Císař Internet je nahý

Archiv | 01.06.00

Na první pohled se může zdát, že se jedná o nevinnou legraci. Tři hodiny senemůžeme spojit s nějakou firmou a nemůžeme si koupit knížku nebo akcie. A co má být? Pokud však patříme...





Na první pohled se může zdát, že se jedná o nevinnou legraci. Tři hodiny se
nemůžeme spojit s nějakou firmou a nemůžeme si koupit knížku nebo akcie. A co
má být? Pokud však patříme mezi miliony lidí po celém světě, kteří mají
převážnou část svého důchodu uloženou právě v internetových firmách, smích nás
rychle přejde. Skutečnost, že mohou být tak jednoduše postaveny do ofsajdu, byť
jenom dočasně, mění úsměv na tváři ve výraz děsu z budoucnosti. Bezohledné
útoky na největší a nejúspěšnější internetové firmy jednoznačně demonstrovaly
fundamentální slabinu obchodování on-line, které se chce stát samotným základem
světové ekonomie.
FBI, jež vyšetřuje všechny tyto útoky, zatím tají, jak se vlastně podařilo
srazit tyto giganty na kolena. Jasné je jenom to, že útoky byly úspěšné, a to
hned na několika frontách. Podle všeho se podařilo využít slabiny v Internet
Control Message Protocolu. Celkem dobře známý útok nazvaný Smurf inicioval
dotazy na stovky počítačů po celém světě, a ty potom odpověděly přímo na
počítače uvnitř networku Yahoo.com. Normálně robustní síť se podařilo přetížit
natolik, že ve skutečnosti přestala existovat. Komerční sítě jsou totiž
vybudovány tak, že podobnou záplavu dotazů nemohou odblokovat. A aby situace
byla ještě horší, k podobným útokům může být použit i váš soukromý počítač, a
navíc o tom ani nebudete vědět. Oficiální internetový standard totiž diktuje,
že každá počítačová síť musí podobný provoz pustit dál. Skutečnost je
nepříjemná ať děláme co děláme, ve chvíli kdy se připojíme k nekonečné síti
Internetu, můžeme být terčem útoku. Když navštívíme některé stránky, můžeme tím
spustit útok. Obrana v podstatě neexistuje, ledaže budeme ochotni vypnout
většinu aplikací, které dnes dělají surfování příjemnou kratochvílí. Totéž
platí i o posílání a přijímání elektronické pošty, jež může skrývat nebezpečné
viry či zajistit nepříjemné monitorování našich surfařských zvyklostí. Obrana?
Ano, hádáte správně žádná.
Co je více odstrašující počítačově nadaný teenager, který se pro vlastní
potěšení snaží z garáže dostat do počítačové sítě nějaké firmy, skupina
hackerů, kteří se snaží světu vnutit nějakou vlastní vizi, nebo skutečnost, že
většina z nás se prostě rozhodla ignorovat varování, která již celá léta
posloucháme ze všech stran. A firmy nabízející akcie tyto obavy většinou zapudí
odkazem na potíže růstu, a tak investujeme další miliardy do ekonomie založené
na tak snadno zastavitelné technologii.

