Český svět a Internet

Archiv | 01.04.99

aneb Zpráva o stavu Internetu v Čechách Dnešním obsahem trendů by mělo být dění ve světě provozovatelů ...







aneb Zpráva o stavu Internetu v Čechách



Dnešním obsahem trendů by mělo být dění ve světě provozovatelů
Internetu a související oblastí internetových serverů. Jestliže
se ale soustředíme na realitu českého Internetu, tón a zaměření
článku se nevyhnutelně posune někam jinam. Kam? Po pravdě
řečeno, změní se na vytí osamělého šakala sedícího opuštěně na
poušti. Je to vytí pro vytí, vytí osamělé a bezvýsledné - nikdo
prostě neodpoví. To zní samozřejmě nadmíru poeticky a přehnaně,
faktem však je, že v poslední době se odehrála řada věcí
(souvisejících s Internetem), které byly jednoznačně krokem
nazpět, a tak posunů kupředu jsme viděli jen minimum.
Nebudeme si tedy vyčíslovat, kolik procent světové veřejnosti se
každodenně připojuje do Internetu (moc) či za kolik miliard se
prodalo zboží on-line (moc). Stejně tak se nebudu zmiňovat o
jinak zajímavé akci eCity, která by mezi březnem a červnem měla
- cituji - "ukázat současným i potenciálním uživatelům
Internetu, co moderní komunikační médium jako je Internet ve
spojení s mobilním telefonem sítě GSM již dnes umožňuje."
Většina z aktivních uživatelů Internetu již jaksi tuší, co by
mohl dokázat - kdyby fungoval - a ti ostatní by to asi
pochopili, kdyby dostali šanci do Internetu se snadno a levně
připojit.

Realita naše a u sousedů

Pokud si pozorně pročtete obsah článků o trendech v
technologiích - a nejen počítačových - většinou zjistíte, že v
podstatě vycházejí z reality v cizích zemích. V naprosté většině
případů pouze sledujeme směrem za západ se sbíhající koleje
(vlak tam už skutečně není). V poslední době mi bohužel byly
sundány růžové brýle i v případě našich soukmenovců z bývalého
komunisticko-socialistického tábora.
Zejména v případě Polska se nám jakousi autosugescí (nebo že by
to byla sugesce naší vlády?) podařilo sebe sama přesvědčit, že
naši severní sousedé jsou zemědělský stát a můžeme být hrdi na
náš průmysl, který nás sám protlačí do EU. Je tomu ale skutečně
tak a můžeme se vůbec na sousedy vytahovat, jak jsme na tom
technologicky dobře? Od dob prostudování polských ceníků
internetového připojení se každé ráno budím do české reality
zbrocen studeným digitálním potem.
Pokud se dnes v České republice chce firma připojit do Internetu
pevnou linkou, je nejlevnější možností 14,4 Kb/s za 12 000 Kč
měsíčně (průměrná cena spolehlivějšího poskytovatele plus ceny
Telecomu za používané ústředny). Doufám, že nemusím nikomu
zdůrazňovat, že tato rychlost je skutečně pro jakoukoli práci
firmy NEPOUŽITELNÁ, a dokonce SMĚŠNÁ. Zato zdůrazňovati hodlám,
že v případě přinejmenším těchto pomalejších linek tvrzení o
jejich řádově větší spolehlivosti proti klasickým dial-up
modemům nejsou taktéž pravdivá.
Tyto linky zřejmě díky ústřednám Telecomu padají, a pokud máte
levnější typ modemu, který nedokáže automaticky znovunavázat
spojení, bez "vlastnictví" stálé stráže ve firmě můžete na
garantované připojení do Internetu zapomenout. Navíc jsem
slyšel/zažil věci neuvěřitelné, kdy ústředny očividně dočasně
odpojovaly linky bez aktivity nebo dynamicky omezovaly její
propustnost, aby ji využily jinde. (Moje známá osoba X se jednou
zdravě naštvala, zavolala do Telecomu, že právě proměřila linku
a našla minimální frekvenční propustnost, a že je bude žalovat.
Druhý den modemy pracovaly na plné rychlosti, garantované
smlouvou a cenou.)
Zkušenosti s českým Internetem se samozřejmě mohou lišit, podle
toho, jakýma očima jaké linky se na Internet díváme. Do IDG se
mi 2MB obrázky vyplácí posílat spíše z klasických dial-up
modemů, než z 28,8Kb/s linek, které "lepší" firmy mají, nicméně
používají je pro 50 - 100 pracovníků, a tudíž jsou systematicky
nepoužitelné.
Na některých přednáškách o IT hovořím o tom, o kolik rychlejší a
levnější je přenášet soubory digitálně e-mailem, než klasickou
dopravou. Když jsem ovšem nedávno potřeboval z Polska dopravit
životně důležitých 34 MB souborů, DHL to na CD-ROMu dopravila z
Varšavy do Prahy do příštího dne (cca 20 hodin), zatímco
segmenty e-mailem (ftp nebyl k dispozici) prošly po
neuvěřitelných 5 dnech, kdy by už bylo neodpustitelně pozdě. A
potom že jsem paranoidní.
A můžete věřit, že problém nebyl na polské straně. Doporučuji k
prostudování cenové nabídky jednoho z největších polských ISP s
hrůzou zjistíte, že nejenže ISDN či pevné linky jsou naprosto
dostupné, ale například DSL linka (bez ohledu na technologii to
chápejte jako pevnou linku) o kapacitě 2 Mb/s vás přijde na 500
dolarů měsíčně - srovnejte těchto cca 17 500 Kč s 12 000 Kč za
linku 139krát pomalejší.

