BIOS–tuning bez šroubováku:

Archiv | 01.07.08

Nejlepší triky pro váš BIOS Jak jednoduše vyladit počítač BIOS je doslova a do písmene jako kouzelnická hůlka: ...







Nejlepší triky pro váš BIOS Jak jednoduše vyladit počítač BIOS je doslova a do písmene jako kouzelnická hůlka: tak jako kouzelníkovi stačí několik mávnutí hůlkou, nám postačí několik drobných úprav v BIOSu a náš počítač bude zase o něco rychlejší. Nemusí ale nutně jít o urychlení počítače – správný zásah do BIOSu dokáže počítač také ztišit nebo u něj snížit spotřebu elektrické energie.


Chcete mít doma pekelně rychlý stroj, nebo spíš tichý a úsporný počítač? Obojí je možné – stačí se podívat do nastavení BIOSu. BIOS je totiž právě tím nástrojem, pomocí něhož se nastavuje rychlost vašeho počítače nebo krotí jeho spotřeba elektřiny. V tomto článku vám ukážeme, která nastavení jsou v BIOSu v těchto případech nejúčinnější. Namísto toho, abyste u počítače trávili dlouhé hodiny pokusy o zvukovou izolaci pomocí různých izolačních materiálů, pryžových nástavců či rozměrných chladičů, zkuste tentokrát podobně jako profesionálové sáhnout do BIOSu – uvidíte, že stejného efektu dosáhnete za zlomek času, který byste jinak strávili kutěním. Následující tipy pro BIOS váš počítač ztiší, zrychlí a sníží u něj spotřebu elektrické energie – a to všechno zcela zdarma.

Zrychlení spouštění Windows

Spoustě uživatelů vadí, když dlouho trvá, než se počítač po zapnutí dostane do stavu, kdy na něm lze pracovat. Spuštění počítače se však dá docela snadno urychlit. Díky různým nastavením v BIOSu se nám kupříkladu podařilo u jednoho počítače zkrátit dobu spouštění počítače až o 30 procent – náš testovací počítač se tak namísto obvyklých 107 sekund spouštěl pouze 75 sekund.
Možnosti urychlení spuštění počítače: Často se stává, že se počítače prodávají zákazníkům ve stavu, kdy je v BIOSu nastavena hodnota položky Quickboot v menu Boot nastavena na Disabled. Pokud je to případ i vašeho počítače, pak bez obav hodnotu této položky nastavte na Enabled.
Zákaz speciálního rozhraní pro Skype a multimédia: Řada počítačů je vybavena funkcí, která při startu počítače zobrazí menu, z něhož je možné vybrat položky pro používání klienta Skype či různých multimediálních nebo internetových služeb. Pokud žádné z těchto funkcí nevyužíváte, pak jednoduše zobrazování onoho menu zakažte – získáte tím čas, který se spotřebuje na zobrazení tohoto menu a na dobu, po kterou se zobrazuje. Konkrétně se jedná o ušetřených 5–30 sekund.
Nastavte optimální pořadí bootovacích zařízení: Skutečně chcete při každém spuštění počítače testovat, zda je v disketové, CD, DVD mechanice vložena disketa nebo médium, z níž se dá spustit operační systém? To samé platí i pro vyměnitelný disk USB. Obvykle se z jiného média než z pevného disku spouští systém pouze při jeho instalaci. Proto určitě na první místo v pořadí zařízení pro spouštění vyberte pevný disk. Další položky pak nemají žádný smysl, takže u nich vyberte hodnotu Disabled. Získáte tím až 7 sekund.
Vypněte nepoužívané komponenty: Čím méně ovladačů a systémových součástí musí Windows načítat, tím je jejich spouštění rychlejší. Přesvědčte se, která rozhraní skutečně potřebujete. Podle našich zkušeností tak ušetříte maximálně další 3 sekundy.
Spuštění počítače na určitou hodinu: Pokud chcete v práci začít pracovat bez zbytečného čekání na spuštění počítače, dá se zařídit, aby se počítač spustil ještě před vaším příchodem do práce. Pokud nastavíte start počítače tak, aby se spustil o hodinu dříve, než přijdete do práce, stačí třeba i automaticky stáhnout aktualizace a provést zálohu systému a dokumentů.
Toto nastavení provedete tak, že v BIOSu v menu Power Management zadáte v položce Auto Power On čas spuštění. Pokud se nemá počítač spouštět každý den, ale pouze v pracovní dny, přenastavte u položky RTC Alarm Date původní hodnotu Everyday na Weekdays. Pakliže tuto položku v BIOSu nenajdete, pak pomohou programovatelné spínací hodiny. Aby se počítač zapnul ihned po sepnutí hodin, kdy se do počítače dostane elektrický proud, pak navíc v BIOSu v menu Power Management přenastavte položku Restore on AC Power Loss z hodnoty Power Off na hodnotu Power On.