Prodej internetových aplikací brzy překoná prodej počítačů
Václav Větvička
Tedy alespoň pokud se předpovědi firem zabývajících se průzkumem trhu ukáží
pravdivé. Prodej internetových aplikací na americkém trhu zažívá v posledním
roce tak prudký nárůst, že již v roce 2002 by měl překonat počet prodaných
počítačů. Internetové aplikace jsou výrazně levnější a mnohem jednodušší,
protože nemají ani pevný disk, ani další hardware, který zvyšuje cenu a je
stále pro mnoho uživatelů zdrojem neustálých nesnází. V této post-počítačové
době se předpokládá, že v roce 2002 se prodá o 2 miliony více jednotek nežli
počítačů, a v roce 2004 se již očekává prodej 90 milionů jednotek za zhruba 17
miliard dolarů oproti 11 milionům počítačů za 2,4 miliardy dolarů.
Mezi internetové aplikace jsou řazeny i nejnovější herní konzole (jako je
Dreamcast firmy Sega nebo nové Nintendo), televize s napojením na Internet
(známá WebTv firmy Microsoft), kapesní organizéry (např. oblíbený palmtop
Palm), třetí generace inteligentních mobilů nebo e-mailové terminály.
Firmy sázející svoji budoucnost na prodeji internetových aplikací míří zejména
na tu část veřejnosti, která přes neustálý vývoj a rozšiřování digitálních
aplikací a počítačů stále ještě odmítá s klasickým počítačem pracovat, neboť se
obsluhy natolik komplikovaného přístroje obává. Před designery těchto firem je
stálá představa našich babiček, které se počítače nedotknou ani ve špatném snu,
ale přesto by si rády dopřály elektronickou poštu od vnoučků. Druhou část trhu
tvoří naopak lidé, kteří již počítač dávno mají, ale teď chtějí mít přístup na
Internet pokud možno všude po bytě. Velké firmy jako Matsushita, Thomson nebo
Sony již některé přístroje nabízejí, většina internetových aplikací však stále
ještě pochází z dílen malých, ale o to čipernějších firmiček. Elektroničtí
giganti zatím testují nové vody, ale ve chvíli, kdy konečně zjistí, co všechno
veřejnost vlastně chce, a kolik je za jednotlivé přístroje ochotná platit,
můžeme očekávat opravdové zaplavení trhu.

Opouští Psion Microsoft?
Václav Větvička
Britský výrobce palmtopů Psion dává dohromady partnery pro vývoj společného
univerzálního jazyka, který by se stal standardním jazykem pro výměnu
počítačových dat. Pokud by se to podařilo, pomohlo by to všem těm, kdo se snaží
udržet pořádek v souborech, elektronických zprávách a databázích na svých
domácích či firemních počítačích, laptopech a palmtopech, které si velice často
nerozumí. Celý systém by se současně stal i nezbytným faktorem pro dokonalý
rozvoj mobilního přístupu na Internet. Nový synchronizační systém je nazván
SyncML a je založen na bázi XML, což je jak známo typ jazyka vyvinutý z
klasického HTML.
Na celém oznámení je největším překvapením to, že Microsoft není mezi
ohlášenými partnery, mezi něž patří IBM, Lotus, Nokia, Motorola, Starfish
Software a dnes prakticky všudypřítomný Palm. Celá iniciativa je oficiálně
otevřená pro všechny firmy, které mají zájem zapojit se. Hlavním mluvčím nové
iniciativy se stal Psion, jenž se nehodlal vyjádřit k otázce, proč chybí
zástupci Microsoftu a Ericssonu. Psion již dnes svádí souboj s Microsoftem, byť
na zcela jiném poli. Prosazuje totiž svůj vlastní operační systém EPOC, vhodný
pro kapesní organizátory, který je po operačním systému Palm OS druhým
nejrozšířenějším systémem pohánějícím oblíbené palmtopy. Vedle toho je Psion
ještě hlavním držitelem akcií společnosti Symbian, tvořené dále ještě
Motorolou, Ericssonem, Nokiou a Matsushitou. Symbian se snaží o vývoj
standardní technologie pro bezdrátovou komunikaci.