Waporware?

Waporware je speciální slovo, které se v angličtině používá pro
produkt, o němž se hodně mluví, ale nakonec jako reálný
nakoupitelný výrobek nikdy nespatří světlo světa. Anebo je
prostě všechno úplně jinak. Co to ale vysvětluji - myslím že po
40 letech komunismu jeho význam perfektně chápeme.
Telecom investoval v minulých dvou letech stamiliony korun do
P.R. akcí zlepšujících jeho image. Pokud někdo na sebe nechá
barevné obrázky zapůsobit, považuji to za čistě jeho osobní
problém. Statistika věda je a má cenné údaje, s nimiž si zručné
pero interpretátora ovšem může dělat, co chce.
Zatímco se tak v ČR zvyšují všechny připojovací komunikační
poplatky (musíme dohnat cizinu), v takovém Německu právě zuří
cenová válka, kde některé telekomunikační koncerny dokonce v
určitých hodinách nabízejí "minutové pulsy" zdarma. Ostatně, i
když některé poplatky mohou být v Evropě vyšší (v těhle
rovnicích bohužel musíme ignorovat realitu koruny a výše našich
platů), stále ještě jsou za podstatně kvalitnější zboží a zisky
zúčastněných díky konkurenci nižší.
Co se pokračující digitalizace telefonní sítě týče, pokud i dnes
zažádáte o telefon, stále ještě máte "dobrou" šanci po několika
měsících obdržet klasický pulsní telefon, se spojením jdoucím
přes analogovou škatuli, s nímž budete mít problém i s faxem,
natož modem, a i k těm málo on-line službám třeba ČS se prostě
nepřipojíte. Do jisté míry pozitivní je snaha nabízet ISDN
připojení, jež v budoucím zlém světě plném konkurence může
Telecomu zachraňovat dosavadní značnou ziskovost.
Ovšem ISDN již není technologicky zrovna nejmladší, jeho
pořizovací cena není nejmenší, a zejména při datové komunikaci
může být přímo nevýhodná ve srovnání s modernějšími
technologiemi - které ovšem u nás prostě nejsou k dispozici.
Mimochodem, po vyplnění oficiální žádosti o zjištění, zda vůbec
(!) lze ISDN do mého bytu i za ty drahé peníze zavést, již
několik měsíců čekám, zda se vůbec Telecom bude namáhat
odpovědět.
Zmínili jsme modernější technologie, které ale konkrétně?
Klasické modemy se zrychlily zavedením jednotné asymetrické
normy V.90, kde směrem k uživateli můžeme očekávat reálný datový
tok i přes 50 Kb/s. Vyžaduje to digitální ústředny, a samozřejmě
odpovídající modemy u ISP, což pomalu přestává být problémem.
Celosvětově jde spíše o další upgrade modemů, než nějaký
podstatný technologický skok.
Jiné je to u tzv. kabelových modemů, teoreticky fungujících až
400Kb/10Mb rychlostí (rychleji směrem k uživateli) přes rozvody
kabelové televize - tedy bez minutových poplatků. O těch již
byla na stránkách PC WORLDu řeč, bohužel v naší realitě jde o
další z mnoha příkladů waporwaru, což je bohužel realita bez
ohledu na novinky, jež jsem o nich napsal. Ve skutečně několika
málo oblastech již fungují a mluvil jsem s jejich uživateli,
kteří byli extrémně spokojeni se spojením rychlostí 64 Kb/s při
měsíčních konstantních poplatcích pod 1 000 Kč.
Tato technologie má obrovský potenciál (uživatelů kabelové
televize je u nás několik set tisíc) - a loni se celosvětově
prodalo přes 750 000 modemů - přestože ještě neexistuje
dokončená norma, letos to bude přes 1,2 mil. kusů. Typická cena
modemu je 280 dolarů, měsíční připojení 35 - 45 dolarů. Úžasné,
tím spíše, že jsem obdržel několik tiskových zpráv o zahájení
oficiálního prodeje těchto služeb v Praze.
Dokážete si ovšem představit mé zklamání, když jsem zjistil, že
ačkoli za cca 1 000 Kč skutečně obdržíte měsíční připojení, za
každý megabajt nad 100 MB zaplatíte 5 Kč, což cenově tuto službu
prakticky srovná s ISDN. Navíc rychlost spojení je "pouhých" 64
Kb/s, která se může dále "rozdrobit" s růstem počtu uživatelů na
jednom kabelu. To ovšem zase jen koresponduje s náklady za
přesun dat ze zahraničí, které dnes každý provozovatel Internetu
musí nést. Opravdovou slabinou (padající na hlavu provozovatelů)
však je možnost obdržet toto připojení pouze ve "zlatém
trojúhelníku" něco málo ulic okolo Václaváku ( v testovací fázi
je i Praha-Modřany, pozn. red. ).
Bral bych to jako výsměch uživatelům, kdyby nešlo skutečně o již
prokázaně perspektivní technologii, která by odstraněním
monopolu na datové linky ze zahraničí mohla zachránit český
Internet. Jakmile se z waporwaru kabelové modemy posunou do
reálna, budu si klást za čest je propagovat, jak jen to bude
možné.
Ještě pokročilejší jsou potom tzv. DSL či ADSL modemy, fungující
přes speciální digitální linku, kterou musí telekomunikační
provozovatel natáhnout od uživatele k nejbližší ústředně. Díky
tomu se o jejich propustnost nedělí skupina uživatelů, jak je
tomu u kabelových modemů, a efektivní rychlost je mnohanásobně
menší. O jejich dostupnosti i v Polsku a souvisejících cenových
relacích již byla zmínka, u nás, vzhledem k monopolu Telecomu na
ústředny a s nimi spojené linky, pro nejbližší léta něco
podobného prostě nehrozí.
Nijak blíže se zřejmě nevyplatí komentovat ani satelitní
DirecPC, který se při rychlosti 400 Kb/s směrem k uživateli v
USA platí mimo špičku paušálním poplatkem, v Evropě nicméně vždy
cca 25 Kč/MB, a tak kromě speciálních případů nemá prozatím
příliš velkou šanci na rozšíření. (Připomínám, že u rychlejších
typů spojení megabajty přibývají rychleji i při obyčejném
prohlížení WWW stránek, protože se natáhnou úplně všechny
obrázky či filmy, na které při běžném většinou jinak nemusíme
čekat.)

