Digitální dům budoucnosti - pro klid a bezpečí

Archiv | 01.07.03

Můj dům, můj hrad tak zní jedno pěkné české přísloví. A zatímco dřívější hradnípáni měli na ochranu před nevítanými návštěvníky k dispozici vodní příkopy, padací mosty...





Můj dům, můj hrad tak zní jedno pěkné české přísloví. A zatímco dřívější hradní
páni měli na ochranu před nevítanými návštěvníky k dispozici vodní příkopy,
padací mosty a kádě s vroucím olejem či vodou, museli jsme my současníci
přistoupit k jiným praktikám, neb málokdo disponuje před svým obydlím takovým
perimetrem, který by mu umožnil vystavět příkop a nezvané hosty ostřelovat již
na vzdálenost několika set metrů, například z balist (což by bylo stejně
trestné).

Takže co si s nevítanou návštěvou počít? Nu, pokud je to neohlášená a nikým
nezvaná tchýně, kterou nemůžeme ani vystát, vystačíme s kukátkem a taktikou
mrtvého brouka. Pokud se nás však rozhodnou poctít návštěvou lapkové, ty nějaké
kukátko nezastaví, navíc si poslední dobou zvykli se potulovat našimi obydlími
i v době, kdy počestní občané pospávají v ložnicích, aby se ráno probudili a
zjistili, že obývák přes noc někdo vybílil. Někde jsme dokonce zaslechli, že
nejúčinnější metodou jak smýt poskvrnění vaší půdy, je střelit lapku zezadu do
hlavy (aby vás nemohl žalovat, že jste ho při obraně svého majetku zranili), a
mít dobrého právníka, který dokáže, že jste jednali v sebeobraně.

Pokud však chcete být informováni i o těchto návštěvnících a jejich pokusech, a
dáte na prevenci, nezbývá vám nic jiného, než zainvestovat do elektronického
zabezpečovacího systému (EZS).

V současnosti používané EZS jsou bohužel mnohdy uzavřené senzorové okruhy,
které nejsou napojeny na žádnou z bezpečnostních agentur, takže zloděj je při
práci v relativním poklidu. Houkající siréna vzbudí totiž často pouhé mávnutí
rukou pokud je vůbec někdo v okolí, aby ji slyšel. Stále více majitelů domů a
bytů však volí napojení na pult centrální ochrany (PCO) bezpečnostních agentur.

Klasický EZS tvoří kontrolní panel, vstupní panely a senzory, doplněné občas
kamerovými okruhy. Kontrolní panel představuje řídicí jednotku, na kterou jsou
napojeny ostatní periferie, a vyhodnocuje jednotlivé vstupy má vlastní paměť,
nebo je přímo napojen na počítač či jím nahrazen. Na kontrolním panelu leží
také rozhodnutí kdy a jak vyhlásit poplach, neboť obvykle po narušení
bezpečnosti je ponechán čas k deaktivaci systému vložením hesla, naopak při
zachycení signálu z kouřových čidel je poplach vyhlašován okamžitě.

U míst, kterými je možné do objektu vstoupit a která jsou k tomu určena
(dveře), jsou umístěny vstupní panely. Tyto panely mohou být umístěny jak vně,
tak uvnitř budovy přičemž venkovní umístění není doporučováno jistě se díváte
na televizi, takže asi tušíte jak snadné je dostat se do oné krabičky věřte, je
to ještě jednodušší. Vstupní panely mohou mít různou podobu, tou nejlevnější
jsou číselníky pro zadávání kódu a čtečky magnetických karet či klíčů,
následované jejich čipovými obdobami s bezdotykovými snímači. Za špičkové jsou
v současnosti považovány biometrické vstupní panely, pracující s otisky prstů,
sítnice či hlasu. Všechny panely mají však za účel jediné identifikovat vás ať
již jako osobu, jež má vstup umožněn, tak i naopak. Tím, že po vstupu do obydlí
zadáte heslo alarmu, hlásíte řídicímu panelu, že někdo z "hodných" je doma, a
ať si dá pohov, ten tedy následně vyřadí z činnosti čidla, která používá ke
zjištění průniku do jím hlídané zóny. Samozřejmě lze čidla rozdělit do zón, a
nechat zapnutá například venkovní čidla někde na zahradě, a ta v domě vypnout,
ovšem až na okenní apod. Specializovaným vstupním panelem je ruční hlásič,
kterým aktivujete poplach nezávisle na ostatních součástech systému např. když
vidíte pobertu lezoucího vám do okna.

Aby systém zachytil přítomnost nevítané návštěvy, využívá řady čidel a senzorů.
Základním čidlem je pohybový senzor (medúza). Tento senzor je používán jak vně,
tak i uvnitř objektu, a obvykle využívá infračervené technologie, mikrovlny,
nebo jejich kombinaci samozřejmě jsou i senzory pracující na bázi laserů apod.,
avšak jejich využití v soukromém sektoru není nejčastější. Ovšem čím
kvalitnější senzor, tím lépe, neboť infračervené senzory bývají náchylné na
plané poplachy, způsobené rychlou teplotní změnou, ostrým světlem apod. Navíc
obvykle používané senzory lze obejít "zakrytím výhledu" (což ovšem tupec s
krumpáčem nezvládne) senzory s vyšším bezpečnostním určením jsou proto vybaveny
samotestovacími rutinami, jež by měly demaskovat pokusy o jejich oslepení.
Rovněž plocha, kterou senzory pokrývají, se značně liší zatímco některé
pokrývají skoky vždy pouze určitou část, jiné vytvářejí několik bariérových
stěn měnících pozici. Dnešní senzory jsou již standardně schopny rozpoznat
vašeho domácího miláčka (jsou kalibrovány na určité hodnoty). Kvalitnější
čidla, pracující s adaptivní optikou, jsou poté navíc schopna i analýzy
velikosti, rychlosti i tvaru objektu. Venkovní senzory se používají buď jako
závora, kdy je poplach vyvolán známým projitím přes paprsek, nebo vytvářejí
bariérovou stěnu ve vzdálenosti a rozměrech několika metrů.

