Digitální dům budoucnosti - sítě až do domu, proč ne?

Archiv | 01.07.03

Elektronická domácnost! To je heslo posledních let. Když se zajedete podívat naodborné výstavy, najdete tam stovky vizí a desítky prototypů prvků integrované elektronické a komunikujíc...





Elektronická domácnost! To je heslo posledních let. Když se zajedete podívat na
odborné výstavy, najdete tam stovky vizí a desítky prototypů prvků integrované
elektronické a komunikující domácnosti. Lednice, která sama objedná to, co
právě dochází, mixér, jenž dokáže za pomoci internetu zjistit, jak rychle má
krájet vloženou mrkev.

Také představa hi-fi věže, samostatně stahující hudbu ze sítě a pak ji
servírující uživatelům, je lákavá. Jenže...

To, co možná již několik let funguje v domě Billa Gatese, je stále velmi
vzdáleno nejen české, ale i ostatním realitám. I tak se ale naše obydlí rychle
stávají uzly všestranně komunikujícího světa.

Před třemi roky bylo připojení k internetu reálné prakticky pouze s pomocí
pevné telefonní linky. Dnes je nabídka těchto možností mnohem širší, i když jak
tomu už bývá ty nejlákavější z nich (ADSL) jsou omezeny a je těžko říct, kdy
stávající omezení zmizí, nebo budou alespoň rozumným způsobem redukována.

I tak ale můžeme říci, že domácnosti na internetu jsou (přesněji, mohou být
docela levně a rychle, mají-li zájem). Jedna věc je ovšem zavést někam trubky,
a druhá pustit do nich vodu. Prozatím to vypadá, že se spíše tvoří to první,
tedy buduje infrastruktura. Budoucnost však patří poskytování obsahu a on-line
služeb.


Mnoho sítí v jedné

Internet, to zdaleka nejsou jen webové stránky a e-maily. Nic z toho by totiž
firmy, které síť živí dlouhodobě, neuživilo zejména potom, co své
širokopásmové, rychlé připojení bude mít více a více domácnosti, a trh se
nasytí. Samoobjednávací si lednice je sice hezkou studií, ale v dohledné době
ještě nehrozí. Naproti tomu můžeme očekávat renesanci jiných služeb, které jsou
dnes trochu pozapomenuty a jejichž základ leží v dnes již počítačovém
středověku počátku devadesátých let. Základem je ovšem to první, tedy
infrastruktura.

Klasický modem se svou rychlostí 33,6, respektive 56 kilobitů za sekundu stačí
na prohlížení stránek, je ovšem nevýhodný, když dojde na multimédia a na
složitější formy komunikace. A tak se můžeme k internetu z domu připojit pomocí
Telecomem nabízeným, jinak ale nepříliš výhodným ISDN, kabelových televizí,
bezdrátových pojítek a nově také prostřednictvím ADSL. Právě tato poslední
metoda nabízí v dnešní době největší perspektivu pro komunikující domácnost. V
současném stavu je její potenciál využit jen velmi málo, částečně kvůli
obstrukcím dominantního telekomunikačního operátora, zčásti proto, že
implementace této technologie je u nás prozatím v plenkách.

Během posledních několika let jsme se ze strany telekomunikačních firem dočkali
zásadního obratu ve strategii, který ale ještě není zcela ukončen. Firmy se
zajímaly především o zákazníky, jimiž byly další firmy. Domácnost měla, co se
připojení ke zbytku světa týče, jen málo možností. Dnes však již počet těchto
možností utěšeně stoupá, a není daleko doba, kdy ne střední společnosti, ale
právě domácnosti budou největším cílem v hledáčku telekomunikačního byznysu.

ADSL dokáže přenášet data po metalickém vedení solidní rychlostí za málo peněz,
existují však aplikace, pro které se nehodí. A právě zde se dostáváme k
myšlence nahradit jej něčím jiným konvenční pevnou linkou. Přenosová rychlost v
megabitech za sekundu s minimálním zpožděním až do bytu nám dnes možná připadá
jako vytržená z vědecké fantazie, v ne tak vzdálené budoucnosti se ale jedná o
naprosto reálnou věc.

