlou podporu paměťových
karet, ale i na připojení USB 2.0. Starší rozhraní USB 1.1 je podstatně
pomalejší a při přehrávání obrázků nebo jiných dat musíte čekat mnohem déle.
Rychlejšího přenosu dat samozřejmě dosáhnete jen tehdy, když je stejným
rozhraním, tedy USB 2.0, vybaven i váš počítač. Pokud tomu tak není, můžete si
dokoupit rozšiřující PCI kartu s porty USB 2.0. Následně do volných portů
můžete pro rychlejší přenos dat připojit nejen čtečku, ale také další zařízení,
například MP3 přehrávač, skener nebo tiskárnu.

4. Ukládání fotografií na cestách
Pokud často fotografujete, pak jistě víte, jak snadno lze naplnit jakkoliv
velkou paměťovou kartu. V "domácím prostředí" je snadné kartu vyjmout,
přesunout data do počítače a pak ji znovu použít a fotit. Ale jak je tomu na
cestách? Ne každý uživatel fotoaparátu je vybaven přenosným počítačem, který by
byl ochoten brát s sebou na výlety či dovolenou jen proto, aby do něj své
snímky přesouval. Určité řešení se nabízí v podobě nákupu většího množství
paměťových karet, které můžete snadno střídat. Jiný způsob je možná dražší, ale
nabízí také větší úložný prostor. Jedná se o externí box se zabudovaným pevným
diskem s kapacitou od 20 do 40 GB, který je vybaven USB konektorem nebo přímo
čtečkou paměťových karet. K dostání jsou i boxy s jednoduchým barevným
displejem, na němž si můžete obrázky prohlédnout. Na 20GB externí disk se vejde
i 6 000 fotografií v nejvyšší JPEG kvalitě.

5. Ukládání dat bez počítače
Příkladem zařízení, které umožní ukládat data i bez počítače, je například
JoboGigaX, vybavený 30 nebo 40GB diskem. Zařízení je napájeno vlastním
akumulátorem, k jeho dobíjení se dodává běžný napájecí kabel i zásuvka na 12 V
s koncovkou pro automobilové zapalovače. Obsluha zařízení je velmi jednoduchá:
po zasunutí karty do odpovídajícího slotu stačí k přenosu snímků na pevný disk
stisk jediného tlačítka. Malý displej na horní straně přístroje informuje o
průběhu kopírování i o zbývající kapacitě paměti. Po návratu z cest externí
zařízení připojíte pomocí USB kabelu k počítači a disk se ohlásí jako zařízení,
z něhož můžete kopírovat data na větší pevný disk v PC. Informuje vás i o tom,
kolik místa je na paměťovém disku k dispozici. Když přijdete domů, připojíte
přístroj přes USB k PC a můžete přehrát obrázky k dalšímu zpracování.

6. Pouzdro fotoaparátu: ochrana před poškozením
Brašnu k bezpečnému uchování fotoaparátu získáte zpravidla jen při nákupu
drahého poloprofesionálního nebo profesionálního přístroje. Levnější modely
jsou při prodeji vybaveny jen jednoduchým obalem, občas poutkem na ruku nebo
měkkým pouzdrem s poutkem na opasek. Kvalitní pouzdro chrání váš fotoaparát
před prachem, vlhkostí, ale samozřejmě také před odřením nebo jiným vnějším
poškozením. Současně může být vybaveno menšími kapsičkami pro uložení
náhradního akumulátoru nebo druhé paměťové karty.
K nejdůležitějším znakům dobré fotobrašny patří pevné polstrování, které chrání
přístroj před vnějšími vlivy, dobře řešené zavírání (například zdrhovadlo),
které nebrání rychlému vyjmutí fotoaparátu z brašny, a dostatek bočních prostor
pro umístění malých dílů (akumulátor, karta). Důležitá je i barva brašny -
černé tašky se na přímém slunci silně zahřívají, proto dejte přednost světlejší
tkanině, která udrží fotoaparát chladnější.