Iomega rozšiřuje
Václav Větvička
Populární mechanika Jaz využívající disky o kapacitě 250 MB získala adaptér
umožňující připojení pomocí USB, a jakoby dobrých zpráv od Iomegy nebylo dost,
o pouhý jeden den později byla představena též externí docking station pro
neméně populární Click Drive. Click Drive je v podstatě PC karta pro laptopy,
využívající tenké disky o velikosti 5 x 5 cm o kapacitě 40 MB. Nová PC Docking
Station stojí 49,95 dolarů a spojuje se s počítačem opět pomocí USB. Velice
příjemná je možnost připojení a výměn disků v systému hot, což umožní okamžitý
přenos dat bez pracného a zdlouhavého vypínání a znovuzapínání počítače.
Samotný Click Drive stojí 200 dolarů, jednotlivé disky pak 10 dolarů. Poněkud
méně příjemná je skutečnost, že se prodávají výhradně v balíčcích po deseti
kusech. Vedle možnosti využití disků pro přenos větších souborů je možné též
využít přiložené aplikace QuickSync, která po prvním spuštění připraví
speciální adresář. Pokud uložíme jakýkoliv soubor v jakémkoliv formátu právě do
tohoto adresáře, program automaticky uloží jeho kopii také na Click disk.
Rychlost ukládání 620 KB/s není nijak závratná a představuje zhruba jednu
čtvrtinu rychlosti dnes používaných pevných disků, nicméně to není rychlost
nijak zanedbatelná. Firma Iomega tak dále vylepšuje nabídku svých osvědčených
médií pro skladování dat.

DVD na cesty
Václav Větvička
Většímu rozšíření systému DVD zatím brání jak vyšší cena kvalitních přehrávačů,
tak i nemožnost nahrávat filmy na nové médium. Systém DVD-R sice existuje, ale
ceny jak přehrávačů, tak i samotných disků jsou pro většinu zákazníků zatím
nedostupné. Situace by se však mohla velmi rychle změnit s nástupem nových
přenosných přehrávačů nosičů DVD. Ty totiž umožňují nejen dokonalou kvalitu
filmů při zapojení do domácí televize, ale můžeme si je vzít i s sebou. Kdo se
někdy nudil třeba na letišti ve chvíli, kdy mu u východu s omluvou oznámili, že
si na odlet ještě další dvě hodiny počká, určitě ocení možnost vytáhnou si z
tašky soukromý biograf.
DVD přehrávač P-10 od Panasonicu váží pouze něco málo přes 1 kg a na první
pohled je k nerozeznání od starého známého walkmana. Baterie vydrží zhruba 3 a
půl hodiny, což je více než dostatečné na pohodlné zhlédnutí jednoho filmu.
Dokonalý digitální obraz je samozřejmostí, díky konvertoru 96 kHz/24bit audio
D/A je i zvuk nečekaně kvalitní. Pozorovat obraz můžeme výhradně pomocí
speciálních brýlí i-Glasses firmy i-O Display Systems. Po nasazení displeje
máme dojem, že je obraz před námi někde ve vzdálenosti přibližně 4 metrů, a
podle nastavení jsme buď schopni vidět i okolí, nebo získat pocit, že sedíme v
setmělém biografu. Tato novinka samozřejmě není nejlevnější a nákup naší
peněžence odlehčí o celých 1 500 dolarů.
Pokud se někomu zdá tento systém přece jenom poněkud příliš futuristický,
Panasonic nabízí i trochu konvenčnější přenosný přehrávač DVD-L50. Ten stojí
"pouhých" 1 100 dolarů. Za tuto investici dostaneme do ruky přístroj
připomínající v zavřeném stavu klasický walkman. Po otevření víčka se však
objeví 5palcový LCD displej s velmi solidním rozlišením 280 000 pixelů.
Lithiové baterie opět vydrží přes 3 hodiny, a i když o tom Panasonic nechce
slyšet, mám pocit, že oba přehrávače se liší jen způsobem přenosu obrazu.
Příjemná je možnost využití baterií, napájení rovnou ze sítě i nabíjení baterií
přímo za provozu. Vestavěné reproduktory umožňují nejen stereopříjem, ale i
efekty Dolby a Surround Sound. Pro ty z nás, kdo upřednostní pozorovat displej
z poněkud větší vzdálenosti, je určeno i dálkové ovládání o velikosti běžné
kreditní karty. Panasonicu se do nového přehrávače podařilo nacpat prakticky
všechny funkce, které můžeme očekávat u stolních přístrojů, takže nebudeme
ochuzeni o žádnou z vymožeností nového média.
A pokud by ani tohle někomu nestačilo, Panasonic nabízí i model CX-DV1500, jenž
je prvním DVD přehrávačem určeným pro naše plechové miláčky. Přístroj o
velikosti běžného autorádia se vejde do prostoru pro rádio nebo CD přehrávač, a
aby se spolujezdec nemusel k přístroji příliš shýbat, dostane i dálkové
ovládání. Jaký displej si ale sežene, to už je na něm, nový přehrávač za 1 499
dolarů je totiž bez něj.