Internet zdarma, počítač zdarma?

Jak patrné z textu, za současné úrovně Internetu u nás je to vše
o cenách, se kterými jsou následně svázány i kvalita a rychlost
služeb. V budoucnu se bude platit - a firmy vydělávat -
především na službách na Internetu, nikoliv za vlastní připojení
do Internetu jako dnes, kdy vlastně platíme za to, že smíme
vstoupit do obchodu.
Nejde o žádnou hyperbolu: konstantní měsíční poplatky za telefon
v USA (a potenciálně hrozí v Německu) bez minutových pulsů a
podobných vymyšleností jsou již pro nás jen "konstantním" snem.
Poskytování WWW stránek a mailu zdarma v zahraničí již umožnilo
vytvořit si řádnou internetovou image řadě "místních" - zejména
u mailu ovšem již tuto šanci máme i u českých firem.
Po prvních nabídkách celoživotního přístupu na Internet za 100
dolarů či bundlování DSL modemů Compaqem k počítačům bez zvýšení
jejich ceny, se objevuje nový, dech vyrážející trend. Mimo
Internetu zcela zdarma můžete v určitých oblastech získat gratis
i celý počítač - za předpokladu, že buď strávíte, připojeni
k Internetu, měsíčně určitý čas (na části obrazovky se v jakési
podobě kanálů aktualizují reklamy, jichž se prostě nezbavíte),
nebo měsíčně za určitou částku nakoupíte v on-line obchodu zboží
(v případě potravin, nižších cen a dovozu až domů odpor klást
nebudete). Prozatím jsme v prvním roce této nabídky a ta by měla
"postihnout" asi 700 000 uživatelů.