7. Stativ:konec rozmazaných záběrů
Fotografování "z ruky" není vhodné pro delší expoziční časy, neboť při expozici
fotograf nedrží fotoaparát pevně a vznikají rozmazané snímky. Pomůckou pro
zamezení nechtěnému pohybu je stativ, do něhož se fotoaparát umístí. Většina
fotoaparátů je ve své spodní části vybavena závitem pro našroubování podložky,
která je se stativem dodávána. Podložka je ve stativu uchycena většinou však
pomocí rychloupínacích páček. Po našroubování podložky jednoduše nasadíte
fotoaparát i s podložkou na stativ a jste připraveni k fotografování. Stativy
jsou vyráběny v mnoha velikostech, mají tři rozkládací posuvné nohy a výškově
nastavitelný vršek, v němž lze navíc s uchyceným fotoaparátem pohybovat v
podélné i příčné ose. Stativ je praktický i v případě experimentů se snímky,
"pohled" fotoaparátu zůstává stejný a můžete snadno měnit expozici či
ohniskovou vzdálenost. Kromě klasických třínohých stativů se na trhu objevují i
kompaktní monopody s jednou "nohou", které pohyb fotoaparátu fixují jen
částečně. Jsou mnohem flexibilnější například pro akční a sportovní snímky.

8. Fotografování pod vodou a na pláži
Pro fotografování pod vodou se používají speciální podvodní pouzdra, do nichž
se fotoaparát jednoduše vloží. Pouzdra nepropustí vodu, znesnadňují ale
používání fotoaparátu, například ostření pomocí namáčknutí spouště vyžaduje v
podvodním pouzdře více citu ve špičce prstu. V mnoha případech je proto lepší
při podvodním fotografování nastavit manuální ostření.
Vhodné umělohmotné obaly dodává na trh řada výrobců, při nákupu ve
specializovaném obchodě se můžete poradit s obsluhou, který obal je pro váš
fotoaparát vhodný, a vyzkoušet si, jak vám práce s pouzdrem půjde. Zkontrolujte
také uzavírací mechanismus, který by mělo být možné otevřít jen pomocí obou
rukou (což zabraňuje náhodnému otevření ve vodě).
Alternativou k pevným obalům jsou speciální plastikové tašky pro digitální
fotoaparáty, které rovněž dostanete ve specializovaných fotoobchodech. Nejsou
vhodné pro podvodní fotografování, ale jen pro pořizování snímků v dešti.
Můžete je využít i při fotografování v prašném prostředí nebo například na
pláži, kde zabraňují vniknutí písku do fotoaparátu.

9. Objektiv - konvertor: změňte ohniskovou vzdálenost
U mnoha fotoaparátů je možné na čelní závit objektivu našroubovat filtr nebo
konvertor. Různé typy konvertorů umožňují ostřit na velmi malou vzdálenost
(makrokonvertory), zkrátit ohniskovou vzdálenost (širokoúhlý konvertor), nebo
ji naopak prodloužit (telekonvertor). U makro snímků můžete pomocí přibližovací
čočky zkrátit nastavitelný odstup k motivu, než jaký makro nastavení kamery
připouští. U přibližovacích čoček se jedná v podstatě o jednoduchá skla, lupy s
rozdílnou silou. Většinou jsou vhodné pouze nástavce, který nabízí výrobce
fotoaparátu.

10. Polarizační filtr: redukce zrcadlení a lepší kontrast
Zvláště zajímavých efektů docílíte s polarizačním filtrem, který redukuje v
motivu odrazy. Filtr ze světelných vln propouští ke snímači jen jednu rovinu
kmitů. Nasazení polarizačního filtru je vhodné například při fotografování skla
nebo vody, neboť účinně potlačuje odlesky slunečního záření. Filtry se
prodávají v lineárním nebo kruhovém provedení. Doporučujeme kruhový filtr,
který je účinnější (bohužel také o něco dražší) než lineární filtr. Pokud
nechcete, aby při fotografování s filtrem docházelo k nechtěné vinětaci, tedy k
viditelnému ztmavení rohů okrajů obrazu, používejte raději filtr od stejného
výrobce, jaký vyrobil váš fotoaparát.