Nový notebook
Václav Větvička
Nejnovější notebook TransPort LT, který byl uveden na trh firmou Micron, je
očividně zaměřen jak na jednotlivé zákazníky, tak i na menší firmy. Počítače
této firmy jsou známy spíše díky solidním cenám nežli pro nějaké mimořádné
výkony nebo celkový vzhled. Cena 1 999 dolarů rozhodně nepatří mezi ceny
lidové, za své peníze však dostaneme velmi výkonný a přitom ultralehký notebook
vážící jen nepatrně přes 2 kg, který ale přitom můžeme nečekaně snadno
konfigurovat podle libosti. Jako pohonnou jednotku si můžeme vybrat buď 500MHz
procesor Celeron, nebo 650MHz procesor Pentium III Mobile vybavený
nejmodernější technologií SpeedStep. Základní vybavení dále doplňuje 64MB RAM,
4GB pevný disk, 24x CD-ROM, V.90 modem, mini-PCI bus a nezbytná Windows 98
Second Edition. Pokud budeme ochotni přihodit dalších 700 dolarů, odneseme si
nejen rychlejší procesor, ale i 128 MB RAM a pevný disk o kapacitě 12 GB. Obě
kombinace mají shodný 12palcový displej, za měsíc se ale má objevit větší,
13,3palcový. Mezi další nabízené doplňky patří zabudovaný port pro kartu
Ethernet a externí USB ovládač, který současně obsahuje i floppy drive. 8 MB
paměti, určené pro video, není u notebooků této kategorie nijak obvyklé a patří
mezi příjemné překvapení. Dioda upozorňuje na novou elektronickou poštu i v
případě, kdy je notebook zablokován ve stavu šetřícím baterie.

Je WAP jeden gigantický omyl?
Václav Větvička
O inteligentních mobilních telefonech třetí generace se již mluví delší dobu.
Jejich možnosti jsou nebývalé: mimo jiné se vyznačují omezenou možností
surfování po Internetu, některé přístroje dokonce poslouchají hlasové povely.
Tyto nové funkce jsou umožněny využitím technologie WAP, která v Evropě a ve
Spojených státech pomalu získává na popularitě. Chytré mobily však zatím žádnou
mimořádnou díru do světa neudělaly.
Poučíme se u japonců?
Výrazně odlišná je ale situace v Japonsku. Japonské firmy využívají odlišné
technologie nazvané i-mode, umožňující brouzdání po Internetu i na kapesních
displejích japonských přístrojů. Prakticky přes noc se jejich výrobce, firma
NTT Docomo, stal jedním z nejvíce vydělávajících firem v oblasti konzumní
elektroniky. Začátkem tohoto roku bylo v samotném Japonsku registrováno přes 5
milionů uživatelů, a pokud bude nový trend pokračovat i nadále stejnou
rychlostí, počet uživatelů se ještě během letošního roku zdvojnásobí. Zdá se,
že mezi Japonci už prakticky není zájem o "obyčejný" telefon, ať už klasický
nebo mobilní. Surfovat po netu pomocí telefonu se nepopiratelně stalo heslem
dne.
Firma NTT Docomo se po ovládnutí japonského trhu snaží o kompletní ovládnutí
celého asijského trhu a nápor na trhy v Evropě a v Americe na sebe zcela jistě
nedá dlouho čekat. Evropské firmy, které se před několika lety rozhodly pro
technologii WAP, však nehodlají japonské expanzi přihlížet se založenýma
rukama. Nokia začíná v Japonsku nabízet telefony podporující formát i-mode, což
může být první příznak toho, že tyto firmy tiše přiznávají, že výběr
technologie WAP mohl být jeden gigantický omyl.
Technologie WAP totiž neumožňuje klasické surfování po Webu, jak je známe z
našich domácích počítačů, takže webové stránky, které jsou touto technologií
přístupné, musí být zvláštním způsobem přepsány. Technologie i-mode je naopak s
dnešním Internetem plně kompatibilní, neboť využívá v podstatě identického
jazyka Complex Hypertext Markup Language.