„Doba spouštění počítače se dá u některých počítačů zkrátit až o 30 procent!“

Zvýšení výkonu CPU

Čím vyšší je taktovací frekvence, tím vyšší je výpočetní výkon procesoru. Taktovací frekvence je součinem frekvence systémové sběrnice a hodnoty násobiče na procesoru. Naneštěstí je hodnota multiplikátoru na většině procesorů nastavena tak, že jeho hodnotu lze pouze snižovat a ne zvyšovat.
Frekvenci systémové sběrnice, která se u procesorů AMD nazývá HyperTransport a u procesorů Intel jako Front Side Bus (FSB), naopak u většiny verzí BIOSu změnit lze. Odpovídající položka v BIOSu bývá označována různě, proto doporučujeme projít manuál k základní desce a zde vyhledat položky typu CPU Clock, CPU (FSB) Frequency, External Clock, Frequency (Control), FSB Frequency či podobně znějící výrazy. Po nalezení příslušné položky je nutno změnit zpravidla standardně nastavenou hodnotu Auto na Enabled, Manual či User Defined. Teprve pak budete moci frekvenci sběrnice měnit. Doporučujeme zvětšovat frekvenci FSB po 10 MHz a po každé změně otestovat stabilitu počítače.
Jakmile se počítač začne chovat nestabilně, je nutno zvýšit hodnotu napětí pro čipovou sadu a procesor. Toto se provádí přes položky typu CPU VID, CPU (Core) Voltage či VCore, popřípadě MB Voltage, Chipset Voltage nebo MCH Voltage. Napětí zde měňte po krocích velikosti 0,01 V, ale v žádném případě to nesmíte přehnat – jinými slovy byste původní hodnotu napětí neměli překročit o více než 0,1 V.

Optimalizace rychlosti operační paměti

Operační paměť je tím rychlejší, čím je vyšší její frekvence a čím nižší je přístupová rychlost (Timings) pro přístup k jednotlivým buňkám paměti. Vzhledem k tomu, že řadič paměti je u AMD od řady procesorů Athlon 64 integrován přímo na procesoru, používají se pro systémy s procesory AMD jiné postupy než pro systémy na platformě Intel.
Systémy založené na platformě AMD: Frekvence operační paměti závisí na frekvenci používané v procesorech s podporou HyperTransport. Při standardním nastavení řadič paměti automaticky generuje násobič frekvence operační paměti z referenční frekvence. Pokud se má frekvence operační paměti zvýšit, musíte tedy buď zvýšit referenční frekvenci (viz sekce Zvýšení výkonu CPU) nebo o jedničku zmenšit násobič operační paměti.
Systémy založené na platformě Intel: Vzhledem k tomu, že zde frekvence paměti závisí přímo na frekvenci sběrnice FSB, zvýší se rychlost paměti automaticky v okamžiku, kdy zvýšíte frekvenci sběrnice (viz sekce Zvýšení výkonu CPU).
U nejnovějších základních desek lze frekvenci operačních pamětí nastavovat jednoduše pomocí výběru konkrétní pracovní frekvence (u nejrozšíženějších DDR2 modulů tedey 533, 667, 800, 1 066 a 1 200 MHz). I zde však platí, že při zvýšení frekvence systémové sběrnice se zvýší rychlost pamětí.
Přístupové doby: Přístupové doby většinou BIOS automaticky načítá z hodnot uložených ve speciálním čipu na modulu operační paměti s názvem SPD-EEPROM, ve zkratce SPD. Proto předtím, než budete chtít změnit měnit přístupové doby, je nutno v BIOSu nastavit hodnotu položky DRAM Timings z „by SPD“ na „Manual“.
U operační paměti se rozlišuje pět různých přístupových dob: CAS Latency (tCL), RAS to CAS Delay (tRCD), RAS Precharge Time (tRP), RAS Active Time (tRAS) a Row (Refresh) Cycle Time (tRC). Přístupové doby jsou vždy celá čísla, například 5-5-5-5-15. První čtyři přístupové doby se většinou dají o jedničku snížit, hodnota Row Cycle Time se však již většinou změnit nedá, zvlášť když už jste zvýšili frekvenci operační paměti. Pokud se bude systém po úpravě parametrů chovat nestabilně nebo bude docházet k chybám při přístupu a čtení z paměti, můžete zkusit navýšit napětí. To provedete v BIOSu v menu DDR(2) Voltage, DRAM Voltage, popřípadě se toto nastavení skrývá v nadřazených menu s názvem Voltage Control. Napětí měňte pouze po malých krocích, ideálně po 0,05 V a opět to příliš nepřehánějte. Řiďte se hodnotami doporučenými výrobcem. Ty najdete přímo na modulu. Zde uvedenou hodnotu byste neměli překročit o více než 0,2 V.