Specifickým čidlem je magnetický kontakt. Ten se používá na oknech a dveřích, a
jak již napovídá název, poplach vzniká přerušením magnetického pole.
Permanentní magnet zde vytváří přesně orientované magnetické pole, ve kterém je
umístěna druhá část snímače jazýčkové relé kontakt. Permanentní magnet je
umístěn na pohyblivou část a kontakt na pevný základ, protože k němu jsou
vedeny elektrické vodiče. Díky tomu se přesně kontroluje vzájemná poloha dvou
částí (zárubeň dveří křídlo dveří).

Dalšími používanými čidly jsou otřesová a vibrační, která zaznamenávají otřesy
vznikající při pokusech vniknout do objektu například proražením zdi, či
roztříštěním skel v oknech. Základem těchto čidel je elektromechanický měnič s
elektronikou, která analyzuje šířku pásma vyhodnocovaných kmitočtů při
specifické citlivosti. Speciální otřesová čidla, kombinovaná s tlakovými
senzory, jsou používána i ke kontrole pohybu vně objektu bydlíte-li ve
špiónském doupěti, tak máte jedno i na toaletě.

Ze zvukových čidel je hojně využíván audiodetektor tříštění skla. Toto čidlo je
vybaveno citlivým mikrofonem a ve vyhodnocovacích obvodech je uložena signatura
tříštícího se skla. Detektor je obvykle umístěn proti sklu, a neměla by mu v
cestě stát překážka, neboť i záclona zkresluje výsledný zvuk, a méně kvalitní
senzory mají pak problémy s filtrací a správným vyhodnocením zachyceného zvuku.

EZS bývají mnohde doplněny televizními kamerami povětšinou jde o černobílé CCD
snímače, které nemají příliš velké rozlišení. Nicméně k identifikaci individua
pobíhajícího a rabujícího ve vašem pokoji postačují.

Nedílnou součástí komplexního zajištění je i EPS (elektronický požární systém),
jehož detekční čidla jsou rozmístěna po celém domě a reagují jak na přítomnost
kouře, tak i specifických prvků v ovzduší. S těmito zvláštními čidly jsou
příbuzná čidla na detekci přítomnosti vody sledují vlhkost, nebo jsou
kombinována s akustickými, a zaměřují se typický zvuk vody.

Posledním, ale ne nedůležitým zařízením je komunikační brána. Její úlohu může
převzít samotný kontrolní panel, připojený přímo na telefon, či v současné době
existují i GSM moduly, nemluvě o rádiových. Komunikační brána tak má za úkol
jediné, sdělit informaci o vyvolaném poplachu dále, tedy obsluze PCO, která se
postará o další, a vězte, někdy se podaří zloděje i chytit.

Tolik letmý nástin čidel a fungování EZS, a jako takový jej prosím berte. V
žádném případě nedoporučuji si smontovat EZS svépomocně, i když možné by to
bylo. Probouzet se totiž pokaždé, když se vaše kočka rozhodne ponocovat, nebo
se od stropu spustí pavouk, není nic příjemného, podobně jako rozzuřený soused,
kterého vaše sirény probudili již třetí noc po sobě. A jak by mohl vypadat
takový systém budoucnosti?

Identifikace bude založena již na biometrie hlavními identifikačními parametry
se stanou rysy obličeje, hlasový a pachový otisk (tchoř tchoři nesmrdí). Již
dnes existují dostatečně citlivé chemické detektory, problém však zde může
přinést změna používaného parfému. V případě pochybností přijde na řadu
identifikace otisků prstů, sítnice, nebo ucha. Ano, identifikace podle ušního
boltce, neboť i ten máme jedinečný, navíc pravděpodobnost shody je ještě menší
než u otisku prstů. Pokud půjdeme ještě dále, připadá v úvahu identifikace za
využití DNA, zde však nastává určitý problém u jednovaječných dvojčat, a i
zdlouhavost vyhodnocování nehovoří pro její zavádění pokud se však podaří tuto
proceduru zrychlit, bude jednou z nejbezpečnějších.

Senzorové vybavení budou tvořit víceúčelová čidla kombinující rozličné
technologie, včetně mikrovln a ultrazvuku. Vizuální sledovací systémy budou
schopny operovat v různých světelných spektrech. Veškerá čidla budou částečně
autonomní a schopná během činnosti měnit pozici, mnohdy i tvar. Řídicí počítač
dokáže navrhovat přemístění a rozmístění jednotlivých čidel dle aktuální
potřeby, zároveň s vyhodnocováním efektivnosti pokrytí. Dočkáme se i aktivních
modulů, které dokáží narušitele zneškodnit elektrickým výbojem, znepříjemnit
život použitím slzného plynu, či vytvořením dýmové clony.

Jako záložní nouzový systém bude využíván domácí robot např. na bázi současného
Aiba který bude schopen minimální činnosti i při deaktivaci hlavního systému:
tj. bude umět zavolat o pomoc, ať již opraváře nebo policii.















Komentáře

K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.