Nahrávací studia bijí na poplach
Václav Větvička
Stále narůstající obliba stahování písniček z webových stránek, ať již
soukromníků nebo nejrůznějších firem nabízejících desetitisíce souborů formátu
MP3, celkem pochopitelně nedá spát velkým nahrávacím společnostem. A jelikož na
miliony jednotlivců pilně stahujících soubory z netu dost dobře není možné
najít nějaký bič, honí k soudům alespoň správce webových stránek snažících se
vydělat na novém trendu. Studiím nějak ušlo, že si vlastně zvyšováním cen CD
vykopala hrob sama. Navíc z trhu prakticky zmizely oblíbené singly, které
živoří na okraji zájmu, samozřejmě hlavně kvůli tomu, že stojí až polovinu ceny
celé CD. Ne každý je totiž ochoten zaplatit za cédéčko jenom proto, aby
poslouchal jednu nebo dvě písničky. A tak etika zapláče, a my si stáhneme
vytoužený song z nějaké webové stránky.
Nahrávací studia sice zatím nijak neprokázala, že by popularita formátu MP3
nějak snížila jejich zisky, nicméně je jim jasné, že něco udělat musí. A tak
nejdříve firma BMG, a hned v závěsu za ní i Sony ohlásily, že připravují
katalog svých písní v plně digitální verzi, jimž v nejbližší době nabídnou za
mírný poplatek na svých oficiálních webových stránkách. O co se vlastně jedná?
BMG hodlá nabídnout kompletní diskotéku on-line prostřednictvím koncesovaných
prodejců, kterým budou zákazníci platit malý poplatek. Zrada je ovšem v tom, že
nebudou používat oblíbený formát MP3, ale několik jiných, kódovatelných
technologií, mezi jinými Electronic Media Management System, InterTrust
Technologies a Windows Media Technology. Sony, jež podobné stránky otevřela v
Japonsku již koncem minulého roku, zase nabízí hudbu ve formátech Windows Media
Technology a Electronic Media Management System, kompresovanou do vlastního
kompresního systému ATRAC3, který využívají firemní přehrávače. Současná cena v
Japonsku je zhruba 3,30 dolaru za jednu písničku, což při stažení celého
cédečka vyjde jako nákup v obchodě. Pokud ale toužíme jen po jednom songu,
vyděláme.
Otázkou zůstává, proč bych to měl dělat. Pokud nahrávací studia sází na to, že
ve mně zvítězí láska k dodržování zákonů, připomíná to poněkud vítězství naděje
nad rozumem. Pokud by ovšem v nabídce byla záruka bleskurychlého downloadování
a zaručeně nepřerušitelný download, celá představa by rázem nabyla na
zajímavosti. Stránky se soubory MP3 totiž nejsou kvalitou ani rychlostí
stahování nijak pověstné, a narazíme-li na někoho, kdo je připojen pomocí 28
Kb/s modemu, je stahování asi stejně zajímavé jako pozorovat, jak schne barva.