11. Blesk: osvětlení scény ve špatných světelných podmínkách
Za špatných světelných podmínek se zpravidla používá blesk, který je zabudovaný
ve vašem fotoaparátu. Blesk může posloužit i při fotografování v protisvětle.
Vestavěné blesky většinou nemají vysoký výkon, zpravidla nedosvítí dále než na
5 metrů. Chcete-li osvítit větší vzdálenosti nebo potřebujete při práci
osvětlit scénu odrazem světla z blesku, musíte použít silnější externí blesk.
V těle přídavného blesku jsou vedle vlastní lampy a obvykle otočné hlavy také
akumulátory a elektronika blesku k řízení osvětlení. Pohyblivou hlavu lze
nastavit například pro nepřímý záblesk (odraz o světlý strop), čímž docílíte
měkčího osvětlení než přímým blesknutím. Regulace výkonu blesku snižuje
nebezpečí zachycení červených očí u fotografovaných osob, stejně tak ovlivňuje
intezitu světla, která by měla být při fotografování na různé vzdálenosti
různá. Některé blesky lze dokonce odpojit od patice fotoaparátu a připojit je
jen pomocí kabelu nebo bezdrátového signálu. Pak lze blesk postavit na jiné
místo, čímž získáte lepší možnosti osvětlení scény.
U fotoaparátů bez možnosti připojení externího blesku můžete použít přídavný
blesk, například Metz 342 Digital (cena je asi 4 000 kč). Tento blesk není
propojen s fotoaparátem, ale spouští se fotobuňkou, která sleduje záblesk
vašeho digitálního fotoaparátu. Nelze však u něj nastavit automatické expoziční
hodnoty, při práci s ním je třeba poněkud experimentovat, než se naučíte mírně
zpožděného záblesku využívat.

Správná nastavení
Nejste si jisti, zda budete používat fotoaparát v automatickém nebo manuálním
režimu? Podívejte se společně s námi na rozdíly mezi těmito volbami a
rozhodněte se, zda se pokusíte pořídit skvělé momentky, nebo se pustíte do
náročnějších kompozic.
Nejjednodušší je samozřejmě automatické fotografování. Při tomto druhu provozu
se fotoaparát stará o všechna nastavení, uživatel jen zaměří objekt svého zájmu
a stiskne spoušť. Opravdu nenáročným uživatelům mohou snímky pořízené v tomto
režimu plně vyhovovat. Lepší snímky ale můžete získat teprve pomocí manuálního
nastavení fotoaparátu. K tomu však potřebujete ovládat nastavení času závěrky,
clony a vyvážení bílé a vědět, jak je použít.

1. Automatika: fotoaparát nastaví skoro vše sám
Automatický snímací režim, který je u mnoha modelů fotoaparátů standardním
nastavením, poskytuje ve většině případů použitelné snímky. Při tomto druhu
provozu pracují všechny funkce fotoaparátu plně automaticky. Automatické
ostření, funkce expozice a systém zpracování obrazu jsou vzájemně sladěny, aby
fotografování bylo co nejjednodušší. V hledáčku nebo na displeji musíte pouze
vytvořit kompozici, pomocí zoomu zvolit vhodnou ohniskovou vzdálenost a
stisknout spoušť a obrázek je uložen.

2. Nastavení automatiky: s kolečkem nebo přes menu
O něco více možností nabízí tzv. programová automatika (nastavení "P") -
zvolíte ji pomocí nastavovacího kolečka (je také označováno jako volič režimů)
nebo přes menu fotoaparátu. Fotoaparát změří světlo ve fotografované scéně a
vzdálenost ústředního motivu a vypočítá z toho potřebné expoziční hodnoty.
Automatikou zvolený expoziční čas a clonu ukazuje u mnoha modelů fotoaparátů
hledáček nebo displej. Většinou je k tomu zapotřebí namáčknout spoušť do
poloviny.
V obzvláště složitých světelných situacích, v nichž se v záběru nacházejí
výrazně světlé i výrazně tmavé oblasti, plnoautomatické nastavení expozice
nedopadne dobře. V takovém případě se tato skutečnost zobrazí v hledáčku nebo
na displeji po namáčknutí spouště.

3. Manuální režim: kdy nastavit správný expoziční čas
Lepší digitální fotoaparáty zpravidla nabízejí čtyři expoziční režimy: již
popsanou programovou automatiku, prioritu clony, prioritu času a ruční
expoziční režim. Když přes displej nebo nastavitelným voličem odpojíte plnou
automatiku, máte k dispozici ostatní tři metody řízení expozice, které nabízejí
lepší kontrolu expozičního času a clony. Některý z jmenovaných režimů pak
můžete zvolit podle aktuální situace, zejména tehdy, pokud měl fotoaparát
potíže s automatickým nastavením expozice. Představte si, že chcete vyfotit
například ohňostroj - zde vám automatické nastavení nepomůže a musíte ručně
nastavit čas tak, aby se podařilo světelné efekty zachytit.
Expoziční čas označuje dobu, po níž dopadá světlo skrz čočku objektivu na
snímač fotoaparátu. Rozpětí možného nastavení závisí na modelu fotoaparátu a
dosahuje např. v automatickém režimu 1/1 000 s až 2 s. Při manuálním nastavení
času jsou obvyklé hodnoty 8, 4, 2, 1, 1/2, 1/4, 1/8, 1/15, 1/30, 1/60, 1/125,
1/250, 1/500 a 1/1 000 s, někdy jsou k dispozici i kratší časy.