Závěr

Opět jedny trendy, kdy závěr nemá příliš smysl. Jak uzavřít
téma, jehož problematika se komplikuje a v nejbližší době se
nevyřeší? Většina našich provozovatelů Internetu jsou schopné a
nápadité firmy, a docela se snaží. V rámci konkurence snižují
ceny za postupně se zlepšující služby. Již při samotné propagaci
vlastních služeb se ovšem jako skupina dostávají do
sebezničujícího vnitřního rozporu - čím více marketingu a
reklamy, tím slabší jsou jejich potenciální páky, které by mohly
dát do pohybu Telecom či alespoň vládu. Je vůbec možné prodávat
služby a současně zveřejnit, jak problematické - při srovnání s
potřebami současné kapitalistické společnosti - jsou?
Samozřejmě platí, že monopolistický Telecom je žábou na prameni.
Na základě zahraničních zkušeností můžeme doufat, že po
demonopolizaci se během 2-3 let situace alespoň částečně srovná.
Otázkou je, jestli jsme zrovna v pozici, kdy si takové zpoždění
můžeme dovolit.
To ale vyžaduje změnu přístupu vlády, jejíž členové si stále
ještě dovolují prohlášení typu "Co je to ten Internet". Internet
a počítače se třeba přímo a výrazně nepodílejí na generování
HDP, nicméně jaká bude konkurenceschopnost firem v blízké
budoucnosti, když nikdo ze zahraničí nebude ochoten kupovat ty
kusy železa, či čím to (dokonce i primitivní proudový chránič do
mého bytu jsem si musel sehnat německý) vlastně bilanční schodek
zahraničního obchodu zachraňujeme, bez on-line komunikace v
rámci distribučních kanálů.


Internet 99

Internet 99 by samozřejmě mohl být i názvem tohoto článku,
bohužel již byl jaksi využit pro novu metodiku placení pulsů
firmy Telecom (řada komentářů její politiky vůbec viz hlavní
text). Jak samozřejmě všichni víme - a bylo to obsahem mnoha
článků v tisku, náš hlavní komunikační strážný anděl Telecom pro
tento rok výrazně zvýšil ceny impulsů a současně zkrátil jejich
trvání. Tím zasadil smrtelnou ránu především individuálním
uživatelům Internetu, kteří se připojují denně třeba jen pro
vyzvednutí e-mailu.
Pokud to máme jen stručně sumarizovat, po docela výrazné stávce
uživatelů Internetu na sklonku loňské roku se rozhodl Telecom
nabízet pro ISP (Internet Servis Provider) speciální
"internetová" čísla, na nichž bude provoz jinak měřen a bude
levnější. Realita během zavádění v letošním únoru byla ovšem
jiná. Právě po uzávěrce tohoto článku hrozila další stávka, a
dokonce odříznutí Telecom od propojení s datovými linkami
ostatní ISP (s hodnocením jsem čekal a čekal, a bohužel dění se
pořád prodlužovalo až za zmíněnou uzávěrku). Kamenem úrazu se
stalo, že ačkoli Internet 99 je o něco levnější během noci, je
to pouze pro delší připojení, a navíc - během dne při kratších
připojeních je dokonce DRAŽŠÍ než normální ceník!! To by
samozřejmě donutilo ISP mít několik telefonních čísel, jedno pro
Internet během dne a pak pro Internet 99 mimo špičku. Skutečné
řešení se bohužel až do konce února neukázalo, zato se během
rozhovorů a disputací ukázala nedostatečná rozhodnost českých
ISP (měli tvrději reagovat již loni během stávky) a skutečná
image arogantního monopolisty Telecomu, který prostě se
zákazníky solidně diskutovat nemusí.

Jsme skutečně ve světě vidět?

Protože nemám příliš mnoho prostoru pro další nekonstruktivní
kritiku, jen malou poznámku. V nedávné době jsem pracovně
strávil tři týdny v Barceloně a během té doby jsem se intenzivně
snažil komunikovat (nikoli komunikoval) s českým Internetem.
Bohužel vás musím ujistit, že zatímco z Barcelony se připojíte
kamkoli do Spojených států či ke kontinentálním sousedům,
vyzvednout poštu z českých serverů nebo se třeba spolehlivě a na
delší dobu připojit na důležitější a populárnější WWW stránky
bylo prakticky nemožné. Z tohoto pohledu se skutečně nacházíme
na jiné planetě, oddělené prostorem zastaralé komunikace.

Job je naše jméno?

Další jobovou zvěstí je, že od 2. února je RadioMobil přinucen
přestat poskytovat služby Paegas Internet Call, na základě
rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu. Připomínám, že tato
služba nebyla ničím jiným než internetovou telefonií, kdy Paegas
byl schopen komunikovat se zahraničím prostřednictvím Internetu
a značně tak snížit náklady a cenu za spojení. Samozřejmě všude
ve světě vedou komunikační koncerny spory, protože se
pochopitelně cítí ohroženy na profitabilním mezinárodním poli
telefonických hovorů - ale EU již došla k závěru, že internetová
telefonie telekomunikačním regulacím nepodléhá, Čína mimochodem
to samé, a v USA hrozí maximálně zvýšení některých připojovací
poplatků. Jejím zavedením se tak Paegas dostal do technologické
komunikační špičky ( o čemž mj. svědčí ocenění ze světového
kongresu poskytovatelů GSM sítí v Cannes - pozn. red. ), zatímco
náš stát jejím následným zrušením aspiruje na označení největší
zpátečník 1999. Gratulujeme!
















Komentáře

K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.