Nová e-Vectra
Václav Větvička
Mezi klasickými počítači se vývoj posledních let pohyboval spíše uvnitř béžové
krabice, designeři jakoby k návrhům vzhledu desktopů neměli přístup. Teprve
obrovská popularita, kterou si získaly nové barevné eMacy a eBooky konkureční
firmy Apple, pomohla zamíchat stojatými vodami designu počítačů a zdá se, že
tradičním hranatým bednám začíná být odzvoněno. Do nového trendu se v
posledních měsících zapojil i tradiční výrobce Hewlett-Packard, jenž nedávno
představil svůj nejnovější, pouhé 4 kilogramy vážící desktop e-Vectra. Je to
rozměry nepatrný počítač, jehož moderní vzhled nezapře italské designové
studio, a pokud splní vše, co o něm výrobce prohlašuje, má všechny předpoklady
pro to, aby splnil sny přepracovaných správců počítačových sítí.
Samotný počítač tvoří pouhých 20 procent obvyklé velikosti dnes běžných
počítačů, takže se vlastně jedná o nejmenší stolní počítač, který navíc nemá
žádné interní sloty. I jeho cena 599 euro je neobyčejně zajímavá. Nejedná se
přitom o žádný laptop, je to klasický stolní počítač. Podobně jako je tomu u
nových Maců, i zde je možno jednoduše otevřít dvířka, která umožní jednoduchý
přístup k pevnému disku, takže odpadá pracné otevírání počítačů a namáhavé
vyndavání poškozených dílů. Aby to případní zloději neměli tak úplně
jednoduché, dvířka jsou jištěna zámkem. K přístroji je dodáván plastický kryt,
který je možno zamknout stejným klíčem, takže celý počítač včetně všech portů
může být po konci pracovní doby uzamčen.
Počítač nemá žádné interní sloty, floppy drive ani zdroj napětí, vše je
designováno s jedinou myšlenkou ušetřit provozní náklady. Externí USB floppy
drive si mohou v případě potřeby jednotliví zaměstnanci firmy půjčovat.
Nainstalovaný diagnostický software e-DiagTools běží automaticky v pozadí a
neustále kontroluje celý systém. V případě odhalení nějakých problému se
program automaticky spojí elektronickou poštou přímo s odpovědným pracovníkem
firmy nebo rovnou s HP. První e-Vectry mají poměrně omezenou konfiguraci, v
druhé polovině roku si však zákazníci budou moci vybrat mezi procesory Pentium
III nebo Celeron, operačními systémy Windows 98, 2000 a NT, a paměť pak nabudit
až na 256 MB SD-RAM. Pevný disk o kapacitě 8,4 GB, spojení Etherlink, audio a
24x CD-ROM jsou standardem již dnes.
Tříletá záruka je samozřejmostí, za dodatečných 99 euro je možno získat záruku
doživotní. Něco takového zatím žádný výrobce počítačů nenabídl, a i když to
říká něco o tom, jak si je firma HP jista kvalitou svého nového výrobku, zdá se
to být spíše dobrým reklamním trikem. Životnost nových počítačů se totiž každým
rokem prudce snižuje. Ne že by nové produkty byly méně kvalitní nežli jejich
předchůdci, to jen vývoj počítačů, přídavných periferií a nejrůznějších
aplikací je tak překotný, že přístroj zastará často dříve, nežli ho firma vůbec
stačí doručit.

Monitor na hlavě
Václav Větvička
Mít u pasu mobilní telefon nebo pager není nic nového. Někteří si dokonce
zakoupili podpažní pouzdro na palmtop, takže místo revolveru tasí svůj Palm.
Monitor na hlavě je přece jenom něco poněkud neobvyklého.
Malé přenosné počítače nejsou ničím mimořádně novým, v některých odvětvích
průmyslu, zdravotnictví a obrany jsou dokonce již několik let akceptovány jako
samozřejmost. Širšímu rozšíření v řadách prostých zákazníků však brání hned
několik důvodů. Jedním, a pravděpodobně nejdůležitějším z nich je vysoká cena,
která se pohybuje o několik tisíc dolarů nad běžnou cenou laptopu. A potom je
zde samozřejmě i otázka, jak si s počítačem u pasu a monitorem na hlavě budete
připadat jen málokdo chce vypadat jako robot z vědeckofantastického filmu.
O větší rozšíření se dnes stará především firma Xybernaut, která patří mezi
nejzavedenější firmy nabízející vysoce účinné přenosné počítače. V úzké
spolupráci s firmou Microvision, zabývající se vývojem laserových displejů
umístěných na hlavě, se snaží přijít s novým, cenově dostupným produktem.
Nejnovější verze Mobile Assistant IV je dnes ve fázi beta, a pokud bude všechno
v pořádku, do prodeje by se nový systém měl dostat někdy koncem letošního roku.
Laserový displej využívá nízkovýkonného laseru k projekci barevného obrazu o
vysokém stupni rozlišení přímo na sítnici oka. Výsledný pocit je jako kdyby
monitor visel ve vzduchu asi metr před očima. Na rozdíl od dosud užívaných
displejů v tomto případě nedochází k blokování pohledu dopředu, takže se můžeme
současně koukat na "monitor" a vidět, kam jdeme. A to je velký pokrok všechny
současné displeje blokují výhled, nemluvě o tom, že jsou černobílé a jejich
rozlišovací schopnost je v nejlepším případě průměrná.