Proč bychom ji měli potřebovat? Inu, proto, abychom mohli využívat všech těch
skvělých a placených služeb, které nám budou nabízeny. Prozatím jsou sice v
plenkách i ony, ale jednou jistě přijde čas, kdy dojdou svého naplnění.


Ilegální média

Internet, tak jak jej známe dnes, funguje coby zprostředkující médium, které
zajišťuje výměnu dat mezi autonomními jednotkami. To se netýká ani tak webových
stránek a e-mailů, ale především obrovské škály produktů zábavního a
telekomunikačního průmyslu. Současné výměnné sítě kazí obchody kapitánům zábavy
a pro potlačení tohoto stavu mohou postižené firmy využít, jak jinak,
internetu. Je libo domů nejnovější album oblíbeného zpěváka? S rychlou linkou a
po vynaložení několika málo eur za licenční poplatek ho můžete mít ve své věži
během několika sekund. A až vás omrzí, klidně jej uložte na svůj pevný disk do
doby, než na něj budete chtít znovu zavzpomínat.

Podobně je to i s filmy. Stačí se jen posadit před obrazovku televizoru
(nebudeme na to přeci koukat na obrazovce počítače), ovladačem si vybrat z
obsáhlé kartotéky právě ten film, na který máme dnes večer náladu, potvrdit
vydáním opět několika bankovek a za pár okamžiků vysílání jen a jen pro nás
začne. Není to skvělé?

Oba dva tyto koncepty nejsou nové, a počítalo se s nimi už cca od roku 1990.
Jediným problémem byla rozvodná síť. I když na některých místech USA existovaly
pilotní projekty VoD (videa na přání), pořizovací a provozní náklady byly tak
veliké, že se dlouhodobě nevyplatilo v nich pokračovat. Důvod krachu těchto
projektů byl prozaický. Vytvořené sítě byly sice rychlé a kvalitní, ale
jednoúčelové. Dnes máme internet. Ten nabízí tolik použití, kolik si jich jen
vymyslíme, a dává nám příležitost kombinovat je dohromady. Stačí chtít. Starý
koncept videa či hudby na přání tak může být obnoven s novou technologií,
nižšími náklady a větší pravděpodobností, že bude fungovat.


Drátky a anténky

Jiná science fiction představa, a sice že za pár let bude z oken a balkonů
obytných domů trčet množství různých antén a pojítek se světem, je téměř jistě
lichá. Už dnes je takových pojítek až dost. Televize, pevná telefonní linka,
kabelovka, autonomní internet, máme-li jej zaveden. To vše se přitom dá snadno
vměstnat do jediného vodiče. Chcete telefonovat? Pak jedině přes IP, je to
levné, kvalitní a pohodlné. Rozhlasových stanic, které jsou šířeny pomocí
streamovaných médií místo klasické terestrické či uzavřené cesty, také přibývá.
Postačí mít jeden rychlý komunikační kanál, a můžeme využívat všech těchto
služeb najednou. A právě zde je budoucnost.

Internet prozatím "končí" v osobním počítači. S tímto stavem se budeme muset
ještě po nějakou dobu smířit, všeobecně se ale má za to, že PC by mělo být jen
jakýmsi centrem konvergované práce a zábavy. Již dnes lze běžně sehnat
videokarty s televizním výstupem, a má-li počítač sloužit coby přehrávač DVD
nebo DivX, díváme se na filmy ne na jeho monitoru, ale z pohodlí křesla v
obýváku tak, jak jsme zvyklí.

Podobně je možné "krnit" i HiFi věž, a to nejen díky představě, že by měla být
autonomním počítačem. Pro začátek ji úplně stačí využít jako zesilovač a s
kvalitní sadou prostorových reproduktorů jako poslední komponentu zvukového
systému založeného na PC. Jediné, co k tomu na straně počítače potřebujeme, je
kvalitní zvuková karta. Stojí přitom řádově jednotky tisíc korun, tedy nijak
závratnou částku. Stejně jsme na tom s úložištěm dat. Velký pevný disk není
vůbec drahou záležitostí, záznamová optická mechanika a média pro ni také ne.
Faktem ovšem je, že pro domácí uchování dat se rozměrný hard disk hodí lépe je
pohodlnější.