„V BIOSu lze navýšit frekvence operační paměti i procesoru.“

Ztišení počítače

Většina počítačů neobsahuje žádné prostředky omezující hluk vycházející z počítačové skříně. Výrobci počítačů tak činí proto, aby zajistili, že se bude počítač chovat stabilně a že se nebude přehřívat ani tehdy, když jej uživatel umístí do skříně, k topení, nebo přímo na slunce. Pokud se vám zdá počítač příliš hlučný, dozajista jej ztišíte následujícími tipy.
Měření teploty: Ze všeho nejdříve zkontrolujte, zda je vůbec nutné, aby se ve skříni nacházely rachotící větráčky, tj. zda se jednotlivé počítačové komponenty skutečně přehřívají. Procesor i základní deska obsahují teplotní senzory. Hodnoty, které naměří, zjistíte v BIOSu v menu Power pod položkou Hardware Monitor. Teplota procesoru by měla být maximálně 70 °C, na základní desce pak 50 °C.
Povolení ovládání větráčku: Větráček na procesoru by se měl rychleji otáčet pouze v okamžiku, kdy je procesor plně vytížen a kdy se tedy daleko více zahřívá. Regulace otáček větráčku funguje pouze tehdy, pokud ji máte povolenu. Nastavte v BIOSu v menu Power v položce Hardware Monitor/CPU Fan Control její hodnotu na Enabled. Tím na jednu stranu zajistíte, aby se procesor nepřehříval a na druhou stranu také to, že větráček nebude zvyšovat otáčky, když to nebude nutné. Stejným způsobem se dají řídit i otáčky větráčku pro celou počítačovou skříň – stačí povolit v BIOSu položku Chassis Fan Controls. Nejtišší jsou větráčky, které mají u položky CPU Fan Profile nastavenu hodnotu Silent Mode. Nastavená regulace otáček na základě teploty se aktivuje po restartu počítače.
Zapojení větráčků do správných konektorů: Základním předpokladem pro to, aby se daly ovlivňovat otáčky větráčku v závislosti na teplotě komponenty, je jeho správné zapojení do příslušných konektorů na základní desce (tyto konektory nesou například nápisy CPU_Fan a CHA_Fan). Počet otáček větráčků pak zjistíte v BIOSu pod položkami CPU Fan Speed a Chassis Fan 1 Speed. Pokud budete větráčky napájet přímo ze zdroje, pak vždy poběží s maximálním počtem otáček (na plný výkon).

Ušetřete za elektřinu

Většina počítačů je sestavována s ohledem na jejich maximální výkon – spotřeba elektřiny je zde podružná. V BIOSu je však několik možností, jak výkon počítače uměle snížit a tak ušetřit nějakou tu korunu za elektřinu. U notebooků snížením výkonu zvýšíte výdrž baterie.
Ještě než se pustíte do práce, doporučuje pořídit si měřič spotřeby elektrické energie – tak okamžitě prověříte účinnost všech nastavení. Zajímat vás bude hodnota spotřeby elektrické energie ve wattech (W). Měřicí přístroj však nemějte připojený neustále, protože sám má spotřebu okolo 2 W, takže by vám zbytečně spotřebovával elektrickou energii a tedy i peníze. U našich testovacích počítačů se nám podařilo snížit spotřebu elektrické energie o 16 procent – konkrétně ze 139 W na 120 W. Když jsme však poté pomocí benchmarkové utility 3D-Mark 06 změřili výpočetní výkon počítače, pak byl o celých 59 procent horší.