Nejmenší Dell
Václav Větvička
Po vzoru nejnovějších počítačů od Applu začínají i klasické PC opouštět obvyklý
hranolovitý tvar a béžovou barvu. Běžný tvar opustil i nejnovější a současně i
nejmenší počítač, se kterým přišla americká firma Dell. Drobný počítač ve tvaru
přesýpacích hodin, nazvaný Webpc, je určen lidem, kteří chtějí pokud možno co
nejjednodušší počítač, s jehož pomocí se dostanou snadno a jednoduše k
Internetu.
Základní nabídku tvoří počítač s 433MHz procesorem Celeron, 64 MB RAM, 4,3GB
pevný disk, 24x CD drive, 15palcový monitor a tiskárna HP 610. Tohle vše
dostaneme za 999 dolarů. A jelikož sám Michael Dell poručil svým designerům, že
počítač se svou velikostí musí podobat běžnému slovníku, Webpc je zhruba 25 cm
vysoký, 24 cm hluboký, a váží pouhých 5 kg. Pokud nám nevyhovuje modrá barva
základního modelu, za příplatek 30 dolarů si můžeme objednat oranžovou nebo
purpurovou verzi. Místo běžných paralelních portů a slotů PCI je zde 5 slotů
UBS, což sice na jedné straně poněkud limituje možnost dalšího rozšiřování
periferií v budoucnosti, ale na druhé straně zase zabraňuje možným potížím,
způsobeným stárnoucími technologiemi.
Jednoduchý přístup k Internetu je samozřejmý. Součástí ceny je roční přístup k
Síti zdarma, pochopitelně prostřednictvím firemního providera Dellnet. A
jelikož je posílání celých souborů po Internetu hračkou, Webpc kráčí směrem,
kterým před rokem poněkud kontroverzně vykročil Apple není zde žádný floppy
drive. Pokud usoudíme, že bez něj nemůžeme žít, Dell nabízí barevně shodný
externí floppy drive (69 dolarů) nebo externí LS-120 drive za 139 dolarů. Další
paleta možných vylepšení obsahuje 500MHz procesor, větší pevný disk a
17palcový, dokonce plochý monitor.
Jelikož i ostatní firmy začínají objevovat barevný svět, do kterého loni poprvé
vkročil Apple, můžeme očekávat, že podobné počítače se budou objevovat na trhu
stále častěji.