4. Manuální režim: kdy zvolit preferenci clony
Hodnota clony, tedy velikost otvoru (tzv. vstupní pupily) ve fotoaparátu,
určuje, kolik světla dopadne na snímač. Velká hodnota clony přitom znamená malý
otvor ve cloně a obráceně. Hodnoty clony jsou voleny tak, aby se množství
světla při změně clony o jeden stupeň změnilo o polovinu. Tak se např. plocha
clony zmenší při změně clony ze 4 na 5,6 na polovinu.
Clona nastavená při fotografování působí také na hloubku ostrosti. Tak se
nazývá ostrá oblast, která je před a za objektem, na který fotoaparát ostří.
Čím větší je hodnota clony, tím větší je i hloubka ostrosti.

5. Využití clony: neostré pozadí obrázků
Tento efekt můžete využít pro profesionálnější zpracování obrázku.
Fotografujete-li např. portrét, stará se široce otevřená clona (nízké clonové
číslo) o to, aby byla ostře zobrazena fotografovaná osoba, zatímco pozadí je
záměrně neostré (rozmazané).
Hloubka ostrosti se dá ovlivnit ještě jiným faktorem: nastavením zoomu
objektivu. Čím větší je na fotoaparátu nastavená ohnisková vzdálenost (čím více
objekt pomocí zoomu přiblížíte), tím menší je hloubka ostrosti. To znamená, že
např. při širokoúhlé ohniskové vzdálenosti 28 mm dosáhnete velké hloubky
ostrosti a obráceně, při ohniskové vzdálenosti 105 mm je fotografovaný objekt
zobrazen ostře, avšak objekty nacházející se za ním neostře. Pro zmíněné
portrétní foto je proto optimální kombinace s větší ohniskovou vzdáleností
(motiv přiblížit blízko) a široce otevřenou clonou (nízké clonové číslo).

6. Clona a expoziční čas: tři programy na výběr
Tím, že nastavíte ručně buď expoziční čas, nebo clonu, nebo obojí, můžete
docílit stanoveného efektu.
Priorita času: V tomto režimu zadáte fotoaparátu expoziční čas ručně.
Fotoaparát poté přizpůsobí clonu tak, že dosáhne požadované expoziční hodnoty.
Krátkým expozičním časem se dají pohyby "zmrazit", dlouhý čas pohyb "rozmázne".
Priorita času se na voliči režimů většinou označuje písmenem S (anglicky
Shutter) nebo Tv.
Priorita clony: V tomto nastavení se ručně zadá hodnota clony a fotoaparát poté
automaticky zvolí vhodný expoziční čas. S malým otvorem clony (velká hodnota
clony) se dá hloubka ostrosti zvětšit natolik, že popředí i pozadí jsou na
snímku vykresleny ostře. Velký otvor clony (malá hodnota clony) zvolíte tehdy,
chcete-li pozadí ponechat neostré. S velkým otvorem clony navíc zvýšíte i dosah
vestavěného blesku. Režim priority clony se na voliči označuje písmenem A
(anglicky Aperture).
Ruční režim: Vedle obou poloautomatických režimů nabízí většina digitálních
fotoaparátů ještě plně manuální režim nastavení expozice. U této varianty
nastavujete jak clonu, tak expoziční čas ručně. Manuální nastavení expozice
dává zkušeným fotografům úplnou kontrolu nad osvětlením obrazu, pro méně
zkušené uživatele není tento režim vhodný. Špatně zadané hodnoty clony a času
totiž vedou ke špatnému zachycení objektu a místo pěkných snímků se začátečník
setká jen s tmavými nebo přesvětlenými a navíc neostrými snímky.
Tip: Praxe dělá mistra - nebojte se vyzkoušet režimy priority clony a priority
času na několika testovacích snímcích. Na počítači si výsledné obrázky
prohlédněte a porovnejte, v čem jsou rozdílné.