A tak můžeme již dnes stahovat, ukládat a vychutnávat si za málo peněz hodně
muziky. V blízké budoucnosti, s masivním nástupem ADSL, pevných linek a až si
telekomunikační operátoři uvědomí, že to co je uživí je obsah, a ne pouze
infrastruktura, si jistě užijeme mnoha zajímavých služeb. Tak jako všude ve
světě můžeme čekat, že kvalitní přenosovou kapacitu a vysoký výkon využijí z
počátku dva druhy služeb. Hry a pornografie. Není na tom nic zvláštního ani
pobuřujícího, podobně tomu bylo u nástupu formátu VHS, a upřímně, kdo dnes nemá
doma video?

Zatímco pro filmy nám stačí značná přenosová kapacita, u her a také například u
telefonie a videokonferencí potřebujeme ještě něco. Malé zpoždění paketů, a
především jejich přenos v nezměněném pořadí. Právě tato skutečnost posouvá
trochu do pozadí populární rádio-linky, méně populární poloa plněduplexní
satelitní připojení a další. Jistým řešením je opět ADSL, skutečné se ale
nachází v poněkud vzdálenější budoucnosti.


Teleworking?

Smrsknout spoustu vstupů a výstupů klasické domácnosti do jedné linky o velké
kapacitě může přinést mnoho kladů i záporů. Konvergovaná komunikace je základem
teleworkingu práce na dálku. Ta je ovšem na ní zcela závislá, a proto potřebuje
rezervu. Chceme-li pracovat na dálku, potřebujeme rychlé a stabilní spojení se
zbytkem světa. A za ně pak být ochotni slušně zaplatit. Již dnes je technicky
možné rozvádět pevné linky po obyčejných sídlištích, jen se to příliš nedělá.


Tlačit, nebo táhnout?

Práce s internetem prozatím při jakémkoliv připojení vyžaduje aktivní účast
uživatele. Někteří odborníci a mnoho firem se domnívají, že to není správně.
Již kdysi se společnosti Netscape a Microsoft pokusily tento přístup změnit
vytvářením a propagací svých verzí takzvaných aktivních kanálů. Tyto
technologie se však minuly s potřebami zákazníka, braly mu svobodu, ale
především vyžadovaly technické vybavení, které měl v evropském prostoru jen
málokdo.

S nástupem rychlého a levného permanentního připojení pro domácnosti můžeme
očekávat pokus o renesanci těchto technologií. Jakmile se dobrá konektivita
stane dostupnou, lze očekávat, že se sítí budou pracovat i naprostí laici, a
právě těm by se snadné, přehledné a až na pracovní plochu servírované
informační kanály mohly hodit. Respektive, bylo by vhodné (a také výhodné), aby
si na ně přivykli ještě dříve, než si zvyknou sami na něco úplně jiného.


Co je možné a co je výhodné

Střízlivým pohledem lze říci, že již dnes lze více než padesát procent
domácností vybavit pevnou linkou o rychlosti 2 MB a více, vhodnou k
plnohodnotné práci s multimédii, k telefonování a mnoha dalším zajímavým a
užitečným činnostem. Otázkou je, nakolik to bude výhodné. Domácnosti musí
utrácet. Ne za připojení jako takové, za trubky. Ale za obsah, vodu, která je
plní. Dost možná, že právě ADSL je prvním pokusem prolomit asketický přístup k
poskytování konektivity a nabídnout k ní přidanou hodnotu vyšší, než je jen
prostor na WWW a pár megabajtů e-mailové schránky. Pokud se to podaří a hlad po
reálných službách s přidanou hodnotou stoupne, otevírá se tím i cesta pro ještě
rychlejší a svižnější připojení, pevné linky, laserové cesty, další a další
možnosti. Abychom je ale vůbec mohli využívat, musíme poněkud změnit svůj
současný přístup k síti jako takové. Respektive, musí s tím začít poskytovatelé.















Komentáře

K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.