Cybiko
Václav Větvička
I hračky dnes začínají být technologickým zázrakem. Nejnovější hračkou,
nabízenou zejména dětem ve věku mezi 10 a 17 lety, je palmtop nazvaný Cybiko.
Cybiko používá napojení na Internet k elektronické poště, zaznamenávání
osobních informací, kalendáře či budíku, a samozřejmě slouží k nejrůznějším
interaktivním hrám. Je to vlastně po počítači první jednoduchý způsob, jak děti
orientovat v novém digitálním světě, který je očekává.
Nejdříve je nutno přesvědčit rodiče, aby se rozloučili se 150 dolary, a potom
už zbývá jenom si vybrat mezi žlutým, modrým, černým a průhledným palmtopem.
Cybiko vypadá jako zmenšená vysílačka, váží pouhých 100 g a měří 12 x 6 cm.
Součástí nové hračky je klávesnice, LCD displej, 500 KB paměti a 900MHz
vysílač. Pomocí přiloženého kabelu je možné připojení k počítači, elektronická
pošta je posílána prostřednictvím webové stránky mateřské firmy. Tam je také
možno zdarma stáhnout libovolný počet her dnes je jich již 75 a nové přibývají
doslova každým dnem. Vedle neustálého přísunu dalších her plánuje firma i
rozšířit paletu aplikací o přehrávání hudby pomocí formátu MP3, ve vývoji je
také možnost rozšířit kapacitu paměti.
Vedle her je možné novou hračku používat také k chatování, a to až na
vzdálenost 100 metrů, navíc se současně může napojit až 99 uživatelů. Nabízí se
sice myšlenka, jestli by si lépe nepopovídali, kdyby se sešli, ale to zřejmě
není pro dnešní generaci ani zdaleka tak lákavá myšlenka, jako zírat na displej
vysílačky.

z50 pokus číslo 2
Václav Větvička
První pokus o dobytí trhu nastal minulé jaro. Firma IBM představila svoji verzi
mininotebooku nazvaného WorkPad z50, který je tvarově i funkčně velice podobný
komerčně poměrně úspěšnému přístroji Jornada 820 firmy Hewlett Packard. IBM se
nehodlala prostým zákazníkem vůbec zabývat, a nabídla přístroj pouze větším
firmám. Ukázalo se však, že sázka na to, že velké firmy se nebudou zajímat o
cenu (z50 stálo kolem 1 400 dolarů, zatímco Jornada 999), byla sázka na
špatného koně. A tak musí IBM s cenou dolů.
z50 vypadá jako by vypadl z oka notebooku Vaio 505 firmy Sony přístroj o
rozměrech 26 x 20 x 2,7 cm a váze 1,2 kg pracuje s 16 MB RAM. Paměť však můžeme
zvýšit hned třemi způsoby pomocí klasických paměťových karet, karet Compact
Flash nebo pomocí karty laptom ram. Vývojáři si zařádili, takže notebook oplývá
nejrůznějšími porty, vedle již uvedených najdeme ještě infračervený port, VGA
port, a port pro modem. Další port umožňuje připojení synchronizační kolébky.
Vedle solidní klávesnice a monitoru je příjemným překvapením možnost ovládat
nabíjení a vybíjení baterií, takže můžeme oklamat schopnost některých
akumulátorů pamatovat si nedostatečné vybití. Operační systém je Windows CE, a
s ním přichází kompletní sada aplikací, které se firmám Microsoft a IBM
podařilo do paměti notebooku nacpat.
Po všech stránkách se tedy jedná o výtečný přístroj, ideální pro novináře a
všechny ty, kdo musí často a pravidelně psát delší souvislý text a potom ho po
telefonu odeslat někam dál. A nízká váha umožní rychle zapomenout na klasický
laptop. Proč je tedy z50 prakticky neprodejný?
IBM současně podcenila a přecenila svůj výrobek. Nabídnutím notebooku pouze
firmám sice udržela dražší cenu, ale přišla o statisíce potencionálních
jednotlivců, kteří si museli koupit něco jiného. Drahá cena zarazila nákupčí
velkých firem, jež nenašli důvod, proč zaplatit za produkt od IBM o 400 dolarů
více, nežli musí platit firmě HP. Celkem rozumně přistoupili i IBM k prudkému
snížení cen až na 800 dolarů, a současně přístroj nabídli do normálního
prodeje. Cena začala být konkurenceschopná, ale z50 se stále nestal žádným
trhákem. Zásoby nijak neklesly, a IBM současně ztratila zájem o další vývoj
přístrojů s operačním systémem Windows CE. Cena tedy poklesla o dalších
neuvěřitelných 500 dolarů, takže na Internetu seženeme zbrusu nový z50 za 299
dolarů. A i když se vlastně jedná o výběhový přístroj, je to pořád ještě obchod
roku.












Komentáře

K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.