„Ušetřete za elektřinu: u notebooků se snížení výkonu projeví zvýšením výdrže baterie.“

Podtaktování: Podobně jako při pokusech o zvýšení výkonu počítače (viz sekce Zvýšení výkonu CPU) se můžeme pokusit i o změnu frekvencí, na nichž budou jednotlivé počítačové komponenty pracovat, směrem dolů. V tomto případě není třeba dávat žádná zvláštní doporučení – problémy s přehříváním nebo dokonce ztráta záruky na danou komponentu zde v žádném případě nehrozí. Navíc při podtaktování můžete bez obav provádět velké skoky, protože málokterý počítač bude mít potíže s tím, aby běžel pomaleji než má. Neefektivnější v tomto případě zůstává podtaktování frekvence procesoru – pokud je to možné, nejprve snižte hodnotu násobiče a poté snižte i hodnotu frekvence sběrnice (Front Side Bus – FSB). Spotřeba našeho testovacího počítače se při podtaktování snížila o 12 W.
Naproti tomu snížení frekvencí operační paměti a sběrnice PCI žádnou významnější změnu nepřineslo.
Snížení napětí: Podobně jako při snižování frekvence (podtaktování) se sníží výkon i při snížení napětí procesoru. Vzhledem k tomu, že procesor jako takový je stejně podtaktovaný, můžete v klidu vyzkoušet nejmenší hodnotu napětí – při našich testech nám procesor namísto na 1,26 V běžel na pouhých 1,1 V, což dává úsporu 7 W. Pokud váš systém není podtaktovaný, je nutno snižovat hodnotu napětí po malých krůčcích.
Odstavení nepoužívaných komponent: Prověřte, která rozhraní a komponenty na základní desce vůbec používáte (viz sekce Zrychlení spouštění Windows). Na našem testovacím počítači jsme vypnutím jednoho řadiče ušetřili 3 W. 8 0386/TJi oZákladní informace k BIOSu v kostceDříve, než začnete s optimalizací BIOSu počítače, byste si měli uvědomit následující fakta. Ta vám umožní dostat se k cíli daleko rychleji a naopak – v případě potíží zase velmi rychle dostanete počítač do funkčního stavu.
Jak se do BIOSu dostanete: Zapněte počítač. Po uplynutí několika sekund se vám v závislosti na výrobci zobrazí logo výrobce, údaje o paměti, název procesoru, taktovací frekvence procesoru a další údaje. Jedná se o inicializaci komponent počítače a o úvodní fázi spouštění počítače. Do BIOSu se dostanete, když během této počáteční fáze stisknete obvykle klávesu <F2> nebo <Delete>.
Nemůžete nic zkazit: Pokud budete chtít v BIOSu provedené změny vrátit zpět, není nic snazšího, než použít v BIOSu položku Discard Changes. Poté vyberte z menu Exit položku Exit&Discard Changes. Další možnost spočívá v použití klávesy <Esc>, kterou se počítač restartuje. Výrobní nastavení se dá do BIOSu načíst prostřednictvím položky Load Setup Defaults.
Někdy je třeba vyndat baterii: Pokud se vám počítač odmítne spustit, můžete výrobní nastavení BIOSu obnovit vyndáním baterie ze základní desky. K tomu účelu odpojte počítač ze zásuvky a ze základní desky vyndejte baterii. Po několika sekundách bez proudu bude v paměti pro nastavení BIOSu zase v původním nastavení.
Postupujte krok za krokem: V BIOSu vždy měňte pouze jedno nastavení a hned poté provedenou změnu uložte (například pomocí menu Exit a položky Exit&Save Changes). Poté restartujte počítač. Prověřte, zda změna počítači prospěla. Pokud se kupříkladu nepodaří spustit Windows, pak se znovu přesuňte do BIOSu a poslední provedenou změnu v nastavení vraťte zpět. Pokud jste omylem provedli současně vícero nastavení, pak to bude těžší, protože příčina potíží nebude tak jednoznačná.
Aktualizace BIOSu: Aktualizace BIOSu počítači prospěje, jelikož umožní použít v počítači ty komponenty, které dosud nebyly počítačem podporovány. Může se jedna kupříkladu o procesor, grafickou kartu či zařízení USB. Soubor pro aktualizaci BIOSu najdete na internetové stránce výrobce vašeho počítače nebo základní desky, a to většinou v sekci Support nebo Download. Rovněž doporučujeme přečíst si i to, co aktualizace BIOSu do systému přinese.
V dnešní době nemusí být aktualizace BIOSu tak složitá jako v minulosti, kdy bylo nutno vytvářet spouštěcí diskety. Programy pro aktualizaci BIOSu dnes běží i pod Windows. Pokud ještě nemáte nainstalovaný operační systém, můžete použít k tomu účelu nástroje pro aktualizaci, které najdete přímo v BIOSu. Tak například v některých základních deskách je v menu Tools položka Asus EZ Flash 2. Ta vyžaduje pouze zadání umístění souboru s aktualizací a vše ostatní již zařídí automaticky.













Komentáře

K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.