7. Bracketing: různé varianty expozičních hodnot
Lepší digitální fotoaparáty nabízejí funkci bracketingu, která se při všedním
fotografování ukazuje jako nanejvýš praktická. S její pomocí vyfotíte více
obrázků stejného motivu s rozdílnou expozicí. Kromě snímku, který jste pořídili
s vlastním či automatickým nastavením expozice, zachytí fotoaparát ještě dva
nebo čtyři snímky. Ty jsou rovnoměrně rozloženy okolo původní hodnoty expozice,
ovšem s clonou upravenou o polovinu, třetinu nebo celý stupeň. K dispozici pak
budete mít tři nebo pět snímků stejného motivu a můžete snadno vybrat takový,
který nejlépe odpovídá vašim představám (je nejbližší fotografovanému motivu).
Tímto způsobem můžete udělat více snímků téhož motivu s rozdílnou expozicí, bez
ruční korektury expozice.
Funkci bracketingu zapnete zpravidla přes menu fotoaparátu. Zde mimo jiné
určíte, zda fotoaparát po jediném stisku spouště uloží více fotografií s
rozdílným nastavením, nebo zda musíte pro každý obrázek série znovu zmáčknout
spoušť.

8. Nastavení ISO: ruční nastavení citlivosti fotoaparátu
Citlivost ISO byste měli změnit, pokud děláte snímky v šeru nebo chcete použít
kratší expoziční čas. Citlivost snímače - hodnota ISO - určuje, jaké je nutné
množství světla pro správně osvětlený obraz. Analogový film s ISO 400 vyžaduje
asi polovinu světla než film s ISO 200, ten zase polovinu oproti filmu s ISO
100. Hodnotu ISO určuje fotoaparát automaticky, u většiny modelů ji ale můžete
přes menu ručně nastavit. Pro dobře osvětlené scény použijte nižší hodnoty, pro
scény se slabým osvětlením použijte vyšší nastavení ISO.
Čím citlivěji je snímač nastaven, tím větší šum se na snímcích objeví. Šumem
přitom rozumíme malé vady pixelů v obraze, které jsou zvláště v tmavých
obrazových částech viditelné jako pestré vzory.

9. Hodnota ISO: čím nižší hodnota, tím menší vady obrazu
Nastavení ISO 100 je například ideální pro statické snímky za denního světla a
slunečního svitu, dokáže zachytit i jemné detaily fotografovaného motivu.
Stejné nastavení se hodí také pro portréty a přírodní scenérie. ISO 200
využijete v zamračeném dni, umožní vám pořídit snímky kratším expozičním časem
než ISO 100 a kvalita obrazu tím výrazně netrpí. ISO s hodnotou 400 a vyšší je
vhodné pro snímky v noci nebo za soumraku, zároveň se hodí pro snímky ve
vnitřních prostorách, které musíte dělat bez blesku. S ISO 400 a vyšším získáte
dobré snímky i při sportovních podnicích, poskytne vám totiž krátký čas závěrky
a rychlé akce budou zachyceny přesně a nerozmazaně.

10. Manuální vyvážení bílé: přizpůsobte teplotu barev
Rozdílné zdroje světla mají rozdílné části barevného spektra. To se projevuje
na barvě objektů, které osvětlujete. Při pohledu hledáčkem fotoaparátu vypadá
bílý papír osvětlený žárovkou jako žlutočervený a pod zářivkou vykazuje (podle
typu lampy) trochu nepřirozený nazelenalý nebo modravý nádech. Lidské oko
takové rozdíly nepostřehne, protože naše citlivost na barvy se přizpůsobí
rozdílným světelným poměrům. Snímač digitálního fotoaparátu ale není tak
přizpůsobivý a barvy reprodukuje v souladu s fyzikou. Vyvážením bílé se proto
fotoaparát "doladí" na barevnou charakteristiku světla. V normálním případě
přenechte rozpoznání typu světla nejlépe fotoaparátu a nastavte automatické
vyvážení bílé. Automatika se pokusí napodobit vnímání lidského oka a často
pracuje spolehlivě.
Problémy se objeví v situacích, kdy se světlo mění, např. u večeře při
svíčkách, nebo když v pozadí svítí neony. V tomto případě vypněte automatiku a
nastavte přes menu fotoaparátu ruční vyvážení bílé. Většina výrobců nabízí
předvolby pro přímé sluneční světlo, zářivkové světlo, denní světlo pod mrakem,
stíny nebo světlo žárovky.
Tip pro uživatele, kteří rádi experimentují: Nastavte vyvážení bílé záměrně
špatně. Tímto způsobem se dá docílit zvláštních efektů.

11. Motivové programy: předdefinovaná nastavení pro standardn












Komentáře

K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.